Malgrat de Mar je španělské městečko v autonomním společenství Katalánsko, v provincii Barcelona v comarce Maresme, ležící na pobřeží Costa del Maresme mezi městy Pineda de Mar a Blanes. S Barcelonou jej spojují přímo železnice i silnice. Žije zde přibližně 20 000 obyvatel. Město je vyhledávaným turistickým střediskem. Na přibližně sedm kilometrů dlouhé pláži se nachází množství hotelů a kempů.
Historie
Lokalita byla původně rybářskou osadou rozloženou kolem již neexistující kaple Sant Antoni Abat v blízkosti stávajícího kostela sv. Mikuláše. V jeho blízkosti protékal potok Malgrat de Mar, od něhož později vzniklo nynější jméno městečka. Vesnice patřila do baronství Palafolls. Jeho vrchnostenské sídlo se rozkládalo na vrchu severozápadně od Palafolls. Nachází se tam zřícenina hradu a torzo kostela Sant Genís de Palafolls. Roku 1373 obdržela lokalita zakládací listinu a byla pojmenována Vilanova de Palafolls. Tento název se udržel až do 19. století.
V letech 1543, 1545 a 1550 napadli vesnici Osmané. Roku 1559 se stal kostel v Malgrat farním.
30. května 1937, během španělské občanské války, torpédovaly italské ponorky transportní loď Ciudad de Barcelona, naloženou dobrovolníky. Potopila se před Malgrat de Mar asi 3 kilometry od pláže. Rybáři, kteří byli svědky akce, se poté vydali na moře, aby zachránili přeživší. Jejich potomci si událost každoročně připomínají.
Během bouře Gloria, která v lednu 2020 postihla Španělsko a jižní Francii, patřil Malgrat mezi nejhůře postižená místa. Město bylo dočasně zbaveno hlavního zdroje vody, kterým byla rozvodněná řeka Tordera.
Klima Město leží 4 metry nad mořem. Panuje zde pobřežní středomořské podnebí s vyrovnanými, mírnými teplotami téměř po celý rok. Průměrné roční srážky za posledních osmnáct let činí přibližně 600 mm.
Demografie Město se za posledních čtyřicet let výrazně rozrostlo, přičemž počet obyvatel postupně vzrostl z 5 500 v roce 1958 na 17 531 v roce 2006. Po roce 2008 se počet obyvatel ustálil na přibližně 18 000. V letech 1998 a 1999 mírně převažovaly ženy, zatímco od roku 2002 začali převládat muži, přičemž v roce 2006 se rozdíl zvýšil na více než 200 osob (8869 mužů oproti 8662 ženám), což představuje průměr 102 mužů na 100 žen.
Hospodářství
Hlavním ekonomickým motorem města a jeho okolí je cestovní ruch. Malgrat disponuje hotely, kempy a obchody, které se soustřeďují především kolem ulice Passeig Marítim. Dalšími významnými ekonomickými faktory jsou zemědělské oblasti Pla de Grau a Pla de Pineda. V 18. století bylo v námořním registru zapsáno asi dvě stě mužů s celkem až padesáti loděmi o nosnosti jedné až čtyř tun, které provozovaly dopravu podél pobřeží do Valencie a Francie.
V 18. století bylo v námořním registru zapsáno asi 200 mužů s celkem až 50 loděmi o nosnosti jedné až čtyř tun, které provozovaly dopravu podél pobřeží do Valencie a Francie. Od konce španělské občanské války se námořní činnost soustředila hlavně na sportovní a rekreační plavidla a místní rybářské lodě, přičemž zde působí i rybářský klub.
Pamětihodnosti (výběr) Kostel svatého Mikuláše z 18. století. Má neoklasicistní fasádu a osmibokou zvonici. Pro svou velikost bývá nazýván "Katedrála pobřeží". Věž El Castell – původně středověká strážní věž. Rybí trh z konce 19. století. Věž vdovy z Can Sala – budova z roku 1909 architekta Estevana Rocaforta Carrerase. Městská knihovna - postavena koncem 16. století jako šlechtické sídlo. V 18. století nemocnice, v 19. století kasino, ve 20. století sídlo Družstva práce. Nyní městská knihovna s názvem La Cooperativa. Budova "Ca l´Arnau". Modernistická budova z roku 1914. Původně hudební škola, nyní oddělení kultury města a informační centrum. Radnice postavená v modernistickém stylu v roce 1913. Torre de l'Esquena – modernistická budova pojmenovaná po prvních majitelích.
Parky Park Francesca Macii, pojmenovaný po katalánském politikovi, prezidentovi Generalitat de Catalunya v letech 1932–1933. Rozkládá se na ploše 40:000 m2. Zámecký park. Vznikl v roce 1959 kolem strážní věže, jediného zbytku hradu Palafolls, doloženého v roce 1382. Can Compassol. Jedná se o bývalou zahradu u rodného domu Zenobie Camprubí Aymarové, manželky nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1956 Juana Ramóna Jiméneze, básnířky a překladatelky z hindštiny.
Partnerská města Cárdenas, Nicaragua Incisa in Val d'Arno, Italy Moguer, Spain Seynod, France
Vývoj počtu obyvatel Rok 1900 1930 1950 1970 1986 2001 2005 2009 Počet obyvatel 3 738 4 607 4 859 9 174 10 799 14 367 16 162 18 472
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Obce v provincii Barcelona