náhled|Místo konání konference v Cun-i, stav roku 2019|alt=fotografie města s hojností zeleně, v popředí náměstí se stromy po stranách a patrovým domem s podloubím a arkádami v patře. Konference v Cun-i () bylo rozšířené zasedání politbyra Komunistické strany Číny ve dnech 15.–17. ledna 1935 během Dlouhého pochodu 1. frontu Rudé armády. Jednání se účastnili členové a kandidáti politbyra a vojevůdci stojící v čele frontu. Diskutovalo se o příčinách porážky čínské Rudé armády vojsky Kuomintangu v páté obkličovací kampani a zániku centrální sovětské oblasti v Ťiang-si a Fu-ťienu a o dosavadním průběhu a budoucích cílech Dlouhého pochodu. Převažující většina účastníků se shodla, že příčinou neúspěchů byla v prvé řadě chybná strategie vojenského vedení – trojice Čchin Pang-sien, Čou En-laj a Otto Braun. V čele kritiků vedení stáli Čang Wen-tchien, Mao Ce-tung a Wang Ťia-siang. Ostří kritiky bylo zaměřeno zejména na Brauna a Čchina, kteří sice připouštěli svá pochybení, ale při hledání příčin porážky sovětu kladli důraz na objektivní faktory, zejména vysokou převahu kuomintangských vojsk v počtech i výzbroji.
Konference závěrem rozhodla, že Čang sestaví rezoluci o příčinách ztráty sovětu, Mao bude přibrán do sekretariátu politbyra, to jest bude s Čchin Pang-sienem, Čou En-lajem, Čang Wen-tchienem a Čchen Jünem členem nejužšího vedení strany, a vedení vojenských operací vložila do rukou Čou En-laje (s pomocí Ču Teho, vrchního velitele Rudé armády). Později, začátkem února, Čang Wen-tchien nahradil Čchin Pang-siena v čele strany a v únoru–březnu 1935 bylo opakovaně reorganizováno vojenské velení, které od poloviny března pracovalo ve složení Čou En-laj, Mao Ce-tung, Wang Ťia-siang.
Ohledně dalšího postupu konference opustila plán na ustavení nového sovětu v severním Kuej-čou s centrem v Cun-i, přijatý o měsíc dříve většinou politbyra (Čou En-laj, Čang Wen-tchien, Mao Ce-tung, Wang Ťia-siang a další) proti vůli Čchin Pang-siena a Brauna a stanovila, že 1. front přejde do S’-čchuanu, překročí řeku Jang-c’-ťiang a jihozápadně od Čcheng-tu vybuduje novou sovětskou oblast, ze které společně se 4. frontem (bojujícím na severu S’-čchuanu) ovládne celou provincii S’-čchuan.
V následujících týdnech byl i tento plán opuštěn jako neproveditelný a po neúspěšných pokusech o překročení Jang-c’-ťiang anebo vytvoření stabilní základny na pomezí Kuej-čou, S’-čchuanu a Jün-nanu v únoru–dubnu 1935 se nakonec 1. front v dubnu–květnu 1935 vymanil z hrozby obklíčení kuomintangskými armádami, když se rychlým pochodem přesunul na jih Kuej-čou a pak na západ do Jün-nanu. Poté otočil na sever, v červnu 1935 se zbytky 1. frontu spojily se 4. frontem a koncem roku 1935 dorazily do sovětské oblasti na pomezí provincií Šen-si, Kan-su a Ning-sia, čímž pro ně skončil Dlouhý pochod.
V několika následujících letech nebyla konference pokládána za důležitou, až v první polovině 40. let, při vytváření nové koncepce dějin strany, byly s konferencí spojeny všechny změny ve vedení od prosince 1934 do března 1935 a byla prohlášena za klíčové jednání politbyra, které přineslo radikální obrat v politice strany, když zavrhlo chybnou „třetí levou linii“ Wang Minga a Čchin Pang-siena, vrátilo stranu ke správné (maoistické) cestě a vybralo nové vedení strany v čele s Mao Ce-tungem. Veřejně byla konference oslavována od počátku 50. let. Koncepce rozhodujícího obratu stranické politiky v Cun-i byla začátkem 50. let obecně přijata i mimo Čínskou lidovou republiku, a nebyla zpochybňována do začátku 80. let, kdy nově publikované vzpomínky a výzkumy čínských historiků ukázaly, že zasedání bylo sice důležitým, ale pouze jedním z mnoha kroků na cestě Mao Ce-tunga k moci. Klíčová role konference zůstává součástí oficiální historie Komunistické strany Číny.
Ústup komunistů z Ťiang-si a počátek Dlouhého pochodu Koncem 20. let čínští komunisté ovládli několik regionů v horských oblastech středočínských provincií, nejrozsáhlejší z nich byla oblast na pomezí provincií Ťiang-si a Fu-ťien, takzvaná centrální sovětská oblast, v níž koncem roku 1931 Komunistická strana Číny zorganizovala sjezd sovětů osvobozených regionů a ustavila Čínskou sovětskou republiku. Komunistické oblasti se snažila zlikvidovat kuomintangská vláda, které proti nim v letech 1930–1933 podnikla čtyři obkličovací kampaně se střídavými úspěchy. Ve čtvrté kampani se kuomintangským armádám podařilo zničit významem druhou a třetí sovětskou oblast (E-jü-wan na pomezí provincií An-chuej, Che-nan a Chu-pej, a Siang-e-si na západním pomezí Chu-peje a Chu-nanu), nicméně tažení proti centrální sovětské oblasti v lednu–březnu 1933 utrpělo porážku. Na pátou obkličovací kampaň se kuomintangská vláda pečlivě připravila, zmobilizovala milion vojáků a (stejně jako ve čtvrté kampani) přizvala k řízení vojsk zahraniční poradce, především z Německa.
Pátá obkličovací kampaň začala v září 1933 útoky kuomintangských armád na centrální sovětskou oblast. Útočníci postupovali pomalu, když obsazená území zabezpečovali řetězy pevnůstek. Komunisté se s velkými ztrátami pokoušeli o protiútoky, ale neschopni zastavit nepřítele ustupovali, a od května 1934 se začali připravovat na opuštění sovětu. Organizaci odchodu řídila „trojka“ Čchin Pang-sien (stál v čele strany), Čou En-laj (z pozice generálního komisaře velel Rudé armádě) a Otto Braun (vojenský poradce, v sovětské oblasti zastupoval Manfreda Sterna, hlavního vojenského poradce KS Číny, jednoho z představitelů Kominterny ilegálně působících v Šanghaji). Nakonec v říjnu 1934 většina komunistických vojsk, takzvaný 1. front čínské Rudé armády, na jihu Ťiang-si pronikla skrze obklíčení a postupovala na západ podél hranic provincií Kuang-tung a Kuang-si s Chu-nanem, tažení dostalo později název Dlouhý pochod. Komunisté bez větších obtíží překonali tři opevněné linie nepřítele, přechod čtvrté linie na řece Siang si však museli vynutit v několikadenních bojích.
Jednání politbyra na přelomu let 1934/1935 náhled|upright=2|Průběh Dlouhého pochodu. Tažení 1. frontu značeno tučně čárkovaně, postup 2. a 4. frontu tečkovaně. Růžově vybarveny sovětské oblasti Čínské sovětské republiky.|alt=mapa číny s vyznačenými provinciemi a velkými řekami, sovětskými oblastmi ve střední a jižní Číně a na severozápadě a trasou tažení Dlouhého pochodu z Ťiang-si na západ a pak na sever do Šen-si Po přechodu řeky Siang další postup na sever do západního Chu-nanu zablokovaly kuomintangské jednotky; 1. sbor, tvořící předvoj 1. frontu, byl odražen a musel ustoupit. Vůdci 1. frontu (Čchin Pang-sien, Čou En-laj, Otto Braun, Čang Wen-tchien, Wang Ťia-siang, Mao Ce-tung a další) se proto 12. prosince 1934 sešli v Tchung-tao, poblíž jihozápadní hranice Chu-nanu, k debatě o dalším postupu. Čchin a Braun se chtěli držet plánu, se kterým armáda vyrazila na Dlouhý pochod, zamířit severním směrem na pomezí Chu-nanu, Kuej-čou a S’-čchuanu a spojit se s vojsky 2. frontu Rudé armády. Mao navrhoval pochodovat na západ, na sever Kuej-čou, s tím, že na postupu na sever brání silné kuomintangské oddíly, kdežto kuejčouská vojska jsou slabé jednotky místních militaristů. Wang Ťia-siang a Čang Wen-tchien a tentokrát i Čou En-laj podpořili Maa a tak většina rozhodla o přesunu na západ směrem na Li-pching (v Kuej-čou, nedaleko hranic s Chu-nanem).
Po příchodu do Li-pchingu se 18. prosince 1934 sešlo politbyro, poprvé od začátku pochodu. Čou En-laj předsedal jednání, kterého se účastnili Čchin Pang-sien, Mao Ce-tung, Čang Wen-tchien, Wang ťia-siang a další, Braun se neúčastnil pro nemoc. Mao požadoval opuštění plánu na spojení s 2. frontem v západním Chu-nanu a namísto toho založení nové základny v severním Kuej-čou. Čchin Pang-sien mu oponoval, ale většina podpořila Maa a rozhodla o pochodu na západ a ustavení nové základny na severu Kuej-čou s centrem v Cun-i nebo severozápadně od něj. Na pochodu do Cun-i se měl 1. front vyhnout zatažení do bojů a též se vyhnout vytlačení na západ nebo jihozápad Kuej-čou nebo dokonce do Jün-nanu. Padlo také rozhodnutí uspořádat zasedání politbyra v Cun-i a důkladněji probrat situaci. Politbyro současně přikázalo zbavit se těžkého vybavení zpomalujícího postup kolon, jako tiskařských strojů, rentgenu a rádia.
V noci z 31. prosince na 1. ledna se politbyro sešlo v Chou-čchangu v kuejčouském okrese Weng-an. Na schůzce rozhodlo o vybudování nové sovětské oblasti v sečuánsko-kuejčouském pohraničí a následném útoku na vojska pronásledující komunisty na cestě z Ťiang-si, a potvrdilo rozhodnutí o konferenci v Cun-i. Dále se usneslo, že významná strategická rozhodnutí vojenského vedení musí být předložena politbyru ke schválení.
V průběhu prosince se tak v politbyru vytvořila nová většina, jejímž jádrem byla trojice Mao Ce-tung, Wang ťia-siang a Čang Wen-tchien podporovaná Čou En-lajem, která prosadila své názory na směřování Dlouhého pochodu proti Čchin Pang-sienovi a Otto Braunovi. Rozpadla se dosavadní „trojka“ stojící v čele pochodu, když se Čou En-laj přiklonil na stranu trojice Mao-Wang-Čang a Braunovy návrhy většina politbyra odmítla.
Konference v Cun-i
Datum konference náhled|vlevo|Místnost přidělená k ubytování Čchin Pang-sienovi během pobytu v Cun-i|alt=Fotografie spoře vybavené bíle omítnuté místnosti s dřevěnou podlahou, velkými okny ve stěně, psacím stolem pod okny, postelí s polštáři a truhlami vedle stolu. Do konce 60. let nepanovala jistota o přesném datu zasedání, bezpečně byl znám pouze měsíc – leden 1935. Roku 1969 kanadský historik Jerome Ch'en v jistém sborníku dokumentů komunistické strany ze 40. let našel, přeložil a zveřejnil takzvanou Rezoluci z konference v Cun-i, datovanou 8. ledna 1935. Většina historiků poté přijala za datum konference 6.–8. leden 1935. Z nepočetných popisů konference v tehdejších čínských zdrojích totiž věděli, že zasedání trvala tři dny. Nicméně už tehdy existovaly pochybnosti o tomto datu, protože generál Süe Jüe, velící kuomintangským vojskům v Cun-i, v pamětech – psaných na základě jeho deníku – uvedl, že první komunističtí vojáci vstoupili do Cun-i 7. ledna.
V první polovině 80. let čínští komunističtí historikové podnikli rozsáhlý výzkum okolností konference (v rámci příprav k oslavám jejího padesátého výročí) a detailní analýzou dostupných pramenů prokázali, že Cun-i bylo skutečně komunistickým vojskem obsazeno 7. ledna a konference proběhla, po několika dnech příprav, od 15. do 17. ledna. Paralelně vyšlo najevo, že datum 8. ledna zmíněné rezoluce je chyba vzniklá při jejím vydání ve sborníku stranických dokumentů začátkem 40. let, kdy bylo datum jejího přijetí přepsáno na lednové; fakticky byla rezoluce schválena až 8. února na dalším zasedání politbyra. Vzhledem k podloženosti data 15.–17. ledna dokumenty a naopak nepodloženosti alternativ, bylo toto datum všeobecně přijato s tím, že Cun-i rudá vojska dobyla 7. ledna, 8. ledna do města přišlo velení Rudé armády a následující den vedení strany, které zůstalo ve městě do 19. ledna.
Účastníci konference náhled|Otto Braun, jediný nečínský účastník konference. Fotografie z let 1937–1939.|alt=Fotografie muže středního věku s širokým úsměvem, brýlemi, čepicí s kšiltem, v tmavé blůze