Rod Beessů je jedním z nejstarších šlechtických rodů ve Slezsku. Podle rodové legendy pocházeli předci rodu z Chorvatska nebo ze Slavonie. Jednotlivé větve rodu používali rodové jméno v různých variantách: Bes, Bess, Beß, Besz, Bies, Vrchles, Katawski, Wrchleski. Základní oblastí rodu bylo pomezí Dolního a Horního Slezska, odkud se rod postupně rozšířil do Opavského, Těšínského knížectví a dále na Moravu a do Lužice.
Historie Prvním písemným doložený předkem rodu je Adam Bess z Kujaw člen rady opolského knížete Boleslava II. Opolského. V roce 1337 je písemně zmíněn další člen rodu Michal Bess, který pobýval na dvoře těšínského knížete Kazimíra I.. Počátky rodu jsou spojeny se sídlem Kujawy poblíž Horní Hlohov (Głogówek). Rod se rozdělil do několika větví(linií), nejstarší je Beessové z Kujaw, následovala linie Beesové z Kolni a Karłowic (Beess von Coelln und Ketzerdorf, Katowski), třetí byla z Lewina Brzeskiego(von Loewen) a poslední z Malerzowic (von Mahlendorf). Krom těchto linií měli jiní členové rodu přídomek dle panství, které vlastnili. U samostatné linie Beessů z Chrostiny nelze jednoznačně určit spojitost s linií z Malerzowic. Linie Beessů z Chrostini používá svůj přídomek dle obce Chrostina (polsky: Chróścina) ležící v Opolském vojvodství, dle historiku Josefa Pilnáčka a Dietera Veldtrupa se jen liší její přesné místo určení, nejpravděpodobněji se jedná ves Chróścina (německy: Weissdorf) v blízkosti města Skorogoszcz.
Rodové větve Beessové z Kujaw První známý člen rodu byl Adam Beess, který sloužil na dvoře opolského knížete. V roce 1355 koupil bratři Adam a Otto dědičné rychtu ve městě Horní Hlohov. V roce 1383 kupuje Adam Beess obce Kuropas v blízkosti Nisy a nedaleko Kujaw Blažejowice. V roce 1397 se objevuje v písemnostech Mikuláš Beess z Blažewic. Od roku 1412 vlastnil Jan Beess panství Rogau(Rogów Opolski). V roce 1423 byl Adam III. Beess vlastníkem Kujaw a jeho bratr Otto vlastnil Rogów Opolski. V letech 1430 až 1433 byl Michal Beess kancléřem opolské knížete Bolka V. Tento kníže vyhnal svou zákonnou manželku a oženil se Hedvikou Beessovou z Kujaw, jejím otcem byl Jindřich Beess z Kujaw. Na dvoře opolského knížete působili také bratři Hedviky, Mikuláš Beess z Blažejowic a Přibík Bess. V první polovině 16. století se z této linie objevuje již jen Jan Beess z Blažejowic.
Beessové z Kolni a Karłowic (Beess von Coelln und Ketzerdorf, Katowski) V 15. století získala tato linie rozsáhlá panství Břežském a Falkenberském knížectví. V roce 1459 je zmiňován Mikuláš Beess, který prodával dům Opolí. V roce 1493 byly jednotlivá panství rozdělena mezi bratry Adama, Jana a Mikuláše, kteří založili tři následné větve rodu. Nejstarší Adam Beess obdržel Karłowice (Karlsmarkt) a Kolni(Altkoeln), v roce 1499 byl maršálkem břežského knížete. V roce 1518 získal Adam Beess von Coelln titul barona. V roce 1557 se baron Adam Beess z Kolni a Karłowic se oženil z Markétou z Oppersdorfu, byl synem Mikuláše a zemřel v roce 1570. Od roku 1564 vlastnil je syn Jan panství Krawiarki (Krawarn, česky: Kravaře) a v roce 1574 získal panství Tworków. Po smrti bratra Jana získal obě panství jeho mladší bratr Adam.
V roce 1607 se Jan svobodný pán Bees na Cölln, Löwen, Ketzendorf a Katowitz stal nejvyšším sudím Opolského knížectví a Ratibořského knížectví. Po roce 1600 získal úmrtím Kaspera Wiskoty von Wodnik zámek v Tvorkově (Tworków, Polsko). Kasper Wiskota byl rovněž nejvyšším sudím, Bees je jeho nástupce ve funkci. V roce 1612 jmenoval svým dědicem svého synovce Kašpara Jindřicha (Caspar Heinrich), jehož pravnuk Otto Leopold Bees (18. listopadu 1690 – 16. ledna 1761) byl vojenský důstojník, poslanec v Drážďanech a Vídni, dne 19. října 1721 byl povýšen do hraběcího stavu a užíval přídomku "na Cöllnu". Jeho manželkou byla Erdmuthe Sofie Eleonora Skrbenská z Hřiště (15. listopadu 1700 – 8. duben 1756). Měli potomka Jana Gottlieba Otta (1705–1778), jeho manželkou byla hraběnka Josefa von Sinzendorf.
Dne 4. října 1638 byl Kašpar Frydrych Bees svobodný pán z Cöllnu a Katovic, na Pšově, jako ručitel půjčky Jiříka Vranínského z Vranína na Oldřišově a Gaňovicích (Janowice, Polsko), od nyní již zemřelého Jindřicha Šípa z Branice, slibují na dluh Jindřicha Vranínského vystaviti do sv. Jiří příštího roku sirotkům po Jindřichovi Šípovi z Branice nový dlužní úpis, na něho znějící.
Dědičkou majetku byla Maria Johanna Karolína Bees z Chrostiny a Löwen (30. říjen 1770 – 3. červen 1821), která se v roce 1787 provdala za Josefa Maria Johanna Nostic-Rokytnic (3. září 1764 – 3. červenec 1849). Svým dětem (Janu Václavu, Josefu Ditmarovi a Marie Rozině) zanechala titul – und zu Löwen .
Beesové z Vrchles a Olešné V roce 1622 koupil Adam Jan Bees (* 1601) svobodný pán z Vrchlesu a Olešné (německy Adam Freiherr Bees von Werchels und Rosenberg) za 40000 moravských zlatých Chudobín (obec na Olomoucku), a spolu se svou manželkou Ester von Rottmannsdorf (* 1605), která v roce 1629 získala Vilémov u Litovle. V témže roce došlo ke spojení majetků. Následní majitelé byly od roku 1636 jejich dcery Kateřina von Dönhoff a Anna Zuzana († 1697) svobodná paní Bees, provdána za Franze Eusebia z Oppersdorffu (10. únor 1623, Kazimierz, Polsko). Ty pak prodaly společný majetek na den sv. Václava, tedy 28. září 1652, spolu s domem v Olomouci, za 31615 moravských zlatých okresnímu hejtmanovi Olomouce Janu Baltazarovi Vetterovi z Lilie.
Beesové z Míšovic Mikuláš Bees z Mišovic (Mansdorfu) byl v roce 1563 úředníkem v Těšíně (Cieszyn, Polsko) a již kolem roku 1560 si koupil ve městě dům.
Valentin Bees obdržel roku 1573 Tisůvku u Vladislavi (Włodzislaw, Polsko).
Za vlády českého krále a císaře Ferdinanda III. (1608–1657), vytvořilo 27 Slezských zchudlých šlechticů, zvaných „sedmadvacátníci", lupičský spolek a byli postrachem všeho okolí. Dle zámeckého archívu (Cieszyn) jistý Joachim Bees z Chrostiny zavraždil Jindřicha Grodčického.
Beesové z Chrostiny a na Stéblové Tato větev pochází z Opolska, kdy se v 16. století přesunul do Těšínského knížectví. V historických záznamech je zápis o Nikolasovi von Bees (mladší bratr Adama a Jana Beese), který je zakladatelem této linie na Stéblové.
Jeden z potomků – Václav Bees na Stéblově vlastní v roce 1572 Horní Suchou, jeho manželkou byla Barbora Beřkovská z Šebířova (okolo 1600). Měli syna Adama Konstantina, který je kolem roku 1639 zapsán jako držitel obce, jeho manželkou byla Ludmila Ptáková z Čejkova. Z manželství je doložená dcera Barbora Kateřina († 1677), manželem jí byl Jindřich Václav Šíp z Bránice. Což potvrzuje tato informace: Dne 23. dubna 1572 Kašpar Čelo z Čechovic a na Malých Kunčicích spolu se svými ručiteli Kašparem Vlčkem z Dobré Zemice a z Hlučína, Janem ml. Sedlnickým z Choltic a na Heřmanicích, Matějem Pilarem z Pilhu a na Otrubově, Zikmundem Rudským z Rudz a na Řepišti, Bernardem Barským z Baště a na Orlové, Václavem Beesem z Chrostiny a na Horní Suché vyznává, že dluží 10 000 zlatých Janu Stošovi z Kounic a na Štundorfě a jeho věřitelům Otíkovi Stošovi (z Kounic …), zastavuje mu na dva roky tvrz, dvůr a městečko Paskov s pěti vesnicemi (Žabeň, Krmelín, Nová Bělá, Hrabůvka, Hrabová) a stanoví podmínky a sankce pro splácení dluhu.
Jsou doloženi dva mužští pokračovatelé rodu (nejsou úplné zápisy rodičů):
Jan Arnošt s manželkou Helenou Rozinou Laryš z Nečesanic, vdovou po Césarovi svobodném pánu z Neuhausu. Adam mladší s manželkou Evou Golkovskou z Golkovic (obec Golkowice, v Polsku), majitel Vělopolí (1665), Horní Suché (1650).
V zemských knihách je zapsán Augustin Bees (* před rokem 1635 †1659), který byl kancléřem Těšínského knížectví a v létech 1625–1659 vlastnil Dolní Líštnou, Horní Suchou, Třinec, Lyžbici. Jeho manželkou byla Žofie. Tento člen rodu je zakladatelem silné rodové linie. Zde byli doložení jeho dva synové.
Jiří († 1692) měl ve vlastnictví Třinec a Nebory. Manželkou mu byla Daria Alžběta ze Skal (někdy uváděna jako Daria Alžběta Rascati). V některých pramenech bylo možné najít ještě Marii Zmeškalovou, dceru Jindřicha Zmeškala z Domanovic, úředníka (1618) a nájemce maltské komendy v Hrobníkách, v roce 1626 doložen pobyt v Krnově, kdy v jeho domě pobývali dánští důstojnici. Ta v roce 1674 podala písemné svědectví, jako manželka Jiřího Beese, Vilém vlastnil v letech 1670–1690 Dolní Líštnou (německy Nieder Lischna) a louky v obci Ližbice (dnes Lyžbice) na tzv. Za Pňokem (1670). Jeho manželkou byla Zuzana Bludovská z Bludovic. Zde jsou doloženi 3 synové a 4 dcery. Tito Beesové byli všichni evangelického vyznání.
Potomek jednoho z výše uvedených, písemně doložený Jiří Leopold († 17. září 1715) byl povýšen do stavu českých svobodných pánů 16. května 1705, kdy mu byla udělena nobilitační listina a inkolát a přídomek Wohlgeboren. Panovník – Josef I. Habsburský jej rovněž jmenoval zemským kancléřem Těšínského knížectví a nejvyšším zemským sudím. Nepochybně na to měl vliv i jeho přestup na katolickou víru. V letech 1692–1767 došla řada stížností od jeho poddaných z Hnojník a Nebory, zápisy o tomto jsou v opisech českého urbáře statku Hnojník z roku 1692 (obce Hnojník a Rakovec) a českého urbáře statku Nebory z roku 1749.
Do roku 1707 vlastnil mlýn v Dolní Líštné, do roku 1715 vlastnil celou obec Dolní Líštnou. Dne 1. prosince 1712 je jeho pečeť pod listinou, kterou Adam Václav z Tenčína, zemský hejtman knížectví těšínského, dává těšínským jesuitům fundaci 9600 zl. na udržování 8 osob šlechtického původu v semináři v Těšíně. Na dokumentu jsou přivěšeny 4 pečeti: 1. vydavatel, 2. Jindřich Ferdinand svob. pán Laryš, 3. Jiří Leopold svob. pán Bees, 4. Rudolf Sobek svob. pán z Kornic.
Jeho manželkou je Žofie Esslingerová von Lohe (původem ze vsi Zopovy, německy Soppau, Polsko). Rodiče Žofie byli Adam a Helena Lindeiner und Rose. Adam Esslinger byl majitelem statku Zopov a měl pohledávky v obci Loděnice. V manželství se narodí:
Karel Václav († 12. červenec 1754) František († 1750) Maximilián (* okolo roku 1650 – 6. květen 1731, Osoblaha, Farní kostel svatého Mikuláše). Libor Josef Antonín (* 27. květen 1687, Loděnice)
Zde se rod dělí na další větve.
Beesové na Německých Pavlovicích Rytíř Maxmilián Bees z Chrostiny (* okolo roku 1650–1731) na léně v Německých Pavlovicích (dnes Slezské Pavlovice). Od kdy přesně vlastnil tuto obec, zatím nelze doložit. Doloženo je, že:
Dne 28. února 1698, v Německých Pavlovicích uzavřel trhovou smlouvu s mlynářem Adamem Heinischem, synem mlynáře Jindřicha Heinische z Kreschendorfu, který od něj koupil dědičný mlýn, polnosti a zahradu v ceně 450 zlatých rýnských. Současně se zavazuje o sv. Jiří platiti činži 23 tolarů slezských (27 zl. rýnských 48 krejcarů) a odvádět různé druhy mouky. Mlynář Heinisch, který neuměl psát, byl podepsán v zastoupení svým strýcem Janem Thienelem.
Dne 15. listopadu 1696, v Olomouci, Karel III. Lotrinský, kníže lotrinský, biskup olomoucký, povoluje prostřednictvím Karla Julia Orlíka svob. pána z Laziska (Łaziska, Polsko), kapitulního děkana, na žádost rytíře Maxmiliána Beese z Chrostiny, podobně jak učinil předešlý olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu u první manželky pana Beese, připsat i jeho druhé manželce Marii Kateřině rozené Kaltschmidtové z Eisenberka věnem 2 tisíce zl. rýnských na uvedeném léně s podmínkou souhlasu olomoucké kapituly.
Dne 22. května 1703 je svědkem, resp. jeho pečeť je pod dokumentem, kterým Karel Josef z Hodic přijímá ručícím listem podle lenního práva poručenství nad pozůstalými sirotky po zemřelém Bernardu Antonínu Lvu z Rožmitálu a Blatné, držiteli lenních statků Hrozová a Pelhřimovy, a jako poručník se zavazuje na zmíněných statcích řádně hospodařit.
Také byl ve dvacátých a třicátých létech 18. století přísedícím biskupského soudu v Olomouci.
V létech 1778–1786 jeden z jeho potomků, jistý Heřman Bees, vlastní majetek v Osoblaze.
Beesové na Hnojníku