Bojga (Boiga) je početný rod dost jedovatých hadů z čeledi užovkovitých (Colubridae). Jednotlivé druhy bojg jsou endemické pro jihovýchodní Asii, Indii a Austrálii. Díky své nesmírné vytrvalosti a přizpůsobivosti se však bojgy rozšířily do řady dalších příhodných lokalit po celém světě. Dnes je známo 34 druhů bojg.Genus Boiga at Wikispecies. species.wikimedia.org/wiki/Boiga.

Zástupci Boiga andamanensis (Wall, 1909) Boiga angulata (Peters, 1861) Boiga barnesii (Günther, 1869) Boiga beddomei (Wall, 1909) Boiga bengkuluensis Orlov, Kudryavtzev, Raybov & Shumakov, 2003 Boiga bourreti Tillack, Ziegler & Khac Quyet, 2004 Boiga ceylonensis (Günther, 1858) Boiga cyanea (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) – bojga zelená Boiga cynodon (Boie, 1827) – bojga psí Boiga dendrophila (Boie, 1827) – bojga stromová Boiga dightoni (Boulenger, 1894) Boiga drapiezii (H. Boie in F. Boie, 1827) – bojga běloskvrnná Boiga flaviviridis Vogel & Ganesh, 2013 Boiga forsteni (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) – bojga Forstenova Boiga gokool (Gray, 1835) Boiga guangxiensis Wen, 1998 Boiga hoeseli Ramadhan, Iskandar & Subasri, 2010 Boiga irregularis (Bechstein, 1802) – bojga hnědá Boiga jaspidea (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) Boiga kraepelini Stejneger, 1902 Boiga multifasciata (Blyth, 1861) Boiga multomaculata (Boie, 1827) – bojga mnohotečná Boiga nigriceps (Günther, 1863) Boiga nuchalis (Günther, 1875) Boiga ochracea (Günther, 1868) Boiga philippina (Peters, 1867) Boiga quincunciata (Wall, 1908) Boiga saengsomi Nutaphand, 1985 Boiga schultzei Taylor, 1923 Boiga siamensis Nutaphand, 1971 Boiga tanahjampeana Orlov & Ryabov, 2002 Boiga trigonata (Schneider in Bechstein, 1802) – bojga pustinná Boiga wallachi Das, 1998 Boiga westermanni (Reinhardt, 1863) – vejcožrout indický

Vzhled Bojgy mají dlouhé, tenké tělo (asi 1,5–2,5 m) a v poměru k hlavě velké oči. Jednotlivé druhy se velmi liší vzorem i barvou. Řada druhů je pruhovaných, některé však mají skvrny, jiné jsou jednobarevné. Z barev jsou nejobvyklejší černá a odstíny hnědé či zelené.

Chování Bojgy jsou především noční hadi, kteří žijí převážně na stromech.

Potrava Bojgy se živí různými druhy ještěrek, malých hadů a ptáků. V divočině loví i různé menší savce.

Jed Toxicita jejich jedu se druh od druhu různí, obecně se však nepovažuje za životu nebezpečnou pro člověka. Bojgy patří mezi oblíbená exotická domácí zvířata, neboť jejich jed obvykle lidem neškodí.

Rozmnožování Bojgy patří mezi vejcorodé živočichy.Rodda GH, Fritts TH, McCoid MJ, Campbell EW III (1999). "An Overview of the Biology of the Brown Treesnake (Boiga irregularis), a Costly Introduced Pest on Pacific Islands". pp. 44-80. In: Rodda GH, Sawai Y, Chiszar D, Tanaka H (editors) (1999). Problem Snake Management: the Habu and the Brown Treesnake. Ithaca, New York: Comstock Publishing Associates, a Division of Cornell University Press. 534 pp. . http://www.stoppinginvasives.org/dotAsset/aa46f8a3-9334-4e55-b724-5f63ffaffc7f.pdf

V zajetí Nejběžnějším druhem chovaným v zajetí je bojga stromová či ularburong, často se však chová i bojga zelená či Boiga nigriceps. V poslední době se k nim zejména na trzích s exotickými domácími zvířaty v jihovýchodní Asii přidávají i bojga psí, Boiga philippina a bojga hnědá. Ostatní druhy nebývají běžně k dostání. Díky své značné vytrvalosti a přizpůsobivosti se bojgy po prvotním období stresu způsobeném převozem v zajetí velmi dobře adaptují. Obvykle se pro účely chovu nepěstují, takže většina jedinců, které si lze pořídit, jsou hadi odchycení ve volné přírodě, a mívají tedy mnoho parazitů. Pro nezkušeného herpetologa může být přechod na čistě hlodavčí stravu poněkud problematický.

Invazní druh Zejména pro bojgu hnědou byl vydán federální zákaz dovozu na území USA. Stalo se tak po zkušenostech s invazí tohoto druhu na ostrov Guam.

Invaze na Guam Krátce po 2. světové válce se totiž několik jedinců (nebo pouze oplodněná samička) dostalo na ostrov Guam, kde nežijí přirození nepřátelé tohoto druhu, tedy predátoři, kteří by se s hady této velikosti a agresivity dokázali vypořádat. Předpokládá se, že jako dopravce posloužila americká válečná loď nebo nějaký materiál, v němž se had(i) skryl(i). Bojgy nalezly na Guamu ideální prostředí a začaly se coby invazní druh nekontrolovatelně množit.

Zhruba v polovině 60. let byla bojga hnědá rozšířena na polovině ostrova, v roce 1968 již prokazatelně žila na celém jeho území. Hustota její populace se v dnešní době odhaduje až na 15 000 jedinců na čtvereční míli. Důsledkem tohoto přemnožení je vyhubení 10 z 12 ptačích druhů žijících na ostrově před invazí (viz Muchálek guamský), zbylé jen taktak přežívají, zpravidla na speciálně vyhrazených územích, kde jsou před hady chráněny. Těžce decimováni jsou též pozemní a stromoví obratlovci, především ještěrky (vyhubení 2 z 11 původních druhů), naopak se přemnožili pavouci.

Had škodí i lidským obyvatelům ostrova. Na denním pořádku jsou uštknutí lidí či výpadky proudu – od roku 1978 bylo zaznamenáno nejméně 1600 velkých výpadků elektrického proudu vzniklých vyzkratováním elektrického vedení hady, kteří vyšplhali na stožáry nebo vnikli do transformátorů.

V rámci snah o vyhubení populace bojgy hnědé se z vrtulníků vysypávají mrtvé myši, naplněné vysokými dávkami paracetamolu, který je pro hady vysoce toxický a způsobuje pomalou a bolestivou smrt.

Redukci přemnožených bojg si vzala na starosti i samotná příroda. Větší a starší jedinci už zjevně trpí stresem z přemnožení a nedostatku potravy, což snižuje jejich rozmnožovací schopnost. Hadi z Guamu jsou v horší fyzické kondici než ti z Austrálie. Podle dat z roku 2005 se divoká populace na Guamu samovolně snižuje.

Reference

Související články Bojga africká

Externí odkazy

Kategorie:Užovkovití Kategorie:Jedovatí hadi Kategorie:Málo dotčené taxony