Suchdol nad Odrou (: Zauchenthal, Zauchtel latinsky: Ceuchenthal) je městys v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. S obyvateli je největší sídelní jednotkou svazku obcí Region Poodří. Nachází se mezi Beskydami a Oderskými vrchy v oblasti Moravské brány v nadmořské výšce mezi 270 a 280 m n. m. Na západě nad obcí jsou nejvyššími vrcholy blízkého okolí kopce Pohoř a Olšová s nadmořskou výškou 475 m n. m. Po celé délce městyse protéká Kletenský potok pramenící v Pohořských vrších, který se vlévá do řeky Odry. Část suchdolského katastru o rozloze 82 km² leží na území Chráněné krajinné oblasti Poodří, vyhlášené v roce 1991. Od konce 18. století je k městysi připojena a přifařena osada Kletné. Téměř celý moderní katastr městysu leží na Moravě, ale velice malá okrajová část katastru původně náležela ke slezské obci Mankovice, jak je patrné ze srovnání historických map císařských povinných výtisků stabilního katastru a současné katastrální mapy.
Suchdolu nad Odrou vévodí dva kostely. Pozdně renesanční katolický farní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1605 a v novorománském slohu postavený evangelický kostel z roku 1858. Suchdol je významným železničním uzlem na trati Přerov–Bohumín, dříve nazývané Severní dráha císaře Ferdinanda. Mezi památky se též řadí výpravní budova železničního nádraží, dvě muzea, socha císaře Josefa II. a barokní katolická fara z roku 1730. Místní tradicí je od roku 1985 každoroční jízda československého a dnes i evropského Pony Expressu.
Název Původní název slovanské obce, která vznikla v blízkosti prastaré jantarové stezky vedoucí od Dunaje k Visle po levém břehu Odry, se dochoval v pramenech ze 14. století a zní Suchidol. Jméno vzniklo zřejmě od tamní suché půdy (Suchý dol). Dále je pak místo zaneseno v mapách pod německými a latinskými názvy jako Cuchental (1337), Zauchenthal (1430), Zauchthental (16.–18. století), Czauchenthal či Zauchtl (Zauchtel). Česky se pozdějšímu městečku říkalo Suchdol, Sukdol nebo Sudol. Začátkem 17. století pak Soudol. Ve 20. století se pak jméno ustálilo na Suchdol nad Odrou. Podle mapy z roku 1833 nesly místní trati německá jména: Christdorf Viertel, Kleinwald, Bauern Viertel, Zigeiner Viertel, Kirchen Viertel, Bettler Viertel, Bettlerfeld. Kletenský potok nesl tehdy německý název Dorfbach a mlýnský náhon Mühlbach.
Historie náhled|vlevo|Kostel Nejsvětější Trojice po požáru v roce 1917
Počátky osídlení První osada na území dnešního Suchdola byla založena ve 13. století slovanskými horníky, kteří zde dolovali stříbrnou rudu. Toto osídlení pravděpodobně vyhladil nájezd Tatarů, kteří táhli Moravou v roce 1241, nebo později vpád divokých uherských Kumánů, kteří vyplenili celou Moravu v roce 1253. Mnoho vesnic tehdy bylo vypáleno a obyvatelstvo vyvražděno nebo odvedeno do zajetí. Suchdol byl znovu obnoven v průběhu 14. století, kdy se zde natrvalo usadili němečtí kolonisté, kteří tak využili výhodné polohy na obchodní jantarové stezce. Podle dialektu těchto kolonistů se usuzuje, že přišli z okolí Durynska. První dochovaná písemná zmínka o osadě pochází z roku 1337, kdy je na bezvýznamné latinsky psané kupní smlouvě podepsán pod názvem Ceuchenthal () jistý farář Petrus. Na konci 14. století Suchdol náležel k Opavsku a zboží fulneckému. Od začátku 15. století osada svou územní náležitostí patřila k helfštýnskému panství Lacka z Kravař. Pánové z Kravař celé Fulnecko vlastnili následujících 120 let.Moravské Kravařsko str. 360
Roku 1421 Vok VII. ustanovil, že suchdolského poddanského platu bude užívat fulnecký špitál. V roce 1437 se jeho leník Smil Doubravka o toto právo se špitálem soudil. Dalším držitelem panství byl Hanuš z Deštného, jemuž Suchdol přiřkla opavská knížata Vilém a Arnošt. Od roku 1457 vlastnili suchdolské dědičné fojtství Michal z Klimkovic a jeho potomci. Řemeslníci, kteří se v obci usadili, byli povinni fojtovi platem.Vlastivěda Fulnecko, str. 233–234 V roce 1480 nechal Jan ze Žerotína zapsat Fulnecko do zemských desk trhových v Olomouci, čímž připadlo Fulnecko i Suchdol k Markrabství moravskému. V roce 1540 se stal majitelem fulneckého panství opavský zemský hejtman Oldřich Cetrys z Kynšperka. Cetrysové panství rozdělili mezi své potomky a v jejich rodě zůstal Suchdol po příštích 113 let. Baltazar Cetrys z Kynšperka, jehož sídlem se stal Kunvald, přičlenil suchdolskou rychtu k panství kunvaldskému. V roce 1605 koupil fojtství suchdolské Fabian Telčík, syn kunčického fojta Michala Telčíka, v jehož rodě se majetek rychty udržel celých 340 let až do roku 1945.
Od třicetileté války do zániku rakousko-uherské monarchie Během třicetileté války (1618–1648) zažil Suchdol krušné časy. Nejenže zde řádila a vše ničila nepřátelská i císařská vojska, ale v roce 1624 většinu obyvatel zahubil mor. Poté (1626–1627) severní Moravu obsadila dánská vojska vedená Mansfeldem. Dánové zde vytvořili proticísařskou enklávu. Ke konci třicetileté války Dány vystřídali Švédové, kteří se vylodili v Německu v roce 1630 a postupně obsadili sever a střed Evropy. V oderské kronice se píše, že v roce 1642 byl Suchdol úplně vydrancován. Během třicetileté války byly zničeny veškeré písemnosti a dokumenty předchozích staletí a počet obyvatel se zmenšil téměř o polovinu. náhled|Historická expozice Suchdolského muzea V roce 1653 koupil kunvaldské panství Gabriel Serényi, pozdější moravský zemský hejtman. Panství zůstalo v rodě Serenyiů a v spřízněných rodech Lichtensteinů a Harrachů po 175 let (1653–1828).Moravské Kravařsko, str. 362 Když v roce 1723 agitoval v Suchdole představitel Jednoty bratrské a spoluzakladatel lužického Herrnhutu (Ochranova) Kristián David ze Ženklavy, tak jej do Saska následovalo do roku 1727 nejméně osmdesát čtyři osob ze Suchdolu a navíc další obyvatelé z blízkého i vzdálenějšího okolí. V dokumentech je uvedeno, že jich pod ochranu hraběte Mikuláše Ludvíka z Zinzendorfu na jeho panství následovalo celkem nejméně 280 ze Suchdolu a 167 z Kunína. Emigranti cestovali bez veškerého majetku, který ve svých vesnicích byli nuceni zanechat.Vlastivěda Fulnecko, str. 151 náhled|vlevo|Marie Walburga Truchsess-Zeil (1762–1828) V 18. století byl Suchdol stále součástí kunvaldského (po přejmenování kunínského) panství. V roce 1741 obec zažila vpád Prusů během válek o rakouské dědictví. V roce 1799 se obec stala jednou z prvních, kde se provedlo očkování veřejnosti proti neštovicím, o což se zasloužila hraběnka Marie Walburga Truchsess-Zeil. Následovalo bouřlivé období napoleonských válek, kdy Moravskou bránou táhly desetitisícové armády vojáků. Suchdol tak navštívily francouzská i ruská armáda. V suchdolské kronice je záznam, že na faře strávil dvě noci ruský vojevůdce Suvorov. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 procházeli Suchdolem vracející se ruští vojáci nakažení tyfem. Tato nákaza se rozšířila na celé Kravařsko, takže v některých obcích, Suchdol nevyjímaje, onemocnělo až 85 % obyvatelstva.
Rokem 1849 byla zrušena vrchnostenská správa v Kunvaldu (Kuníně). Nahradilo ji okresní hejtmanství v Novém Jičíně a okresní soud se sídlem ve Fulneku. Tyto instituce spadaly pod správu Moravského místodržitelství v Brně. Někdejší panství se tak stalo soukromým velkostatkem. Na velkostatku se pěstovaly převážně obiloviny a choval se šlechtěný kravařský skot. Rokem 1849 byl zrušen úřad dědičného rychtáře v Suchdole. Vedení obce začal zastávat volený obecní výbor, obecní rada a starosta. Kolem poloviny 19. století se začaly stavět železnice, Suchdol roku 1847 dosáhla Severní dráha císaře Ferdinanda mezi Vídní a Krakovem, což podnítilo rychlý rozvoj obce.
V letech 1852 až 1858 byl vybudován evangelický kostel, v roce 1883 obec postavila novou školu, kampelička vznikla roku 1888, rozvíjel se spolkový život. Suchdol byl v roce 1917 povýšen na městys. Rovněž výrobní činnost v Suchdole zaznamenala rozmach. Roku 1872 zde vznikla první továrna, Warhankova rybárna a sýrárna (dnes Witra), roku 1886 sedláci založili mlékárnu, roku 1892 zahájila provoz továrna na modrotisk, v roce 1902 přibyly strojírna a továrna na cementové výrobky.
Rozvíjela se však i samotná železnice v Suchdole. U nádraží vznikl hotel, roku 1857 byla Severní dráha císaře Ferdinanda zdvojkolejněna, roku 1880 byla zprovozněna místní trať do Nového Jičína a roku 1891 tratě ve směrech na Budišov a Fulnek. Byla vystavěna nová nádražní budova a kolem nádraží vyrostl komplex dalších budov. V roce 1872 byla též vybudována průmyslová úzkokolejná koněspřežná drážka do Tillova (Dolního) mlýna u Jeseníka nad Odrou, která byla jako první na Moravě později elektrifikována. Suchdol nad Odrou byl elektrifikován v roce 1900.
První a druhá světová válka náhled|Pomník odhalený v roce 1921 Za první světové války padlo celkem 50 suchdolských občanů a 9 dalších zůstalo nezvěstnými. Na jejich počest byl před měšťanskou školou postaven pomník odhalený v roce 1921 (pomník byl odstraněn v roce 1965 a nahradila jej busta J. A. Komenského). Boje první světové války se odehrávaly daleko od Suchdola. Proto krom nedostatku mužů život v obci nejvíce poznamenal nedostatek potravin. Hospodaření s touto komoditou přísně řídily úřady. Pro válečné účely byly odevzdány k roztavení zvony z evangelického kostela. Po vyhlášení Československé republiky (1918) se německé pohraniční obyvatelstvo snažilo o vytvoření samostatného státu tzv. Sudetenlandu. Tento stav trval pouhý měsíc. Následovalo obsazení těchto oblastí českou národní gardou a začlenění do ČSR. To se místní německé většině pramálo zamlouvalo a ve třicátých letech mnozí čeští Němci projevovali sympatie k velkoněmeckému nacionalismu. V Suchdole, který měl německou většinu, se v roce 1931 do čela obce dostali členové DNSAP. V roce 1938 se pohraničí a německy mluvící obce na základě Mnichovské dohody staly součástí Německé říše. Suchdol byl tak součástí Sudet až do konce druhé světové války. Za zmínku též stojí, že Suchdol v roce 1938 navštívil vůdce separatistického hnutí Konrad Henlein.
V předvečer druhé světové války roku 1939 bylo v polích poblíž Suchdolu nad Odrou postaveno pro potřeby nacistického válečného letectva polní letiště. Bylo zbudováno v rámci německých příprav k napadení Polska. V průběhu druhé světové války projížděly Suchdolem transportní vlaky s vězni směřující do koncentračních táborů, situovaných v Němci okupovaném Polsku. Jednalo se o vyhlazovací pracovní tábory Auschwitz-Birkenau a jeho pobočné tábory. V lednu 1945 projížděl Suchdolem vlak s evakuovanými vězni z Osvětimi a 47 jich zde zmrzlo nebo byli zastřeleni na útěku. Tuto událost připomíná pamětní deska na vlakovém nádraží. Suchdol nad Odrou (tehdy Zauchtel) osvobodily sovětské jednotky 38. armády. O postupu a průběhu osvobozovacích bojů vypovídají dobové záznamy Bojových deníků RA z Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské Federace: „Součástí 101. střeleckého sboru RA (pod velením generálmajora Bondareva) byla zařazena i 226. pěší divize (Gluchovsko – Kyjevská) gardového generálmajora N. A. Kropotina, která dne 6. května 1945 svými pěšími pluky č. 985, 987 a 989 osvobodila obec Suchdol n.O.“ V bojích druhé světové války padlo celkem 130 místních suchdolských Němců.
Po roce 1945 Po válce v roce 1945 byl dekrety prezidenta republiky zkonfiskován majetek Němců a kolaborantů a prakticky ihned po osvobození začali přicházet první čeští osadníci. V roce 1930 se v obci přihlásilo k české národnosti 483 osob, ale během války zde zůstalo pouhých 15 českých rodin, zbytek tvořili Němci, jež byli po válce nuceně vysídlováni do Německa. Poslední transport zbylých německých obyvatel odjel 21. září 1946. Postupně se do vylidněné obce přistěhovalo asi 360 českých rodin z různých koutů republiky. Po válce byl Suchdol nad Odrou spravován místním národním výborem, jenž podléhal Okresnímu národnímu výboru v Novém Jičíně. Od roku 1948 se přestal používat status městys a podle krajského zřízení z roku 1949 Suchdol nad Odrou patřil do Ostravského kraje, od roku 1960 pak ke kraji Severomoravskému a od roku 2000 k Moravskoslezskému.