Nepomyšl () je městys v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v něm obyvatel. Městečkem protéká Dolánecký potok.

Název Název městečka je odvozen přivlasťnovací příponou z osobního jména Nepomysl ve významu Nepomyslův dvůr. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Nepomisl (1361), Nepomislicz (1369), Nepomysl (1384–1399), Nepomissl (okolo roku 1405), Nepomisl (1395, 1410), z napomyzle (1455), w NePomyssli (1585), na Nepomyšli (1615), Pomeisel a Nepomissl nebo Nezamissl (1787) a Nepomyšl nebo Pomeisl (1854).

Historie náhled|vlevo|Kostel svatého Mikuláše

Nejstaršími doklady o pobytu člověka na katastru Nepomyšle jsou broušené kamenné nástroje z období mladšího neolitu (cca 4700–3700 př. n. l.). První písemná zmínka o obci pochází z dubna 1361. Tehdy si vyměnili místa farářů dosavadní duchovní správce Jakub, který odešel do Hoštky, odkud do Nepomyšle přišel farář Jan. Stalo se tak se souhlasem Petra z Janovic, jemuž vesnice v té době patřila. Janovic, který sídlil na Petrohradě, patřil ke špičce české šlechty. Před rokem 1360 působil jako hofmistr Anny Svídnické a v letech 1364–1368 zastával úřad nejvyššího hofmistra.

Půdorysné uspořádání stávajícího jádra městyse pochází ze 13. století. Před tím se osídlení, složené z nepravidelně uspořádaných dřevěných staveb, rozkládalo rovněž na pravém břehu Doláneckého potoka severozápadně od hřbitova. Během archeologického výzkumu při rekonstrukci kostela v letech 2014–2018 se prokázalo, že měl staršího, zřejmě dřevěného předchůdce.

Po Petrovi z Janovic je v roce 1386 uváděn jako majitel Nepomyšle Detřich z Janovic. Zřejmě v posledním desetiletí 14. století rod Janoviců Nepomyšl opustil. V první čtvrtině 15. století byla vesnice rozdělena mezi několik majitelů: dokládá to jejich společné držení patronátního práva ke kostelu. V roce 1414 to byli Eliška Koldicová z Dubé společně se Ctiborem Čepcem z Libiše, 1419 ji měli mezi sebou rozdělenou Jindřich z Elsteberka, Albrecht z Koldic a Oldřich z Koněprus, všichni protivníci husitů.

V roce 1499 jsou prvně jako majitelé Nepomyšle uvedeni bratři Jan a Jindřich Údrčtí z Údrče. Není známo, kdy statek získali, zřejmě se tak stalo kolem roku 1479, kdy zakoupili hrad Křečov. Je pravděpodobné, že právě Údrčtí, kteří se podle Nepomyšle psali, si zde vybudovali tvrz. V písemných pramenech je zmíněna až v roce 1550, kdy již musela delší dobu existovat.

náhled|vlevo|Zámek

Jako další majitelé se v letech 1508–1538 uvádějí bratři Alexandr a Hugo z Leisnig, který v roce 1521 velel stavovskému vojsku na výpravě proti Turkům. Po Hugově smrti v roce 1538 statek zdědila dcera Amabilie, která ho roku 1539 prodala svému švagrovi Albínu Šlikovi z Holíče. Brigita, vdova po Albínu Šlikovi, spravovala několik let majetek sama a  roku 1550 ho prodala své příbuzné Elišce Šlikové. V kupní smlouvě je poprvé uvedena tvrz. Eliška zemřela v roce 1566 a panství si rozdělily její děti: Jindřich z Gutštejna z prvního manželství a Lukrécie Šliková z druhého. Ta roku 1571 prodala svou polovinu Jindřichovi, který se však velmi zadlužil a po jeho smrti muselo být panství prodáno.

Roku 1589 koupili panství bratři Jindřich, Václav, Jan, Asman a Adam ze Štampachu. Když v roce 1613 zemřel Jindřich ze Štampachu, který byl od roku 1597 jediným majitelem, zdědil panství jeho syn Kryštof Abraham ze Štampachu. Ten se zúčastnil stavovského povstání z let 1618–1620, za což mu byl majetek zkonfiskován. Novým majitelem panství se stal Heřman z Questenberka, který ho koupil za osm tisíc kop míšeňských. Kupní smlouva zahrnovala dvůr Nepomyšl, zámek, pivovar a mlýny. Heřman k nepomyšlskému panství připojil ještě Kolešovice, Strojetice a Soběchleby. Zemřel roku 1651 a dědičkami se staly jeho manželka Alžběta a dcera Alžběta provdaná za Gundakara z Ditrichštejna.

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 přibližuje stav, v jakém se panství Nepomyšl nalézalo po třicetileté válce. Patřily k němu kromě výše uvedených Kryry, Vysoké Třebušice, Zlovědice, Běsno, Strojetice, a Holedeč. Později přibyly ještě Dvérce. Na zámku tehdy kromě hejtmana panství, jeho manželky a písaře žilo dalších šest služebníků. Nepomyšl samotná měla včetně dětí 98 obyvatel, nejstarší byli údajně padesátiletí manželé Müllerovi a Helena Klingerová. Dalších třináct poddaných žilo a pracovalo na vrchnostenském statku. Mates Gierll je první nepomyšlský učitel, jehož jméno je známo. Kostel neměl faráře, mše přijížděl sloužit duchovní odjinud. Údaje o Nepomyšli v polovině 17. století doplňuje o tři roky mladší berní rula. V roce 1654 bylo 45 usedlostí povinno platit zemskou berni. Ale jen 25 bylo s to této povinnosti dostát, zbývající byly buď opuštěné nebo v takovém stavu, že daně nemohly odevzdávat. Rustikální půda se rozkládala na 418 hektarech, zbývající plocha byla v režii vrchnosti. 166 hektarů tvořila orná půda, 134 ha lada a na 118 ha se rozkládaly pastviny. Panský pivovar vařil jen dvacet hektolitrů piva ročně. V té době už obyvatelé Nepomyšle mluvili německy. Dokládají to jejich jména v soupisu poddaných i berní rule i německé nápisy na obou dochovaných kostelních zvonech.

náhled|vlevo|Bývalá škola z roku 1904

V letech 1708–1738 vlastnil panství Walter Xaver z Ditrichštejna, majitel velkého majetku na Moravě včetně Mikulova. Na jeho popud udělil císař Karel VI. v roce 1717 Nepomyšli privilegium. V něm se konstatuje, že Nepomyšl má statut poddanského města a že může pořádat dva výroční trhy: o druhé neděli postní (páté před Velikonoci) a na svatého Víta (15. června). Je to první spolehlivý doklad o tom, že Nepomyšl byla městem. Žádný písemný pramen, který by dokládal existenci Nepomyšle jako poddanského města dříve, neexistuje.

Další důležitou listinu pro město vydal roku 1727 sám Ditrichštejn. Obsahuje přesná pravidla, jak musí poddaní, ač měšťané, vykonávat robotu a dokonce i jídelní lístek ženců během sklizně. Vrchnost jim k snídani poskytla pivní polévku a pšeničnou kaši k snídani, k obědu polévku, hrách a pšeničnou kaši, ke svačině pivní polévku a k večeři polévku s ječnými kroupami a třičtvrtěkilový bochník žitného chleba. Nepomyšl měla v podstatě stejný způsob samosprávy jako jiná města: každoročně se volila dvanáctičlenná městská rada, jejíž členové se ve funkci purkmistra střídali po měsíci. Potírání kriminality měl na starosti rychtář. Všechny funkcionáře musela schválit vrchnost.

náhled|Pomník na návsi věnovaný pluhu

Nepomyšl byla sídlem jedné z nejvýznamnějších varhanářských dílen pozdního baroka v Čechách. Jejím zakladatelem byl Johann Ferdinand Müller (1749–1814). On a jeho potomci vyráběli v Nepomyšli varhany až do začátku čtyřicátých let 19. století. Desítky jejich nástrojů byly osazeny na kostelních kruchtách severozápadních Čech, mj. v Žatci, Podbořanech, Postoloprtech, Buškovicích, Chomutově, Kryrech a mnoha dalších místech.

V srpnu 1833 byla uzavřena smlouva mezi správou panství a městskou radou o zrušení robotních povinností za náhradu, o patnáct let dříve, než se tak stalo v celém státě. Stará školní budova byla zbořena v roce 1904 a na jejím místě postavená nová.

Ditrichštejnové vlastnili Nepomyšl jako fideikomis do roku 1858, kdy zemřel kníže Josef Ditrichštejn. Panství zdědila jeho dcera Terezie, provdaná za Jana Fridricha Herbersteina. Tomuto rodu pak dominium patřilo do roku 1945.

V roce 1787 stálo ve městě 111 budov, roku 1828 už 138 domů, které obývalo 758 obyvatel, z čehož bylo pět úředníků, dva duchovní a 38 osob se sociálním statutem měšťana. Postupný demografický nárůst v první polovině 19. století pokračoval: roku 1846 už ve 140 domech žilo 886 obyvatel. Ve městě byl pivovar, palírna, špitál a škola v jedné budově, hostinec a dva mlýny, při jednom z nich pracovala pila.

Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 130 obyvatel (z toho 547 mužů), z nichž bylo čtyřicet Čechoslováků, 1059 Němců, jeden příslušník jiné národnosti a třicet cizinců. S výjimkou čtyř evangelíků, patnácti židů a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo městečko 1 134 obyvatel: 101 Čechoslováků, 1 017 Němců a šestnáct cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také třináct evangelíků, třináct židů, jeden člen jiných nezjišťovaných církví a šestnáct lidí bez vyznání.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021 Městys Nepomyšl 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 1 683 1 743 1 707 1 767 1 784 1 728 1 732 766 706 599 500 403 412 385 431 Místní část Nepomyšl Obyvatelé 1 117 1 129 1 104 1 183 1 193 1 130 1 134 558 491 515 394 335 346 309 361 Domy 156 164 171 183 186 194 201 192 168 128 113 133 133 134 145

Správa městyse Místní části Dětaň Dvérce Chmelištná Nepomyšl Nová Ves

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městysi patřil i Podbořanský Rohozec.

Symboly městyse Znak městyse je historický, vlajka byla městysi udělena rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2011.

Pamětihodnosti Renesanční zámek Nepomyšl vznikl přestavbou gotické tvrze ze čtrnáctého století. Současná podoba je výsledkem pozdějších barokních a klasicistních úprav. Na návsi stojí vedle zámku kostel svatého Mikuláše. Pochází ze čtrnáctého století a v první polovině osmnáctého století byl barokně upraven. Kaple Boží muka Přírodní rezervace Dětanský chlum je náhorní plošina na stejnojmenném vrchu (540 metrů) se zakrslou doubravou a teplomilnou květenou. Lípa v Nepomyšli je památný strom, který roste na pahorku mezi Nepomyšlí a Dvérci na lokalitě zvané U staré kaolínky.

Rodáci Anton Hüttl (1732–1777), jezuitský kněz, misionář v Mexiku Jan Jeltsch (1756–1822), duchovní, vikář litoměřického generálního vikariátu Guido Klieber (1898–1959), poslanec za NSDAP, průmyslník v Německu Heinrich Stranka (1922–1983), právník, sociálně demokratický politik v Německu

Galerie

Odkazy Reference

Literatura Černá, Eva, Nepomyšl, okr. Louny, in: Výzkumy v Čechách 1982–1983, s. 113. Kasík, Stanislav, Nepomyšl – o historickém znaku městyse, in: Genealogické a heraldické listy 40, 2020, s. 46–56. Krčmář, Luděk, Nehrad Nepomyšl, in: Hláska, zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka Plzeň 24, 2013, č. 2, s. 25-27. Kuča, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 4, Praha 2000, s. 306–309. Legnerová, Hana, Židé na Podbořansku na přelomu 17. a 18. století, Porta Bohemica 1, 2001, s. 60–82. . Šelemba, Michal, Nepomyšl, kostel sv. Mikuláše: významné nálezy středověkých nástěnných maleb a architektonických prvků, in: In: Obrazy uctívané, obdivované a interpretované. Sborník k 60. narozeninám profesora Jana Royta, Praha 2015, s. 326-345.

Externí odkazy

Kategorie:Městyse v okrese Louny Kategorie:Obce v okrese Louny Kategorie:Sídla v Doupovských horách Kategorie:Severočeské sdružení obcí Kategorie:Svazek obcí Podbořansko Kategorie:Městyse v Čechách