Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.
Život Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii (1829–1893), dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery. Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898), Wilhelmína Müllerová (1851–1877), Benygna Nová (1854–1923) a Václav Sládek.
Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic, členové studentských literárních spolků. Pod jejich vlivem se Sládek začal pokoušet o první básně. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865. vlevo|náhled|Lumírovci: Zeyer, Sládek, Vrchlický (1879) Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci, zastával důležité místo v nově vzniklém spolku Ruch.
Roku 1868 se mu s přispěním přátel podařilo shromáždit finanční prostředky na cestu do USA. Sám si stanovil tři hlavní cíle: poznání americké kultury, politiky a přírody, dále sbírání přírodnin pro Muzeum království českého a za třetí spojení s krajany a jejich zapojení do české záležitosti ve vlasti. V Americe strávil dva roky, procestoval ji od Michiganu přes Caledonii, New Orleans, Houston do San Antonia, kde strávil půl roku. Pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník a také pomocník faráře polského původu. Naučil se tam polsky a španělsky, sbíral přírodniny. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život a odrazil se i v jeho literární tvorbě. Psal básně s indiánskou tematikou i krátké prózy z různých míst. Své cesty popsal v pojednáních Z cesty do Texasu a Jaru vstříc. Překládal díla amerických autorů, například Longfellowův epos Píseň o Hiawathovi (The Song of Hiawatha). Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.
Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze. Nejdříve bydlel na Smíchově, v letech 1881–1890 na Novém Městě, v rohovém domě na nároží Václavské ulice 13 a ulice Na MorániNa domě je pamětní deska<, . a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici angličtiny a čítanku se slovníčkem. náhled|Pamětní deska na budově OA v Praze, Resslově ulici 8|vlevo Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů. Začal učit na Polytechnickém ústavu království Českého v Praze. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898. Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.
V roce 1877 byl Sládek spolu se Zeyerem v létě několik týdnů ve Skandinávii. Rodinné štěstí, které přišlo s druhým manželstvím, se projevilo v rozvoji tvůrčí aktivity po roce 1880. Vyšly básnické sbírky Jiskry na moři (1880), Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884) a další. V roce 1887 vydal první sbírku poezie pro děti Zlatý máj s věnováním své dceři Heleně, po ní následovaly Skřivánčí písně. Mnoho z básniček bylo zhudebněno. Kromě toho se soustavně věnoval překladatelské činnosti.
Od roku 1900 ho zdravotní problémy přiměly k ukončení pedagogické činnosti, již předtím se vzdal práce v redakci časopisu Lumír. V roce 1909 vyšla Sládkovi poslední sbírka básní Dvě knihy veršů, ve které se loučí se životem v básni Až bude skončeno.
Ke konci života žil Sládek zcela v ústraní, ošetřován svojí obětavou manželkou, ale přesto stále v plné práci. Zemřel 28. června 1912 ve Zbirohu, uprostřed práce na překladu Shakespearova Krále Jindřicha IV. Pochován byl na vyšehradském hřbitově ve Slavíně.
Rodinný život Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867. Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte. To mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, projevily se deprese, propukla nervová choroba doprovázená silnými bolestmi.náhled|Zahradní domek ve Vysoké u Příbramě s pamětní deskou upomínající na pobyt Josefa Václava Sládka v letech 1897–1898Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie, rozená Veselá (* 27. 1. 1857) – 18. 9. 1936) pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa a Eduarda Kavalierů (sklárny Sázava, Nusle). Mariina sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893), básnířka, byla provdána za Josefa Václava Friče.JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel.
Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (27.11.1880–1946)Rudé právo, 14. 7. 1946, s. 4). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi. Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a Spojené státy americké, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.
V letech 1897–1898 Sládek žil v zahradním domku na okraji parku zámečku svého přítele hraběte Kounice ve Vysoké u Příbramě. Kvůli zhoršenému zdraví často jezdil do lázní Svatá Kateřina nedaleko Počátek. V roce 1907 si dal postavit vilku ve Zbirohu.
Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbirohuhttps://www.zbiroh.cz/organizace/muzeum/o-muzeu/.
Dílo Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.
Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.
Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.
Americká tematika Básně (1875) Na hrobech indiánských – vyjádřil své okouzlení americkou přírodou, a zároveň tragédii amerického kapitalismu, který pro zisk neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo Pomník Indiánův Hrob v pralese U Michiganu Kalifornské povídky Americké obrázky – próza
Tvorba zaměřená na Čechy Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe) Světlou stopou (1881) Na prahu ráje (1883) Ze života (1884) Sluncem a stínem (1887) Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě Velké, širé, rodné lány. Zhudebnil J.B.Foerster. České znělky – pohled na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury Směska (1891) České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny V zimním slunci (1897) Nové selské písně Za soumraku (1907) Léthé a jiné básně (1908)
Pro děti Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům. Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka Zlatý máj, podtitul: čtyřiadvacet písní pro děti; užívány jako čítanka pro obecné školy, některé zobecněly (Kašpárek, Pohádka o králi Peciválu) Skřivánčí písně Orel a skřivánek
Divadelní hry Práce Písně pohřební
Jazykové učebnice Anglická čítanka se slovníčkem Průpravná mluvnice anglického jazyka s příklady a výslovností
Výbory Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908)
Překlady Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge, Kiplinga a další.
Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština…), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí. Ze švédštiny přeložil později například Píseň o Frithiofovi (Frihjofs saga) od švédského básníka Esaiase Tégnera z vikingského údobí 8. století v Norsku.
Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“.
Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.
náhled|200px|J. V. Sládek: Hrad Šternberk
Amatérská fotografie Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.
Sládek a jeho dílo v ohlasech Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.
Lesní studánkaJosef Václav Sládek: Křišťálová studánka, kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbirohu k Sýkorovu mlýnu. Každé jaro se koná její symbolické otevření.
Odkazy
Reference
Literatura
ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960, str. 26, 159, 197, 238, 243, 314, 323–324 JANKOVIČ, Milan. Josef Václav Sládek: studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo, 1963. 201 s. KLÁŠTERSKÝ, Antonín. Josef Václav Sládek: Jeho život, literární dílo, ukázky, bibliografie. Praha: Jan Svátek, 1922