Martin Vaculík, psaný též Waczulik († 5. srpna 1742) byl slovenský nebo moravský františkán působící v první polovině 18. století v uherské františkánské provincii Nejsvětějšího Salvátora. Podle některých zdrojů se narodil okolo roku 1680.Dominikánský knižný inštitút – katalog [cit. 2018-12-03], s uvedením dalších pramenů. Jeho aktivity byly úzce spojeny s konventem františkánů v Uherském Hradišti, patřícího administrativně v letech 1605–1785 do zmíněné uherské provincie. V roce 1727/1728 vyučoval Vaculík teologii na klášterních studiích právě v Uherském Hradišti. Zápisky z teologických přednášek lektora Vaculíka i dalších františkánských učitelů, vycházející dle františkánské školy z učení Petra Lombardského, si tehdy zapsal student Eliáš Mincer.Dochováno v Slovenskej národnej knižnici, Matica slovenská, Literárny archív: RHKS 127 / (J) MS-Ba A 26. Viz . Dalšími lektory zaznamenaných přednášek byli Anton Schwab a Valerián Dedek.
V roce 1734 byl Martin Vaculík provinciálem slovenské salvatoriánské františkánské provincie. Jeho péčí byly tehdy zpracovány a tiskem ve Vídni vydány řádové předpisy – statuta salvatoriánské provincie s titulem: Statuta municipalia Provinciae Hungariae SS. Fratrum Minorum Strictioris Observantiae.Tiskař: Joannes Petrus Van Ghelen, 1734. , 72 stran, formát 4°. Srov. exempláře z františkánské knihovny v Capleni (Kaplony, Kaplau, Rumunsko). Viz Exemplář Kaplony 1750 snad předal konventu v Kaplony přímo Vaculík jako provinciál ještě roku 1734 a současně stvrdil vlastnoručně ve svazku jeho věrnost: „Concordat cum originali de verbo ad verbum Fr. Martinus Waczulik“ (s. 8). Následujícího roku 1735 Vaculík ukončil funkční období provinciála. S čestným titulem „pater emeritus“ se nicméně dále podílel na řízení salvatoriánské provincie jako její kustos.Srov. titulní stranu Vaculíkova díla „Cantus Gregorianus“, 1735.
Prokazatelně v této a téměř jistě i dřívější době se Martin Vaculík věnoval hudebnímu doprovodu liturgie ve františkánských kostelích. Můžeme u něj předpokládat funkci ředitele sboru nebo varhaníka. Zároveň zřejmě pociťoval nejednost v liturgickém zpěvu slovenských a uherských františkánů, kteří běžně používali starší i novější rukopisné hudební pomůcky. Zpracoval proto pro františkány příručku chorálu Cantus Gregorianus pausarum, tonorum, aliquorum hymnorum, et antiphonarum...Pokračování titulu: „..., ac aliorum, quae in Alma Provincia Hungariae Sanctissimi Salvatoris Fratrum Minorum strictioris Observantiae in Processionibus, ac alias per Annum cantari consueverunt. Ex Antiquioribus Psalteriis, Antiphonalibus, Gradualibus, manuscriptis iussu superiorum collectus, Pro uniformi usu eiusdem Almae Provinciae publicis typis datus ... admodum reverendi patris Martini Waczulik ...“ 108 číslovaných, 3 nečíslované strany. formát 4°. Knihu vytiskl v roce 1735 v Olomouci příznivec františkánů František Antonín Hirnle, který tiskl většinu děl tehdy produkovaných ve františkánském řádu. Vaculík v knize představil melodické vzorce pro liturgický recitativ (pausa) pro přednes evangelií nebo epištol. Představil žalmový vzorec podle osmi církevních tónin a tonus peregrinus.. Dobroslav Orel zde popisuje exemplář ve františkánské knihovně v Bratislavě (signatura 7518), původem z klášterní knihovny ve slovenském Hlohovci. Další vydání téhož díla v Olomouci tiskařem Františkem Hirnlem v roce 1779 (108, s., 4°) uvádí MAGYAR – ZVARA, „A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának régi állománya“ (cit.), č. 1953 (s. 464, Kaplony 2189. V té době však již uvedený tikař nežil († 1758) a jeho dílnu vlastnila jeho dcera Josefa Terezie. Ve příručce a zpěvníku najdeme obětní zpěvy pro Velikonoce, lamentace, vánoční hymny, adventní roráty, písně pohřební a další.
Další stopy po Martinu Vaculíkovi vedou opět do Uherského Hradiště. V roce 1737, kdy údajně ještě nebyl místním představeným, nechal v klášterním chrámu Zvěstování P. Marii obstarat nový oltář pro císařskou (Antlovu) kapli. V roce 1738 byl Vaculík již prokazatelně kvardiánem uherskohradišťského konventu. Jako i jeho předchůdci a následovníci pečoval o rozvoj místní klášterní knihovny, například nákupem knih ve Vídni za 30 zlatých. Tyto peníze získal cíleně pro tento účel od neznámého přívržence a na jeho úmysl byly odslouženy mše.
Františkán Martin Vaculík zemřel 5. srpna 1742 v Uherském Hradšti.
Reference
Kategorie:Františkáni v českých zemích Kategorie:Františkáni Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Úmrtí 5. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1742 Kategorie:Úmrtí v Uherském Hradišti Kategorie:Muži