Miloš Knorr (20. září 1918 Slezská Ostrava – 1. července 2008 New York, USA) byl veterán druhé světové války, generálmajor, jeden ze tří československých vojáků, kteří se účastnili v červnu 1944 vylodění spojenců v Normandii, poválečný důstojník amerických zpravodajských služeb, odbojář a osobnost boje proti nacistické a komunistické diktatuře.
Život
První republika Miloš Knorr se narodil ve Slezské Ostravě 20. září 1918. Po skončení první světové války se rodina přestěhovala do Ivančic. Otec Miloše Knorra Robert Knorr byl v Ivančicích ředitelem národní školy. Miloš Knorr vychodil obecnou školu a následně absolvoval studium na ivančickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1936. Matka Miloše Knorra pocházela z lékařské rodiny a zasazovala se o to, aby Miloš pokračoval ve studiu medicíny. Nakonec se ale Miloš přiklonil k přání otce, aby se stal vojákem z povolání, a nastoupil k dragounům. Základní vojenskou službu (u 6. dragounského pluku) skončil v roce 1936 a od roku 1937 začal studovat (s vynikajícím prospěchem) Vojenskou akademii v Hranicích. Podpis mnichovské dohody v roce 1938 jej zastihl už jako důstojníka prvorepublikové československé armády u Jezdeckého útvaru v Brně.
Druhá světová válka náhled|Generál Rudolf Viest (ilustrační foto) náhled|Vyloďovací člun (ilustrační foto) V říjnu 1939 emigroval za hranice protektorátu Knorrův přítel René Černý. Tou dobou bývalý poručík Miloš Knorr pracoval v Ivančicích jako obecní tajemník. Gestapo zatklo nejen Knorra, ale i další bývalé důstojníky a všichni zatčení byli až do Vánoc 1939 drženi na brněnských vysokoškolských kolejích, které byly (po uzavření českých vysokých škol Němci) používány namísto vězení. Po propuštění z vazby opustil bývalý prvorepublikový důstojník Miloš Knorr 4. února 1940 hranice protektorátu. Přes Slovensko, Maďarsko a severní Afriku se dostal do Francie, kde se přihlásil koncem března 1940 do armády. Nejprve byl ve výcvikovém táboře ve francouzském Agde u Béziers. Následně byl jmenován pobočníkem generála Rudolfa Viesta (Rudolf Viest zastával funkci velitele 1. československé divize ve Francii). Po napadení Francie Němci (v květnu 1940) musel Knorr spolu s ostatními příslušníky československé armády urychleně opustit Francii. Byli evakuováni do Velké Británie. Tady byl Miloš Knorr zařazen (v červenci 1940) ke štábní rotě 1. československé divize v Anglii. V roce 1943 byl Knorr přidělen k předzvědnému pluku 43. britské divize v přímořském městě Eastbourne v jižní Anglii. Jazykově byl velmi dobře vybaven a u této divize zastával funkci velitele čety a zpravodajského důstojníka. Se svým vojenským zařazením byl ale nespokojen. Chtěl bojovat proti nacistickému Německu. Všechny jeho žádosti o převelení k bojové jednotce ale jeho nadřízení zamítali. V červnu 1944 byl pluk, kde Knorr sloužil, nasazen do druhé invazní volny do Normandie. Špatné počasí a rozbouřené moře znemožnilo přistání lodi. Posádka musela čekat pět dní na moři před přístavním městem Le Havre, několik kilometrů od normandské vesnice Ouistreham. Vojáci 43. předzvědného pluku se pokusili vylodit 24. června 1944. V okamžiku, kdy loď vytáhla kotvy a zapnula motory, došlo na plavidle k výbuchu, loď se rozlomila na dvě části a zadní polovina s většinou vojáků se začala pomalu potápět. Plavidlo zachvátil požár a celá posádka lodi se musela urychleně evakuovat. Bilance ztrát byla následující: z celkového počtu téměř 600 mužů jich 180 zahynulo, 150 bylo zraněno a se zbylými pak přesunuto do Velké Británie. Miloš Knorr přežil. Byl zároveň jediným Čechoslovákem ve druhé vlně invaze – vylodění spojenců v Normandii. (V první vlně nebyl žádný Čech a ve třetí invazní vlně byli dva.) Po této námořní katastrofě následovala reorganizace pluku. Při této reorganizaci bylo zjištěno, že Miloš Knorr se invaze neměl vůbec účastnit a do akce byl zařazen nezákonně. Jeho statut československého důstojníka (přiděleného k britským a francouzským jednotkám) byl limitován tím, že byl určen pouze pro službu na území Velké Británie a nesměl se (de jure) účastnit bojových akcí v těchto armádách. Velitel divize – bývalý královský pobočník – uplatnil pozapomenutý (leč stále platný) zákon, který umožňoval (při splnění zvláštních podmínek) službu cizinců v britské armádě. Aby se formálně mohl Miloš Knorr stát členem vojenské jednotky, v níž Čechoslováci nebyli, jmenovali ho dočasným poručíkem Jeho královského Veličenstva (Jiřího VI.) po dobu války a bez nároku na plat. Miloš Knorr získal statut prozatímního britského důstojníka. Za svoje válečné zásluhy získal řadu ocenění. Od krále Spojeného království a britských dominií Jiřího VI. obdržel Miloš Knorr za svoji účast v bojích Řád britského impéria. Jako dočasný britský poručík (zpravodajec) prošel Miloš Knorr s předzvědným plukem Francií, Belgií a Holandskem až do oblasti Bremerhavenu mezi Brémami a Hamburkem, kde jej, již v hodnosti kapitána, zastihl konec druhé světové války. Na konci druhé světové války jako český zpravodajec v britské uniformě doprovázel Miloš Knorr vlaky, jimiž byli převáženi českoslovenští vězni z koncentračních táborů v Německu (například z KT v Bergen-Belsenu) zpět do vlasti. Dne 6. května 1945 se britský štáb dozvěděl, že v Praze vypuklo povstání. Britský velící generál odeslal kapitána Miloše Knorra do Prahy a na cestu rozbombardovaným a válkou zničeným Německem jej vybavil džípem a instrukcemi, ať v Praze zůstane, dokud toho bude zapotřebí. Do Prahy Knorr dorazil až 12. května 1945.
Po druhé světové válce (1945 až 1948) Po skončení druhé světové války se Miloš Knorr vrátil do Československa. Společně se svým přítelem Reném Černým založili a vedli „Klub spojeneckých důstojníků“. Zároveň oba studovali Vysokou školu válečnou v Praze. Studia na této škole Knorr ukončil s vynikajícím prospěchem (byl druhým nejlepším ve svém ročníku). V roce 1947 začal na Vysoké škole válečné v Praze pracovat jako pomocný profesor všeobecné taktiky. Po „vítězném“ Únoru 1948 a nastolení komunistické vlády pocítil Miloš Knorr (jako voják západní armády) záhy na vlastní kůži nové politické změny. Těsně před únorem 1948 onemocněl záškrtem a byl hospitalizován. Po propuštění z nemocnice (jen několik dnů po komunistickém převratu) již na Vysoké škole válečné v Praze nebyl žádoucím a společně s dalšími důstojníky západních armád s ním byl rozvázán pracovní poměr. („Odejit“ byl i velitel školy – armádní generál Alois Liška, bývalý velitel 1. československé samostatné obrněné brigády.) Dne 15. března 1948 byl (v hodnosti majora) Miloš Knorr převelen ke 12. tankové brigádě ve Šternberku, kde měl zastávat funkci velitele tankového praporu. Tehdy se začal aktivně připravovat (spolu se svým přítelem majorem René Černým) na opuštění Československé republiky.
Útěk „za kopečky“ náhled|Znak KSČ (ilustrační foto) Před druhou světovou válkou se Knorr v Ivančicích kamarádil s jistým Miroslavem Muchou. Ten po 15. březnu 1939 odešel mimo hranice protektorátu a později zahynul jako letec ve službách RAF v Anglii. Miroslav Mucha měl staršího bratra Františka Muchu. Ten byl vystudovaným právníkem a předúnorovým členem KSČ, který po skončení druhé světové války nastoupil do služeb ke Státní bezpečnosti. V roce 1948 působil Dr. František Mucha jako přednosta Oblastní úřadovny Státní bezpečnosti ve Znojmě. Knorr kontaktoval Dr. Františka Muchu a požádal jej, aby jeho, Černého a Černého snoubenku převedl bezpečně přes hranice. Zároveň Knorr kontaktoval zástupce amerického vojenského atašé, který mu slíbil, že mu přepraví osobní věci do Vídně. Dohodli se také, že až Miloš Knorr dorazí do Vídně, může se přihlásit na americkém velvyslanectví.
René Černý ale začal organizovat přechod přes hranice za pomoci jiného převaděče. Podplacení celníci měli umožnit přejezd auta (s Knorrem, Černým, Černého snoubenkou a ještě jedním párem) přes moravsko-rakouskou hranici po nějaké osamělé polní cestě. Knorr tuto variantu považoval za riskantní (příliš mnoho podplacených osob, nápadný automobil, příliš mnoho převáděných osob (5)), ale nakonec souhlasil. Termín akce byl stanoven na 1. květen 1948 a výchozím bodem bylo Znojmo.
Po únorovém převratu následovala první vlna čistek v československé armádě a po ní koncem dubna 1948 čistka druhá. Při ní byl „odejit“ náčelník štábu Knorrovy brigády a na jeho místo byl dne 29. dubna 1948 navržen Miloš Knorr. Podmínkou převzetí této funkce byl ale vstup do KSČ. Knorr si vzal čas na rozmyšlenou do pondělí 3. května 1948 a počítal s tím, že tou dobou již bude dávno v Rakousku.
V sobotu 1. května 1948 dorazil Knorr se zpožděním na domluvenou schůzku s Černým. Na smluveném místě ovšem již nikdo nebyl. Černý a spol. byli asi za hodinu po domluveném čase schůzky ve Znojmě zadrženi na hranicích příslušníky OBZ (Obranného zpravodajství). Ti se o pokusu o ilegální přechod hranic dozvěděli od jednoho z podplacených celníků.
Knorr strávil následující noc u Dr. Františka Muchy – velitele znojemské StB. Druhý den ráno jej Mucha odvezl k řece Dyji na hranice, kde na ně již čekal Muchův agent (převaděč). Ten s Knorrem přebrodil řeku a dovedl ho do hájovny na rakouské straně hranice.
Směr Vídeň S jižní Moravou sousedil rakouský Weinviertel, který byl součástí sovětské okupační zóny v Rakousku. Skutečně v bezpečí se ocitl ilegální emigrant teprve po překonání sovětského okupačního pásma a dosažení okupačního pásma některého západního státu v rozdělené Vídni. Průchod sovětským okupačním pásmem až k Vídni nebyl bezpečný. Hrozil střet se sovětskou vojenskou hlídkou, setkání s agentem sovětské tajné služby nebo kontakt s udavačem nebo spolupracovníkem sovětských okupačních orgánů z řad místních obyvatel. Relativní blízkost československé státní hranice dávala podnět i k úvaze o tom, že na rakouském území bude operovat i mnoho agentů československých zpravodajských služeb (a to především z řad OBZ).
Miloš Knorr použil svůj britský vojenský průkaz a peníze (šilinky). Za pomoci těchto atributů přemluvil hajného, aby jej nechal u sebe v hájovně, zavolal do Vídně na americkou ambasádu a přiměl je k tomu, aby si jej z hájovny vyzvedli. V hájovně strávil Knorr pouhý den. Dne 3. května 1948 pro něho z Vídně přijela zvláštní „transportní skupinka“. Sestávala z muže, ženy a kojence, kterého žena třímala v náruči. Skupina disponovala několika lahvemi whisky a padělaným osobním průkazem určeným pro Miloše Knorra. Průběh průchodu každou z celkem pěti sovětských kontrol byl identický: V okamžiku, kdy ruský voják prohlížel Knorrův falešný průkaz, žena štípla kojence a ten se rozplakal. Dětský pláč a láhev whisky urychlili průchod kontrolou. Skupinka nakonec doputovala do Vídně, ale Knorr v Rakousku zůstat nechtěl a ihned ve Vídni požádal o britské vízum. Druhý den ve Vídni navštívil Miloš Knorr americkou ambasádu. Příslušníci zpravodajské služby armády Spojených států (CIC = Counter Inteligence Corps) již o jeho přítomnosti věděli a ubytovali jej ve svém hotelu.
Ve službách Američanů náhled|Odznak agenta CIC (ilustrační foto)