Levín () je městys v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo, nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března. Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.

Městečko bylo jedním z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.

Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.

Městys Levín má nejméně obyvatel ze všech českých městysů.

Historie vlevo|náhled|Pečeť městečka Levína (Lewin) po roce 1845 vlevo|náhled|Budova bývalé radnice vlevo|náhled|Kresba obětí požáru v noci z 5. na 6. března 1854 v hrnčířské dílně Atzig. náhled|Lázně Jeleč

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352, byla však pravděpodobně založena mnohem dříve, neboť již od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, ale informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Je zde zmiňováno také sídlo římskokatolické farnosti Levín. Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk. Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14.  století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.

V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz svatého Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.

Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17.  století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.

Urbanismus V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791 byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveného ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.

Levínská keramika Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.

Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.

Dům čp. 10 Dům čp. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost. Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu.

Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V sedmdesátých letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracovat přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 431 obyvatel (z toho 202 mužů), z nichž bylo 22 Čechoslováků, 402 Němců a sedm cizinců. Kromě 22 evangelíků a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 423 obyvatel: 37 Čechoslováků, 375 Němců a jedenáct cizinců. Až na deset evangelíků, dva členy církve československé a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.

K Levínu patří osada Hradec, ve které v roce 1921 zde žilo 61 obyvatel (z toho 26 mužů) německé národnosti, z nichž bylo 59 katolíků a dva evangelíci. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 54 obyvatel německé národnosti. Kromě jednoho evangelíka se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Levín 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 1 098 1 028 965 850 789 745 743 269 244 188 115 73 81 99 124 Domy 185 189 188 180 176 169 165 152 77 53 36 83 82 90 96

Správa městyse Části městyse Levín (k. ú. Levín u Litoměřic, Dolní Vysoké II a Muckov) Horní Vysoké (k. ú. Levín u Litoměřic)

Součástí městyse je i vesnice Jelečské Lázně (Geltschberg).

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

Symboly městyse Znak a vlajka byly městysi uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 30. listopadu 2007.

Doprava Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.

Pamětihodnosti Zřícenina hradu Levín ze druhé poloviny 13. století. Jižně od středu obce je návrší (450 m) byla ze pozůstatků hradu Levína v roce 1699 postavena zvonice. Z bývalé farní zahrady je široký výhled na České středohoří až do Polomených hor (Dubských skal). Zarostlé zbytky zdiva starého hradu na úbočí hory byly odkryty v roce 1878 při vykopávkách provedených Josefem von Schrollem. alt=Historický Levínský kocour byl původně klenebním svorníkem.|náhled|Historický Levínský kocour byl původně klenebním svorníkem.Kostel Povýšení svatého Kříže na návsi ve středu obce. Byl vystavěn na místě kostela z doby před husitskými válkami. Po požáru města byla nápadná kruhová budova v roce 1798 přestavěna.Turistická mapa České středohoří východ. 3. vydání. Klub Českých turistů, 2001. Popis od Lewina na aktuální turistické mapě Českého středohoří Uvnitř se kromě hlavy Krista od Viléma Kandlera nachází také záhadná středověká kamenná deska z 12. nebo 13. století s reliéfem lva s osmi písmeny. Radnice na návsi z roku 1793 Mauzoleum Josefa Schrolla. Poblíž vrcholu hory Hrádek (též Hradec, Hradsko, či Ratzke/ner, Ratzkenberg apod., 442,5 metrů) se nachází rodinná hrobka šlechticů von Schroll z Liběšic z roku 1881. Budova byla postavena podle plánů architekta Ludwiga Zettla ve starořeckém stylu. Z hory je výhled přes úštěcké údolí na Říp, Milešovku a Ronov. Předpokládá se, že na jeho vrcholu je rané kultovní místo; Je obehnán částečně obehnané čtyři metry vysokou zdí ze zeminy a znělce. Lázně Jeleč (Bad Geltschberg), na přelomu 19. a 20. století byly vyhledávaným lázeňským střediskem s léčebnými prameny bohatými na železo.

Osobnosti Johann Josef Leitenberger (1730 v Levíně – 1802, Verneřice) úspěšný podnikatel v oboru barvení textilu a kartonů. Ignaz Leitenberger (1731 – 15. ledna 1809 v Levíně), syn mistra barvířského v Levíně Franze Leitenbergera a bratr Johanna Josefa Leitenbergera, jezuita, 1753 až 1768 misionář v ekvádorském Quitu. Franz Stadler (1760, Levín – asi 1804, Praha nebo Vídeň), hudebník vídeňského Dvorního divadla.

Odkazy Reference Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006

Externí odkazy

Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Sídla v CHKO České středohoří Kategorie:Městyse v Čechách Kategorie:Městyse v okrese Litoměřice Kategorie:Obce v okrese Litoměřice Kategorie:Svazek obcí pro silnici II/260