Ashburton Grove, ze sponzorských důvodů známý jako Emirates Stadium, nebo jednoduše Emirates, je fotbalový stadion nacházející se ve čtvrti Islington, na severu Londýna. Je domácím stadionem Arsenalu. Se svou kapacitou 60 704 diváků je Emirates čtvrtý největší fotbalový stadion v Anglii, hned po Wembley, Old Trafford a Tottenham Hotspur Stadium. Je také čtvrtým největším fotbalovým stadionem ve Spojeném království.
V roce 1997 začal Arsenal zjišťovat možnosti na přesun do nového stadionu. Nicméně rozšíření stávajícího Highbury nebylo z důvodů zamítnutí stavebního povolení radou městské části Islington možné. Po zvážení několika dalších variant se klub rozhodl koupit pozemek, na kterém dříve sídlila firma na likvidace odpadu, v Ashburton Grove. V roce 2000 byl tento plán předložen veřejnosti. Navzdory odporu místních obyvatel a klubových akcionářů proti přesunu, se Arsenalu podařilo získat souhlas městské rady na výstavbu nového stadionu. Arsène Wenger to později popsal jako: „největší rozhodnutí v historii Arsenalu od doby, kdy se vedení rozhodlo v roce 1925 přivést na lavičku Herberta Chapmana“. Demoliční práce na novém pozemku začaly v srpnu 2002. Výstavba stadionu potom o čtyři měsíce později. Financování stadionu se ukázalo býti složité. Kvůli tomu klub pozdržel práce na stavbě až do února 2004. V říjnu 2004 byla jako hlavní sponzor oznámena společnost Emirates. Stavební práce na stadionu byly ukončeny v červenci 2006. Cena se vyšplhala na 390 milionů £. Pro účely zápasů mimo anglickou ligu a poháry je za název používán termín „Arsenal Stadium“ z toho důvodu, že společnost Fly Emirates nemá podepsanou reklamní smlouvu s Evropskou fotbalovou asociací (UEFA).
Emirates Stadium nahradil starší Highbury o kapacitě 38 419 diváků a může se pyšnit jedním z nejlepších trávníků na stadionech po celém světě.
Počátkem srpna roku 2009 prošel stadion tzv. „Arsenalizací“. Cílem bylo obnovit historii a dědictví klubu. Stadion často hostil hudební koncerty a mezinárodní fotbalové zápasy, kde se představila Brazilská fotbalová reprezentace.
Historie
Původ náhled|vlevo|upright|Wembley Stadium bylo jedno z míst, kam se měl Arsenal přestěhovat V reakci na tragédii v Hillsborough v dubnu 1989 bylo spuštěno Lordem Taylorem z Gosforthu vyšetřování na téma bezpečnosti davů na sportovištích. V lednu roku 1990 byla vydána závěrečná zpráva, která doporučovala snížení kapacity stadionů o 15 % a výstavbu sedadel na dřívějších místech pro stání. Mnoho fotbalových klubů se tehdy potýkalo s požadavkem, aby měly od začátku sezóny 1994/95 na stadionech pouze místa k sezení. Snažily se nalézt způsob, jak zvýšit příjmy za přechod od míst ke stání k místům k sezení. Místopředseda představenstva Arsenalu, David Dein, zavedl na konci sezóny 1990/91 systém dluhopisů. Tím získali fanoušci právo na zakoupení celoroční vstupenky (permanentky) na nově přestavěnou tribunu North Bank na Highbury. Dluhopisy na 150 let s cenami mezi se staly terčem kritiky z řady vlastních fanoušků. Těm se nelíbila vysoká prodejní cena těchto vstupenek, které si mohly dovolit pouze bohatí fanoušci, a cítili, že nebudou moci podporovat dále svůj klub. Odvetná kampaň režírovaná zástupci asociace nezávislých fanoušků Arsenalu přinesla relativní úspěch. Byla prodána pouze třetina těchto permanentek.
Tribuna North Bank Stand, poslední část Highbury, která byla modernizována, byla otevřena v srpnu 1993. Náklady na modernizaci dosáhly hodnoty 20 milionů £. Nicméně kapacita stadionu byla výrazně snížena. Na počátku desetiletí měl kapacitu 57 000, po modernizaci necelých 40 000. S vysokými cenami vstupenek, stávajícími dluhy a nízkými návštěvami, se Arsenal začal porozhlížet po možnosti vybudování většího stadionu, jenž by přilákal stále se zvětšující základnu fanoušků a finančně by konkuroval největším klubům v Anglii. Například Manchester United získal v roce 1994 za vstupné 43,9 milionů £. V roce 1997 už částka činila 87,9 milionů £. K tomu dopomohlo rozšíření Old Traffordu.
Původní plán Arsenalu měl rozšířit Highbury na 48 000 míst prostřednictvím přestavby dvou tribun – West Stand a Clock End. Nápad se setkal s nesouhlasem místních obyvatel. Podle záznamu z července 1997 měla tribuna East Stand stupeň II. Po mnoha diskuzích klub nakonec od tohoto plánu upustil a rozhodl, že kapacita by stejně nebyla dostatečně velká. Začal tedy hledat vhodné místo pro výstavbu nového stadionu. V lednu 1998 Arsenal zkoumal možnost přestěhovat se na místo starého Wembley. Oficiální nabídku podal o dva měsíce později. Na konci sezóny 1997/98 byla nabídka ze strany Arsenalu stažena a Wembley bylo zakoupeno v červenci 1998 anglickou fotbalovou asociací. Během sezón 1998/99 a 1999/2000 však stadion hostil všechny domácí utkání Arsenalu v Lize mistrů UEFA. I když klubu se v soutěži nedařilo. Dvakrát po sobě byl vyřazen hned ve skupinové fázi. V listopadu 1998 v zápase proti RC Lens byla na stadionu nejvyšší návštěva na zápas Arsenalu. Zápas tehdy navštívilo 73 707 diváků a klub na vstupném získal 1 milion £, což mu ukázalo potenciál kapacitně větších stadionů.
Výběr místa a konflikt náhled|vpravo|upright|Cedule zobrazující koupi Ashburton Grove pro výstavbu nového stadionu V listopadu 1999 Arsenal zkoumal prostřednictvím realitního makléře a klubového poradce v oblasti majetku, Anthony Spencera, proveditelnost stavby nového stadionu v Ashburton Grove. Pozemek, který se nacházel 460 m od Highbury, zahrnoval podnik, jenž zpracovával odpadky, a další průmyslové nemovitosti. Osmdesát procent bylo ve vlastnictví rady čtvrti Islington a společností Railtrack a Sainsbury's. Tento krok proto závisel na odkupu majetku od místních obyvatel a následné náklady spojené s hrazením jejich přestěhování. Po prvním významnějším úspěchu u městské rady Arsenal předložil v listopadu 2000 návrh na vybudování nového 60 000 stadionu. To zahrnovalo přestavbu projektu v Drayton Parku, přeměnu stávajícího Highbury na byty a novou budovu na práci s odpadem na Lough Road. Plán se rovněž podílel na vytvoření 1800 nových pracovních míst a 2300 nových domovů. Dále byla přislíbena modernizace tří vlakových stanic – Holloway Road, Drayton Park a Finsbury Park z důvodu vypořádání se s davy v den zápasu.
Přechod na Ashburton Grove se nejprve setkal s odporem ze strany asociace nezávislých fanoušků Arsenalu, již byli znepokojeni otázkami týkajících se životního prostředí. V lednu 2000 byla zřízena aliance (The Islington Stadium Communities Alliance) 16 skupin zastupujících místní obyvatele a podnikatele. Účelem bylo zvýšil povědomí o asanaci. Alison Carmichaelová, mluvčí skupiny se k přesunu vyjádřila: „Na první pohled se může zdát, že Arsenal dělá pro tuto oblast velkou věc, ale v samotném detailu je plán příšerný. Z tohoto viníme radu, nikoli klub. Ten se pouze snaží dále rozvíjet za účelem vyššího zisku.“ O sedm měsíců později, v červnu 2001, byla podána žádost o potvrzení stavebního plánu. Průzkum ukázal, že 75 % respondentů bylo proti návrhu. (2 133 proti a 712 pro) V říjnu 2001 vydal klub prohlášení, ve kterém oznamoval, že při průzkumu mezi obyvateli Islingtonu je 70 % z nich pro přijetí plánu.
Ke zvýšení podpory místních obyvatel nechal Arsenal vyrobit slogany kolem Highbury s textem „Nechte Arsenal podpořit Islington“. Slogany byly poté použity v zápasech proti Aston Ville a Juventusu v prosinci 2001 a jako pozadí při tiskových konferencích Arsèna Wengera až do Vánoc. Dne 10. prosince 2001 schválila rada Islingtonu plán Arsenalu. Ve prospěch rozvoje Ashburton Grove hlasovalo 34 radních, sedm radních bylo proti a jeden se zdržel hlasování. 31 lidí hlasovalo pro přemístění recyklační továrny na Lough Road, 8 hlasovalo proti. Závěrečné hlasování bylo ratifikováno starostou Londýna, Kenem Livingstonem, a ministrem dopravy, Stephenem Byersem. V červenci 2002 dostal Arsenal „zelenou“ a mohlo se začít s výstavbou, když poslední stížnost místních obyvatel a uskupení ISCA zamítl soudce u vrchního soudu. V lednu 2005 klub uspěl proti dalšímu pokusu o zastavení výstavby ze strany malých firem. Vrchní soud potvrdil rozhodnutí vicepremiéra, Johna Prescotta, o podpoře programu.
V místních volbách v roce 2006 se stal stadion hlavním problémem. Londýnská městská policie požadovala, aby autobusy s fanoušky parkovaly v nedalekém sportovním centru Sobel a ne v podzemním parkovišti. Taktéž by byl v den zápasu omezen provoz ve 14 ulicích. Pokud by stadion nesplňoval tyto podmínky, nebyl by klubu vydán certifikát o bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti. Tím pádem by stadion nemohl být otevřen. Uzavírky ulic byly předány na zasedání rady. Nicméně i tak zůstaly předmětem zkoumání.
Financování a název Financování projektu se ukázalo jako obtížné. Arsenal totiž od vlády neobdržel žádnou veřejnou dotaci. Klub proto začal vyhledávat jiné zdroje příjmů. Konkrétně nákupem nových hráčů za nízkou přestupní částku, prodejem vlastních hráčů za vysoké ceny a podpisy sponzorských smluv. Arsenalu se z přestupů Nicolase Anelky a Marca Overmarse podařilo získat více než 50 milionů £. Anelka přestoupil do Realu Madrid a Overmars se připojil k Barceloně, kde se setkal s bývalým spoluhráčem, Emmanuelem Petitem. Přestup Anelky pomohl při výstavbě nového tréninkového centra, jež bylo otevřeno v říjnu 1999 v londýnském Colney.
V září 2000 koupila Granada Media Group 5 % akcií Arsenalu za 47 milionů £. V rámci akvizice se Granada stala hlavním mediálním zástupcem klubu, starala se o reklamu, sponzoring, propagaci a licenční smlouvy. Společnost dále do klubu investovala 20 milionů £. Díky tomu vznikla AFC Broadband, jež se zabývala návštěvností obsahu týkajícího se Arsenalu. Předseda Arsenalu, Peter Hill-Wood, se k této smlouvě vyjádřil: „Toto partnerství nám pomůže při plnění dvou strategických plánů Arsenalu. Za prvé, vybudování nového prvotřídního stadionu s vyšší kapacitou, aby více našich fanoušků mohlo sledovat zápasy svého oblíbeného týmu. Za druhé, rozvíjet značku Arsenalu po celém světě na základě rozšíření naší domácí základny.“ Výkonný ředitel, Keith Edelman, ještě dodal, že tato investice by se měla použít přímo na financování nového stadionu. V dubnu 2002 nastal kolaps ITV Digital, jejž z části vlastnila Granada. Kvůli tomu musela Granada zaplatit 30 milionů £ hned potom, co byly dokončeny opatření pro nový stadion.
náhled|vlevo|Osvětlený nápis Emirates Stadium Poté, co byla za rozpočtový rok 2001/02 ohlášena ztráta 22,3 milionů £ před zdaněním, klub představil plán na snížení mzdových nákladů s cílem dále pokračovat s prací na stadionu. Na konci března 2003 byla oslovena investiční banka NM Rothschild and Sons, aby analyzovala finanční situaci v klubu a poradila, zda je pro Arsenal proveditelné pokračovat s výstavbou stadionu. I přesto si Arsenal zajistil půjčku ve výši 260 milionů £ od skupiny bank v čele s Royal Bank of Scotland. V dubnu 2003 byly práce v Ashburton Grove pozastaveny. Klub vydal prohlášení: „V posledních měsících jsme zažili v celé řadě otázek několik zdržení v přípravách na výstavbu nového stadionu. Vlivem těchto zdržení nebudeme schopni stadion otevřít na začátku sezóny 2005/06.“ Během tohoto období se náklady na výstavbu zvýšily o 100 milionů £. Do té doby se počítalo s náklady kolem 400 milionů £. Při snaze bojovat proti finančním potížím dal po celé léto 2003 Arsenal fanouškům k dispozici skrze své internetové stránky možnost zakoupil klubové dluhopisy. Klub plánoval vydat 3000 dluhopisů v cenovém rozpětí od 3500 až 5000 £ k celoročním permanentkám na Highbury a později na Ashburton Grove. Příznivci Arsenalu na znovuzavedení dluhopisů reagovali s překvapením. Předseda AISA, Steven Powell, dodal: „Jsme zklamaní skutečností, že klub nejdříve toto rozhodnutí neprojednal se zástupci fanoušků“. Ačkoliv nebylo nikdy uvedeno množství prodaných dluhopisů, i tak Arsenal vydělal několik milionů liber.