Walter WZ, WIZ a WIZI byly osobní automobily firmy Walter vyráběné v letech 1919–1928. Továrna Walter byla českým výrobcem osobních a užitkových automobilů. Písmeno Z v jejich označeních prozrazovalo, že je navrhl tehdy čtyřiadvacetiletý konstruktér Ing. Josef Zubatý, který však brzo po válce jinonickou továrnu opouští a odchází do Francie k továrně Farman (a později do USA). V roce 1919 jsou představeny Walter WZ (6/18 HP) a WIZ (6/18 HP), o rok později WIZI (8/25 HP). Od roku 1923 je změněn rozvod SV na OHV a v důsledku toho je změněno i označení vozů na Walter WIZ (6/20 HP) a Walter WIZI (8/30 HP). Změnu rozvodu SV na OHV provedl jinonický konstruktér ing. Josef Plocek, který potom navrhl i konstrukci navazující řady Walter P. Vozy jednotné řady Walter WZ a Walter P se vyráběly nepřetržitě devět let až do roku 1928. Od roku 1925 se vyráběly pod označením Walter Standard WZ 6/18 HP a Walter Standard WIZ 6/20 HP. náhled|Walter WZ (1920), limuzína
Vznik a vývoj Od 29. června 1919 se z původní společnosti J. Walter a spol., spol. s r.o. podnikatele Josefa Waltera stává Akciová továrna automobilů J. Walter a spol., Praha-Jinonice. Ještě za války připravovali konstruktéři v čele s ing. Josefem Zubatým novou typovou řadu automobilů tak, aby splňovala požadavky tzv. jednotného typu vozu. Téměř celý rok 1919 byl věnován přípravám na uvedení jednotného typu vozu WZ. Tato typová řada byla zahájena automobilem WZ (1919), následovaly WIZ (1919) a WIZI (1920). Unifikace spočívala v zavedení dostatečně dimenzovaných dílů převodového ústrojí a podvozku, aby byly s rezervou použitelné i pro silnější motory. V literatuře se tyto automobily objevují pod trojím označením, v té době standardně dle výkonu např. 6/20 HP (zdanitelný/jmenovitý výkon v koňských silách) a mimo římských číslic v názvu jsou tyto typy jsou zmiňovány i s arabskými číslicemi (WIZ=W1Z, resp. WIZI=W1Z1). V roce 1919 měla jinonická továrna 195 dělníků, 25 úředníků, 170 obráběcích strojů a výrobní plochu 7100 m2. Akciový kapitál činil 2 mil. Kč. Za rok 1920 dosáhla firma zisku 302 077 Kč a vyplácela dividendu 6 % (12 Kč na akcii), když v tom roce stoupl počet dělnictva na 280, úřednictva na 32 a obráběcích strojů bylo již 185. Akciový kapitál stoupl na dvojnásobek (4 mil. Kč). náhled|Walter WZ (1920) otevřený faeton Rozvoj továrny kladl vysoké nároky na její řízení, a proto po roce 1920 nastoupili tři noví vedoucí pracovníci z Českomoravské strojírny, vrchní ředitel Ing. Jan Novák (pozdější spoluautor prvního leteckého motoru Walter NZ-60 vyvinutém v roce 1923), komerční ředitel Theodor Svoboda (v továrně 1920–1945), vedoucí dílen Ing. Otomar Benák (v továrně 1920–1945) a vrchní mistr Kamil Polívka (popraven za protektorátu). Vedoucí postavení Josef Waltra se sice nezměnilo, ale bylo oslabeno. Po ustanovení nové Akciové továrny postupně došlo ke změně ve vedení a neshodám, takže zakladatel Josef Walter nejprve odstoupil z funkce ředitele společnosti, resp. skončilo mu desetileté "volební" období 1911–1921. Ke dni 30. ledna 1922 správní rada schválila ukončení jeho výkonu funkce ředitele společnosti. Zůstal sice ještě členem správní rady, ale ta dne 10. dubna 1922 přijala jeho rezignaci. Přípisem ze dne 11. dubna 1922 mu poděkovala „co nejsrdečněji za veškerou přízeň a péči“ a požádala ho, „aby i nadále zůstal příznivcem závodu“. Ke dni 27. 6. 1922 končí i jeho funkce jako člena správní rady. Josef Walter v podniku nesoucím jeho jméno takto skončil, ale v podnikání pokračoval. Za odstupné si v Košířích postavil továrnu na ozubená kola. Časem začal vyrábět i automobilní příslušenství a stavět podle vlastní konstrukce další motocykly a automobily.
Automobily řady WZ byly oficiálně představeny veřejnosti na XII. a na XIII. mezinárodní automobilové výstavě v Praze, která se konala na Výstavišti pod protektorátem T. G. Masaryka ve dnech 1.–8. srpna 1920 resp. ve dnech 28.5. až 5. 6. 1921. Stánek firmy Walter byl umístěn uprostřed Průmyslového paláce. Na premiéře v roce 1920 bylo na standu Walter vystaveno 6 automobilů na jediném typu "chassis". V roce 1921 mimo sériových automobilů byly zde vystaveny oba vítězné vozy (6/18 HP a 8/25 HP) ze závodu Zbraslav–Jíloviště, který se konal týden před výstavou (22. května). náhled|Walter WZ (1920) valník Za rok 1920 společnost J. Walter a spol. vyplácela dividendu 7 % a v tom roce navýšila akciový kapitál na 4 000 000 Kč. V roce 1923 má Akciová továrna automobilů J. Walter a spol., akciový kapitál ve výši 8 400 000 Kč, její dílny pokrývají plochu asi 6000 m2 a zaměstnává asi 250 dělníků. Její výrobní kapacita v té době byla 300 automobilů, 100 motocyklů a 150 leteckých motorů ročně. náhled|Inzerát v deníku ČAS dne 1.6.1921 v době konání pražského autosalonu
Motor Motor WZ (1919–1928) byl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod SV, objem 1544 cm³, vrtání 64,0 mm, zdvih 120,0 mm, bez přeplňování, původní výkon byl 16 k, později 13,3 kW/18,0 k při 2000 ot/min., maximální rychlost 75 km/h. Čtyřválec v bloku odlitý ze šedé litiny společně s hlavou byla přišroubována kliková skříň z lehké slitiny, s ventily po jedné straně uspořádanými. Písty hliníkové a ojnice odlehčené. Vyosený zalomený, klikový hřídel z chromniklové oceli byl uložen ve 3 ložiscích z bílého kovu. Na pravé straně měl motor sání a karburátor, na levé straně bylo sběrné výfukové potrubí.
Startování klikou, od roku 1920 elektrickým startérem, který roztáčel ozubený věnec setrvačníku. Ocelolitinový setrvačník měl pro lepší chlazení spojky odsávací žebra. Zapalováni Bosch o vysokém napětí na svíčky (12 V) magnetkou Bosch ZA4 spolu s dynamem bylo poháněno šroubovými koly od vačkového hřídele a bylo doplněno pružnou spojkou Bosch umožňující nastavit předstih zážehu. Všechny elektrovodné dráty byly uloženy v trubkách, čímž byly kryty a chráněny před nečistotami. náhled|Walter WZ, šestisedadlový sedan (1921) Mechanická převodovka měla čtyři rychlosti vpřed a jednu vzad (4+Z), přičemž čtvrtý rychlostní stupeň byl v přímém záběru. Kulisové zasouvání rychlostí s automatickým pojištěním zasouvacích kol. Všechny hřídele převodové skříně byly uloženy v kuličkových ložiscích, což tehdy nebylo zcela běžné. Ozubenými koly, umístěnými v převodové skříni, byl poháněn rychloměr. Spojka originální konstrukce byla tvořena litými lamelami ze šedé litiny, které vyžadovaly jen nepatrného mazání. Tlakové mazání motoru s plnoprůtokovým filtrem bylo automatické s cirkulační olejovou pumpou (zubové čerpadlo s pojistným, přetlakovým ventilem), která tlačilo olej vrtanou zalomenou hřídelí a kanálky ke všem ložiskům a ojnicím. Dopravu benzinu z nádržky k horizontálnímu karburátoru Zenith 26 K-D, který byl připevněn direktně na válci, zajišťoval "nassávač" (čerpadlo) Pallas-Zenith, později Espero. Vodní termosifonové chlazení bylo podporováno účinným ventilátorem, který byl poháněn plochým řemenem. Vrtule chladiče byla odlita z hliníku. Objem chladicí kapaliny 15 l. náhled|Walter WIZI, vozidlo pro Armádu spásy (1921) Motor WIZ (1919) měl stejné parametry jako model WZ, avšak od roku 1923 byl rozvod změněn z SV na OHV. Od roku 1924 se tento motor montoval do automobilu Walter P I. Ventily motorů WIZ byly přitlačovány na svá sedla tlakem ca 9 kg, ventily závodních motorů téže značky ca 36 kg. Závodní motory byly vybaveny i chladičem oleje, který byl umístěn pod vodním chladičem.
Motor WIZI (1920) byl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod SV, objem 2120 cm³, vrtání 75,0 mm, zdvih 120,0 mm, dva ventily/válec, bez přeplňování, výkon 18,4 kW/25,0 k při 2000 ot/min, maximální rychlost 85 km/h. Do vertikálního karburátoru Zenith 30 se dvěma difuzory byl benzín dopravován „automatickým nasávačem“ Pallas resp. Espero. Zapalování Bosch ZF 4. Sportovní verze pro soutěže spolehlivosti měla snížení zdvihový objem, aby se vešla do 2 l, na 1,98 l (vrtání 72,8 a zdvih 120 mm) Ostatní parametry motoru byly shodné s typy WZ a WIZ. náhled|Walter WIZ, landaulet (1921), kresba Milan Tošnar 1981|alt= V roce 1925 nabízela továrna Walter čtyři verze tohoto "jednotného" automobilu. Byly to s rozvodem SV typy 6/18 HP (WZ) a 8/25 HP (WIZI) a s rozvodem OHV typy 6/20 HP (WIZ) a 8/30 HP (WIZI).Parametry automobilů udává tabulka. typWZWIZWIZIWIZWIZIrok výroby1919-281919-231920-251923-241923-26označení HP6/186/188/256/208/30zdvihový objem (cm³)1 5441 5442 1201 5442 120rozvodSVSVSVOHVOHVotáčky (ot/min)2 0002 0002 0002 2002 700vrtání (mm)6464756475zdvih (mm)120120120120120výkon (k/kW)18/13,218/13,225/18,420/14,730/22,4rozvor (mm)2 7602 7602760–29502 7602760–2950rozchod (mm)1 2001 2001 2501 2001 250hmotnost (kg)1 0501 1501 2001 1201 200max. rychlost (km/h)75808590100spotřeba paliva (kg/100 km)88101010spotřeba oleje (kg/100 km)0,250,250,30,30,3 náhled|Walter – stánek firmy na Autosalonu (1922) Rok 1923 byl vyhlášen "Rokem lidového vozu". Na XV. pražský autosalon Hans Ledwinka přichází se svou Tatrou T11, Praga s Piccolem a Alfou, L&K s typovou řadou 105. Walter nemusel až tak stavět nový vůz, protože malé, lidové vozy již od roku 1919 vyráběl. Přesto Walter přichází s novinkou, motorickou. U obou svých motorů WIZ (1544 cm³) a WIZI (2120 cm³) změnil rozvod SV na OHV s již odnímatelnou hlavou válců. Model WIZ je označován jako 6/20 HP a WIZI je označován jako 8/30 HP. U modelu WIZ při stupni komprese 4,6:1 je zvýšen výkon na 14,7 kW/20 k a u WIZI na 22,4 kW/30 k, rychlost vozu stoupne na 90 km/h resp. na 100 km/h. U slabšího WIZ byl použit nový, vertikální karburátor Zenith 26 TD. Neobvyklé bylo řešení motoru s nekrytými rozvodovými tyčkami vedenými vně bloku a vahadla procházela k ventilům výřezy ve víku hlavy. Řízení ventilů se dělo od vačkového hřídele umístěného dole v motoru, který byl poháněn párem čelních šroubových kol od klikového hřídele. Od vaček se přenášel pohyb zvedacími tyčkami na vahadélka, která seděla letmo po dvou na dutých čepech.
Úpravou sacího a výfukového potrubí byly sníženy ztráty v sání na minimum a ve výfuku dosaženo rychlejšího odvodu spalin. Dovoluje to značnou měrou zvýšit rychlost ve ventilech a tím zvýšit i hranici počtu obrátek, při kterých dociluje se specifického výkonu. K tomu přistupuje i další výhoda lepšího chlazení. Blok válců byl dvojdílný; spodní část obsahuje válce v bloku lité s obklopujícím vodním prostorem a závitem pro svíčku umístěnou se strany ve válci. V odnímatelné hlavě válců, rovněž v jednom bloku lité, jsou upravena vedení ventilů, sací i výfukové kanály. Obě části jsou ze šedé litiny, styčné plochy byly opracovány a utěsněny. Odnímatelnost hlavy nemá jen tu výhodu, že umožňuje snadné vyčistění spalovacího prostoru, ale zaručuje v prvé řadě naprosto stejné kompresní prostory a tím i stejný výkon všech válců a rovnoměrný chod motoru. Ventily značného průměru jsou umístěny jsou v jedné řadě v ose motoru a jsou otvírány přímo zmíněnými již vahadélky. Písty jsou ze zvláštní velmi tvrdé slitiny. Pístové kroužky jsou tři. Ojnice s bronzovými pánvemi vylity komposicí. Pístový čep je jak v pístu, tak i v ojnici otočný, což zaručuje jeho stejnoměrné, a proto minimální opotřebení. Cirkulační mazání se realizuje pumpou a ozubenými kolečky, umístěnou pod hladinou oleje ve spodní části a je poháněno šroubovým kolečkem přímo od vačkového hřídele. Mazání není přes svoji vydatnost přebytečně silné a nemá za následek přemazání válců, resp. vyšší spotřebu oleje. náhled|Walter řady WZ, šasi (1921) Podvozek