RGM-15A Regulus II (SSM-N-9) byla americká nadzvuková střela s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí, kterou v letech 1953–1958 vyvíjela společnost Vought. Měla se stát náhradou podzvukových letounových střel amerického námořnictva RGM-6 Regulus. Její vývoj však nebyl dokončen, neboť kvůli nástupu balistických raket UGM-27 Polaris zcela zastarala. Celkem bylo vyrobeno 54 střel Regulus II.
Vývoj náhled|vlevo|Vypuštění střely Regulus II
V červnu 1953 získala společnost Vought zakázku na vývoj nadzvukové náhrady letounových střel RGM-6 Regulus. Prototypy XRSSM-N-9 měly zatahovací podvozek, proudový motor Wright J65-W-6 o tahu 65 kN a booster Aerojet General o tahu 511 kN. První let proběhl v květnu 1956 na Edwardsově letecké základně. Od roku 1958 byla testována vylepšená verze XRSSM-N-9a s motorem General Electric J79-GE-3 o tahu 69 kN a boosterem Rocketdyne o tahu 600 kN. Pro testování byla využívána upravená tanková výsadková loď třídy LST-542 USS King County (LST-857).
V lednu 1958 byla objednána sériová výroba střely. V září 1958 byla střela poprvé a naposledy zkušebně vypuštěna z ponorky USS Grayback (SSG-574) stejnojmenné třídy. Námořnictvo plánovalo, že střelou Regulus II budou vyzbrojeny čtyři křižníky a až 23 ponorek.
Ve stejném roce se však ukázalo, že mnohem perspektivnější jsou balistické rakety UGM-27 Polaris, které mají větší dolet, přesnost, není vůči nim účinná obrana a navíc je lze vypouštět z ponořených ponorek. Proto byl vývoj střel Regulus II v prosinci 1958 zrušen. Jejich zkoušky ale ještě nějaký čas pokračovaly. Prototyp XSSM-N-9 (roku 1963 přeznačen na RGM-15A) poprvé vzlétl v listopadu 1959. Měl demontovaný podvozek, větší zásobu paliva a byl poprvé schopen dosáhnout plánované dvojnásobné rychlosti zvuku. Celkem bylo vyrobeno 54 střel Regulus II. Po zrušení programu byly již vyrobené střely upraveny na cílové drony KD2U-1 (roku 1963 přeznačeny na MQM-15A, exempláře s podvozkem na GQM-15A). Drony provozovalo jak americké letectvo, tak námořnictvo. Mimo jiné byly využívány pro výcvik obsluh protiletadlových řízených střel CIM-10 Bomarc.
Konstrukce náhled|Ponorka Grayback se střelou Regulus II
Střela Regulus II startovala pomocí odhazovatelného raketového motoru (boosteru), přičemž za letu ji poháněl proudový motor. Využívala inerciální navigaci. Měla být vybavena termojadernou hlavicí W-27 o síle 2 MT.
Verze XRSSM-N-9 – Vývojová verze vybavená podvozkem a motorem Wright J65-W-6. XRSSM-N-9a – Vylepšená verze s motorem General Electric J79-GE-3. XSSM-N-9 (RGM-15A) – Prototyp bez podvozku, rychlost 2 M. KD2U-1 (MQM-15A/GQM-15A) – Cvičný cílový dron vzniklý přestavbou již vyrobených střel.
Hlavní technické údaje (XRSSM-N-9) Rozpětí: 6,12 m Délka: 17,52 m Průměr trupu: 1,27 m Hmotnost: 10 400 kg Hmotnost boosteru: 3170 kg Pohonná jednotka: 1× proudový motor Wright J65 Tah pohonné jednotky: 65 kN Booster: 1× raketový motor Aerojet General Tah boosteru: 511 kN
Nejvyšší rychlost: 1,8 M Dosah: 550 km Dostup: 14 300 m
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Letecké terče Kategorie:Raketové zbraně USA Kategorie:Výzbroj válečných lodí