Městské opevnění v Prachaticích je dochovaným středověkým opevňovacím systémem. Na rozdíl od jiných měst na území dnešní České republiky nebyly prachatické hradby v rámci rozvoje měst v 19. století strženy. Do dnešní doby se tak dochovaly dva hradební prstence, včetně Dolní brány a sedmi okrouhlých bašt. Opevnění tvoří hranici Městské památkové rezervace Prachatice a je chráněno jako kulturní památka.

Popis opevnění Hradební systém, budovaný od 14. do 16. století, lemuje dosud celý obvod historického jádra města. Město Prachatice bylo chráněno systémem tří hradebních prstenců, do dnešní doby se dochovaly dva téměř kompletní hradební prstence včetně Dolní brány (Horní brána zbořena v roce 1860) a sedmi okrouhlých bašt (původně devíti). Vnitřní hradba ze 14. století, šířky cca 200 cm, je zachována v zadních průčelích domů směrem do parkánu v Dlouhé, Horní, Neumannově, Věžní a Děkanské ulici, povětšinou je omítnuta a pohledově se tedy, až na malé úseky, neuplatňuje. Vnější pás opevnění, šířky 90 až 140 cm z přelomu 15. a 16. století, se dochoval téměř v kompletním rozsahu po celém obvodu města, pohledově se výrazně uplatňuje a tvoří hranici městské památkové rezervace. Systém opevnění dotváří dochovanou ucelenou urbanistickou strukturu středověkého města a jeho následného renesančního rozkvětu.

Historický vývoj opevnění alt=Vyobrazení města Prachatice na vedutě Jana Willenberga z roku 1602|vlevo|náhled|440x440pixelů|Vyobrazení města Prachatice na vedutě Jana Willenberga z roku 1602

První, vnitřní pás hradeb alt=Hradební systém města Prachatice: dochované části opevnění hnědou barvou, nedochované části, zachovalé zpravidla pouze pod úrovní terénu, modře (zdroj mapového podkladu: www.openstreetmap.org)|náhled|Hradební systém města Prachatice: dochované části opevnění hnědou barvou, nedochované části, zachovalé zpravidla pouze pod úrovní terénu. modře (zdroj mapového podkladu: www.openstreetmap.org) Nejstarší zmínka o opevnění města je z roku 1376, kdy je v nejstarší prachatické městské knize zmiňována Horní brána, lze tedy předpokládat i existenci Dolní brány. Další zmínka je z roku 1381, kdy vyšehradský probošt Vilém z Landštejna udělil městu práva královských měst, zejména Písku a Starého Města Pražského, v téže listině se uvádí, že "Prachatice byli kdysi pouhým městečkem, ale nyní jsou již opevněným městem". Výstavbu hradeb schválil Václav IV listinou vydanou dne 15. září 1382, kdy tím potvrdil znění listiny Viléma z Landštejna z předchozího roku. Z roku 1402 pochází zmínka o založení špitálu před hradbami města. První kamenné hradby byly postaveny někdy před rokem 1381 a jsou dosud z valné většiny dochovány v zadních traktech domů. Dochované hradební zdivo šířky 200 cm i dochovaná vnitřní část Dolní brány s gotickými hrotitými portály a kladkami pro padací most slohově odpovídá polovině 14. století. Podle stavebně historických průzkumů zadních traktů domů měla hradba na vnitřní straně ochoz (v místě ochozu je snížena tloušťka zdiva) a pravidelně rozmístěné obdélné střílny. Před touto nejstarší kamennou hradbou byl původně příkop, doložený archeologickým průzkumem v roce 1994 a datovaný do 14. století. Nelze vyloučit i předchozí fázi opevnění lehčí formy ve formě palisád a hliněného valu. Po dostavění třetího pásu hradeb, ztratil vnitřní prstenec částečně na významu a zadní trakty domů okružních ulic na obvodu města byly přistavěny až k vnitřní městské hradbě (jak dokládají pozdně gotické portály dodatečně přistavěných zadních částí těchto domů).

Druhý, prostřední, pás hradeb Po dobytí Prachatic Janem Žižkou bylo městské opevnění zdokonaleno novým obranným příkopem. Následovala snad ještě v průběhu husitských válek, nebo těsně po nich, výstavba nové nízké parkánové zdi s vyzděním navazujícího parkánového příkopu. Stávající příkop ze 14. století byl zasypán a v jeho místě vznikl parkán o šířce 8 až 10 m. Parkánovou hradbu doplňovaly drobné subtilní čtyřhranné hranolové, dovnitř otevřené, bašty s vysokými dlátovými střechami, zachycené na Willenbergově vedutě z roku 1602 i obrazu Prachatic od Jindřicha de Verle z roku 1670. V rámci této etapy dostaly obě městské brány nové předbraní, na které byla napojena nová nízká parkánová hradba. Z výše uvedených vyobrazení je patrné, že již na počátku 17. století byl stav této části hradeb špatný a v některých úsecích musel být doplněn tzv. polskými ploty, v roce 1670 již parkánová zeď prakticky neexistovala. Poslední zbytky zdí a věží parkánového opevnění, až na drobný dochovaný úsek v prostoru Parkánu, byly v 18. století jednorázově strženy do příkopu a příkop zasypán. Části zdí pod terénem a na ně navazující zděný příkop jsou pravděpodobně dosud z velké části dochovány pod navážkami terénu z 18. století. Prostor parkánu byl následně rozparcelován na zahrady, přiléhající dodnes k přilehlým soukromým domům. Část parkánu je v parkové úpravě zpřístupněna veřejnosti v prostoru u Dolní brány, park zde nese název "Parkán". Další veřejně přístupná část parkánu se nachází v prostoru zahrady Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna. Součástí opevnění bylo i několik vodních děl, napájejících hradební příkop (pevnostní vodovod, procházející městem a vyústěný v prostoru Parkánu před Literátskou školou a několik pevnostních rybníčků: u Horní brány a u bašty u č.p. 84) a které se dodnes zčásti projevují v průběhu terénu v některých místech parkánu i v systému odvodu spodní vody v centru města.

Třetí, vnější pás hradeb alt=Prachatice, městské opevnění, bašta u č.p. 149|náhled|Prachatice, městské opevnění, bašta u č.p. 149 K výstavbě třetího pásu hradeb bylo přikročeno někdy v průběhu pozdního 15. století, dokončen byl pravděpodobně na konci 20. let 16. století. Tento prstenec hradeb se dosud dochoval na většině svého obvodu. Výška této hradby se pohybovala, měřeno z vnější strany, v rozmezí 4,5–5,5 m (15–18 stop). Šíře hradby se pohybuje v rozmezí 90 cm u koruny a 140 cm u paty zdi. Nové hradby byly již dimenzovány na vedení války pomocí palných zbraní. Ve zdi hradby se střídají tři druhy střílen, prostá štěrbinová s dovnitř rozevřenými špaletami, a dvě střílny dvojité, tzv. kalhotové, tvaru "V" s různým způsobem orientace. Střílny doplňuje ještě níže umístěný otvor k vyhazování výbušnin. Na jižní a jihovýchodní straně opevnění města, kde je systém trochu odlišný, jsou v pravidelném intervalu rozmístěny větší obdélné, ležatě orientované, oboustranně rozevřené střílny. Z parkánového příkopu směrem k vnější hradbě byl zbudován nový hliněný val. Součásti nového opevnění bylo devět okrouhlých, dovnitř otevřených bašt (sedm z nich se dodnes dochovalo, dvě bašty v Dlouhé ulici zanikly během 18. století). Nejprve bylo budováno opevnění a bašty západní části opevnění, následně v jeho severní, jižní a jihovýchodní části (datace dubových zarážek ve střílnách bašty Helvít dle dendrochronologické analýzy pochází ze stromů kácených v rozmezí let 1497–1510). Před Horní (Pasovskou) a Dolní (Píseckou) bránu byly vystavěny nové vnější části bran již v raně renesančním slohu (Horní brána s datací pravděpodobně 1524, Dolní brána s datací 1527). Původní vnitřní předbraní Dolní i Horní brány bylo nově zaklenuto a zvýšeno o dvě patra, na úroveň původních věžových částí bran. Na klenbě vnitřní části Dolní brány je dodnes částečně dochována malba z počátku 16. století. Dolní brána byla na vnější straně dále doplněna okrouhlým barbakánem (s datací na dochovanémvrcholovém klenáku 1527), zobrazeném na obrazu Jindřicha de Verle z roku 1670. Barbakán byl zbořen pravděpodobně v průběhu 18. století. Vnější část Horní brány byla značně poškozena na počátku třicetileté války a byla zbořena již v 17. století, vnitřní gotická část byla zbořena v roce 1860.

Jednotlivé prvky opevnění

Dolní brána (též zvaná Písecká) Soustava Dolní brány se skládá ze dvou průjezdových bran různého stáří a stavebního vývoje. Vnitřní, k městu obrácená část se rovněž skládá ze dvou částí, později spojených v jeden objekt.alt=Vyobrazení Dolní brány na obraze Jindřicha De Verle z roku 1670|vlevo|náhled|Vyobrazení Dolní brány na obraze Jindřicha De Verle z roku 1670

Vnitřní část směrem k městu Vnitřní část je tvořena dvěma na sebe navazujícími částmi, původní dvoupatrové brány obdélníkového půdorysu ze 14. století a čtyřhranného předbraní, později dozděného na úroveň původní brány. Nejstarší část brány je v přízemí zaklenuté valenou klenbou. Na vnitřní straně průjezd s gotickým lomeným obloukem uzavírala dvoukřídlá vrata, na vnější straně je průjezdový lomený gotický portál opatřen kladkami pro padací most. Na levé straně směrem od města na budovu navazuje nárožní věžový přístavek schodiště. Navazující, původně otevřené a nezastřešené čtvercové předbraní bylo k bráně připojeno dodatečně, následně pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století bylo zaklenuto křížovou klenbou již renesančního tvarosloví. V bočních stěnách jsou umístěny výklenky sedilií a průchody do prostoru parkánu. Předbraní se také zavíralo vraty a padacím mostem, otvor pro vpadlinu padacího mostu v portálu nedosahuje výšky lomeného oblouku, který tak protíná. Předbraní bylo v téže době dozděno na úroveň druhého patra, tedy do výšky původní části brány a spojeno tak s ním v jeden objekt pod jednu střechu. Ve druhém patře je zboku směrem na západ vestavěn arkýřový prevét. Střecha objektu je barokní mansardová. Fasáda je pokryta hrubou, pouze lžící strhávanou omítkou, která je rekonstrukcí původní gotické omítky. Orámování okenních otvorů je tvořeno světlou hlazenou omítkou, nad vjezdem, na straně ke městu, je vymalován městský znak, orámovaný vavřínovým věncem. Průjezd s křížovou klenbou a stěny původního předbraní pokrývají částečně dochované malby s biblickou tematikou, na východní boční straně je v průjezdu umístěna Kalvárie namalovaná na dřevěných deskách, umístěných na dřevěných sloupech.

Vnější část Se vznikem vnějšího opevnění byla zbudována pravděpodobně již na konci 15. století vnější brána (dříve mohla mít pouze charakter předbraní), která byla dále výrazně do dnešní podoby upravena v roce 1527, kdy byl taktéž představěn před bránu barbakán. Podoba barbakánu, ukončeného cimbuřím, je dobře viditelná na obrazu Jindřicha de Verle z roku 1670. Úprava a zřejmě i urychlené dokončení prací na novém opevnění bylo pravděpodobně ovlivněno, jako i v jiných městech v téže době, strachem ze vpádu tureckých vojsk do střední Evropy. Fasádu brány pokrývá hrubá, pouze lžící strhávaná omítka světlé pískové barvy, nárožní bosáž a vrcholové části atiky jsou pokryty světlou hlazenou omítkou šedé barvy. Fasáda vrcholí atikou ve formě cimbuří s nárožními věžičkami, obíhající po celém obvodu střechy. Střecha objektu za atikou je dvoupultová. Podoba atiky s nárožními věžičkami nápadně připomíná tzv. Kamenný dům ve Frankfurtu n. Mohanem, postavený v roce 1464 a obecně jsou zde patrné pozdněgotické vlivy Porýní, později však přetavené podunajskou renesancí (forma atiky ale prapůvodně vychází z italské pevnostní architektury a architektury městských paláců). Vnější lomený portál s kladkami a vpadlinou pro padací most, je ještě pozdně gotický, vnitřní část do města je otevřená (překlenutí širokým plochým obloukem na kamenné sloupy) a v přízemí zaklenutá renesanční křížovou klenbou nesenou kamennými sloupy. V patře je umístěna galerie. V prostoru barbakánu byla dříve umístěna celnice, dodnes zčásti zachovaná v předstupující části domu č.p. 26. Na průčelí je pod malbou Rožmberského jezdce umístěn široký vrhací arkýř, vysazený v patře na krakorcích.

Malovaná výzdoba Dolní brány alt=Dolní brána, malovaná výzdoba s Rožmberským jezdcem|vlevo|náhled|Dolní brána, malovaná výzdoba s Rožmberským jezdcem