náhled|Socha sv. Jana Nepomuckého v Samotiškách Samotišky (katastrální území a dříve Samotíšky) jsou obec v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Žije zde obyvatel.
Název Zdrobnělá podoba Samotíšky / Samotišky je doložena od 16. století, předtím se v písemných dokladech vyskytuje nezdrobnělá podoba Semitěšice. Původní Sěmitěšici bylo odvozeno od osobního jména Sěmitěch (v první části je praslovanské sěmь – „osoba“ nebo sěmьja – „rodina“) a jeho význam byl „Sěmitěchovi lidé“. Písmeno -a- v první slabice vzniklo přikloněním první části jména ke slovu sám. V 17. a 18. století se používala i podoba Samotiško / Samotíško.
Historie Samotišky byly poprvé zmíněny v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v roce 1141, která ohlašovala přenesení biskupského sídla k novému chrámu svatého Václava. Biskup Jindřich Zdík tak dal sepsat vše, co v té době ke kostelu patřilo, včetně dvou popluží v Samotiškách. K roku 1275 je zde doložen i majetek kláštera Hradisko, který postupem doby překonal majetek kapituly.
V minulosti se obce dotýkaly události olomouckého obklíčení vojsky Pražanů během husitských válek i obsazení švédskými vojsky v letech 1642 až 1650. V roce 1669 obec také výrazně ovlivnila stavba kostela na Svatém Kopečku, jež byla financována výnosem ze svobodného dvora (později známého jako rychta), který získal olomoucký měšťan Jan Andrýsek. V roce 1771 tvořilo obec 32 usedlostí a došlo k prvnímu číslování domů. Kolem roku 1850 měly Samotišky 699 obyvatel. Největší tragédie, kterou obec potkala, byl v roce 1856 obrovský požár, kdy shořelo 31 usedlostí a domů. O deset let později obyvatele zasáhla cholera, které podlehlo 75 osob. Postupem času přibývaly domy a obyvatelé, a tak v roce 1898 byla zahájena výstavba obecné školy. V obci byla až do roku 1977 také poměrně velká cihelna.
Největším novodobým zásahem do života obce, v níž si již mnoho olomouckých občanů postavilo své domy a která proto byla považována za satelitní obytnou zónu, bylo připojení k Olomouci.
Obyvatelstvo
Obecní správa Mezi lety 1850–1974 byly Samotišky obcí v okrese Olomouc (1850–1910), posléze v okrese Olomouc-venkov (1921–1930), poté v okrese Olomouc-okolí (1950) a později v okrese Olomouc. Od 1. července 1974 do 31. prosince 1992 patřily jako část statutárního města k Olomouci a od 1. ledna 1993 jsou opět samostatnou obcí, když pro se v místním referendu konaném 19. září 1992 vyjádřilo 65,3 % obyvatel obce.
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. ledna 1995.
Pamětihodnosti Socha svatého Jana Nepomuckého Křížová cesta mezi klášterem Hradisko a poutním místem na Svatém Kopečku s bazilikou Navštívení Panny Marie Kaple svaté Anny a svatého Floriána na Bablerově náměstí
Významné osobnosti V obci např. působili: lékař doc. MUDr. Bedřich König, CSc. překladatel Otto František Babler malíř Jiří Stejskal výtvarník Stanislav Zatloukal vlastivědný pracovník Bohuslav Smejkal volejbalista, volejbalový funkcionář, člen Síně slávy českého volejbalu Jindřich Pudel spisovatel a lektor tvůrčího psaní Petr Hanel
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Olomouc Kategorie:Obce v okrese Olomouc Kategorie:Mikroregion Olomoucko Kategorie:Mikroregion Šternbersko Kategorie:Sídla v Hornomoravském úvalu