náhled|Helena Petrovna Blavatská – zakladatelka moderní teosofie.Teosofie je náboženské hnutí vzniklé ve Spojených státech v druhé polovině 19. století. Jeho hlavní zakladatelkou byla ruská spisovatelka a nábožensko-filozofická myslitelka Helena Petrovna Blavatská a jeho učení vychází především z jejích spisů. Teosofie čerpá z různých náboženských a filozofických tradic, zejména z novoplatonismu, hinduismu a buddhismu.
Pojem teosofie, složený z řeckých slov theos („bůh“) a sophia („moudrost“), se používal již ve starověku a později byl spojován s různými mystickými a nábožensko-filozofickými směry. Moderní teosofii je proto třeba odlišovat od starší křesťanské teosofie, jejímž významným představitelem byl Jakob Böhme.
Přestože mnozí teosofové nepovažují teosofii za náboženství, religionisté ji zpravidla řadí mezi nová náboženská hnutí a formy okultismu v rámci západního esoterismu.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 212–213.Hanegraaff, Wouter J. Western Esotericism: A Guide for the Perplexed. London: Bloomsbury Academic, 2013, s. 41, 155.
Historické kořeny
Antika a novoplatonismus Mezi nejvýznamnější filozofické předchůdce moderní teosofie bývá řazen novoplatonismus, filozofický směr vzniklý ve 3. století n. l.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 3, 7, 10, 13–14, 20–24, 212. Jeho nejvýznamnější představitel Plotínos (205–270) učil, že veškerá existence vychází z nejvyššího principu, označovaného jako Jedno (řecky to hen), z něhož postupně emanací vznikají nižší úrovně skutečnosti. Z Jedna podle něj vychází božský Rozum (Nous) a následně Světová duše (anima mundi), jež zprostředkovává vznik a uspořádání hmotného světa. Lidská duše podle něj pochází z duchovního světa a může se prostřednictvím vnitřního poznání, mravního zdokonalování a kontemplace navrátit ke svému božskému zdroji. Nejvyšším cílem člověka je dosažení mystického sjednocení s Jednem, které přesahuje běžné rozumové poznání.Paul Kalligas. "Plotinus". Stanford Encyclopedia of Philosophy.Bain, Jonathan. Plotinus and Neoplatonism. Polytechnic Institute of New York University.
Křesťanská teosofie V raném novověku se pojem teosofie začal používat pro některé proudy křesťanské mystiky a náboženské filozofie, jejichž cílem bylo bezprostřední poznání Boha a duchovních zákonitostí světa. Na rozdíl od scholastické teologie kladli jejich představitelé důraz na osobní náboženskou zkušenost, symbolický výklad náboženských pravd a vnitřní duchovní život.Hanegraaff, Wouter J. Western Esotericism: A Guide for the Perplexed. London: Bloomsbury Academic, 2013, s. 24–34.Faivre, Antoine. Theosophy, Imagination, Tradition: Studies in Western Esotericism. Albany: State University of New York Press, 2000, kap. „The Theosophical Current: A Periodization“, s. 3–29. :contentReference[oaicite:1]{index=1}
Za nejvýznamnějšího představitele křesťanské teosofie bývá považován německý mystik a vizionář Jakob Böhme (1575–1624). Ve svých spisech rozvinul rozsáhlou kosmologii popisující vztah mezi Bohem, člověkem a přírodou a zdůrazňoval možnost duchovní proměny člověka. Jeho myšlenky ovlivnily řadu pozdějších mystiků, filozofů a esoterických autorů. Mezi další význačné představitele křesťanské teosofie bývají řazeni Louis-Claude de Saint-Martin, Friedrich Christoph Oetinger či Franz von Baader, kteří dále formovali teosofické myšlení v evropském náboženském a filozofickém prostředí.Faivre, Antoine. Theosophy, Imagination, Tradition: Studies in Western Esotericism. Albany: State University of New York Press, 2000, s. 20–29, 49–81, 137–161.Hanegraaff, Wouter J. Western Esotericism: A Guide for the Perplexed. London: Bloomsbury Academic, 2013, s. 33–34.
Renesanční a novověký esoterismus V období renesance došlo v Evropě k obnovenému zájmu o antické filozofické a náboženské tradice. Důležitou roli v tomto procesu sehráli Marsilio Ficino a Giovanni Pico della Mirandola, jež usilovali o sjednocení různých filozofických a náboženských tradic v rámci konceptu prisca theologia („pradávné teologie“). Domnívali se, že za různými náboženstvími a filozofickými školami stojí společný zdroj duchovní moudrosti, jehož stopy lze nalézt v platónské filozofii, hermetismu, křesťanství i židovské kabale.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 33–46.Hanegraaff, Wouter J. Western Esotericism: A Guide for the Perplexed. London: Bloomsbury Academic, 2013, s. 50–52.
V následujících stoletích se rozvíjely rozmanité esoterické proudy, mezi něž patřilo rosikruciánství, alchymie, martinismus či některé formy svobodného zednářství. Významný vliv získaly také myšlenky švédského mystika a vizionáře Emanuela Swedenborga, který ve svých spisech popisoval spirituální světy obývané anděly a duchovními bytostmi a učil, že mezi duchovní a hmotnou rovinou existence existuje systém korespondencí, prostřednictvím něhož se vyšší skutečnosti odrážejí ve světě hmoty. Jeho dílo inspirovalo řadu pozdějších náboženských a esoterických autorů.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 107–154, 155–169.
V 19. století se jednou z nejvýznačnějších postav evropského okultního obrození stal Éliphas Lévi, jenž usiloval o syntézu magie, kabaly a západního esoterismu. Ve svých pracích zdůrazňoval existenci univerzální duchovní síly, označované jako astrální světlo (lumière astrale), a význam symbolů při poznávání skrytých zákonitostí světa. Současně se v Evropě šířil spiritualismus a rostl zájem o hinduismus, buddhismus a další asijské náboženské tradice. Tyto vlivy společně vytvořily intelektuální a duchovní prostředí, v němž se ve druhé polovině 19. století začalo formovat nové teosofické hnutí.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 173–189, 191–200, 211–212.
Vznik moderní teosofie
Helena Petrovna Blavatská Moderní teosofie vznikla ve druhé polovině 19. století především zásluhou Heleny Petrovny Blavatské (1831–1891), ruské spisovatelky a nábožensko-filozofické myslitelky. Během svého života podnikla řadu cest po Evropě, Americe, Blízkém východě a Asii, kde se seznamovala s různými náboženskými, filozofickými a esoterickými tradicemi.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. 3–109.Meade, Marion. Madame Blavatsky: The Woman Behind the Myth. New York: G. P. Putnam's Sons, 1980, s. 3–94.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 212–214.
V 70. letech 19. století začala veřejně vystupovat v prostředí amerického spiritualismu a postupně si získala pozornost svými přednáškami a publikacemi. Její první rozsáhlé dílo Odhalená Isis (1877) představilo kritiku dobového materialismu a náboženského dogmatismu a položilo základy nově vznikajícího teosofického hnutí.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. 113–165.Meade, Marion. Madame Blavatsky: The Woman Behind the Myth. New York: G. P. Putnam's Sons, 1980, s. 95–183.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 214–219.
Nejvýznamnějším dílem Blavatské se stala Tajná nauka (1888), jež bývá považována za základní text moderní teosofie. Prostřednictvím svých knih, článků a přednášek se stala ústřední osobností teosofického hnutí a významně přispěla k jeho mezinárodnímu rozšíření.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. 287–365.Meade, Marion. Madame Blavatsky: The Woman Behind the Myth. New York: G. P. Putnam's Sons, 1980, s. 364–427.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 223–227.
Teosofická společnost Dne 17. listopadu 1875 založili Helena Petrovna Blavatská, Henry Steel Olcott a William Quan Judge v New Yorku Teosofickou společnost. Její činnost byla založena na třech základních cílech:
vytvářet jádro všeobecného bratrství lidstva bez rozdílu rasy, vyznání, pohlaví, kasty nebo barvy pleti, podporovat srovnávací studium náboženství, filozofie a vědy, zkoumat dosud nevysvětlené přírodní zákony a skryté schopnosti člověka.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. xviii–xix.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 217–219.
Teosofická společnost přijala za své motto sanskrtský výrok „Satyān nāsti paro dharmah“, obvykle překládaný jako „Není náboženství vyššího než Pravda“ nebo „Žádné náboženství nepřevyšuje Pravdu“. Toto heslo vyjadřuje přesvědčení, že pravda stojí nad jednotlivými náboženskými, filozofickými či kulturními tradicemi.Blavatská, Helena Petrovna. The Key to Theosophy. London: The Theosophical Publishing Company, 1889, s. 2.Blavatská, Helena Petrovna. The Secret Doctrine. London: The Theosophical Publishing Company, 1888, sv. 1, s. xlii. náhled|282x282pixelů|Logo Teosofické společnosti spojující různé starověké symboly. V roce 1879 přesunuli Blavatská a Olcott své působení do Indie, kde si teosofické hnutí rychle získalo pozornost části vzdělané veřejnosti. Teosofická společnost zde navázala kontakty s představiteli hinduismu a buddhismu a aktivně se podílela na obnově zájmu o tradiční asijské náboženské a filozofické systémy. Roku 1882 bylo mezinárodní sídlo společnosti přeneseno do Adjaru u Madrásu (dnes Čennaí), které se stalo hlavním centrem teosofického hnutí. Odtud společnost řídila rozsáhlou publikační činnost, zakládala nové národní sekce a koordinovala šíření teosofických myšlenek po celém světě.Goodrick-Clarke, Nicholas. The Western Esoteric Traditions: A Historical Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 218–219.Meade, Marion. Madame Blavatsky: The Woman Behind the Myth. New York: G. P. Putnam's Sons, 1980, s. 262–272.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. 229–230.
Po smrti Heleny Petrovny Blavatské v roce 1891 vznikly uvnitř Teosofické společnosti spory o další směřování hnutí a otázku autority. Nejvýznamnější konflikt proběhl mezi Williamem Quanem Judgem a vedením společnosti v Adjaru, reprezentovaným Henrym Steelem Olcottem a Annie Besantovou. Spor vyústil v roce 1895 v oddělení americké sekce od Adjaru a následné rozdělení teosofického hnutí do několika samostatných organizací.Meade, Marion. Madame Blavatsky: The Woman Behind the Myth. New York: G. P. Putnam's Sons, 1980, s. 502.
Z původní Teosofické společnosti postupně vznikly tři hlavní větve: Teosofická společnost Adjar, která navazuje na organizaci vedenou Olcottem a Besantovou, Teosofická společnost Pasadena, vycházející z linie Williama Quana Judge a Katherine Tingleyové, a Spojená lóže teosofů (United Lodge of Theosophists, ULT), založená Robertem Crosbiem v roce 1909. Členové ULT zdůrazňují věrnost původnímu učení Heleny Petrovny Blavatské a Williama Quana Judge a odmítají některé pozdější naukové inovace.Cranston, Sylvia. HPB: The Extraordinary Life and Influence of Helena Blavatsky. Santa Barbara: Path Publishing House, 1993, s. 423–424.
Učení teosofie
Pradávná moudrost