Romové přebírají náboženské vyznání většinové společnosti.Lenka J. Budilová - Marek Jakoubek, "Religiozita cikánů v ČR: konceptuálně-metodologické poznámky", Český lid, 98/4, 2011, 361-362 V Evropě se nejčastěji hlásí ke křesťanství, do kterého vnáší prvky své původní lidové víry. V souvislosti s Romy tak můžeme mluvit o specifické podobě křesťanství a postoje k němu.

Romská religiozita

Obecně se dnes má za to, že Romové pocházejí ze severní Indie. Rekonstruovat vliv původní indické víry na současné náboženské přesvědčení Romů je ale velmi problematické, neboť Romové v Indii patřili pravděpodobně k nejnižší, sociálně znevýhodněné kastě averne. Zřejmě nejvíce byly u Romů zakořeněny představy cyklického systému světa a víra v znovuzrození. Uctívali pravděpodobně také obrazy božstev, což je jedna ze základních praktik tradičních indických náboženství, dnes označovaných jako hinduismus. Další problém, který znesnadňuje rekonstrukci původní míry náboženského přesvědčení tkví v tom, že Romové při své cestě na západ běžně přebírali náboženské představy majority, přičemž pravděpodobně nejvýznamnějším byl manicheismus, se kterým se střetli v Persii. V manicheistickém "kastovním" systému pravděpodobně patřili k nejnižší třídě auditores (posluchači), tito aktivní laici mohli podporovat "vyvolené", o stupeň vyšší třídu. Do této třídy dokonce mohli spadat při svém dalším zrození. Romský výraz degeš, který byl původně používán k označení rituálně nečisté osoby, může být dokladem možného vlitu kastovního systému na romskou kulturu. Dnes se tento výraz vztahuje na osoby špinavé, chudé, závislé na drogách a další, kterými je pohrdáno. Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 103-106. Existují domněnky, že se v 11. století Romové označovali řeckým termínem Atsiganoi, což je byzantský termín pro vyznavače manicheismu. Původ tohoto slova však není bezpečně osvětlen. Novější výzkumy dnes ukazují, že tento termín mohl označovat zvyk oddělovat se od jiných skupin obyvatelstva. Romové mohli být takto označováni, protože měli jiné zvyky a zásady než většinové obyvatelstvo. Z toto termínu pak vznikl exoetnonymum Cigán.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 69-70; Milan Kováč – Arne B. Mann, „Rómovia a viera", in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 9-10; Milena Alinčová a kol., "Romové", in: Interkulturní vzdělávání - příručka nejen pro středoškolské pedagogy, Člověk v tísni 2002, 194-195; Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Academia: Praha 1971 Velkým zastáncem teze o indickém původu Romů byla zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová.Lenka J. Budilová - Marek Jakoubek, "Religiozita cikánů v ČR: konceptuálně-metodologické poznámky", Český lid, 98/4, 2011, 366-367

Nejcharismatičtější romské tradice dnes nalezneme v romských osadách, ve kterých se mísí původní religiozita Romů s křesťanstvím. Romové přebírají různé kulturní prvky majority a zakomponovávají je do své původní tradice.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 63-64. Nelze však tvrdit, že romská tradice nějakým způsobem reflektuje indický původ Romů. Romové měli oproti majoritě v Evropě pomalejší sociokulturní vývoj. Z tohoto důvodu se můžeme u Romů setkat s praktikami, které mají svůj původ u majority, která od nich již opustila.Arne B. Mann, „Magická ochrana novorozenca u Rómov na Slovensku“, in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 93-97.

Duchovní život Romů tedy netvoří homogenní systém, jedná se o propojení prvků různých tradic zemí, se kterými se Romové během dějin dostali do kontaktu.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 69. Jednotlivé tradice se tedy podle lokalit mohou značně lišit. O romských náboženských představách můžeme tedy mluvit jako o synkrezi majoritních náboženských tradic a "původních" tradic romské víry.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 69-70; Milan Kováč – Arne B. Mann, „Rómovia a viera", in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 11; Lenka J. Budilová - Marek Jakoubek, "Religiozita cikánů v ČR: konceptuálně-metodologické poznámky", Český lid, 98/4, 2011, 361-362.

Mluvit o "romském křesťanství" lze v souvislosti s náboženskou situací v romských osadách, kde má víra lidový, venkovský charakter (lidová religiozita). Dnes se ale také setkáváme s evangelizačním vlivem nových náboženských hnutí, která prožívají zbožnost v komunitě a vymezují se proti původní romské víře.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 74-75. Podle některých badatelů (Marek Jakoubek, Irena Raichová) Romové přistupují ke křesťanství pragmaticky, využívají ty stránky, které jsou pro ně přínosné.Jana Mašková Vávrová, Religiozita Romů v městském prostředí: Případová studie brněnské baptistické skupiny Odel Hin Drom [dizertační práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2011, 70-71.

Vztah Romů a církve

Vzájemný vztah Romů a církve nebyl vždy jednoduchý a neměnný. Po příchodu Romů na evropská území, kde bylo majoritním náboženstvím křesťanství, chápala církev Romy jako poutníky, kající se za své činy a hledající nápravu. Romové se situovali do úlohy kajícných hříšníků z Egypta (odtud exoetnonymum Gypsies), aby byli akceptovatelní středověkou křesťanskou společností.Milan Kováč – Arne B. Mann, „Rómovia a viera", in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 9-10. Tento postoj byl ovlivněn především tolerancí a pochopením jak ze strany církve, tak světských feudálů. Okolo Romů se tak utvářely různé mytické báje, které reflektovaly jejich kočovný život. Jednou takovou bájí bylo, že Romové ukovali tři hřebíky, kterými byl Kristus přibit na kříž, a z toho důvodu nyní musí trpět a putovat světem. V roce 1422 vůdce romské skupiny Ondřej obdržel list od papeže Martina V., ve kterém bylo skupině umožněno putovat za očištění hříchů po dobu sedmi let, list skupině zaručoval ochranu a pomoc místních obyvatel. Po určité době si ale církev a majoritní obyvatelstvo všímá vágnosti křesťanské víry Romů a jejich vztah k  Romům se mění. Romové přijali křesťanství, ale nezbavili se svých původních praktik a starých náboženských představ. Je také pravděpodobné, že Romové patřičně neuznávali kněze jako prostředníka mezi nimi a Bohem.Tereza Šimková, Vliv křesťanské víry na postoj k Romům [diplomová práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2008, 14-15.

V roce 1492 se projevila vyčerpaná tolerance exkomunikací Romů z církve pařížským arcibiskupem za nedodržování křesťanských zásad. Od tohoto roku byli Romové z křesťanských území vyháněni společně s Židy. Během sněmu Svaté říše římské národa německého v letech 1496–1497 padlo usnesení, podle kterého mají být Romové vyhnáni z území říše. Vrcholem represí pak bylo nařízení říšského sněmu ve Frankfurtu nad Rýnem z roku 1577, podle kterého nebylo zabití Roma zločinem.Tereza Šimková, Vliv křesťanské víry na postoj k Romům [diplomová práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2008, 15. Na moravském území v té době se objevují tendence přimět Romy ke křesťanskému vyznání násilím. Toto nařízení bylo později zakotveno v patentu Karla VI. v roce 1721. V době osvícenství za Marie Terezie a Josefa II. vznikají v letech 1760–1776 nařízení, která přikazovala "jakýmkoliv způsobem přimět Romy ke křesťanství". V roce 1739 byl olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Lichtenštejna biřmován Tomáš Daniel, který přijal jméno František. Z církevních matrik je zřejmé, že Romové přijímali všechny laickému obyvatelstvu přístupné křesťanské svátosti. Je však otázkou, zda Romové opravdu žili křesťanským způsobem života a nakolik se s křesťanskou vírou ztotožňovali.Tereza Šimková, Vliv křesťanské víry na postoj k Romům [diplomová práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2008, 17-18.

Ačkoliv v literatuře se často uvádí, že Romové jsou katolického vyznání, v posledních letech stoupá u Romů popularita především protestantských, evangelických církví a charismatických hnutí. Náklonnost Romů k těmto církvím lze vysvětlit tím, že se v těchto církvích setkávají s větší emocionalitou a přijetím.Zuzana Jurkova, „Romské letniční hnutí v Čechách a na Moravě: letmý dotyk tématu“, Romano džaniben 11/1, 2004, 57-58, 62-63. Tereza Šimková, Vliv křesťanské víry na postoj k Romům [diplomová práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2008, 20. Roku 1952 založil neromský bretaňský pastor Clement Le Cossec romskou evangelickou církev v Bretani. Tato církev měla údajně během třiceti let pokřtít asi 70 000 Romů. Dnes se k ní hlásí asi třetina Romů ve Francii a rozšířila se do celé Evropy.Tereza Šimková, Vliv křesťanské víry na postoj k Romům [diplomová práce, on-line], Brno: Masarykova univerzita 2008, 20.

Romské náboženské tradice a kulty

Magická ochrana novorozenců

Pro Romy je stejně důležité narození jako smrt. Těhotné ženy jsou v romských komunitách vážené a tvrdí se, že těhotná žena je silnější a odolnější proti zlým silám. Je tedy těžké ji proklít. Se samotným těhotenstvím se pojí několik pověrčivých zákazů: např. těhotná žena nesmí překročit provaz na zemi nebo dát si vytrhnout zub, protože by dítě mohlo zemřít. Pokud těhotná žena vidí oheň, nesmí si sahat na břicho, aby nemělo dítě na tváři "oheň". Nemá jíst zaječí maso, aby se dítě nenarodilo se zaječím pyskem, a nesmí překročit vodu, ve které se maso umývalo, protože by potom mohla mít výtok. Těhotné ženy také nesmějí na krku nosit velké korále (mirikle), aby se dítěti neomotala pupeční šňůra kolem krku. Nesmí se dívat na mrtvé nebo ošklivé lidi, aby neměla podobné dítě. Naopak má pít hodně mléka a jíst chlebovou kůrku, aby měla dítě světlé pleti.Anita Botošová, „Identita, sociální a náboženský život v rómskej obci Lomnička“, in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 82.

Po porodu se někteří Romové bojí, že nepokřtěné dítě může být vyměněno nebo uhranuto. Křest je tedy velmi důležitý a musí být proveden co nejdříve. Dítě vyměňuje negativní bytost, která se na Slovensku nazývá různě, nejčastěji však guli daj, „sladká máma“. Dítě je vyměněno za nepěkné a plačtivé.Arne B. Mann, „Magická ochrana novorozenca u Rómov na Slovensku“, in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 85-87. Aby se minimalizovala možnost výměny, jsou dětem dávány do zavinovačky nejrůznější ochranné předměty podle lokality, např. vidlička, láhev se svěcenou vodou, hřeben, česnek, chléb, sůl, atd.Arne B. Mann, „Magická ochrana novorozenca u Rómov na Slovensku“, in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 88.

Dítě může být také uhranuto zlým pohledem, uhranuté dítě neustále pláče a zívá.Anita Botošová, „Identita, sociální a náboženský život v rómskej obci Lomnička“, in: Milan Kováč – Arne B. Mann (eds), Boh všecko vidí / O del sa dikhel, Bratislava: Chronos 2003, 83.