Jesenec

Jesenec je obec v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. Leží 28 kilometrů severozápadně od Prostějova na jižním svahu zámecké Horky při silnici z Konice do Moravské Třebové. V obci žije obyvatel.

Vesnice má tři části – část u nádraží se jmenuje Měrotínek (podle nedalekého lesa, zvaného „Hora měrotínská“), část u sousedního Dzbele nese název Drahy a část obce od Konice se nazývá Špice.

Název Název vesnice je odvozen z přídavného jména jesenný. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Jessenecz (1351, 1379, 1446), „na Jesenczy“ (1618), „z Gesencze“ (1638), „obec jesenská“ (1661), Gesenecz (1672), Gessenetz (1677, 1718), Jesenitz (1751), Jessenetz a Gesenec (1846) a Jessenetz nebo Jesenec (1872).

Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1351 a postupně byla v držení několika moravských panských rodů (Cholinští, Tovačovští z Cimburka, rod pánů ze Švábenic či ze Zástřizl).

Do roku 1618 náležela ke konickému panství, kdy se vyčleněného jesenského dílu v rámci dědictví ujal Kryštof Švábenský z Konice. Ten se stal v době pobělohorských perzekucí katolíkem, konkrétně roku 1624. Po jeho smrti přešlo panství na jeho manželku Annu Veroniku Bítovskou ze Slavíkovic (manželé od roku 1629), po ní dědila dcera z předchozího manželství Zuzana Kateřina Prakšická ze Zástřizl, provdaná za Jana Bohuše Morkovského ze Zástřizl. Po jeho smrti roku 1687, jímž rod ze Zástřizl po meči vymřel, se vdova provdala podruhé za mnohem mladšího hraběte Waltera Xavera z Ditrichštejna. Roku 1690 získal panství v Jesenci premonstránský klášter v Zábrdovicích, konkrétně mariánský kostel ve Křtinách, jemuž tyto statky Zuzana Kateřina odkázala.

Po zrušení kláštera v roce 1784 bylo panství na krátký čas v rukou Náboženského fondu, avšak z rozhodnutí císaře Josefa II. ho získal v roce 1794 František, rytíř z Dietrichu, otec níže zmíněného hudebního skladatele Ludvíka z Dietrichu. Ten se však zadlužil do té míry, že roku 1827 o panství přišel. Po rodině Polanských a Augustovi Silva-Taroucovi získal jesenský zámek a statky roku 1858 olomoucký purkmistr Karl Schrötter. Ten zemřel roku 1872, dědicem se stal jeho stejnojmenný syn. Dalšími majiteli byli od roku 1912 vídeňští obchodníci Leopold Zwillinger a Max Jokel. Roku 1933 statek se zámkem koupili sestry dominikánky z Řepčína u Olomouce. Po druhé světové válce byl zámek i s pozemky znárodněn.

Přírodní poměry Severní část obce se nachází na území přírodního parku Kladecko. Jihozápadně od obce, v lese mezi Jesencem, Dzbelem a Šubířovem, se nachází zatopený lom Sládkova skála.

Na pomezí Jesence a Dzbele pramení říčka, zvaná Jesenka. Od oblasti Hané nesla jméno Romže, což se postupně rozšířilo na celý její tok až k soutoku s Hloučelí. V jihovýchodním cípu obce se do Romže vlévá místní pravostranný přítok Terezínský potok.

Dominantou nad obcí je kopec Horka s vrcholem 528 metrů nad mořem. V 17. a 18. století sloužil prostor mezi zámkem a kopcem k pěstování plodů lísky obecné a jejich sběru.

Obyvatelstvo

Obecní symboly Obecní pečeť měla ve znaku patrona jesenského kostela svatého Liboria.

Autorem znaku i vlajky je heraldik Miroslav Pavlů. Symboly Jesenci 7. října 2003 udělil Lubomír Zaorálek, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Znak V modrém štítě je pštros přirozené barvy s červeným zobákem, převzatý z erbu šlechticů z Dietrichu. Šikmo je podložen zlatou biskupskou berlou, atributem sv. Liboria, a vpravo provázen mluvícím znamením – vztyčenou zlatou jasanovou větévkou. V červené hlavě štítu stříbrnou lilii pánů ze Zástřizl, konkrétně Zuzany Kateřiny Liborie Prakšické ze Zástřizl, která se finančními prostředky podílela na výstavbě jeseneckého poutního chrámu, provází dvě stříbrné růže se zlatými semeníky a zelenými kališními lístky, které byly převzaty ze znaku premonstrátské kanonie v Brně-Zábrdovicích. Vlajka List tvoří pět vodorovných pruhů, modrý, žlutý, červený, žlutý a modrý, v poměru 2:1:4:1:2. V červeném pruhu bílá lilie mezi dvěma bílými růžemi se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Hospodářské poměry Výroba a podnikatelská činnost Jižně od centra obce se rozkládá Terezský dvůr, který nechal v roce 1827 postavit Jan Polanský. Původně se jednalo o ovčín, k roku 1838 zde vznikl i hřebčín. V roce 1881 si vídeňská firma Leopold Handl & Co, zde pronajala prostory a založila filiálku tkalcovny, která zaměstnávala až sto lidí. V roce 1890 převzalo výrobu místní družstvo, avšak i to v roce 1903 ukončilo výrobu a dvůr se vrátil k původnímu hospodářskému využití. Hřebčín zanikl s kolektivizací a vznikem JZD. Na tradici hřebčína navázal komunistický režim opět až v sedmdesátých letech 20. století.

Kromě podnikatelských aktivit v Terezském dvoře byla v obci i pila, vápenka, cihelna a lom. V roce 1911 přibyl pivovar a lihovar, v roce 1924 výroba tvarůžků. Elektrifikací vesnice prošla v roce 1927.

Služby Jesenec má svůj obecní úřad, poštu (od roku 1894), požární zbrojnici, obchod a hostinec. Sídlí tady i několik prosperujících firem. Kulturní dům, ve kterém se konají různé akce (například svatby, plesy, zábavy, schůze, nebo výstavy), slouží nejen Jesenci, ale celému konickému mikroregionu. Obec je východiskem turistické cesty ke Kladecké naučné stezce.

V zámku, jenž byl v majetku řádových sester dominikánek, v roce 1933 vznikl starobinec s názvem Zaopatřovací ústav sv. Liboria, od roku 1947 přejmenován na Charitativní domov pro přestárlé a od roku 1954 Zaopatřovací ústav Charity. V roce 1960 byly sestry dominikánky nuceny zařízení opustit, avšak budova svému účelu, tedy péči o seniory, slouží do současných dnů.

Doprava Vesnicí vede silnice II/366 ve směrech Dzbel a Konice a Železniční trať Třebovice v Čechách – Chornice – Prostějov. První vlak po trati projel v roce 1890. Zastávka Jesenec byla zřízena roku 1937.

Společnost Školství První škola v Jesenci je zmíněna již roku 1770 při faře. Řádná budova školy byla otevřena roku 1849 v panském domě nedaleko zámku, roku 1900 přebudována na dvoutřídku. Svému účelu sloužila až do roku 1976.

Spolky Spolek dobrovolných hasičů byl v obci založen roku 1887. Od roku 1872 zde působil čtenářský spolek, od roku 1907 dělnický spolek, spolek národní jednoty od roku 1912. Tělovýchovná organizace Sokol od roku 1921 a řada dalších.

Pamětihodnosti

Dominantou vsi je jesenecký zámek s kostelem svatého Libora kostelem zasvěceným svatému Liborovi. Zadavatelem stavby byl zábrdovický opat Engelbert Hájek. Na zámku je umístěna pamětní deska hudebního skladatele Ludvíka z Dietrichu, autora nápěvu Moravo, Moravo. Ze stejného období jako zámek pochází také socha svatého Libora na návsi a socha svatého Jana Nepomuckého u rybníka. Na místě hostince stával kdysi panský pivovar.

Kaplička svatého Antonína

Osobnosti Ludvík Dietrich (1803–1858), český hudební skladatel a kytarista. Josef Bombera (1870–1927), biskup v hodnosti generála, od roku 1922 představitel duchovní správy v československé armádě Josef Vychodil (Tahiťan) (1897–asi 1995), truhlář, člen Československých legii v Rusku. Od roku 1925 osadník, zemědělec a truhlář na Tahiti. Od konce osmdesátých let 20. století považován za posledního rodilého Čecha na Tahiti. Josef Hlouch (1902–1972), katolický kněz, biskup českobudějovický, oběť komunismu, v letech 1926 až 1927 zdejším kaplanem

Galerie

Panorama

Odkazy Reference

Související články Římskokatolická farnost Jesenec

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Prostějov Kategorie:Sídla v Drahanské vrchovině Kategorie:Sídla v Zábřežské vrchovině Kategorie:Obce v okrese Prostějov Kategorie:Mikroregion Konicko