Julius Robert Oppenheimer (22. dubna 1904 New York – 18. února 1967 Princeton, New Jersey) byl americký teoretický fyzik, účastník projektu Manhattan, v němž řídil v tajné laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku vývoj první jaderné zbraně.Robert Jungk: Jasnější než tisíc sluncí, Mladá Fronta, 1965 Bývá označován za „otce atomové bomby“. Byl starším bratrem fyzika Franka Oppenheimera.

Život Studia a začátek kariéry Jeho rodiče pocházeli z německého města Hanau, odkud v roce 1888 emigrovali do USA. Otec byl bohatý židovský importér textilu, matka absolvovala malířské vzdělání v Paříži a později vlastnila ateliér v New Yorku. Jeho vzdáleným příbuzným byl moravský a český zemský vrchní rabín David Oppenheimer.http://www.maskil.online/2021/12/14/byl-tazan-david-2-cast/

Robert Oppenheimer studoval na Harvardově univerzitě fyziku a chemii. Ovládal několik jazyků včetně latiny a řečtiny, psal poezii a zabýval se filozofií. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Cambridge, kde ho zaujala především teorie molekul. Doktorskou práci psal na univerzitě v Göttingenu, kde v té době působilo mnoho známých vědců: Werner Heisenberg, Max Born, Wolfgang Pauli, Enrico Fermi, Eduard Teller. Pod vedením Maxe Borna vytvořil několik vědeckých prací, z nichž vyniká zejména studie věnovaná kvantové teorii molekul. V té době měl na svém kontě již devět vědeckých prací publikovaných během necelých dvou let svého evropského pobytu. Z tohoto období je i jeho slavná práce o kvantové teorii molekul napsaná společně s Bornem, ve které je navržena dnes známá Bornova–Oppenheimerova aproximace.

V roce 1928 se vrátil do USA a na Kalifornské univerzitě v Berkeley a Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně se věnoval otázkám kvantové elektrodynamiky. Spolu s Miltonem Plessetem podal roku 1933 jako první správný popis mechanismu tvorby párů elektron–pozitron vlivem gama paprsků (gama záření) a kvantitativně vysvětlil absorpci záření γ v těžkých prvcích. Pod vlivem školy Ernesta Lawrence v Berkeley se věnoval i jaderné fyzice, kde v letech 1933–1934 studoval deuteronové reakce. Později se jeho zájem obrátil na kosmické záření a teorii mezonových částic.

Vykonával také pedagogickou praxi a na jeho přednášky se sjížděli studenti z celých Spojených států. Studenty díky svému enormnímu rozsahu vědomostí a schopnosti vědecké syntézy vedl k univerzálnímu pojetí fyziky. Roku 1938 byl jmenován řádným profesorem Kalifornské univerzity a o pět let později byl jako přední atomový fyzik zvolen za člena Akademie věd.

V roce 1936 se seznámil s levicovou aktivistkou, členkou komunistické strany Jean Tatlockovou a stali se z nich blízcí přátelé. Pod jejím vlivem se začal zajímat o politické a hospodářské problémy i mezinárodní situaci. Když po smrti otce v roce 1937 zdědil značný majetek, podporoval finančně protifašistické organizace a levicový tisk, do kterého přispíval vlastními články. Rozešli se roku 1940, když se Oppenheimer zamiloval do bioložky Katherine Pueningové a oženil se s ní. Narodily se jim dvě děti – syn Peter (* 1941) a dcera Katherine (* 1944).

Vývoj atomové bomby náhled|vlevo|upright|Robert Oppenheimer a Leslie Groves na místě jaderného testu Trinity, září 1945 V roce 1941 byl Robert Oppenheimer jako přední jaderný fyzik zapojen do komise, která posuzovala možnosti použití jaderné energie pro vojenské účely. Z vlastní iniciativy přikročil k pokusům se štěpením uranu a dosažené výsledky vedly k rozhodnutí vytvořit výzkumné středisko pod jeho vedením. V roce 1942 byl zahájen tajný vojenský projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Oppenheimer byl pověřen vedením výzkumných prací, kterých se zúčastnilo mnoho předních amerických i evropských vědců, kteří uprchli před nacismem. Projevil se jako vynikající organizátor, pro úspěch projektu nepostradatelný. To mělo význam v létě 1943, kdy jeho schůzka s Jean Tatlockovou vzbudila podezření bezpečnostních orgánů. Svou loajalitu prokázal tím, že zveřejnil obsah rozhovoru se svým přítelem Haakonem Chevalierem, který se ho ptal na možnost výměny vědeckých informací mezi USA a Sovětským svazem, což odmítl. Pro Chevaliera to znamenalo okamžitý zákaz činnosti.

Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se Oppenheimer jako jeden z hlavních představitelů projektu Manhattan stal známým po celých USA, jeho portrét se objevil na titulních stranách časopisů Life a Time. V letech 1947–1952 působil ve funkci prezidenta vědecké rady Komise pro atomovou energii (AEC). Stal se tak nejvlivnějším poradcem vlády a armády v jaderných otázkách. V roce 1946 byl v USA vyznamenán Medailí za zásluhy (Legion of merit), nejvyšším civilním vyznamenáním. V roce 1948 byl zvolen prezidentem Americké fyzikální společnosti a byl členem řady dalších institucí.

Ničivé následky výbuchů jaderných bomb přiměly Oppenheimera k odchodu z funkce ředitele výzkumného střediska v Los Alamos (říjen 1945).

Poválečné období náhled|Lawrence, Seaborg a Oppenheimer v Berkeley, asi 1946 Po skončení druhé světové války Oppenheimer nesouhlasil s dalším vývojem bomb a nechtěl pokračovat ve vojenském jaderném výzkumu. Odmítl se podílet na výzkumu vodíkové bomby. Byl přesvědčen o nutnosti mezinárodní spolupráce a kontroly v oblasti využití jaderné energie, což v období studené války neodpovídalo vládní politice. V letech 1949 až 1954 byl v éře mccarthismu obviněn z prokomunistického smýšlení, špionáže pro Sovětský svaz a několikrát vyslýchán vyšetřovací komisí vládního Výboru pro atomovou energii. Bylo mu odebráno bezpečnostní prověření a nemohl dále pracovat na projektech jaderného výzkumu. Působil jako pedagog v Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu, který se pod jeho vedením stal významným centrem teoretické a jaderné fyziky. Procestoval Evropu, kde se mu dostalo mnoha ocenění (mj. Čestná legie ve Francii roku 1958, zvolení zahraničním členem Královské společnosti v Anglii). V USA se Robert Oppenheimer dočkal politické rehabilitace až od prezidenta J. F. Kennedyho, když mu byla roku 1963 udělena cena Enrica Fermiho.

Životní zkušenosti získané v období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k úvahám o úloze vědce v moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití.

Zemřel roku 1967 ve věku 62 let na rakovinu hrtanu, byl náruživý kuřák. Po kremaci rozptýlila jeho žena popel po mořské hladině u Saint John na Panenských ostrovech, kde rád trávil chvíle odpočinku se svou rodinou.

Náboženský život Oppenheimer byl židovského původu, avšak již jeho otec se velmi angažoval ve Společnosti pro etickou kulturu Felixe Adlera; v představenstvu Společnosti zasedal i jeho otec a mladý Oppenheimer chodil do její školy. Nicméně nebyl v životě spokojen se "sekulárním náboženstvím", a proto jeho vlastní duchovní hledání směřovalo k indickým duchovním tradicím.Dharma Roberta Oppenheimera : Náboženský infoservis, 16. 10. 2023

Roku 1933, když učil na Berkleyově univerzitě v San Franciscu, se Oppenheimer setkal s Arthurem W. Ryderem (1877–1938), profesorem sanskrtu, který Oppenheimera starověký indický jazyk naučil. Ze všech sanskrtských textů zaujala Oppenheimera nejvíce Bhagavadgíta a nazval ji „nejkrásnější filozofickou písní, která kdy byla napsána v jakémkoli jazyce“. Stále s sebou nosil výtisk Bhagavadgíty, jak dosvědčují i svědectví jeho přátel. Citoval ji i při pokusném odpálení jaderné bomby.

Odkaz v kultuře

Dne 11. července 2023 měl premiéru film Christophera Nolana Oppenheimer, který se zabývá Oppenheimerovým kariérním i soukromým životem – od začátků v Cambridge a v Evropě, přes výzkum a vytvoření bomby v Los Alamos, až po výslechy před vyšetřovací komisí Výboru pro atomovou energii během mccarthismu. Film sklidil jak od kritiků, tak i od diváků pozitivní ohlasy.

Předlohou pro film Oppenheimer byla biografická kniha American Prometheus z roku 2005, která získala řadu literárních ocenění: v roce 2005 National Book Critics Circle Award, v roce 2006 Pulitzerovu cenu za biografii nebo autobiografii a v roce 2008 Duff Cooper Prize.

Odkazy Reference

Literatura

Existuje též druhé vydání z roku 1965 (Praha: Mladá fronta, 1965. edice Máj, sv. 65). Dokumentární kniha o osudech atomových vědců (německý originál vyšel 1956). Existují ještě další česká vydání. Poučné a současně poutavé vzpomínky nejen na Los Alamos. Existuje též druhé a třetí vydání (Praha: Mladá fronta, 1960 a 1963) a bylo dvakrát vydáno též jako audiodisk (Praha: Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, 1990 a 2011). Románová fikce poplatná době vzniku, ale vycházející z výpovědí samotného Oppenheimera a vybraných svědků (Edward Teller, Lewis Lichtenstein Strauss: U.S. Atomic Energy Commission, Borish Pash: bezpečnostní důstojník v Los Alamos), které byly zaznamenaný v dokumentech Security Council of the Atomic Energy Commission. Existuje též vydání z roku 2006 (New York: Vintage Books) a další vydání z roku 2009 (London: Atlantic Books). Všechna tato vydání jsou k dispozici ve vybraných českých knihovnách. Kniha byla předlohou pro životopisné filmové drama Oppenheimer režiséra Christophera Nolana z roku 2023 a získala řadu literárních ocenění.

Externí odkazy

Jacob Robert Oppenheimer: Úvahy o vědě a kultuře 1–3, Český rozhlas, 24. dubna 2007 OSEL.CZ, Oppenheimer – film a skutečnost

Kategorie:Američtí jaderní fyzici Kategorie:Židovští fyzici Kategorie:Teoretičtí fyzici Kategorie:Fyzici 20. století Kategorie:Židovští vědci Kategorie:Američtí agnostici Kategorie:Relativisti Kategorie:Američtí Židé Kategorie:Američané německo-židovského původu Kategorie:Účastníci projektu Manhattan Kategorie:Absolventi Univerzity v Göttingenu Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Absolventi Univerzity v Cambridgi Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození 22. dubna Kategorie:Narození v New Yorku Kategorie:Úmrtí v roce 1967 Kategorie:Úmrtí 18. února Kategorie:Úmrtí v Princetonu Kategorie:Muži