Třída Nairana byla třída eskortních letadlových lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1943–1952. Žádná nebyla ve válce ztracena. Jedna byla po vyřazení krátce provozována nizozemským námořnictvem.
Pozadí vzniku Trojice eskortních letadlových lodí této třídy vznikla přestavbou rozestavěných rychlých nákladních lodí. Přestavbu provedly loděnice John Brown & Co. v Clydebanku, Swan Hunter ve Wallsendu a Harland & Wolff v Belfastu. Plavidla byla do služby přijata v letech 1943–1944.
Jednotky třídy Nairana: Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Osud Nairana (D05) John Brown 1941 20. května 1943 3. prosince 1943 Od března 1946 do května 1948 zapůjčena nizozemskému námořnictvmu jako Karel Doorman. Roku 1948 přestavěna na nákladní loď Port Victor. Vindex (D15) Swan Hunter 1942 4. května 1943 3. prosince 1943 Roku 1947 přestavěna na nákladní loď Port Vindex. Campania (D48) Harland & Wolff 1941 17. června 1943 7. března 1944 Od roku 1949 transport letadel, roku 1952 využita při jaderných testech, roku 1955 sešrotována.
Konstrukce (Nairana) thumb|left|Vindex thumb|left|Port Vindex
Plavidla měla klasické uspořádání s průběžnou palubou a malým ostrovem na pravoboku. Neměla žádné pancéřování. Letová paluba měla délku 153,3 metru. S hangárem spojoval ji jeden výtah. Jedna loď nesla 18 letadel (někdy ale více). Například Vindex nesl v říjnu 1944 čtyři Wildcat a dvanáct bombardérů Swordfish. Ty startovaly pomocí jednoho katapultu C-II. Obrannou výzbroj tvořily dva 102mm kanóny, šestnáct 40mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů. Pohonný systém tvořily diesely Doxford o výkonu 10 700 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 13 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.
Odkazy Reference
Související články Seznam britských eskortních letadlových lodí
Literatura
Externí odkazy
Nairana