Tučapy jsou obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Leží zhruba deset kilometrů západně od Uherského Hradiště. Žije zde obyvatel.
Obec leží na mírném svahu Chřibů obráceném k severovýchodu. Po vystoupení na pole Roviny za vesnicí se rozvine krásný pohled do údolí řeky Moravy a na protilehlé Bílé Karpaty.
Název Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Tučapi ("kteří tu čapí, tj. se zde usídlili", odvozeno od čapit – "přidřepnout"). Šlo o pojmenování pro nově přišlé osadníky.
Základní geografické údaje Tučapy leží v nížině Dolnomoravského úvalu v nadmořské výšce 320 metrů, v mírně zvlněném reliéfu, kde se střídají široce zaoblené hřbety s mělkými rozevřenými údolími. Nerovné terény tučapského katastru jsou na několika místech sesuvné. Sesuvné terény jsou vyvolány příkrými svahy a malou údržlivostí hornin, v takových místech katastru převládají jílovité sedimenty. K sesutí dochází přemokřením celé suťové vrstvy, například táním sněhu nebo delším obdobím vydatných dešťů. V trati Pastviska byl velký sesuv půdy v letech 1937 a 1970. Za vesnicí směrem na Boršice dochází k sesuvu půdy téměř každoročně v jarním období.
Z užitkových hornin se v katastru vyskytuje pískovec v trati Zmoly. Je však zvětralý měkký, spodní vrstvy jsou tvrdší.
Historie Nejstarší záznamy Tučapy patří mezi nejstarší obce okresu Uherské Hradiště. Zpočátku podléhala obec spolu s Veligradem, Kostelany a Ořechovem panství spytihněvskému, později panství velehradskému. Velehradský klášter svěřoval panství v Tučapech různým šlechtickým rodům, v držení Tučap se jich vystřídala celá řada. První písemná zmínka o obci se vyskytuje v nadační listině z roku 1141 k nově postavenému kostelu svatého Václava v Olomouci, vydané biskupem Jindřichem Zdíkem. Listina rozděluje majetek olomoucké diecéze, k proboštství spytihněvskému příslušel i majetek vesnic, tedy i obce Tučapy.
Další osudy nejsou po sto let znamenány až do roku 1228, kdy Přemysl Otakar I. ve své darovací listině vymezuje hranice darovaného území velehradskému klášteru až po Polešovice, tam je uvedeno jméno Tzaplanzan. Další záznam v roce 1370, kdy pan Dětřich z Moravan přenechal část tučapského panství panu Jarohněvovi z Buchlovic. Majetek tučapského panství vykazoval tři dvory a jednu tvrz. Tvrz se zapisuje roku 1527 a 1528. Zbytky tvrze byly objeveny v trati Huménky a Panské. Její symbol se pak stal základem obecního znaku.
Buchlovské lovecké právo a soud Podle kupní listiny z roku 1544 podléhalo loveckému právu na Buchlově panství buchlovské a velehradské.K panství velehradskému se řadily i Tučapy. Okrskům těchto obcí se říkalo "krevní grunty", protože osady příslušné k loveckému právu platily pánu hradu Buchlova na jeho výdaje, spojené s udržováním soudu, zvláštní poplatek zvaný krevné.
Tučapy u soudu zastoupeny nebyly,ale právu podléhaly. Lovecké právo na hradě Buchlově bylo zrušeno císařovnou Marií Terezií v roce 1749.
Archiv a kronika obce Obecní archiv ze starších dob není žádný. Nejstarší knihy z minulého století jsou uloženy v Okresním archivu v Uherském Hradišti (protokoly z roku 1827, parcelní protokoly z roku 1828 a záznamy finančního rázu z roku 1891). Starší listiny o výkupech, privilegiích a povinnostech neexistují. Obecní kronika se vede od roku 1930.
V letech 1931–1985 vedl obecní kroniku Jaroslav Kaňovský. Za německé okupace bylo nařízeno odevzdat kroniky ke zničení, Jaroslav Kaňovský ale původní uschoval u manželčiných rodičů ve Stříbrnicích a koupil novou, do které opsal pár méně významných zpráv a tu odevzdal. Za roky 1946 a 1947 záznamy vedl Pavel Pokorník. Po svém návratu do Tučap se vedení kroniky opět ujal Jaroslav Kaňovský. Vedl ji až do roku 1985. Zápis za roky 1986, 1990 až 2000 provedl František Hrančík. V letech 1987–1989 kroniku vedla Jarmila Křivová. Od roku 2001 do roku 2007 kroniku zapisoval Josef Zbořil. Po něm se vedení kroniky ujala Zuzana Zapletalová.
Starší dějiny Počátky osídlení od 10. století měla pro území okresu Uherské Hradiště význam existence dřívějších velkomoravských hradisek. Kolem některých hradisek se v průběhu středohradišťního období dotvářela postupně hustá síť zemědělských sídlišť – vesnic, na něž plynule navazovalo mladší osídlení z 10. až 12. století až do první poloviny 13. století.
Nejpozději v průběhu 11. století, ale snad již dříve, vznikly další historicky známé vesnice – mezi nimi i Tučapy. V době, z níž pocházejí nejstarší písemné zprávy o obcích tvořících dnešní uherskohradišťský okres, náležela jejich značná část k zeměpanskému majetku, část k majetku církevnímu a jen v menší části území vládli světští feudálové. Od doby husitské získával na Uherskohradišťsku převahu šlechtický majetek, který se v průběhu 15. a 16. století konstituoval do několika rozsáhlých velkostatků. V 16. století stávala v obci tvrz, jejíž symbol se stal základem obecního znaku. K tvrzi patřily tři dvory, takže součástí obecních znaků se staly i symboly vinařství a zemědělství. V 16. století bylo v Tučapech šest usedlostí.
Výpisy z lánského rejstříku velehradského panství z roku 1645 vykazují, že v tomto roce bylo v Tučapech 8 zahradníků. Zahradníci měli stejný počet polí II. a III. třídy (každý 11 měr 3 ach v každé třídě) a k tomu 7 2/4 achtelu vinohradů (1 achtel je 2,5 aru). Výpis vykazuje i pusté statky, které vznikly před rokem 1656. Tyto pusté statky mělo v držení 9 zahradníků, jejich výměra zabírala 99 měřic 27 achtelů polí II. třídy a také polí III. třídy. V následujícím století dle výpisu z tereziánského katastru velehradského panství z roku 1754 měly Tučapy osadníků mnohem více. 19 zahradníků, z nichž každý měl 19 měřic 2 acht polí a vinic, 19 domků na panské půdě, 30 měřic pastvisek, 1 měřice 4 achty lesa a množství vinohradů přespolních majitelů. V roce 1785 zde byl zbytek dvora – jedna salaš (ovčírna). Toho roku byl celý zbytek tučapského dvora rozdělen a prodán na svobodiny devíti usedlíkům. Panství se dvůr už nevyplácel. Bývalé stavení dvora bylo rozděleno na šest chaloupek, říká se jim Ve dvoře. Chrasť (tučapský kopec) koupila při rozdělování zbytku dvora boršická obec na pastviště.
Za vlády císaře Josefa II. byly znovu vyměřovány pozemky – Josefský katastr – za účelem rovnoměrného rozvržení berně z půdy a z domů. Výměry z roku 1789 se udávají v jitrech a čtverečních sázích (1 jitro = 56 arů = 3 měřice, 1 čtverečný sáh = 3,5 metrů čtverečních): vrchnost vlastnila 51 jiter – 122 pozemků, obec 49 jiter – 426 pozemků, 42 místních majetníků mělo 238 jiter – 1454 pozemků, 44 přespolních majetníků 10 jiter – 7 298 pozemků. Po zrušení Velehradského kláštera 1784 byl zrušen i dvůr v Tučapech, dvůr u Modré a v Babicích. V září 1883 koupil velehradské panství Katolický spolek pro Olomouckou diecézi a roku 1890 byli do kláštera povoláni jezuité.
V době zániku feudálního zřízení v roce 1848 bylo území dnešního okresu Uherské Hradiště rozděleno do šesti panství, tří statků a obvodu magistrátu Uherského Brodu. Tučapy byly součástí panství Velehrad.
Novější dějiny První světová válka První světová válka postihla i Tučapy. V obci byly vylepeny mobilizační vyhlášky, které určovaly nástup mužů do války. Z obce do války odešlo 85 mužů. Během čtyřleté války nastoupilo vojenskou službu z Tučap 107 mužů ve věku od 18 do 50 let. Nastal nedostatek peněz, obec dostala předpis výkupu obilí a hovězího dobytka pro armádu. V říjnu roku 1915 dostala obec předepsané dodat pro armádu 300 kubíků žita, 200 kubíků pšenice a 100 kubíků brambor. Předpisy dávek se stále zvětšovaly. Občané se bránili, postrachem se pro ně staly rekvizice až šestkrát ročně. Ceny potravin a oblečení rostly, byly zavedeny příděly potravin. V roce 1916 byla nařízena rekvizice všech mosazných a měděných předmětů (kliky, hmoždíře, kotle) ke zpracování a výrobě vražedných nástrojů. Z vojáků, kteří v letech 1917–1918 dostali dovolenou, se mnozí na frontu nevrátili. Ukrývali se na půdách, ve stodolách a v lesích. Z Tučap položilo život ve válce 18 vojáků a 4 občané zůstali nezvěstní. Na jejich památku byl postaven pomník. Rakousko-Uherská říše se rozpadla a 28. října 1918 byl československý stát prohlášen za samostatný. Legionáři z Tučap: Botlík Josef 3. pluk, 12. rota, Rusko – Holoubek Metoděj, Rusko – Malík Cyril 35. pluk, 6. rota, střelec, Itálie – Němeček Jan, 2. dělostřelecká divize, Rusko, v odboji, KSČ Staré Město, vězněn v letech 1939 až 1945 – Zbořil František 39. pluk,střelec, Itálie. První roky po válce vládla v republice bída a nezaměstnanost.
Druhá světová válka a po válce V březnu 1939 překročila německá armáda hranice Československé republiky, Adolf Hitler donutil vládu vydat rozkaz ke kapitulaci vojska. Ze svobodné republiky se stal Protektorát Čechy a Morava. Začal se organizovat odboj, v Tučapech byla místní skupina ustavena v květnu 1940, k dispozici měla dobře uschované zbraně a střelivo. Vše se však prozradilo a tak došlo k zatýkání a věznění šest zdejších občanů. Nedostávalo se potravin a průmyslového zboží. Byl zaveden přídělový systém na lístky. V roce 1942 odebralo německé vojsko ze zdejšího kostela oba zvony. Na nucené práce do Říše bylo odesláno 28 mužů a 4 ženy.
Dne 28. dubna 1945 se rumunská vojska přibližovala od Polešovic a Vážan do Tučap. V podvečer byla vesnice úplně obsazena vítězným vojskem. K prvnímu slavnostnímu shromáždění se občané sešli 3. května, při čemž provedli volbu 12 členů Národního výboru. Na počest osvobození byla 6. května uspořádána slavnost stavění máje s proslovem, básněmi a hudbou. Z německých věznic a koncentračních táborů se kromě jednoho vězně všichni vrátili. Jeho jméno bylo připsáno na Památník padlých v první světové válce. V roce 1953 proběhla měnová reforma, všechny peníze byly vyměněny za nové. Byly zrušeny potravinové lístky a zaveden volný nákup.
Archeologie Po stránce archeologické nebyl katastr obce Tučap dosud prozkoumán. Je známo jen několik nálezů ze 13. a 14. století. Na parcele číslo 46 bylo nalezeno 10 pazourkových paleolitických nástrojů. Z toho byly dva nožíky, jedna šipka, pět škrabadel a dva úlomky. Jedna nádobka sivé barvy 9,5 centimetru výšky a tři pokličky téže kultury z doby knížecí a železný srp ostře lomeného tvaru s protáhlým rovným koncem. Nálezy jsou uloženy ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Na rozhraní Humének a Panských byly vykopány základy panské tvrze s různou železnou industrií a kostrovými hroby. V roce 1939 byl v blízkosti tvrze v kulturních vrstvách se středověkými střepy vykopán depot tří velkých železných srpů.
Obyvatelstvo
Symboly obce O původu jmen několika vesnic pod hradem Buchlovem se vypravuje tato pověst: Za starých časů se vesničkám neříkalo nijak, byly to jen skupiny chalup a dvorů. Zatoulaný pes hradního pána z Buchlova dal vesnicím jména. Zbrojnoši začali psa hledat v Tučapech a volali: "Tu čapí". Postupně vznikly názvy vesnic Břestek, Tupesy, Zlechov, Střílky, Tučapy.
Pečeť obce
Nejstarší obecní pečeť Tučap pochází z první poloviny 19. století. Byla mosazná o průměru 35 mm. V pečetním poli, lemovaném jemnou linkou, je v barokním štítě vpravo hrozen, vlevo vinařský nůž. Opis – PECZET DIEDINY TUCZAP – je vrouben vavřínovým věncem a mezery mezi slovy jsou vyplněny ornamentem. Vinný hrozen je dokladem pěstování vinné révy v obci
Znak a vlajka
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2000. Při oslavách 870 let první zmínky o obci v roce 2001 byly vysvěceny obecní symboly – prapor a znak.
Popis vlajky: List tvoří tři vodorovné pruhy, žluto–bíle polcený, zelený a bílo–žlutě polcený. V zeleném pruhu dva vinné hrozny, žlutý a bílý, na propletených stoncích. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Popis znaku: V zeleném štítě nad zlato-stříbrně čtvrcenou věží s cimbuřím dva propletené stonky vinné révy, každý s jedním hroznem, pravý zlatý, levý stříbrný.