náhled|vpravo|Michael Park Rudolf Steiner School v Aucklandu Waldorfská škola (waldorfská pedagogika) je alternativní výchovně vzdělávací program, vycházející z pedagogických zásad formulovaných rakouským filosofem, esoterikem a sociálním myslitelem Rudolfem Steinerem (1861–1925). Waldorfská pedagogika se snaží integrovaně rozvíjet jak intelektuální schopnosti žáků, tak jejich praktické neboli manuální dovednosti, stejně jako jejich umělecké vlohy.

V roce 2019 bylo po celém světě 1182 waldorfských škol, 802 v Evropě, zejména v Německu (245) a Nizozemí (109). V roce 2019 bylo v Česku 20 základních waldorfských škol, 1 speciální škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, 5 waldorfských lyceí a jedna střední škola kombinující lyceum a odborné učiliště. V Asociaci waldorfských škol pak bylo registrováno 21 mateřských škol, center a waldorfských tříd v běžných mateřských školách. Waldorfská předškolní pedagogika je také inspirací pro mnoho lesních školek.

Dějiny První škola tohoto typu byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu. Vznikla na popud továrníka Emila Molta, spolumajitele a ředitele továrny na cigarety Waldorf-Astoria (odtud jméno celého hnutí; Walldorf je německé město, kde se narodil Johan Jakob Astor, pozdější emigrant a první americký multimilionář, po němž Molt továrnu pojmenoval), který požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků. Postupně začaly vznikat další waldorfské školy v Německu, ale i Švýcarsku, Nizozemsku a Velké Británii.

alt=Growth of Waldorf schools|náhled|380x380pixelů|Růst počtu akreditovaných waldorfských škol v letech 1919 až 2016Data převzata z Helmut Zander, Anthroposophie in Deutschland, 2 volumes, Vandenhoeck und Ruprecht Verlag, Göttingen 2007, ; Dirk Randall, "Empirische Forschung und Waldorfpädogogik", in H. Paschen (ed.) Erziehungswissenschaftliche Zugänge zur Waldorfpädagogik, 2010 Berlin: Springer 978-3-531-17397-9; "Introduction", Deeper insights in education: the Waldorf approach, Rudolf Steiner Press (December 1983) 978-0880100670. p. vii; L. M. Klasse, Die Waldorfschule und die Grundlagen der Waldorfpädagogik Rudolf Steiners, GRIN Verlag, 2007; Ogletree E J "The Waldorf Schools: An International School System." Headmaster U.S.A., pp8-10 Dec 1979; Heiner Ullrich, Rudolf Steiner, Continuum Library of Educational Thought, v. 11, 2008 . Rozvoj waldorfského školství v Německu byl přerušen nástupem nacismu. Nacistický režim považoval školy za nepřátelské své ideologii a zahájil proti nim kampaň, v jejímž důsledku se z osmi tehdy existujících škol šest samo zrušilo, zbylé dvě byly zakázány.

Po válce začal počet waldorfských škol postupně vzrůstat, zejména pak na území tehdejšího Západního Německa. K velké početní expanzi dochází od 70. let. Nejdříve v západní Evropě a Severní Americe, po pádu komunismu pak ve střední a východní Evropě a v novém tisíciletí také v Asii. V roce 2016 bylo po celém světě 1126 waldorfských škol, 730 v Evropě, zejména v Německu (235) a Nizozemí (90).

V českých zemích se objevily školy waldorfského typu po roce 1989. První základní a mateřské školy vznikly na počátku devadesátých let. Střední školy (nazývané většinou lycea a řazené mezi střední odborné školy) pak až v první dekádě nového tisíciletí. Nové waldorfské školy vznikají i v druhé dekádě třetího tisíciletí: Ostrava-Poruba (2014), Plzeň (2014), Terezín/Třebušín (2015), Cheb (2016), Liberec (2017), Tábor/Ratibořské Hory (2017), Litvínov (2018), Znojmo/Kuchařovice (2018), Kuřim (2019). Výuku zahájily také dvě střední školy: kombinované lyceum v Jevíčku (2014) a waldorfské lyceum v Českých Budějovicích (2018).

Charakter Waldorfská škola se sama charakterizuje jako škola, která chce člověka připravovat na život nejen znalostně, ale také rozvojem tvůrčích schopností a sociálních dovedností. Waldorfský učitel by měl pohlížet na dítě jako na duchovní bytost, která přichází na svět nadána možností všestranného vývoje. Jeho úkolem je pěstovat toto nadání a vést dítě k tomu, aby bylo schopno jednou převzít výchovu sebe sama.

Výuka na základních waldorfských školách se od vyučování na běžných českých základních školách na první pohled výrazně odlišuje. Jde zejména o: Vyučování „hlavních“ předmětů v blocích Nepoužívání učebnic Absence klasického známkování Brzká výuka cizích jazyků Pomalejší výuka čtení a psaní Důraz na umělecké předměty Důraz na pracovní a řemeslné činnosti Specifické vyučovací předměty Témata pro jednotlivé ročníky Vztah učitel, žák a třída Důraz na slavení svátků Výuka prožitkem, memorování rytmem Výchova k odpovědnosti Celostní přístup k dítěti

Vyučování „hlavních“ předmětů v blocích Vyučování „hlavních“ předmětů (český jazyk, matematika, přírodověda atd.) probíhá v souvislých blocích, které se nazývají epochy. Epocha trvá většinou 3 až 4 týdny. Po ní následuje epocha jiného hlavního předmětu. Cílem výuky v blocích je koncentrace pozornosti v daném čase na jeden jediný předmět bez rozptylování paralelním vyučováním dalších předmětů. S tématem probíraným v dané epoše by, v ideálním případě, měly souznít ostatní předměty vyučované v tom samém čase, především výchovy a cizí jazyky. Například slovní zásoby probírané ve výuce cizích jazyků, náměty výtvarných prací apod. Epochové bloky každodenní vyučování zahajují a trvají zhruba 2 hodiny do velké přestávky. Po velké přestávce následují již běžně dlouhé (45 minut) hodiny jazyků, výchov (výtvarná, tělesná apod.) a další předměty.

Zhruba dvouhodinový epochový blok je rozdělen do několika celků tak, aby se střídaly činnosti vyžadující zapojení různých částí žákovy osobnosti (hlava, srdce, tělo). Epochový blok je tak často složen z: úvodního přivítání a průpovědi hudební složky (zpěv, hra na flétnu) organizační části, kdy jsou žáci seznamováni s plánem dne, týdne apod. procvičovací / opakovací části, která navazuje na učivo z minulého dne nebo dnů pohybově-rytmické části, která většinou vyžaduje přestavění nábytku ve třídě a vytvoření volného prostoru pro pohybově-rytmickou část. Tato část slouží k určitému fyzickému „zatížení“ žáků a tedy k určité mentální relaxaci, zároveň se používá rytmičnost při memorování vybraných prvků učiva (násobilka, vyjmenovaná slova apod.) zavedení nové látky, přičemž výklad by měl být založen na prožitku, maximální obraznosti zápis podstatných věcí z nově probrané látky do epochového sešitu, v nižších ročnících bývá zápis proveden i na tabuli vyprávění

Nepoužívání učebnic Waldorfská pedagogika považuje každého žáka za jedinečného. Stejně tak je jedinečná i každá třída, její pedagog a každá jednotlivá etapa, ve které se výukový proces nachází. Proto waldorfská pedagogika považuje učebnice, které jsou svojí podstatou pevně zformované a univerzální, za a priori ne zcela vhodný nástroj, podle kterého by se výuka měla řídit. Ponechává v rukou učitele, jako svého druhu pedagogického umělce, aby pro danou situaci nacházel vždy to nejlepší řešení a připravoval pro svoji třídu optimální výukově-výchovný program. Žáci si do sešitů zapisují klíčové informace a používají je namísto učebnic.

Absence klasického známkování Waldorfské základní školy nepoužívají klasické známkování, ale individualizované slovní hodnocení pro daného žáka. Z důvodů přijímacího řízení na střední školy jsou v posledních ročnících k vysvědčení přidávány klasické známky. Klasické známkování je odmítáno z mnoha důvodů – možnost slovním hodnocením lépe vyjádřit snahu, úsilí a pokrok, demotivující efekty špatných známek a riziko „zaškatulkování“, důraz na vzájemnou spolupráci nad soutěživostí.

Brzká výuka cizích jazyků Pro waldorfské školství je typická brzká výuka cizích jazyků, která začíná již od první třídy, přičemž není nezvyklé, že se od první třídy vyučují ihned dva cizí jazyky. V nižších ročnících je výuka cizích jazyků založena na určitém „ponoření“ žáka do daného jazykového prostředí. Probíhá jen orálně a nápodobou (říkadla, písničky, výuka slovíček ve skupinách a řadách (barvy, dny v týdnu, čísla, měsíce, atd.) Gramatické jevy, čtení a psaní v cizím jazyce je zaváděno až od čtvrté třídy. náhled|Zavedení písmene S

Pomalejší výuka čtení a psaní náhled|Čítanka od rodičů Waldorfské školství díky absenci učebnic nemusí s výukou četby pospíchat. Během první třídy se v epochách českého jazyka žáci postupně seznamují se všemi písmeny abecedy a to v jejich velké tiskací formě. Každé písmeno je probíráno samostatně; většinou s příběhem, který dodává smysl tvaru písmene. Například příběh, kde figuruje úzké údolí u písmene „U“ nebo příběh o slepýši plazícím se po zemi u písmene „S“. Následuje již v rychlejším tempem zavedení malých tiskacích písmen a zhruba v polovině druhé třídy každý žák dostává svoji vlastní, originální čítanku, se kterou poté probíhá výuka čtení. Čítanka obsahuje texty zvolené učitelem a ručně ji zhotovují (text a ilustrace) žákovi rodiče a další blízké osoby. Žák tak má k čítance osobní vztah a může si uvědomovat úsilí, které rodiče vložili do zhotovení čítanky, v souvislosti se svým úsilím, které vkládá do zvládnutí čtení.

Výuka psaní probíhá souběžně se zaváděním písmen. Tedy nejprve žáci píší velká tiskací písmena, případně posléze jednotlivá slova z nich složená. Po zvládnutí velkých tiskacích písmen se přechází na psaní malých tiskací. Výuka psacího spojeného písma je až záležitostí třetího ročníku.

Důraz na umělecké předměty Waldorfské školy kladou velký důraz na umělecké předměty – výchova „srdce“, citu.

V rámci hudební výchovy začínají všichni žáci od první třídy s hrou na flétnu (pentatonickou nebo sopránovou), nedílnou součástí je samozřejmě zpěv. Hudební teorie bývá vyučována až ve vyšších ročnících. Hudební výchova bývá často každodenní součástí epochového bloku. Třídní hudební vystoupení jsou pravidlem v rámci pololetních akademií, „měsíčních“ slavností, kdy jednotlivé třídy ukazují ukázky z výuky ostatním třídám a rodičům, a během některých svátků.

Ve výtvarné výchově je od první třídy vytvářen cit pro barvy – žáci od první třídy typicky malují převážně pouze základními akvarelovými barvami (dva odstíny modré, červené a žluté) a postupně získávají praktickými zkušenostmi dovednosti pro vytváření jednotlivých barev a odstínů. Ve vyšších třídách jsou přidávány další výtvarné techniky.

V dramatické výchově jsou žáci od prvního ročníku vedeni k veřejným vystoupením v rámci pololetních akademií a „měsíčních“ slavností. Od druhého ročníku žáci samostatně přednášejí svoje „osobní básně“ před ostatními spolužáky. V osmém ročníku se třída po celý rok průběžně věnuje přípravě svého divadelního představení, které poté několikrát sehrají, včetně vystoupení na divadelním festivalu waldorfských škol v Písku.

Důraz na pracovní a řemeslné činnosti Pro rozvoj vůle pokládá waldorfské školství za velmi podstatný předmět „pracovní výchova – ruční práce“, ve kterém žáci zhotovují praktické výrobky. V prvních ročnících jde o výrobu předmětů zejména pomocí techniky pletení a háčkování. Kromě rozvoje vůle, vytrvalosti a píle (odhodlání „zmocnit“ se materiálu a vytvořit něco nového, užitečného a v rámci možností hezkého), rozvíjí pletení a háčkování i jemnou motoriku, což prospěje následné výuce psaného písma ve třetí třídě, a také pomáhá rozvíjet myšlenkovou pružnost. Ve vyšších ročnících se přidává, podle možností školy, výuka šití s výsledkem ve zhotovení vlastního kusu oděvu, truhlařina či kovotepectví. Všechny ruční práce vykonávají jak hoši, tak dívky bez rozlišení pohlaví. náhled|Formy – 1. třída

Specifické vyučovací předměty Waldorfské základní školy mají ve svém programu i výuku jinde se nevyskytujících předmětů: Eurytmie a Kreslení forem.

Eurytmie je zvláštní druh pohybového umění, které je zcela specifické pro waldorfské školy. Pro vytvoření rámcové představy by snad šla přirovnat k výrazovému tanci.