Akrotiri () je archeologické naleziště na jihu řeckého ostrova Santorini. Jde o pozůstatky asi 3500 let starého města kykladské civilizace se silnými vlivy mínojské kultury. Objevil je roku 1967 řecký archeolog Spyridon Marinatos. Město, jehož původní název není znám, bylo podobně jako Pompeje náhle pohřbeno následkem sopečného výbuchu, a tak se zde dochovala řada artefaktů včetně vynikajících fresek.
Archeologické naleziště je pojmenováno podle blízké vesnice, která leží asi 700 m severozápadně na pahorku nad nalezištěm.
Historie vykopávek V roce 1867 těžila francouzská společnost na ostrově pemzu a pucolánový popel pro stavbu Suezského průplavu. Geolog Ferdinand Fouqué si přitom všiml zbytků starých prehistorických zdí a keramických střepů v údolí pod vesnicí a na sousedním ostrově Thirasia. Poprvé vystoupil s tezí, že zde leží neznámé, sopečným popelem zasypané sídliště. V roce 1870 nalezli archeologové Henri Mamet a Henri Gorceix u Balosu ( Μπάλος), severovýchodně od Akrotiri, zbytky zdí s fragmenty nástěnných maleb, obsahující mimo jiné i kresbu lilie, několik zásobních nádob a měděnou pilu. Fouqué datoval tyto nálezy do doby 2000 let př. n. l.Rainer Vollkommer: Sternstunden der Archäologie. München: C. H. Beck, 2000, s. 87.
První vykopávky provedl v Akrotiri německý archeolog Robert Zahn. Nalezl jeden dům, zbytky rybářských sítí, zlatý náhrdelník a mnoho keramických střepů. K nim patřila také rozbitá zásobní nádoba, jejíž střep obsahoval nápis, který byl později přiřazen k lineárnímu písmu typu A.Tamtéž, s. 88–89. Bližší zařazení nálezů nebylo v té době možné, neboť o kykladské kultuře dosud nebylo nic známo. Vzhledem k tomu, že od roku 1900 docházelo k odkrývání archeologického naleziště Knossos na Krétě, zůstaly tyto nálezy na Santorini bez povšimnutí.
Spyridon Marinatos V roce 1939 zkoumal řecký archeolog Spyridon Marinatos vrstvy hornin z vykopávek jedné vily v Amnisosu na Krétě a jako první vyslovil tezi, že tamější pemza může pocházet z výbuchu sopky na Santorini. Přílivová vlna pak podle něho způsobila na Krétě zkázu mínojské kultury. Spatřoval v této katastrofě jádro legendy o Atlantidě. Jeho závěry byly ale ve vědeckém světě přijímány se skepsí. O necelých třicet let později, po druhé světové válce a po ukončení řecké občanské války, kdy se stal profesorem archeologie na athénské univerzitě, se mu naskytla příležitost hledat důkazy pro svoji tezi při plošném archeologickém výzkumu přímo na ostrově Santorini. náhled|Plánek naleziště se Západním domem a Domem žen V roce 1966 pátral na různých místech ostrova po stopách osídlení z doby bronzové James Watt Mavor jun., nebyl však příliš úspěšný. Marinatova myšlenka o zatopené Atlantidě ho zaujala, oslovil ho a k jejich osobnímu setkání došlo v roce 1967 přímo na Santorini. Marinatos pak převzal odpovědnost za veškeré výkopové práce na ostrově.Tamtéž.
Shodou okolností se krátce poté dozvěděl o zedníkovi, který několik let předtím poblíž vesnice Akrotiri objevil dutinu, odkud se dalo vstoupit do podzemních prostor. Marinatos s Mavorem místo prozkoumali a zjistili, že odtud pocházejí velké kamenné hmoždíře, které místní obyvatelé využívají jako koryta ke krmení zvířat. Místo odpovídalo představám antických autorů, jakými byli Strabón a Pindaros, o osídlení položeném na planině u mořského pobřeží, bylo kromě toho orientováno k jihu, směrem k předpokládanému kulturnímu centru na Krétě. Podmínky pro výkopové práce byly příznivé, neboť vrstva pemzy zde byla díky vysoké erozi zeslabena na méně než 15 m. Dne 25. května 1967 zahájili kopání. Již v hloubce čtyř metrů nalezli nádoby z doby bronzové. Druhý den narazili na místnost se zásobami, část dvoupodlažní budovy – místo, které je dnes označeno jako sektor Alfa.Tamtéž, s. 90. První výkopová sezóna přinesla nečekané výsledky. Marinatos a jeho tým nalezli sice město z doby bronzové, které vykazovalo blízkost mínojské kultuře známé z Kréty, mělo ale svoje vlastní charakteristické znaky. Sopečný výbuch přerval život ve městě a zasypal ho pemzou a sopečným popelem, takže zůstalo zakonzervováno stejně jako Pompeje a Herculaneum v Itálii. Prvotní vykopávky na tomto místě probíhaly formou tunelů, to se ale ukázalo jako neefektivní, a velmi brzy bylo proto přikročeno k celoplošnému odkryvu. náhled|Christos Doumas v roce 2010|alt=|vlevoNa místě vykopávek přišel Spyridon Marinatos 1. října 1974 o život. Spadl naznak ze zdi, ze které pozoroval výkop, hlavou narazil na kámen a zraněním později podlehl.Tamtéž, s. 96. Poblíž místa neštěstí byl pohřben, připomíná ho tu náhrobní deska. Po jeho smrti byly výkopové práce přerušeny jen nakrátko a pokračují dodnes, a to pod vedením jeho tehdejšího asistenta Christose Doumase, rovněž profesora archeologie na stejné univerzitě v Athénách. Věhlas vykopávek u vesnice Akrotiri přetrvává i po Marinatově smrti, jeho teze o zničení krétské mínojské kultury v důsledku výbuchu sopky na Santorini však vzhledem k pozdějším výsledkům archeologického výzkumu na Knossu byla opuštěna.
Dnešní stav Po čtyřiceti letech soustavného výzkumu jsou odkryty zhruba dva hektary z předpokládaného mnohem většího města. V době zkázy se jednalo o sídliště z poloviny druhého tisíciletí před Kristem, přičemž toto datování není zcela jisté. Ranější stratigrafické vrstvy jsou prozkoumány jen zčásti, v místech, kam byly zasazeny podpěry střechy. Zde byly objeveny keramické střepy a jiné artefakty pocházející z období od mladší doby kamenné přes raná stádia doby bronzové až po nálezy příslušející kykladské kultuře.
Zatímco nad dosavadními nálezy byla vybudována střecha na ocelových pilotech a lze si je prohlédnout, na okraji areálu vykopávky pokračují. Nálezy byly zakryty střechou hned krátce po svém objevení; bylo třeba je ochránit před výkyvy počasí a intenzivním slunečním zářením. V letech 2002 až 2005 se dosavadní zakrytí postupně nahrazovalo novou konstrukcí, kterou požadovala Evropská unie. V září 2005 došlo k neštěstí, kdy se část nové střechy bezprostředně před dokončením zřítila, jednoho turistu zabila a šest dalších zranila.Canopy collapse kills visitor to Santorini. International Herald Tribune, 2005. Kvůli pochybnostem o stabilitě střechy bylo naleziště uzavřeno.AFP, Griechische Ausgrabungsstätte nach tödlichem Unglück geschlossen, 24. September 2005. Během přerušení vykopávek se archeologové věnovali vyhodnocování dosavadních nálezů, zejména z hlubších šachet, a získávali nové poznatky o prehistorii města. V letech 2009 až 2011 byla nad nalezištěm vybudována nová střecha, odpovídající nejnovějším standardům. V průběhu roku 2011 byly obnoveny výkopové práce a od dubna 2012 je archeologické naleziště opět přístupné všem zájemcům.
Akrotiri doby bronzové Vykopaná část města leží na svahu vzdáleném zhruba 200 m od dnešní linie mořského pobřeží. Nejstarší nálezy odkazují na období mladší doby kamenné z 5. tisíciletí před Kristem. Keramické nálezy jsou příbuzné těm, které byly nalezeny také na jiných Kykladských ostrovech (Naxos a Saligalos). Podrobnosti v dekoru je pak řadí do blízkosti nálezů z Dodekanských ostrovů, zejména z ostrova Rhodos.Panayiota Sotirakopulou: Late Neolithic Pottery from Akrotiri on Thera – Its Relations and the Consequent Implications. In: Eva Alram-Stern (ed.): Die Ägäische Frühzeit. Band 1: Das Neolithikum in Griechenland. Verlag der österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1996, s. 581–607. V tomto okruhu byly také nalezeny keramické střepy z období rané a střední kykladské kultury.
Rozvoj zdejšího osídlení je kladen do období rané kykladské kultury, zhruba 3000 let př. n. l., svědčí o tom charakter místa, kam byli ukládáni zemřelí. Zpracování kovů zde lze doložit od cca 2500 let př. n. l. Z porovnání stylů je možné soudit, že nová technologie dorazila a ostrov ze severu a z východu.Svého největšího rozkvětu dosáhlo město v období střední kykladské kultury po r. 2000 př. n. l., kdy se plně zhodnotila jeho výhodná poloha na obchodní cestě mezi Kyprem a Krétou. Původní pohřební komory v místě, kam byly ukládáni mrtví, byly vyplňovány sutí z rozbořených zdí, aby bylo možné rozšířit město tímto směrem. Získávalo městský charakter, domy rostly do výšky a byly napojeny do kanalizační sítě. Keramika byla zdobena dvojí barvou, objevoval se tu geometrický dekor, ale i zobrazení rostlin a zvířat.Christos Doumas: Akrotiri. In: Eric H. Cline (ed.): The Oxford Handbook of the Bronze Age Aegean. Oxford University Press 2010, s. 752–761.
Město Dosud odkryté části zatím nedovolují soudit, o jak velké město šlo, ani blíže určit počet jeho obyvatel. Jisté je, že nejde o vesnickou strukturu osídlení. Odhady počtu obyvatel se pohybují od 1500/2000 až po 9000.
Několik století před zkázou bylo město těžce poškozeno zemětřesením. Obyvatelé je znovu postavili a využili k tomu základy původních budov. Část zříceného materiálu použili ke zvýšení úrovně ulic, domy zvedli o jedno patro, takže původní přízemí se stalo suterénem, zřídili nové vchody i schodiště.vlevo|náhled|Západní dům, ve kterém byly nalezeny významné freskyUlice byly vydlážděny kamennými deskami, pod nimi byl veden kanalizační příkop rovnoměrného profilu, který se táhl celým městem. Rozdílné úrovně byly řešeny rampami a schodišti.
Jediná zatím delší odkrytá ulice směřuje v mírném stoupání od jihu k severu. Vzhledem k tomu, že v přízemí jednoho ze zdejších domů byla objevena kovodílna, začali ji nazývat ulicí Telchinů.V řecké mytologii to byl prastarý národ, jehož členové uměli dovedně pracovat s kovy (vyrobili údajně trojzubec pro Poseidóna).
Ulice se vícekrát lomí kolem rohů jednotlivých budov, je široká 2 až 2,5 m a několikrát se rozšiřuje v různě velké rozlehlejší prostory, o kterých se lze domnívat, že tu při dobrém počasí pracovali pod širým nebem řemeslníci, jejichž dílny ulici lemovaly. Tato náměstíčka byla jedinými otevřenými prostory ve městě, nejsou tu žádné soukromé zahrady či dvorky. Domy měly dvě až tři podlaží, stavěly se z nepřitesaných tufových bloků, které byly spojeny hlínou, někdy do ní byla přimíchána sláma. náhled|Západní dům – rekonstrukce Dřevěné trámy nesly stropy, zpevňovaly rovněž okna a dveře. Dnes po nich zbyly jenom stopy; kvůli zajištění stability budov jsou nahrazovány kovovými traverzami či překlady z betonu. Protože původní dřevo shnilo, byly otvory po něm, které se utvořily v pemze, archeology vyplňovány betonovými injektážemi. Opracované kameny tvořily rohy budov, objevovaly se na fasádách řady domů, stavěla se z nich schodiště apod. Některé stěny byly zpevněny dřevěnými rámy, patrně měly chránit domy při eventuálním zemětřesení. Domy s fasádami z opracovaných kamenů pojmenoval Spyridon Marinatos jako Xesti (řecky Ξεστή z ξεω (xeo) = opracovaný, hladký).
U dosud odkrytých domů lze rozlišit dva typy:
Většina budov má v přízemí či v suterénu umístěny dílny, hospodářské či skladovací prostory; v horních podlažích se obvykle nachází jedna bohatě zdobená místnost, považovaná za poloprivátní sféru, a řada dalších vyzdobených místností, sloužících evidentně jako sféra soukromá. Tento typ domu může stát osamocen, ale zpravidla stojí v jeho sousedství i další domy, pak se o sousední stěnu domy nedělí, ale každý dům má svoji vlastní stěnu, takže obě stěny se dotýkají. Atypické domy, označované někdy jako „panské“, mají v přízemí kromě hospodářských prostor ještě jednu bohatě zdobenou místnost, do které měla patrně přístup veřejnost. Tyto domy stojí vždy osamoceně. Dům označovaný jako Xesti 3 sloužil pravděpodobně jako místo iniciačních obřadů, dům Xesti 4 měl zřejmě správní funkci.
vlevo|náhled|Vstup do Západního domu s malým okénkem po jeho straně