Rod Saint-Genois je starobylý šlechtický rod z Henegavského hrabství (Hennegau, také Comté de Hainaut) v dnešní Belgii, který se usadil v 17. století na Moravě, ve Slezsku (Těšínské Slezsko) a v Haliči.
Historie Počátky rodu se datují do doby vrcholného středověku. První doloženým zakladatelem byl Jean I. de Saint-Genois. Jeho sídlem byl v této době zámek ležící na území mezi Courtnay a Hainaut, které tehdy patřilo Francii. Členové tohoto rodu byli ve službách francouzských králů a účastnili se křižáckých výprav.
V roce 1464 byl Simon de Saint-Genois povýšen císařem Fridrichem III. na barona, a to i v dědičném nároku pro své potomky. V roce 1827 byl rod povýšen hraběcího stavu.
Rodové větve
Saint-Genois Jean I. de Saint-Genois (1260–1310) v roce 1280 dokazuje svou příslušnost ke šlechtickému stavu na zasedání kapituly v Denain. Jeho manželkou byla Maigne de Thiebegot (*1270). Jeho syn Jean II. de Saint-Genois (*1300 †1363, Tournay) si vzal roku 1310 šlechtičnu Coulombe du Marets, vdovu po Jeanie d'Avesnes.
Jeho syn Jean III. de Saint-Genois (1340–1416) bojoval v roce 1396 na straně Jana I. Burgundského Nebojáckého (1371–1419) ve válce proti Turkům, za tyto služby obdržel erb. Účastnil se také tažení knížete Filipa III. Dobrého (1419–1467) během křížové výpravy, za to získal dominium Grand Breucq. Jeho manželkou byla Marguerite de Cottrel (*1355), mimo syna Jeana IV. spolu měli dcery – Janu a Kateřinu.
Jean IV. de Saint-Genois (1375 – 6. březen 1463) byl správce kantonu Tournay, manželka Jeanne de Bouriclaer (1380 – 10. srpen 1449).
Prapravnuk zakladatele rodu Simon de Saint-Genois (1407–1474) byl plukovníkem v královské francouzské armádě a současně císařským komořím ve službách Rakouské monarchie. V roce 1464 byl povýšen císařem Fridrichem III. do stavu barona. Jeho manželkou byla Marie de Goy (*1425).
Arnold II. baron de Saint-Genois (1460–1530, klášter Ath Truim) byl třikrát ženat. Poprvé s Guyotte de Chatillon (1460–1500), následně v roce 1510 s Jaqueline de la Deuze (1480–1510), zde jsou doloženy dcery Jana a Markéta de Lumene. Třetí manželství bylo s Markétou de Vaudripont (1490–1544, opatství Ghislenghien).
Jeho syn z třetího manželství Nicolas III. baron de Saint-Genois (1510–1573) byl dvakrát ženat. Poprvé v roce 1525 s Amelberghe Faurel (*1510), z tohoto manželství se narodili dva synové – Arnold III. a Jan IV., kteří v polovině 16. století založili dvě samostatné rodové linie. Druhé manželství bylo v roce 1540 s Marii-Kateřinou hraběnkou von Varax de Traisnel (*1520), zde se narodily dvě dcery, Gilberta a Kateřina La Marck de Lumene.
Saint-Genois – Nizozemská větev Arnold III. (1549 – 20. prosinec 1586) zachovával postupně vymírající nizozemskou (nebo také belgickou) mužskou linii. Jeho manželkou byla Agnes hraběnka de Marchenelles (1550 – 18. leden 1594), dědička Frasnes, Buisenal, Dergneaux, Desmottes, Flobecq i Mortagne. Jeho vnuk Charles Francois I. v roce 1655 obdržel od španělského krále Filipa IV. hraběcí titul. Rakouský inkolát byl potvrzen v roce 1786. Tato větev žila v Belgii, kde jejich statky Grand–Breuq a Ecanafle tvořily dědičné hrabství.
Jeho syn Francois Joseph VI († 1816) se v oženil s hraběnkou Annou Marií von Morzin. Část tohoto rodu se přestěhovala do Rakouska-Uherska, kde se v Praze narodil poslední zástupce této větve, hrabě Rudolf Saint-Genois (1790–1876).
Saint-Genois d’Anneaucourt – Slezská větev Slezská větev pocházela od druhého rozeného syna Nicolasa III – Jeana IV. (1550–1585), manželkou mu byla Jossine von Zautpeene de la Hoymille (*1550), dcera Markuse von Zautpeene z Hoymille a Anny de Coornhouse. Jejich syn Jean Baptista V. (1578–1631) se v roce 1609 oženil s Markétou de la Glizoeule (1580–1631), mimo syna Filpa Karla VI. měli dvě dcery Nikolu Filipu a Izabelu d'Assignies.
Jeho syn Filip Karel VI. baron Saint-Genois d’Anneaucourt (†1683) se jako plukovník armády Habsburské monarchie dostal za třicetileté války do Těšínského knížectví, kde se usadil a koupil několik statků: Dobratice, Domaslavice, Suchou, Třinec a Žukov. Díky manželství, které uzavřel v roce 1650 s Helenou Sydonii, dcerou c. k. tajemníka Maxmiliána Pröckla von Procksdorfa na Suché (Sucha Beskidzka, Polsko) a Bažanovicích a jeho ženy Evy Heleny rozené Borek z Roztropic, významně zvětšil majetek a vstoupil do řad těšínské šlechty. Jako důstojník armády Habsburské monarchie byl velitelem pluku kyrysníků. Účastnil se na straně císaře Ferdinanda III. Habsburského a po boku polských vojsk bitvy u Varšavy.Bitva u Varšavy: 28.–30. července 1656, známá jako tzv. švédská potopa Od roku 1661 měli členové rodiny Saint-Genois právo zasedat v zemském sněmu Těšínského knížectví. Od 1718 byli členové sněmu Karel Maximilian baron Saint-Genois a Jan baron Saint-Genois.
Syn Filipa Karla VI., Filip Kasper VII. baron von Saint-Genois (1667–1724) rozšířil rodinný majetek o statky: Bažanovice, Blahotice a Ropice. Jeho manželkou byla Anna Marie, dcera Mikuláše Gureckého z Kornic a na Chotěbuzi, Hradišti a Lhotě (Zpupná Lhota) a Evy Judity z rodu Wilamowských z Kojkovic.
Jejich potomkem byl Maxmilián Adam VIII. baron Saint-Genois d’Anneaucourt (1693–1760), pán na Bažanovicích, c. k. rada a zemský soudce, důstojník v hodnosti plukovníka. Jeho manželkou byla Konstancje Johana, dcera Mikuláše Petra Wilhelma Wipplar z Ušic a na Martinově a Anny Konstancie z rodu Kitzlerů z Greifenfelsu.
Nástupce Maxmiliána Adama VIII. byl jeho syn Arnold Vaclav IX baron Saint-Genois d’Anneaucourt (1734–1804), císařský komoří a plukovník. Jeho první manželkou byla hraběnka Alžběta Porporati, druhou manželkou pak Julie Beata Erdmutha Lašovská (29. prosinec 1754 – 16. prosinec 1817). Ta měla být původní dědičkou panství Javoří, vzdala se jej ale ve prospěch svého bratra Jiřího Adama Lašovského (1751 – † 10. října 1792). Panství bylo dáno do dražby, ve které ho v roce 1792 koupil Arnold Vaclav IX.
náhled|Filip Ludvík Saint-Genois (1790–1857) roku 1831. Dalším pokračovatelem linie byl Filip Ludvík baron Saint-Genois (1790 – 31. červenec 1857, Baden, Vídeň, Rakousko), C. a k. komoří a tajný rada, rytíř rakouského řádu Leopolda a čestný rytíř Suverénního Maltézského řádu. Jeho manželkou byla Johana Josefa Eleonora baronka Trach z Březí (1789–1870), dáma řádu Hvězdového kříže. Byla dcerou barona Zikmunda Tracha z Březí, na Apathy a Vinicy v Maďarsku, a také obcí Zamarski a Ruda na Slezsku, a Anny Eleonory rozené Fenzel z Dubovce. Spolu měli tři děti: Alexandra Ludvíka Filipa Arnolda (1811–1819), Mořice Vincenta Jana Nepomuckého Ferdinanda (1816–1886) a Marii Alexandru Julii Eleanoru (1820–1888), která se později stala manželkou markýze Henriho de Ville, hraběte von Demblin, barona de Canon, čestného rytíře Maltézského řádu.
V roce 1809 Filip Ludvík koupil od hrabat Mitrovských panství Paskov, které si zvolil za své sídlo. V roce 1824 se stal majitelem Tejniček, Tovéř, v 1825 Pteni, Čelechovic na Hané a Dolan, v 1836 Kožušan, Vrbatek, Žerotina a panství Klášter Hradisko u Olomouce. Tyto statky koupil od c. a k. Náboženského fondu. V blízkosti zřícenin středověkého hradu Tepenec u Dolan dal v roce 1825 zřídil klasicistický obelisk zvaný „Filipova pyramida“ a na památku manželky „Johanin chrámek“. V roce 1829 koupil ve Slezsku Šenov a Velké Kunčice u Ostravy i s Racimovem, Řepištěmi, Radvanicemi a Rakovcem (dnes součást obce Řepiště). V Haliči pak Makov (Malkov Podhalanský, v okrese Vadovice). V roce 1838 postavil v Paskově cukrovar a v roce 1839 další v Čelechovicích. V roce 1839 si pronajal malou hutnickou dílnu v Suché (Sucha Beskidzka, Polsko), a v 1844 začal výstavbu železárny (hamru) v Makově. Železárenskou huť nazval po svém synovi – Mořicovi. Tu později pronajal vídeňskému baronovi Salomonovi Meyer Rothschild, a to až do roku 1863.
Za své zásluhy pro monarchii, obchodní podnikání a charitativní činnost byl 27. ledna 1827 císařem Františkem I. Rakouským povýšen do hraběcího stavu. Používal tedy tituly: I. říšský hrabě a X. baron von Saint-Genois d’Anneaucourtů.
V roce 1851 Filip Ludvík koupil v Badenu u Vidně (Baden bei Wien) rozsáhlý park a malou vilu. Tu zdědil jeho syn Mořic, který ji v roce 1864 nechal přestavět. Po něm pak zdědila vilu jeho dcera Františka hraběnka Bylandt–Rheydt. Dnes tato vila slouží jako lázeňský dům.
náhled|Pomník Mořice Jana Nepomuckého v Javoří Syn Mořic Vincent Jan Nepomucký Ferdinand II. říšský hrabě a XI. baron Saint-Genois d'Anneaucourt (22. březen 1816–1886) převzal správu rozsáhlého majetku po svém otci a tento majetek spravoval pro svého syna Filipa Ernesta. Hrabě Mořic (zvaný též Moritz) byl absolvent gymnázia v Těšíně, poté absolvoval studium na c. k. Univerzitě ve Vídni, kde ukončil právnickou fakultu. V roce 1838 nastoupil do státní služby v Dolním Rakousku, kde plnil funkci guberniálního tajemníka. V roce 1838 se stal čestným rytířem Suverénního Maltézského řádu a v 1843 byl jmenován c. k. komořím. V roce 1845 vystoupil ze státní služby, plně se pak věnoval správě otcova panství a také společenským aktivitám jako čestný rytíř Maltézského řádu pro mládež. V roce 1869 zřídil velký pivovar v Dolanech. Na panství Javoří založil lázně, které byly v roce 1877 zapsány na seznam prestižních lázní v Rakousko-Uhersku, a to v tzv. Knihovně lázní. V roce 1878 prodal komplex moravských statků (Čelechovice, Ptení, Dolany, Kožušany, Tejniček, Vrbatki, Klášterní Hradiště, Žerotín) knížeti Lichtenštejnska, který je začlenil do dominia Šternberk. Také Makov s několika obcemi, který koupil arcivévoda Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, majitel panství Živjec (Żywiec, Polsko). Tyto transakce byly prvním projevem pomalého úpadku rodu. V roce 1881 pak prodal i Paskov, který od něj koupil jeho zeť Günther Stolberg–Stolberg (1845–1895), zde pak jeho potomci a jeho ženy Anny rozené Saint-Genois (1850–1926) bydleli až do roku 1945.
Hrabě Mořic byl dvakrát ženatý. První manželkou byla hraběnka Luiza Wallis (1821–1843), dcera hraběte Maxmiliána Wallis z Karighmainu, c. k. komořího, vyznamenaného za zásluhy stříbrným křížem, pána několika statků v Česku a na Moravě, a jeho manželky Marie hraběnky von Hojos, dámy Hvězdového kříže a dvorní dámy Jejího veličenstva císařovny. Sňatek byl 20. dubna 1842. Z tohoto manželství se narodil jediný potomek – syn Filip Ernest (1843–1916), matka zemřela ve Vídni na horečku omladnic, byla pochována v Javoří.
V roce 1846 se opět oženil s Gabrielou Eleonorou Josefou hraběnkou Stolberg–Stolberg (1827–1904), dcerou polního maršálka Christiana Ernesta hraběte Stolberga. Gabriela byla vnučkou slavného německého básníka Friedricha Leopolda hraběte Stolberg–Stolberg, velkého přítele J. W. Goetheho. V tomto manželství se narodilo sedm dětí: Marie Gabriela (1847–1848), Luiza (1849–1851), Anna (1850–1926), Ernest Mořic (1852–1873), Františka Zofie (1854–1929), Hugo Mořic (1858–1891) a Eliza Gabriela (1862–1892).