Blovice

Blovice () jsou město v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Leží 25 kilometrů jihovýchodně od Plzně. Mají obyvatel a v současné době mají postavení obce s rozšířenou působností. Protéká jimi řeka Úslava a dopravní obslužnost s krajským městem Plzní je zajištěna tratí 190. Během své historie patřilo město pod cisterciácký klášter v Nepomuku a poté pod hradišťské panství. V minulosti bývaly Blovice okresním a posádkovým městem.

Název Ve starých českých pramenech najdeme označení Blevice, Blewicze, Plowycze (berní rule z roku 1654, kde se objevuje ale i Blowitz), v latinských Blewicz (registry decimarum papalium z roku 1352), Blowicz, Blouicz (Libri confirmationum z roku 1379) a v německých Blowitz. Na 3. vojenském mapování z poloviny 19. století však nejsou Blovice vůbec zaneseny.KOVAŘÍK, Václav, Václav ANDĚL, Vladimír FRÖHLICH, et al. Blovice 1284–1984. PÁV Jaroslav, WASKA Karel. Blovice: Městský národní výbor v Blovicích, 1984, 200 s. ISBN není. Ke vzniku a významu jména Blovice existují dvě základní teorie: „Jménem připomínají Blovice na prvotní dějiny slovanské, kdy byly zakládány osady na výhodných místech pro orbu a výživu, poblíž proudící vody, obývané pod správou zvoleného vladyky, dle něhož i jméno obdržely.“ V dokladech vidíme také znění Blevice. To vedlo k názoru, že by základem mohlo být jméno Bleva, jenže to není doloženo a jména Blov a Zblov by tak nešly vyložit. Tvary Blevice lze vysvětlit tak, že ve 14. století po měkkých souhláskách probíhala změna „o“ na v „e“ (blízké obce Těnovice a Střížovice tak měly tvar Těněvice a Střieževice) – dojde se tak analogicky ke změně i u názvu tohoto města. Ale tvary s „e“ z velké části zanikly, výslovnost se vrátila k „o“ – proto Těnovice, Střížovice i Blovice: tvar s „e“ je zapsán naposled v polovině 15. století.

Dr. Antonín Profous ve své knize o místních jménech uvádí následující hypotézu o vzniku názvu města: "Jménu se podobá jméno Zblovice, nacházející se poblíž Znojma. Vzniklo z příjmení Stblo a jako ze staročeského stblo vzniklo novočeské zblo, tak i ze Stblovic vznikly Zblovice. Stblovice je označení pro ves lidí Stéblových. Ze jména Zblovice pak vzniklo jméno Blovice chybným rozložením na předložku z a jméno Blovice".PROFOUS, A. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1st ed. Praha: Česká akademie věd a umění, 1947. 726 str. Díl 1. (A-H).

Historie První písemná zmínka o Blovicích (tehdy jako o trhové vsi s právem soudit patřící cisterciáckému klášteru v Pomuku) se datuje do roku 1284. V tento rok král Václav II. konfirmuje privilegium Václava I. dané opatu nepomuckého kláštera, a to, aby lupiči a zločinci, kteří budou na území patřící klášteru chyceni, byli souzeni na stanovených místech, tj. v Blovicích nebo Nepomuku. V této době spravoval trhovou ves rychtář a soudce v jedné osobě dosazený opatem. Ačkoli patřila obec (tento rok povýšena na město) pod klášter na Zelené hoře, sama vlastnila v roce 1383 vesničku Podhůří, která jim patřila do roku 1603. O rok později, v roce 1384, došlo k založení farního kostela osazeného vlastním farářem, což značí význačnost této střediskové obce. Ve vlastnictví cisterciáků byly až do 23. dubna 1420, kdy byl klášter husity vedenými Mikulášem z Husi vypálen.

Po skončení husitských válek se Blovice spolu s Nepomukem staly součástí jednoty strakonické, která vystupovala proti panovníkovi Jiřímu z Poděbrad. Mír mezi těmito dvěma stranami byl dojednán na nedalekém hradu Vlčtejn roku 1450. V roce 1465 získávají Blovice svůj městský znak. 11. března 1509 povolil král Vladislav II. Blovicím výroční trh a právo volby purkmistra. V roce 1575 na masopustní úterý došlo k požáru, při kterém shořelo 53 domů. Žhář, Jan Šašek, byl druhou postní sobotu za mostem přes řeku Úslavu upálen (dnes boží muka v místní části Bohušov). Stejný osud potkal i žhářku Annu Žemličkovou, která v roce 1591 na den svaté Hostie v 11 hodin založila požár, který zničil 11 domů. Upálena byla 15. května téhož roku.

Rok 1587 se stal pro zdejší obyvatele důležitým, protože jim bylo přiznáno právo volného odkazu majetku a právo vaření piva, přičemž již v roce 1620 zde vařily dva pivovary. V roce 1650 udělil Rudolf ze Svárova cechu mlynářskému a pekařskému artikule a po své smrti všem místním obyvatelům odpustil dluhy. Řeznickému cechu pak výsady a artikule udělil Petr Tobiáš ze Svárova. 11. srpna 1674 se z berní ruly dozvídáme, že zde jsou „lidé chudí, domy chatrné a větším dílem otrhané“.

V roce 1791 se v Blovicích zavedl tzv. regulovaný magistrát. 25. března 1848 se ve čtyři hodiny odpoledne konala na blovickém náměstí velká slavnost díky vyhlášení konstituce. 1. května 1848 vypukly ve městě nepokoje namířené proti místním židům, kteří museli z města uprchnout. Proto dorazila 10. května do města setnina vojáků z Plzně, aby uklidnila situaci a židé se mohli vrátit do svých domovů. 23. května 1868 přijel do Blovic první vlak. V roce 1881 se stalo město Blovice členem Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze, když přispělo částkou 500 zlatých.

V roce 1887 byly ve městě následující živnosti: obchodník s mýdlem, dva obchodníci se smíšeným zbožím, šest obchodníků se střižném zboží, dva obchodníci s uhlím, 12 obchodníků s potravinami, obchodník s obilím, obchodník s dobytkem, 10 hostinců, nálevna vína, 6 náleven lihovin, cukrář, hodinář, hrnčíř, klempíř, knihař, kolář, kominík, dva kožešníci, tři kováři, 15 krejčích, tři krupaři, dva mlynáři, pecnář, čtyři pekaři, pernikář, provazník, devět obuvníků, šest řezníků, sedlář, dva sklenáři, čtyři truhláři a zednický mistr.Popis okresu blovického (1877)

V roce 1914 příslušela obec okresnímu hejtmanství, krajskému soudu i berní správě v Plzni, vikariátu v Měčíně a diecézi v Českých Budějovicích.

náhled|250x250pixelů|Přestavba radnice a okresního soudu v roce 1892

První světová válka V říjnu roku 1915 pochodoval prapor 35. pěšího pluku z Plzně do Českých Budějovic a v Blovicích se zastavil k třídennímu pobytu. Pro rebelování byli čtyři vojáci uvězněni v městské věznici. Ti však vyrazili dveře šatlavy a udeřili velitele stráže do obličeje. Další strážný však třikrát vystřelil na vězně a zasáhl vojína Petra Puchtu ze Spáleného Poříčí do hrudníku. Ten na místě zemřel a další dva vojíni byli zraněni.

Na jaře 1918 byly ve městě dopadeny děti ve věku 9–18 let, které kradly. Jednalo se o děti dělníků z Duchcova, Mostu a Horního Litvínova.

28. říjen 1918 byl Blovickými přijímán nadšeně. Symboly Rakouska-Uherska byly za melodie písně „Loučení“ hozeny do Úslavy. Místní na nádraží odzbrojovali projíždějící vojáky.

Po roce 1945 Plenární zasedání udělilo dne 2. dubna 1948 čestné občanství ministru zemědělství Juliu Ďurišovi a 22. listopadu 1948 prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi.

Vládním nařízením ze dne 18. ledna 1949 o územní organisaci okresů v českých zemích byl založen okres Blovice se sídlem v Blovicích, přičemž příslušný ONV zahájil činnost 1. února 1949. Poněkud neutěšený stav města ilustruje novinový článek „Do Blovic je cesta dlouhá…“ ze 6. října 1959:

„Jistě máš milý čtenáři, určitou představu o okresním městě. Když přicházíš do okresního města očekáváš, že tu najdeš nejen všechny okresní úřady a instituce, ale i hospodářské a kulturní středisko celého okresu. Tak i já jsem měl stejnou představu, dokud jsem nepřijel na delší čas do 'okresního' města Blovic. Funguje tu sice Okresní národní výbor a jiné instituce ale… cožpak to dnes stačí k charakteristice okresního města?

Na příklad stavební ruch. Není. Ať jedeš do Blovic z kterékoliv strany, nikde neuvidíš štíhlý jeřáb – neklamnou známku výstavby. Zamyslíš se a nechápeš. V jiných okresních městech se staví obytné i kulturní domy, stadióny, plavecké bazény. V Blovicích nic takového. Nešťastnému okresnímu městu se již po několik let slibuje slibná perspektiva. Jenže uznejte – v perspektivě se nedá dost dobře bydlet a plány ti střechu nad hlavou nepostaví. Dnes již šedesátiletí kmetové si pamatují, že jim za Rakouska slibovali školu. Nepostavila se, a také za buržoazní republiky k tomu nedošlo. Úkol postavit školu spadl pochopitelně až do naší epochy, která již tolikrát musela odčiňovat příkoří minulosti. Jinde jsme to učinili – ale v Blovicích dosud škola nestojí. (…)

Věřte nebo nevěřte, ale v Blovicích není ani stálé kino. V tomto městě se dovršuje kulturní revoluce tak, že všechny akce včetně filmu, se konají v sokolovně. V praxi to vypadá tak, že jedna organizace hlídá druhou, aby nepřekročila stanovený čas. (…) Ani hotel tu není. Kdybych byl náhodou neměl v Blovicích známého, který by mne vzal na kvartýr, byl bych musel odjet do Plzně, nebo spát v hotelu v Nepomuku (není to okresní město). V Panském domě sice nějaký ten pokoj je, ale vše je obsazeno personálem, který právě pro nedostatek bytů nemá kde bydlet. A tak se všechno točí pěkně dokola. Teď by bylo na místě přestat. Ale nedá mi to. V Blovicích není ani pořádná prádelna, ani byfé, kde by přespolní dostali hlt teplé polévky.

Končím svůj blovický truchtopis a doporučuji, aby vyslali na pouhých čtrnáct dní všichni ti, kteří mohli pomoci a nepomohli. Pravďáček“

O velikosti města vypovídá i skutečnost, že se zde nacházely tři buňky Československého svazu mládeže (Blovice-Hájek, Blovice-střed a Blovice-Dubí).

Sloučení s obcí Hradiště 14. listopadu 1959 se na společné schůzi Místního národního výboru Blovice, MNV Hradiště, místního výboru KSČ Blovice a základní organizace KSČ Hradiště jednalo o sloučení města Blovic s obcí Hradiště i její místní části Bohušov. O sloučení těchto dvou obcí se jednalo již před druhou světovou válkou, avšak nedošlo k němu z důvodu nezájmu Hradišťských, protože se v Blovicích vybíraly vyšší daňové přirážky než na Hradišti. Místní referendum ukázalo, že téměř 100 % občanů obce Hradiště se chce připojit k městu Blovice, a tak došlo 12. června 1960 ke sloučení.

Územní příslušnost

ObdobíVlastník (od roku 1850 příslušnost)1284–1420klášter cisterciáků na Zelené hoře u Nepomuka1420–1425Bohuslav ze Švamberka1425–1427Hynek Krušina ze Švamberka1427–1454Jaroslav z Javora1454–1465Vilém z Netunic1465–1529rod Šternberků (Zdeněk ze Šternberka)1529–1536Zdeněk Lev z Rožmitálu1536–1566Adam ze Šternberka, Vilém ze Šternberka, Ladislav ze Šternberka1566–?Kryštof starší Roupovský z Roupova, na Vlčtejně a Poříčí?–1650páni Roupovští z Roupova1650–1654Rudolf ze Svárova1654–?Karel ze Svárova?–?Petr Tobiáš ze Svárova1772–?Jan Prokop Krakovský?–1833kraj Klatovský1833–1850kraj Plzeňský1850–1855okresní hejtmanství Rokycany, kraj Plzeňský1855–1868Smíšený politicko-soudní okres Blovice, kraj Plzeňský1868–1928okresní zastupitelstvo Blovice, politický okres Plzeň1939–1945Oberlandratsbezirk Pilsen, Land Böhmen1945–1949země Česká1949–1960Okres Blovice, kraj Plzeňský1960–2000Okres Plzeň-jih, kraj Západočeský2000–Okres Plzeň-jih, samosprávný kraj Plzeňský, kraj Západočeský

Přírodní poměry Geologická stavba, reliéf a půdy náhled|264x264pixelů|Vrch Jonáková (462 metrů)

Vrcholy V okolí města se nachází několik vrcholů, které všechny náleží do Švihovské vrchoviny, konkrétně podcelku Radyňské vrchoviny a okrsku Blovické pahorkatiny: Buková hora (651 m n. m.) Dubí (507 m n. m.) – nad železničním nádražím, v minulosti zdroj jílu pro místní cihelnu, která leží na jeho úpatí. Jonáková (462 m n. m.) s blízkou Rohatou skálou Karlov (540 m n. m.) Oběšený (526 m n. m.)

Vodstvo a podnebí Městem od jihu na sever protéká řeka Úslava, do které se na území města vlévají potoky Chocenický, Komorenský a Cecima. Řeka Úslava napájí Huťský rybník, potok Cecima napájí rybník Cecima a potok Komorenský Poplužní rybník.

Obyvatelstvo

Struktura 30. září 2017 bylo nezaměstnaných pouze 2,2 % obyvatel.

V celém blovickém soudním okresu se v roce 1880 nacházelo 96 Němců, avšak o deset let později jejich počet klesl na pouhých devět.http://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_MGetPdf?app=9&id=22654&start=26&end=28

Náboženský život První zmínka o farním kostele v Blovicích se datuje už do roku 1384.

Čestní občané města