Významné osobnosti Horní Libchavy, které se nějakým způsobem zapsaly do dějin obce, se objevují již na počátku 19. století. Rozsáhlé změny revolučních let 1848–1849 přinesly novou sociální vrstvu podnikatelů. Střední vrstvy tvořily v monarchii po celé 19. století významnou část společnosti. Právě z ní se modifikovala tehdejší inteligence (advokáti, lékaři, profesoři, novináři, umělci atd.) I když zanikla skupina patrimoniálních úředníků, státní správa nabízela vzdělaným mužům (od posledních desetiletí 19. století i ženám) široké uplatnění.
Augustin Michael Hiebel Augustin Michael Hiebel (* 3. října 1720, Oberliebich / Horní Libchava; † 5. září 1752, Osek), cisterciák, prof. teologické etiky (Theologische Ethik, též Moraltheologie), do cisterciáckého řádu vstoupil roku 1742 v Oseckém klášteře, primici slavil 5. října 1749.
Franz a Josef Scheiner Franz Scheiner patřil k prvním brazilským osadníkům na zač. 19. století a v Rio de Janeiru se usadil poté, co Jan VI. Portugalský, pozdější král Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarve, otevřel brazilské přístavy zahraničnímu obchodu (r. 1808).Über den Aufbau des Konsulatswesens in Südamerika vgl. St. K. Dipl. Korr. Brasilien, Fasz. 21, Bericht Nr. X, ddo. 30. Nov. 1830, in: BLAAS, Richard: Die Anfänge des österreichischen Brasilienhandels. Citace: "Es ist Franz Scheiner, der schon 20 Jahre in Brasilien weilte und mit seinem Handelshaus Brittain, Scheiner & Co. den Südamerikahandel genau kannte." Po příjezdu Marie Leopoldiny Habsbursko-Lotrinské (r. 1817) patřil k jejím důvěrníkům.Johann Baptist von Spix, Karl Friedrich Philip von Martinus: Reise in Brasilien auf Befehl Sr. Majestät Maximilian Joseph I.: Königs von Baiern, in den Jahren 1817 bis 1820, Band 1, s. 90. ("hier die Namen unserer wackeren Landsleute, der Herren Scheiner, Hindriks, ..."Friedrich Sommer : Wilhelm Ludwig von Eschwege, 1777–1855: lebensbild eines Auslanddeutschen mit kulturgeschichtlichen erinnerungen aus Deutschland, Portugal und Brasilien, unter benutzung unveröffentlichter aufzeichnungen aus dem familienbesitz, Ausland und Heimat Verlags-Aktiengesellschaft, 1928, s. 124: "Auch im Hause des aus Böhmen stammenden Handelsherrn Scheiner herrschte einheiterer Ton, bis man sich zum ernsteren Whist niederließ. Der ältere Bruder, der hier in Betracht kommen dürfte, scheint Franz gewesen zu sein. Es gab zwei Brüder dieses Namens. Er hat der Kronprinzessin geschäftlichen Beistand geleistet und ist seiner fürstlichen Landsmännin wohl auch persönlich näher gekommen."Revista do Instituto Histórico e Geográfico Brasileiro, Fundado no Rio de Janeiro em 1838, Parte II, s. 121-122
První informace o území Nového světa se dostávaly do zemí Koruny české především díky jezuitům, později skrze obchodní kontakty sklářských kompanií. V roce 1769 byla v účetní zprávě pěti společníků sklářské kompanie: Johann Gottfried Ostritz (Chomouty), Ludovit Gertner (Sloup), Johann Antoni Grosmann (Skalice), Athanasius Palme (Prysk), Johann George Hansel (Radvanec), vydané v Amsterdamu 15. prosince 1769, zmíněna mezi mnoha dalšími také sklářská kompanie Scheiner & Comp.Další uvedené sklářské kompanie, s kterými společníci Gerthner, Ostritz, Hansel, Grosmann a Palme v roce 1769 obchodovali: Elias Bredschneider (Langenau / Skalice), Johann Josef Anton Gerner & Comp. (Langenau, sídlo v Porto), Joseph Zimmermann (Langenau), Christoph Ignaz Bautsch (St. Petersburg), Johann Josef Günther (St. Petersburg), Franz Engelmann (Amersfoort), Hackel & Gray (Dordrecht), Josef Hanel (Leeuwarden), Josef Mossig (Leeuwarden), Anton Mücke (Haarlem), Johann Adam Bredschneider (Leiden), Groh Glaus & Comp. (Rotterdam), Joh. Kaspar Zahn (Marseille), Fischer Storm & Comp., Johann Josef A. Hackel & Comp., Jancke & Comp., Christian Preyssler & Comp., Johann Anton Trauschke & Comp., Franz Ullmann, Johann Adam Ziegenhein & Comp., Anton Zimmermann & Comp. In: Edmund Schebek: Böhmens Glasindustrie und Glashandel Quellen zu ihrer Geschichte 1878.Edmund Schebek: Böhmens Glasindustrie und Glashandel Quellen zu ihrer Geschichte, Verlag der Handels- und Gewerbekammer, 1878, s. 238. Firma Hiecke, Rautenstrauch, Zincke & spol., v Hamburku zastupovaná firmou J. F. Scheinert & spol., otevřela v roce 1784 pobočku v peruánské Limě, v roce 1787 v Mexiku. Oficiální a přímé spojení navázala až po zrušení omezení, kdy byl ze Španělska povolen dovoz i do španělských kolonií. V roce 1815 požadovala firma Brittain u. Comp. z Rio de Janeira od společnosti různé hokynářské zboží, které bylo do Ria odesláno 2. ledna 1816. Pravděpodobně už 3. června 1816 se vydal Franz Scheiner (Franz Scheinert) na vlastní pěst na lodi „Christian” s jednou bednou skla do Ria.Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok vydání 1914, ročník 37: článek Zur Geschichte der Haidaer Glasindustrie. Was Geschäftsbücher erzählen (1775–1825). Von Schulrat J. Sieber, strana 216. V letech 1817 až 1819 požadoval Franz Scheiner od firmy „Hiecke Rautenstrauch Zincke u. Komp.” 65 beden se sklem a 27 beden s hokynářským zbožím a v letech 1822 až 1823 dalších 31 beden se sklářským a 14 beden s hokynářským zbožím. Franz Scheiner se tehdy jako jediný český Němec obchodně spojil s Angličanem Georgem Brittainem a v květnu 1819 potvrdila Královská generální obchodní rada („La Real Junta General de Comercio”) založení obchodní firmy na dovoz a vývoz zboží „G. Brittain Scheiner & Company”, se sídlem na ulici „Rua do Sabão”, čp. 34.
V roce 1821 zakládal Franz Scheiner společně s kolegou Carlem Hindrichsem ze Solingenu spolek „Club Germania” (Sociedade Germania), ze začátku fungujícího jako lokál s německými a anglickými tiskovinami.H. Hinden: Deutsche und deutscher Handel in Rio de Janeiro: ein hundertjähriges Kulturbild zur zentenar Feier der Gesellschaft "Germania" 1821–1921, Gesellschaft Germania, 1921, s. 35.Staden-Jahrbuch: Beiträge zur Brasilkunde, Instituto Hans Staden, 1963, Bände 11-13, s. 233 Wenzel Philipp Leopold Baron von Mareschal (1785–1851), který od roku 1819 Rakouské císařství na brazilské půdě zastupoval, jej v roce 1828 jmenoval prvním generálním konzulem Rakouského císařství v Brazílii. Tento post měl zastávat až do roku 1843 (provizorně v roce 1828–1829, regulérně v letech 1829–1843).Eva Lack: Wenzel Philipp Leopold Baron von Mareschal, ein österreichischer Offizier und Diplomat, 1785–1851: mit bes. Berücks. seiner diplomat. Verwendung in Süd- u. Nordamerika, VWGÖ Verb. d. Wissenschaftl. Gesellschaften Österreichs, 1975, s. 153Félix Becker, Günter Kahle: Iberische Welten: Festschrift zum 65. Geburtstag von Günter Kahle, Böhlau-Verlag GmbH, 1994, s. 143Histórias de imigrantes e de imigração no Rio de Janeiro, 7 Letras, Brasil 2000Ernst Ebel: Rio de Janeiro und seine Umgebungen im Jahr 1824, Gedruckt bey der Kayserlichen Akademie der Wissenschaften, 1828, s. 114 V roce 1828, kdy se pomalu stahoval z obchodního života, odešel spolu se svým bratrem Josefem na farmu do Cantagala. Josef Scheiner se věnoval pěstování a obchodu s kávou ("em 1828 com seu irmão Joseph para uma fazenda em Cantagalo").Ernst Ebel: O Rio de Janeiro e seus arredores em 1824, Companhia Editora National, 1972, s. 183Henrique Bon: Imigrantes: a saga do primeiro movimento migratório organizado rumo ao Brasil às portas da independência, Imagem Virtual, 2004, s. 169 Farmu v Cantagalu (comerciante em Cantagalo) převzal v další generaci Joseph Georg Friedrich Scheiner, jež se roku 1848 v Neufreiburgu (Nova Friburgo) oženil s Marthou Elisabeth Magdalenou (* 9. 1. 1827), dcerou luteránského pastora Friedricha Sauerbronna.Armindo L. Müller, José Francisco Meirinhos: Estudos de filosofia medieval: autores e temas portugueses, 2007, s. 149 Z manželství vzešel syn Georg Joseph Scheiner (* 26. října 1848, Nova Friburgo).Genealogie rodu SauerbronnArmindo L. Müller, José Francisco Meirinhos: Estudos de filosofia medieval: autores e temas portugueses, s. 149Genealogie rodu ScheinerOs irmãos ScheinerHinden, H.: Deutsche und deutscher Handel in Rio de Janeiro; ein hundertjähriges Kulturbild zur zentenar Feier der Gesellschaft "Germania" 1821–1921.
Karl Anton Junek Dr. Karl Anton Junek (* 2. března 1807, Oberliebich / Horní Libchava; † 3. září 1887, Praha), dvorní rada, milovník umění a znalec hudby.
Franz Rochelt Ing. Franz Rochelt (* 4. června 1835, Oberliebich / Horní Libchava; † 23. ledna 1899, Leoben), syn mistra mlynářského na mlýně čp. 3 (tzv. Klinštejnský), vystudoval přípravný Pražský polytechnický institut, ve škol. roce 1856/57 studoval na Báňskou akademii v Příbrami (Kaiserlich-Königliche Montan-Lehranstalt) a obdržel důlní stipendium (Montan-Stipendium).Berg- und hüttenmännisches Jahrbuch der K.K. Montan-Lehranstalten zu Leoben und Přibram, 1858, s. 19 V roce 1858 nastoupil u správy dolů v obci Windschacht / Štiavnické Bane u Banské Štiavnice, r. 1861 zastával post báňského praktikanta u firmy „Berg-Forst & Güter Dion” v Banské Štiavnici (Schemnitz), r. 1862 nastoupil tamtéž jako asistent na Báňské akademii (Berg- und Maschinenwesen, Markscheiderei und prakt. Geometrie), v letech 1864–68 byl zaměstnán u ministerstva financí ve Vídni (důlní oddělení), v letech 1868–72 pracoval jako důlní inženýr u tyrolské firmy „Tiroler Montanwerke GmbH” v Hall in Tirol, r. 1872 působil v Brixleggu a po celém Tyrolsku, r. 1873 obdržel profesorský post na Báňské akademii v Leobenu (Bergbau, Markscheidekde, und Aufbereitungslehre), v letech 1877-79 a 1889-91 v pozici rektora; r. 1890 obdržel titul vrchního důlního rady (Oberbergrat). Působil v mnoha spolcích pro důlní inženýrství (Der geognostisch-montanistische Verein für Steiermark, Schlagwetterkommission, Verein der Bohrtechniker, Berg- und Hüttenmännische Verein), za svou činnost byl mnohokrát oceněn, zasloužil se o rozvoj těžby uhlí v monarchii, napsal celou řadu vědeckých prací na téma důlní technologie.Rochelt, Franz (1835–1899), Montanist
Eduard Herrmann MUDr. Eduard Herrmann (* 1. února 1836, Oberliebich / Horní Libchava; † 1868), praktický lékař, vystudoval gymnázium na Malé Straně v Praze, lékařství na Pražské univerzitě, po promoci působil v letech 1862-68 v Jesenici a nakonec v Kolešovicích u Rakovníka.Wenzel Rott: Der politische Bezirk Podersam, Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz, 1902, s. 765
Raimund Grosspietsch Dr. Raimund Grosspietsch (* 2. září 1837, Oberliebich / Horní Libchava; † ?), vojenský lékař, 5. pěší pluk, posádková vojenská nemocnice č. 3 v Badenu (Garnisons-Spitale Nr. 3 zu Baden bei Wien), 1870 reservní velitelství c. k. pěšího pluku č. 3, 1874 prapor pevnostního dělostřelectva č. 7 (Festungs-Artillerie-Bat. Nr. 7), 1896 penzionovaný v hodnosti c. k. vrchní štábní lékař I. třídy (Oberstabsarzt 1. Klasse).
Emil Rochelt Dr. Emil Rochelt (* 24. června 1847, Oberliebich / Horní Libchava; † 8. února 1918, Merano), syn mistra mlynáře (Klinštejnský mlýn čp. 3), doktor všeobecného lékařství, c. k. zdravotní rada a bavorský dvorní rada v Meranu, studoval na gymnáziu v České Lípě, následně na lékařské fakultě ve Vídni. Oženil se s dcerou českolipského obchodníka Schmidta.Prager Tagblatt, Di, 12. Februar 1918, S. 3 V květnu 1873 promoval a lékařskou dráhu započal jako aspirant na nově otevřené druhé Univerzitní oční klinice (Universitäts-Augenklinik im Allgemeinen Krankenhaus) ve Vídni u prof. Eduarda Jägra von Jaxtthal, později jako pomocný lékař prof. Alberta Mosetiga von Moorhof a na chirurgické klinice jako žák dvorního rady barona Johanna von Dumreicher. S chirurgem Eduardem Albertem odešel do Innsbrucku, kde mu po čtyři roky asistoval. Složil fysikátní zkoušky (Physikatsprüfung) a v roce 1871 se odstěhoval do Merana, kde začal působit jako lázeňský lékař.