Lužnice () je obec v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží šest kilometrů severně od Třeboně. Žije zde obyvatel.
Historie náhled|vlevo|Stavení vystavěné v typu selského baroka
První písemná zmínka o existenci obce Lužnice pochází z roku 1371. V listině uložené ve Státním ústředním archivu v Praze je uváděna jako Luznicz.
Roku 1392 se připomíná Jeník Michal z Lužnice, roku 1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí v Lomnici, jejž poslal roku 1422 Žižka do Třeboně nejspíše za příčinou vzdání se města, což se neuskutečnilo. Roku 1424 snažil se dobýt Třeboň zmíněný Rybka z Lužnice, ale smrt Žižkova dobývání zastavila. Roku 1433 odkázal panoše Jan, řečený Kbelec z Lužnice, svůj statek, což měl na dvorech a lidech v Lužnici, pro všeobecnou jistotu svému bratru Janovi, opatu kláštera třeboňského. Roku 1435 vzdala se husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní dostala se Lužnice k panství v Třeboni. Roku 1511 osvobozeni byli obyvatelé Lužnice od úmrtí. Asi v polovině 15. století měla vesnice 6 lánů 1 věrtel polí, bylo tu 25 hospodářů se sedmi lány 3 věrtelů. Za třicetileté války byla obec úplně vypálena a pustá, takže roku 1625 tu nebylo živé duše. Pomalu bylo shledáváno rozprchlé obyvatelstvo a domy za pomoci panství zase stavěny a role vzdělávána. V roce 1630 měla Lužnice ještě 6 spálenišť, v roce 1654 bylo zde dosud jen 14 usedlých. V roce 1660 připadla obec Schwarzenbergům. Roku 1840 bylo v Lužnici 49 domů, 98 rodin se 449 obyvateli.
Historický vývoj od 19. století do současnosti V 19. století byla velkým počinem v obci stavba první samostatné budovy školní v letech 1830–1833. Velikým zásahem do života obce byla také výstavba železniční tratě v letech 1869–1872 a jak uvedeno v kronice obce, pracovali zde i dělníci z Lužnice, též chalupníci a sedláci, kteří s potahem dováželi ze vsi písek do malty na klenutí kanálů a odváželi vykopanou zem z hlubších průpichů. V té době bylo zde hodně peněz a v hospodách veselo. Hospodu v těch letech míval vždy starosta, a když byl zvolen nový, stěhovala se k němu hospoda.
Velká povodeň přišla roku 1890. V začátku září přišel prudký déšť a pršelo nepřetržitě pět dní a z Rakous se přihnala povodeň, že podobné nebylo pamětníka. Voda zaplavila louky i les v Potěšile, utvořila jedno jezero až ke Kleci, louky v Potěšile zanesla pískem až do jednoho metru a zaplavila i stavení kolem řeky. Škoda způsobená v katastru Lužnice byla ve výši 20 000 zlatých. Celkem povodeň trvala 8 týdnů.
V roce 1900 při sčítání bylo v obci napočítáno 86 domů, 120 rodin, 588 lidí a to 290 mužů a 298 žen. Dále 12 koní, 645 kusů hovězího dobytka, 189 kusů vepřového, 16 koz, 52 úly včel, 1258 slepic, 156 hus a 8 kachen. V roce 1909 vyhovělo Ředitelství drah žádosti obcí Lužnice a Přeseka o povolení zastávky. Její název byl zastávka Lužnice a poprvé zde stavěl vlak 16. května 1909 a byl přivítán obrovským množstvím lidí (na 3 000 domácích i cizích).
První světová válka v letech 1914–1918 zasáhla citelně do života Lužnice. Bída a drahota ovlivnila život v obci, na konci války navíc zasáhla také Lužnici epidemie „španělské chřipky“, na niž zemřeli v obci tři lidé. O život přišlo ve válce 23 mužů.
V roce 1922 byla dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk. Nový železobetonový most byl postaven při regulaci řeky nákladem 443 000 Kč. Byl 36 metrů dlouhý a postaven na místě bývalého mostu dřevěného, kde před tím až do roku 1821 bývala valcha či tkalcovna, jež byla povodní stržena. Nová, na tehdejší dobu moderní, budova školy byla postavena v roce 1931 celkovým nákladem 443 000 Kč.
Druhá světová válka v roce 1939–1945 nepřinesla oběti na životech kromě notáře Františka Bosáka, který zemřel krátce po návratu z koncentračního tábora a Bohuslava Vodvářky, ten byl zastřelen v Praze během revolučních dní v roce 1945. I v Lužnici se ale našli zrádci a udavači a někteří občané byli na základě udání stíháni. Rudá armáda přišla do Lužnice 10. května 1945.
Po roce 1948 bylo i v Lužnici založeno JZD a v následujících letech došlo k sankcím proti některým hospodářům, k zatčení několika občanů a ti byli odsouzeni v politických procesech v roce 1954. Od 1. července 1990 začal pracovat MNV pod vedením Jiřího Hrocha.
Přírodní poměry Do jihozápadní části katastrálního území zasahuje národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Severovýchodně od vesnice leží přírodní památka Slepičí vršek.
Obyvatelstvo
Obecní správa Mezi lety 1850–1976 byla Lužnice obcí v okrese Třeboň (1850–1950) a později v okrese Jindřichův Hradec. Od 30. dubna 1976 do 30. června 1990 patřila jako část města ke Lomnici nad Lužnicí a od 1. července 1990 je opět samostatnou obcí.
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. února 2004.
Osobnosti
Jaroslav Gebr (1926–2013), malíř, portrétista, ilustrátor a filmový výtvarník
Škola Ve školní kronice je zaznamenáno, že podle ústního podání byla škola v obci již v 18. století. Nejstarší budova se připomíná v čísle 41, pozdější kovárně. Stavba nové školní budovy se v obci uskutečnila v letech 1830–1833, kdy byla vystavěna škola jednotřídní v čísle 48, ta pak rozšířena v roce 1883 na dvoutřídku, když počet dětí přestoupil 111. Do této školy chodily i děti ze sousední obce Přeseka až do roku 1873. Přístavba druhé třídy stála i s vnitřním zařízením 2 900 zlatých, které byly uhrazeny odprodáním pozemků za mlýnem, ostatní bylo vypůjčeno ze záložny v Třeboni. Prvním známým učitelem byl zde v letech 1805–1843 Josef Píbl, po něm Antonín Blažek až do roku 1855. Roku 1889 byla povolena v Lužnici zimní hospodářská škola pokračovací a v ní se vyučovalo vždy večer až do první světové války.
Nová školní budova byla v zastupitelstvu schválena po dlouhých průtazích v roce 1929. Základní kámen byl položen 5. října 1930. Slavnostně byla nová budova otevřena 28. srpna 1931. V roce 1946 byla při základní škole otevřena jedna třída mateřské školy. Pro nedostatek dětí byla základní škola v červnu 1978 uzavřena a děti začaly dojíždět do Základní školy Lomnice nad Lužnicí. V roce 1991 byl provoz znovu obnoven. Otevření školy předcházelo přípravné období, ve kterém rodiče i ostatní občané připravovali učební prostory. Byla otevřena jedna třída a školní družina, v činnosti pokračovala i mateřská škola. V roce 2003 dostala budova školy novou fasádu.
Pamětihodnosti
Kaple svatého Jana Nepomuckého – první nejstarší kaplička v Lužnici byla dřevěná, po jejím zániku byla postavena zcela malá kaplička zděná, zasvěcená svatému Janu Nepomuckému, jehož socha, v životní velikosti, byla umístěna na oltáři. Stála uprostřed návsi. Roku 1875 byla kaplička zbořena a na jejím místě postavena nynější velká kaple, zasvěcená témuž světci. Socha však byla umístěna na mostě řeky Lužnice, kde je dosud. Na oltář v kapli koupen byl obraz svatého Jana, originál E. E. Weise z Prahy, malovaný na plátně s datem 1875. Ve věži byly umístěny dva zvony. Malý umíráček sem byl přenesen ze staré kapličky a velký zvon koupený během stavby této kaple. Za druhé světové války při velké spotřebě barevných kovů byly také v Lužnici zvony sňaty za účelem zrekvírování. Když už měly být odevzdány, zjistil místní kovář, že velký zvon je z ocele a tak úřady odebraly obci pouze zvon umíráček, velký zůstal a upevněn byl znovu na věži. Při tom se vysvětlilo, že když se stavěla kaple a sedláci kupovali zvon, objednali levnější a tím nepřímo zvon zdejší kapli zachránili. Obrazy „Křížová cesta“ byly prodány do kapličky v Přesece za 4 zlaté. Do nové kaple byla zakoupena nová křížová cesta, která je tu dosud. Kaple je po celou dobu majetkem obce a slouží nejen k církevním obřadům, ale i ke konání koncertů. Socha svatého Jana Nepomuckého – v životní velikosti, byla umístěna na oltáři ve staré, již zbourané kapličce. Socha poté byla umístěna na mostě řeky Lužnice. Zemědělský dvůr Rožmberská bašta Bobrovna Kovárna severně od návsi
Odkazy Reference
Související články Římskokatolická farnost Třeboň
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Jindřichův Hradec Kategorie:Obce v okrese Jindřichův Hradec Kategorie:Svazek obcí regionu Třeboňsko Kategorie:Sídla v Třeboňské pánvi Kategorie:Sídla na Lužnici Kategorie:Sídla v CHKO Třeboňsko