Felix Ivo Leicher (19. května 1727 BílovecMatriční záznam o narození a křtu – 20. února 1812 Vídeň) byl vídeňský malíř oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).
Život Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo od hlavního vchodu farního kostela sv. Mikuláše na jeho památku visí pamětní deska. Vyučil se tkalcem, později však studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře, kde začal malovat kulisy pro školní divadlo. Jeho talentu si povšiml místní malíř Franz Andreas Schaffer, žák Jana Kupeckého a vzal ho do učeníBiographisches Lexikon des Kaisertums Österreich - Vierzehnter Teil, Wien 1865, s. 333. Po Schafferově smrti v roce 1749 Leicher chtěl pokračovat ve studiu. Patrně i pod vlivem staršího přítele a sourodáka Jana Ignáce Cimbala a stalo se pro něj posláním a celoživotním zaměstnáním. Od roku 1751 studoval Leicher vídeňskou malířskou akademii; v roce 1754 v soutěži akademie obdržel druhou cenu za obraz Pomazání Saula na krále (dnes se tento obraz i s přípravnou skicou nachází v Německém národním muzeu v Norimberku), což mu do budoucna zajistilo podporu této školy. Jeho učitelem tam byl mimo jiné Franz Anton Maulbertsch, s nímž pak po celý život udržoval přátelské vztahy a spolupracoval, např. na freskách a obrazech pro piaristický kostel v Mikulově. V mnoha místech je Leicher tvůrcem oltářních obrazů v kostelích s Maulbertschovými freskami. Vliv učitele však nezapře ani pozdní Leicherovo dílo, jak je patrno na koloristicky bohatém hlavním oltářním obraze svatého Mikuláše v Bílovci. V několika případech byla jeho díla dlouho připisována právě Maulbertschovi a teprve nedávno bylo zjištěno jejich pravé autorství. Další díla z anonymity dosud nevystoupila. V 70. letech 18. století se věnoval též tvorbě obrázků kabinetního formátu a skic se světskými žánrovými náměty.
Dílo Jeho kompozice, typika figur, jejich gesta, stylizace tvarů, práce se světlem a rokokový charakter malby dokazují značný vliv Maulbertschův, jehož dílo Leicher obdivoval, zvláště v počátcích své praxe od konce 50. let. Jeho projev byl však barevně tlumenější, nikdy se plně neztotožnil s Maulbertschovým pojetím barevně-světelné exprese. Jeho výrazové prostředky mají charakter spíše lyrizující, zdrženlivější, narativně laděný. Na rozdíl od Maulbertsche nebyl nijak dotčen expresivním projevem Pavla Trogera. Inspiroval se zřejmě též díly benátských malířů 18. století, zvláště kompozicemi Giovanni Battisty Pittoniho a nezřídka rovněž obrazy Petra Paula Rubense či malířů z jeho okolí, nejvýrazněji je to patrno na dvou malbách pro oltáře kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Jeho vývoj postrádá dramatičnost a ani v reprezentativním souboru oltářních obrazů v opavském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie z počátku 80. let, jež bývají často pokládány za jeho nejdokonalejší, neztrácí návaznost na rokokové ladění děl svého raného tvůrčího období.
Někteří kritikové však spatřují těžiště Leicherovy inspirace spíše v díle Michelangela Unterbergera, profesora vídeňské akademie, jehož dílo bylo jakousi umírněnou variantou tehdejšího akademického jednotného stylu; zvláště tomu nasvědčují jednoduchá, přehledná kompoziční řešení a spíše lyrické, nedramatické vyznění děl obou umělců.
Vybraná díla Babice (Polsko), farní kostel sv. Kateřiny Svatý Karel Boromejský rozděluje almužny, kolem roku 1791 Svatá Kateřina (nezvěstné) Benešov, piaristický kostel sv. Anny Panna Marie v oblacích Svatá Rodina (hlavní oltářní obraz) Vidění svatého Josefa Kalasánského, kolem 1761 Bílá Voda, bývalý piaristický kostel Navštívení Panny Marie Apoteóza svatého Jana Nepomuckého, před rokem 1777 Navštívení Panny Marie Bílovec (okr. Nový Jičín), Městské muzeum Portrét Františka Štěpána Lotrinského, 1745 Portrét Marie Terezie, 1745 Bílovec (okr. Nový Jičín), děkanský kostel sv. Mikuláše Svatý Mikuláš a svatý Jan Nepomucký před Kristem, před 1777 Brno, minoritský kostel sv. Janů (Křtitele a Evangelisty) Oslava svatého Jana Nepomuckého jako ochránce před pomluvou, 1759 Oslava svatého Floriána jako ochránce domova, 1759 Oslava svatého Šebestiána jako ochránce proti moru, 1759 Oslava svatého Erasma jako ochránce proti nemoci, po 1759 Brno, Loretánský kostel Smrt svatého Josefa, 1759 Svatý Ivo předává prosby Panně Marii s Ježíškem, 1759 Dobrzyca (Polsko), filiální kostel sv. Jakuba Většího Svatý Jakub Větší, kolem 1788 (nezvěstné) Dolany, farní kostel sv. Matouše (původně Olomouc, bývalý kartuziánský kostel) Nanebevzetí Marie, kolem 1776 Domašov (okres Jeseník), farní kostel sv. Jana Křtitele (původně Opava, bývalý františkánský kostel sv. Barbory) Stětí sv. Barbory, 1759 či 1761 (skica v Szémpüveszéti Muzeum v Budapešti) Fulnek, farní kostel Nejsvětější Trojice (původně augustiniánský) Svatý Augustin s Nejsvětější Trojicí, kolem 1760 Svatý František Saleský (nástavcový obraz bočního oltáře) Svatý Kazimír Polský (nástavcový obraz bočního oltáře) Grobniky (Polsko), farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele Svatá Alžběta Svatá Barbora, 1787–1788 Hlubčice (Polsko), františkánský klášter Svatá Kateřina, kolem 1790 Jeseník, dříve sbírka dr. Weindlicha Orfeus v podsvětí, kolem 1786 (nezvěstné) Jiříkov, farní kostel sv. Michaela Pád andělů, kolem 1787 Kroměříž, kostel sv. Jana Křtitele Duše v očistci, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu) Svatý Vendelín, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu) Lisiecice (Polsko), farní kostel Povýšení sv. Kříže Svatá Anna Svatý Valentin Lískovec (okres Frýdek-Místek), filiální kostel sv. Judy Tadeáše a Šimona Loučení apoštolů Judy Tadeáše a Šimona, kolem 1791 Marie s dítětem Litomyšl, piaristický kostel Nalezení sv. Kříže Svatý Jan Nepomucký jako almužník, 1759 Svatý Antonín Paduánský uctívající Pannu Marii s Ježíškem, 1759
Mikulov, kostel sv. Jana Křtitele Křest Krista (hlavní oltářní obraz), 1757 Vidění svatého Josefa Kalasánského, Nanebevzetí Panny Marie, Smrt svatého Josefa, Svatý Filip Neri před Pannou Marií s Ježíškem (boční oltáře), 1757–1758 Místek, děkanský kostel sv. Jana a Pavla Růžencová Madona, po 1768 Svatá Rodina se svatou Annou a svatým Jáchymem (Svaté Příbuzenstvo) Oslava svatého Floriána Svatá Veronika, nástavec bočního oltáře Moravská Třebová, Městské muzeum Svatý Josef Kalasanský před Marií, asi 1765 Nasiedle (Polsko), farní kostel sv. Jakuba Většího Svatá Anna, 1788 Svatá Barbora, 1788 Opava, kostel Nanebevzetí Panny Marie Pád andělů Poslední večeře, 1781–1783 Svatá Anna s Ježíškem, Marií a svatým Jáchymem Svatý Augustin Svatý Josef Pěstoun Svatý Šimon Stock před Marií Zázračné uzdravení svatého Peregrina Opava, kaple sv. Alžběty Svatá Alžběta rozdílí almužny, 1783 Opava, kostel sv. Vojtěcha (původně Fulnek, bývalý kapucínský kostel sv. Josefa) Svatý František z Assisi s Pannou Marií a svatým Josefem před Nejsvětější Trojicí, 1778 Svatý Josef z Leonessy Svatý Felix z Cantalice Opava-Jaktař, farní kostel sv. Petra a Pavla Loučení apoštolů Petra a Pavla, kolem 1762 (?) Praha-Nové Město, bývalá kaple piaristické koleje v Panské ulici Oltářní obraz, asi 1764–1765, nástropní malba je od Josefa Hagera Příbor (okres Nový Jičín), bývalý piaristický kostel sv. Valentina Smrt svatého Josefa, asi 1774 Svatý Josef Kalasanský před Pannou Marií kolem 1764 Třinec, farní kostel sv. Albrechta (původně Konská, farní kostel Všech svatých) Svatý Jan Nepomucký Vidění svaté Hedviky, 1794 či 1797 Vídeň-Wieden, Wiedner Hauptstrasse 82, farní kostel sv. Tekly při bývalém klášteře piaristů: oltářní obrazy: Svatá Tekla, Panna Marie Immaculata a Svatý Josef Kalasanský (1755/1756) Vídeň, klášterní kostel piaristů Panny Marie věrné (Maria Treu) s freskami Franze A. Maulbertsche obraz Svatá rodina na postranním oltáři (1763) Vídeň, bývalá kolej barnabitů oltářní obraz v kapli, 1765–1766 Vídeň, Österreichische Galerie Belvedere (Rakouská galerie Belvedere) Příbuzenstvo Kristovo, malba na mědi, 1770 Vídeň, kaple městského paláce tzv. Trattnerhofu, zbořen 1910 Svatá Terezie pro boční oltář (1777)
Další obrazy jsou: v Opavě-Kateřinkách, v Morkovicích, v Mutěnicích, v Topolanech u Olomouce či v polském Krakově (kostel trinitářů).
Literatura Horová, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 546 stran. . Jelonek, Emil. Felix Ivo Leicher. In Das Kuhländchen. 7. svazek. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch, 1926. 200 stran. Strany 17–20, 33–37, 49–52. Krsek, Ivo. Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2. Krsek, Ivo. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Academia, 1996. Kuchta, Zdeněk. Významní rodáci a osobnosti Bílovecka. Bílovec : Město Bílovec, 2009. . Oddíl Leicher Felix Ivo, strany 54–55. Petrová-Pleskotová A. K dielu Felixe Ivo Leichera na Slovensku. In ARS, číslo 1, 1985.
Slavíček, Lubomír. Felix Ivo Leicher. Disertace FF UJEP Brno 1972.
Slavíček, Lubomír. Příspěvky k poznání Felixe Ivo Leichera na severní Moravě. In Sborník památkové péče v severomoravském kraji. Číslo 5, 1982.
Vollmer, Hans. Allgemeines Lexikon der bildenden Kunst. 22. svazek. Leipzig, 1928.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Rakouští malíři Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Narození v roce 1727 Kategorie:Úmrtí v roce 1812 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Narození v Bílovci Kategorie:Narození 19. května Kategorie:Úmrtí 20. února Kategorie:Rakušané českého původu Kategorie:Češi ve Vídni Kategorie:Čeští malíři 18. století