Ústřední politická škola Socialistického svazu mládeže v Seči (ÚPŠ SSM) byla celostátní ústřední výchovně-vzdělávací instituce pro přípravu dětských a mládežnických kádrů, která vycházela z kádrové politiky KSČ. Původní stálý „Československý pionýrský tábor” u Sečské přehrady, který byl v roce 1953 zbudován podle vize sovětského všesvazového pionýrského tábora v Artěku na Krymu, byl v období normalizace nejprve rozšířen na ústřední celostátní pracoviště s politickovýchovným a vzdělávacím centrem pro přípravu profesionálních i dobrovolných pracovníků Pionýrské organizace SSM a současně na centrum pro přípravu dětských pionýrských funkcionářů s názvem „Institut PO SSM”. Od 80. let se začínala utvářet koncepce výstavby kampusu budoucí vysoké politické mládežnické školy podle vzoru Vysoké komsomolské školy ÚV VLKSM v Moskvě.
Na podkladě závěrů XVI. sjezdu KSČ, III. sjezdu SSM a později schváleném svazáckém dokumentu o Jednotném systému přípravy a vzdělávání funkcionářů SSM a PO SSM byl Institut v roce 1983 přejmenován na „Ústřední politickou školu Socialistického svazu mládeže”, která zahrnovala v Seči výchovně-vzdělávací centrum pro přípravu kádrů SSM a PO SSM, v Praze-Písnici vzdělávací zařízení SSM a v Bratislavě Ústřední politickou školou SSM. Areál ÚPŠ SSM byl budován od 70. let 20. století a do sametové revoluce dosáhl obrovských rozměrů (vize denního vysokoškolské studia mládežnických kádrů nebyla dokončena). V období transformace neslo hospodářské zařízení bývalého SSM název „Rekreační vzdělávací zařízení československých dětí a mládeže” a od roku 1993 akciová společnost „JUNIOR centrum”. Valná většina bývalého ÚPŠ areálu se po privatizaci nachází v majetku firmy „Sanatorium Topas s.r.o.”.
Historie V poúnorovém Československu začala na přelomu 40. a 50. let vyrůstat síť družin mládeže pro děti zaměstnaných rodičů a v okresních městech domy pionýrů, v nichž se rozvíjela zájmová činnost dětí jako součást socialistické výchovy. Mimoškolní výchova měla zpočátku živelný a nekoordinovaný charakter, tzv. práce s dětmi obsahovala opakující se veřejné akce určené dětem, svátky a různé slavnosti spjaté s životem dětí. Do roku 1953 se také změnil obsah dětských časopisů. Kromě školy se na mimoškolní výchově podílely i společenské organizace a instituce, zejména Pionýrská organizace ČSM. Organizovanost dětí v PO ČSM dosahovala v první polovině 60. let 85 %. PO ČSM byla nejprve určená pro děti od 9 do 14 let, ale už na III. sjezdu ČSM (1958) bylo přistoupeno ke zřizování oddílů tzv. Jisker z žáků 1. až 3. tříd základních škol, které měly být přípravkou na členství v Pionýru. Do tohoto období spadá zřizování pionýrských zařízení podle vzoru Sovětského svazu. Vedle Československého pionýrského tábora v Seči (1953) to byl Dům československých dětí na Pražském hradě (1963, nyní Staré purkrabství), tzv. pionýrská městečka a pionýrské železnice. Mimoškolní zařízení se v počáteční fázi potýkala s nedostatečným vybavením a nekvalifikovaným výchovným personálem.Jiří Knapík: Tzv. práce s dětmi jako součást socialistické mimoškolní výchovy v 50. a 60. letech. In: Historica, Revue pro historii a příbuzné vědy 2017/2, s. 208-210.
Československý pionýrský tábor (1953–1973) Československý pionýrský tábor (dále ČSPT) v Seči u Chrudimi kopíroval vizi sovětského všesvazového pionýrského tábora v Artěku na Krymu. V roce 1952 byla pro naplnění této vize vybrána v Seči poválečná novostavba školy s internátem, která vyhovovala polohou u Sečské přehrady, okolní přírodou (např. chráněná oblast Oheb) s mnoha historickými památkami po okolí (např. hradní zřícenina Oheb, hrad Lichnice) a centrálním umístěním nedaleko Prahy (železniční trať Praha-Čáslav-Brno, lokální dráha Čáslav-Třemošnice). Provoz tábora byl zahájen již v květnu roku 1953; slavnostní zahájení, prezentované jako předání daru československým dětem, proběhlo 12. července 1953 za přítomnosti 137 pionýrů, ministra školství a osvěty Ernesta Sýkory, generálplukovníka ČSLA Jana Kratochvíla, sekretáře ÚRO Vojtecha Daubnera, tajemníka ÚV ČSM Vladimíra Meissnera, Gusty Fučíkové, členů armádního uměleckého divadla a mládežnické štafety IV. festivalu mládeže a studenstva.Zpravodaj Oheb, 10-11/1988 s. 7 - Ze života v obci.
Zpočátku instituci tábora řídilo a spravovalo ministerstvo školství ve spolupráci s ÚV ČSM; ministr školství také jmenoval ředitele. Dále zde výchovně působili zástupce ředitele, vedoucí jednotlivých úseků, vedoucí pionýrské skupiny, vrchní zdravotní sestra a metodičtí pracovníci pro polytechnickou výchovu, pěstitelství, tělesnou a kulturní výchovu. Hlavní budova disponovala společenským sálem, jevištěm, tělocvičnou, knihovnou a pracovnami vybavenými pro výuku přírodopisu, dějepisu, zeměpisu, chemie a také ubytovací kapacitou pro asi čtyři stovky dětí. Prvním ředitelem byl jmenován s. Zdar Sulek. V roce 1962 byl ČSPT předán do správy ČSM. Směny pionýrského aktivu a mezinárodní pionýrský tábor Československý pionýrský tábor zpočátku fungoval jako celoroční táborová škola pionýrského aktivu a tříměsíční pobyt v něm byl pro pionýry odměnou: samozřejmě za výborný školní prospěch, mimořádné aktivity v pionýrském aktivu nebo za nějaký výjimečný čin pionýra. Směny se střídaly 4krát do roka. Podle instrukcí ministerstva školství platily pro pobytové kapacity kvóty (rovnoměrné rozložení starších pionýrů ze všech krajů a národností v Československu), podle kterých krajské národní výbory a krajské výbory ČSM vybíraly po okresech „zasloužené pionýry”.
Pobyt byl financován státem, dílčí poplatky si hradili rodiče (usnesení vlády). Během pobytu probíhalo školní vyučování formou táborové školy, jejíž učební plán vycházel z běžných školních osnov, ale měl být rozvinut o mimotřídní a mimoškolní aktivity. To byl také důvod, proč musely být některé předměty z osnov vypuštěny nebo byly jejich hodiny v týdnu kráceny. Školní třída čítala asi 24 dětí a současně tvořila jeden pionýrský oddíl. Vzhledem k tomu, že oddíly sdílely společné ubytování (resp. v sousedících místnostech), musely být zvlášť dívčí a chlapecké. V období letních prázdnin nahrazoval směny pionýrského aktivu mezinárodní dětský tábor, na který přijížděli pionýři ze socialistických zemí (popř. západních a rozvojových států) a trávili zde pobyt společně s vybranými československými pionýry. Do roku 1958 tábor absolvovalo 4 500 dětí, v roce 1968 již přes deset tisíc dětí.
V roce 1957 se během pionýrských směn započalo i se 14denními kurzy pro skupinové vedoucí a pracovníky DPM (pro 10-20 osob). Školení pionýrského aktivu bylo rozšířeno o kurzy pro pionýrské instruktory, v letech 1968–1969 zde probíhaly kurzy pro vedoucí pionýrských družin, pro členy „Klubu mezinárodního přátelství” (KMP) a členy „Okresních pionýrských štábů” (OPŠ). Prostřednictvím táborového výchovného programu byla připravována jakási elita pionýrského hnutí, která měla zastávat vedoucí funkce ve školních pionýrských skupinách a oddílových radách (do roku 1957 též ve výborech žákovské organizace). Tomu bylo uzpůsobeno i materiální vybavení a bohatý program. Patronát nad výchovným zařízením převzaly ČSLA a Ústřední rada odborů.
Metodické centrum Celoroční středisko pionýrů plnilo zároveň funkci metodického centra pro mimoškolní výchovu dětí. Pro každou táborovou směnu metodičtí pracovníci připravovali tematické pionýrské hry (ideově motivované k různým výročím a událostem) a turistické výlety po různých místech republiky. Právě během těchto táborových směn nabývali pionýrští pracovníci zkušenosti pro přípravu celostátních pionýrských her (O severní pól, Partyzánská akce, Směr Praha, Aurora, Za rudým praporem, atd.), které byly od konce 50. let pionýrskou organizací vyhlašovány. V Seči se utvářela také koncepce pionýrského výchovného systému „Co má znát a umět pionýr” (později „Plamenů a Cest”). Každý z pionýrů si mohl z nabídky zájmové činnosti vybrat jeden zájmový kroužek. Exkluzivitu tábora dobarvovaly také návštěvy různých významných osobností, představitelů armády, válečných veteránů (např. Alexander Timko, „československý Maresjev”).
Institut Pionýrské organizace SSM (1973–1982) V souvislosti s normalizační kádrovou politikou KSČ došlo z rozhodnutí ÚV SSM ke zřízení ústředního vzdělávacího zařízení pro přípravu kádrů PO SSM, který převzal metodický dohled nad školami pro výchovu pracovníků v domech pionýrů a mládeže. V září 1973 byl Československý pionýrský tábor přejmenován na „Institut Pionýrské organizace SSM”.Tvorba, list pro kritiku a umění, ročník 973, číslo 23, s. 16. Současně započala výstavba nové budovy Institutu (označená jako celostátní stavba mládeže), dalších doprovodných budov, učeben, pavilónů, kluboven a hřiště. Výchovně-vzdělávací úkoly Institutu plnila tři konzultační střediska: Vysokoškolské středisko dálkového studia Pedagogické fakulty v Hradci Králové Středoškolské středisko se Střední pedagogickou školou a domovem mládeže Škola proletářského a socialistického internacionalismu v mezinárodních táborech míru
Institut PO SSM se tak stal ústředním celostátním teoretickým pracovištěm s politicko-výchovným a vzdělávacím centrem pro přípravu profesionálních i dobrovolných pracovníků pionýrské organizace a současně i centrem pro přípravu dětských funkcionářů PO SSM. K rozvoji vědecké práce Institutu sloužilo moderní „informační centrum” a „ústřední knihovna”, která byla zaměřená na díla a práce věnující se problematice činnosti pionýrského hnutí. Institut vlastnil i malou moderní tiskárničku pro předávání a rozšiřování zkušeností pionýrských pracovníků. Zde byly také připravovány a tištěny „Zpravodaje OHEB”, které vznikaly v součinnosti s agitační radou VO KSČ, MNV a Institutu PO SSM (od roku 1983 agitační radou ZO KSČ, MNV Seč a ÚPŠ SSM).Zpráva ze semináře k 25. výročí založení Institutu PO SSM v Seči roku 1978. In: Pedagogika, časopis pro vědy a vzdělávání ve výchově, Zprávy 1/1979: Seminář k 25. výročí založení Institutu PO SSM v Seči.
Středoškolské studium Do rámce Institutu byla začleněna střední pedagogická škola se čtyřletým denním a pětiletým dálkovým studiem pro profesi vychovatel-pionýrský pracovník. Později bylo při škole zřízeno dvouleté denní a tříleté dálkové pomaturitní studium pro absolventy jiných středních škol. Studium na Střední pedagogické škole (SPgŠ) bylo zahájeno školním rokem 1971/72. Zpočátku se jednalo o pomaturitní nadstavbové studium a třída podléhala ředitelství pedagogických škol v Litomyšli. Na škole vyučovali převážně externí učitelé a školu řídil PhDr. Vladimír Velc, ředitel gymnázia v Chrudimi. Tímto byl na dva roky přerušen provoz letního mezinárodního tábora, pro který se musel vybudovat nový areál – srubové městečko.Pochodeň, orgán východočeského KV KSČ, 21.6.1973, s. 3.
Z rozhodnutí východočeského Krajského národního výboru v Hradci Králové byla v areálu Institutu od 1. září 1973 zřízena samostatná střední pedagogická škola a ředitelem jmenován s. Vlastimil Čáslavský. Škola zahajovala s třemi 1. ročníky čtyřletého studia, dvěma ročníky dvouletého denního pomaturitního studia a dvěma ročníky dálkového pomaturitního studia. Ve školním roce 1975/76 byl ke škole přičleněn domov mládeže a novým ředitelem jmenován Břetislav Rybníček, zástupcem ředitele a vedoucím domova mládeže PhDr. Vladimír Velc. Od září školního roku 1976/77 započalo na škole pětileté dálkové studium pro pracující pionýrské pracovníky se základním vzděláním a v červnu ukončily studium první maturitní ročníky denního studia. Slavnostní ukončení natáčela také televize.
Ve školním roce 1978/79 měla škola 8 tříd čtyřletého maturitního studia s dvěma třídami v každém postupném ročníku, 1. a 2. ročník pomaturitního studia, 3 ročníky dálkového studia a 2 ročníky pětiletého dálkového studia. Denní studium navštěvovalo 300 studentů (přičemž prakticky všichni bydleli v internátním domově mládeže) a 150 studentů dálkového studia. Absolventi školy nastupovali do praxe jako vedoucí pionýrských skupin a pracovníci domů pionýrů a mládeže.Bibliografický katalog ČSSR, 12.1973, s. 109.