Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. října 1917 Praha – 31. srpna 2003 Héricy, Seine-et-Marne, Francie), byl český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigris, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.
Původ a soukromý život Předkové Pavla Tigrida pocházeli ze semilské židovské rodiny Schönfeldů. Tigridův praděd Pavel Schönfeld byl nájemcem semilského pivovaru a majitelem nemovitostí. Za svoji činnost pro blaho města byl oceněn čestným občanstvím města Semily (1857). Otec Pavla Tigrida, František Schönfeld, byl synovcem spisovatele Antala Staška a bratrancem spisovatele Ivana Olbrachta.
Pavel Tigrid se narodil jako Pavel Schönfeld dne 27. října 1917 v Praze do asimilované česko-židovské rodiny, pokřtěn byl hned po narození. Jeho rodiče, František Schönfeld a Ema Singerová, se ještě před jeho nástupem do školy rozvedli a Pavel byl svěřen do péče otci.Kotyk, s. 129.
V prosinci 1945 poznal Pavel Tigrid na ministerstvu zahraničních věcí Ivanu Myškovou, která zde po maturitě začala pracovat jako sekretářka. V prosinci 1946 se zasnoubili a po dvou měsících se začátkem roku 1947 v kostele svatého Františka z Assisi na Starém Městě vzali. Myšková byla po otci, který dle oficiální zprávy zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti z Osvětimi, rovněž židovského původu. Z matčiny strany pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla herečka Terezie Brzková.Kosatík, s. 83–86. Pavel Tigrid měl s Ivanou Tigridovou (4. listopadu 1925 – 27. června 2008 v HéricyKotyk, s. 148.) v letech 1955–1958 dvě dcery a jednoho syna. Jak dcery Deborah a Kateřina (Catherine), tak syn Gregory se narodili v USA, kde jejich rodiče v té době působili.Kosatík, s. 128.
Profesní dráha V roce 1936 Tigrid maturoval na gymnáziu a ještě téhož roku se zapsal na práva. V té době začal publikovat ve Studentském časopisu, což byla společensko-politická revue. Psali do ní i další, později významní Tigridovi vrstevníci: Jiří Kotalík, Zdeněk Urbánek, Jiří Valja, Ivan Blatný, Josef Hiršal a další. V maturitním roce spoluzaložil Tigrid Divadelní kolektiv mladých. Působil zde jako režisér a také zdramatizoval román od Remarqua Na západní frontě klid.Kosatík, s. 13–25.
Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně a definitivně si změnil své příjmení na Tigrid. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBCVALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 60, 96, a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgr. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem se přiklonil ke katolické víře.
Bezprostředně po konci války se v červnu 1945 z Londýna vrátil do vlasti. Komunistický ministr informací Václav Kopecký mu ještě v květnu do Londýna nabídl místo v Československém rozhlasu. Když se však dozvěděl, jaké má Tigrid politické názory, ze jmenování do funkce sešlo. Tigrid se stal šéfredaktorem týdeníku Vývoj a přátelil se s Jiřím Kovtunem, s nímž ho spojovalo také antikomunistické smýšlení. Po emigraci v roce 1948 se sešli ve Frankfurtu nad Mohanem.
Po návratu do vlasti pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Spolu s Ivo Ducháčkem byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji. Tiskovina se jako jedna z prvních postavila proti excesům při vysídlení Němců z Československa. Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum založil již zmíněný časopis Vývoj.
19. února 1948 odjel jako novinář na pozvání britského atašé do britské zóny rozděleného Berlína, kde se podle tvrzení Rudého práva mělo nehumánně zacházet s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal podle vydaného pokynu na ministerstvu zahraničí, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je Tigrid již v autě přejel. Jako první český poúnorový exulant informoval západní veřejnost o únorovém převratu. Stalo se tak na tiskové konferenci ve Frankfurtu nad Mohanem už 27. února.Kosatík, s. 95. Jeho žena se po nepovedeném pokusu o přechod přes hranice dostala na tři měsíce do pankrácké věznice. Druhý pokus ještě v roce 1948 už byl úspěšný – na Šumavě byla převedena přes hranice. Další rok spolu manželé strávili v táboře pro emigranty v Řezně.
V roce 1951 byl Tigrid pověřen funkcí programového vedoucího československé redakce rozhlasu Svobodná Evropa v Mnichově. Protože se názorově neshodl s jejím ředitelem Ferdinandem Peroutkou, po roce z rozhlasu Svobodná Evropa odešel.Kosatík, s. 122–124. Rozhlas měl vysílat do všech komunistických zemí, československé vysílání mezi nimi bylo první, zkušební. Roku 1952 odcestoval s manželkou do Spojených států, kde se zprvu živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně, a dále jako majitel restaurace, v níž jeho manželka vařila.
V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví, s jehož redakcí a také se svou ženou a dětmi přesídlil na pozvání nakladatele Sama S. Walkera, bývalého viceprezidenta Výboru pro svobodnou Evropu, roku 1960 do Paříže. V té době již on i jeho rodina získali americké státní občanství. Vydávání Svědectví, stejně jako další Tigridova činnost, byla částečně financována z rozpočtu CIA, což on sám nezveřejnil ani po sametové revoluci.Kosatík, s. 179–181. V 60. letech se Tigrid stýkal s některými lidmi z Československa, kteří dostali povolení vycestovat na Západ. V Paříži se poprvé setkal s Václavem Havlem. Vydáváním časopisu Svědectví, které četlo stále více Čechů a mezi nimi i komunistů, se Tigrid výrazně zasloužil o start Pražského jara 1968.
Až do konce svého života byl externím spolupracovníkem Svobodné Evropy, odkud ostře vystupoval proti totalitnímu režimu v Československu se svým typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.Pavel Tigrid, nepřítel č. 1 : Historie.cs v iVysílání V roce 1964 naplánovala Státní bezpečnost jeho únos z Budapešti, kde se Tigrid účastnil zasedání PEN klubu. Akce se však nezdařila.Kosatík, s. 200 Kromě toho na něj byli nasazováni agenti StB a jeho činnost byla permanentně monitorována. Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům a komentářům k dobovému tisku a událostem, jako byly inscenované procesy s Rudolfem Slánským a dalšími obžalovanými a s Miladou Horákovou.
Po sametové revoluci působil jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil 28. prosince 1989 do Československa. Roku 1994 získal za KDU-ČSL post ministra kultury v první vládě Václava Klause.
V roce 1995 pomohl jako ministr kultury uspořádat ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě velkou výstavu Tomáš Garrigue Masaryk – člověk a umění, kterou uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí a zahájil ji prezident Václav Havel se dvěma Masarykovými vnučkami. Výstavu zhlédlo okolo 50 000 návštěvníků. Tigrid se osobně zúčastnil několika tematických besed za velkého zájmu posluchačů i organizátorů. Zdůrazňoval v nich zejména Masarykův vztah ke kultuře, jeho rozsáhlou publikační činnost, zásluhy o budování Československých legií i diplomatickou aktivitu, vedoucí k založení demokratické první Československé republiky. V senátní volbě 1996 byl poražen Václavem Bendou z ODS.https://volby.gov.cz/app/senat/19961116/cs/results/!_27 Prezident Havel jej žádal o služby v oblastech, kterým se aktivní politici vyhýbali, mezi nimi o práci pro česko-německé smíření.Pavel Tigrid: Evropan. Česká televize (úsek od 45:25)
Koncem roku 1997 spoluzakládal Česko-německý fond budoucnosti. Do března 2000 spolupředsedal první radě Česko-německého diskusního fóra.
V roce 1998 se stáhl z politického a veřejného života v Česku a vrátil se do svého domu v Héricy; do té doby žil střídavě ve Francii a Praze, více v Česku. V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky. Sám předem hovořil o tom, že to je jeho plánem.Pavel Tigrid: Evropan. Česká televize (úsek od 54:00)
Citát
Knihy náhled|upright|Pamětní deska Pavla Tigrida v Praze
Politická emigrace v atomovém věku, Paříž 1968; Kolín nad Rýnem: INDEX, 1974 (doplněné vydání); Praha: Prostor, 1990 Why Dubcek fell, London: MacDonald, 1971 Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1988 Dnešek je váš, zítřek je náš : dělnické revolty v komunistických zemích, Praha: Vokno, 1990 Glosy o české politice 1996–1999, Praha: Radioservis, 1999 Marx na Hradčanech, Brno: Barrister & Principal, 2001 Přikládáme sekeru ke kořenům lži, editoři Petr Blažek a Radek Schovánek, Praha, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, 2016Utínat zlo u kořene. Vycházejí Tigridovy protitotalitní projevy : Týden.cz. Dostupné online Poslední den pana T, Petr Bednář -1978- MAGNET Praha Ve věci státních symbolů. Ilustroval Vladimír JIRÁNEK. [S.l.]: Pavel Tigrid, soukr. tisk, vydal Petr. P. v počtu 445 výtisků, z toho 45 číslovaných a podepsaných Pavlem Tigridem a Vladimírem Jiránkem, 1998, nestr.
Pocty roku 1990 převzal od Bavorské akademie krásných umění Velkou cenu za exilovou literaturu, v roce 1992 obdržel francouzský Řád čestné legie, dne 7. dubna 1993 mu byl udělen čestný doktorát sociálních věd „za mimořádné zásluhy v zápase o lidská práva, v zápase opřeném o tradiční hodnoty evropské civilizace“,Čestné doktoráty Univerzity Karlovy od roku 1990 roku 1994 převzal Pamětní medaili Edvarda Beneše, roku 1995 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných v roce 2000 obdržel nejvyšší německé vyznamenání Velký kříž s hvězdou Řádu Za zásluhy, v témže roce Cenu Nadace Pangea za úsilí o nápravu věcí lidských, dne 10. dubna 2007 byla na domě v ulici Croix des petits champs v Paříži slavnostně odhalena pamětní deska připomínající, že zde sídlila redakce československého exilového časopisu Svědectví jejímž zakladatelem a šéfredaktorem byl Pavel Tigrid dne 9. prosince 2013 byl jmenován čestným občanem Semil in memoriam. je po něm pojmenováno jazykové gymnáziumJazykové gymnázium Pavla Tigrida v Ostravě. dne 17. září 2025 byl na Vinohradech instalován stolperstein připomínající jeho památku.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 26, 36, 43, 48, 55, 57, 60, 63, 65, 92, 95, 96, 98, 102, 107–110, 112, 113, 182–4, 186, 207, 209, 350–353, 358,
Externí odkazy
Stručný článek na www.holocaust.cz Nekrolog na iDNES.cz Vzpomínka na ČT 24 Vzpomínka na Neviditelném psu Pavel Tigrid – video z cyklu České televize Na plovárně Půl života v exilu Pořad Českého rozhlasu Plus, ukázky z málo známých textů Pavla Tigrida, unikátní rozhovor pro Hlas Ameriky. Pavel Kosatík: Tigrid poprvé : Rozhlas.cz Respekt (časopis) (Jaroslav Formánek, září 2003): Pavel Tigrid: Muž, který děsil
Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Čeští exiloví spisovatelé Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Členové KDU-ČSL Kategorie:Ministři kultury České republiky Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy Kategorie:Židovští novináři Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Židovští politici Kategorie:Českoslovenští politici židovského původu Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy Kategorie:Osobnosti sametové revoluce Kategorie:Lidé Lidové demokracie Kategorie:Narození v roce 1917 Kategorie:Narození 27. října Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2003 Kategorie:Úmrtí 31. srpna Kategorie:Muži