Kazimierz Przerwa-Tetmajer (12. února 1865, Ludźmierz na Podhalí – 18. ledna 1940, Varšava) byl polský básník, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska.ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 482-483.
Život Pocházel ze šlechtické rodiny s velkými kulturními tradicemi. Jeho otec Adolf Tetmayer (nebo Tettmayer) von Przerwa byl poslancem Haličského zemského sněmu. Gymnázium vystudoval v Krakově, kam se s rodinou přestěhoval, a zde také v letech 1884–1886 studoval filosofii na Jagellonské univerzitě. Jako redaktor působil střídavě ve Lvově, Krakově, Varšavě a v Zakopaném a spolupracoval s varšavským Tygodnikiem Ilustrowanym, s Kurierem Warszawskim a s krakovským "Czasem".KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Českosloveský spisovatel 1953. S. 420-424. vlevo|náhled|Kazimierz Przerwa-Tetmajer v roce 1893 Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Francii a Německu a seznámil se s tehdejšími uměleckými a myšlenkovými proudy. V Heidelbergu působil jako osobní sekretář Adama Krasińského. Navštěvoval také Tatry a Podhalí.BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 401-402.
Po roce 1918 se usadil natrvalo ve Varšavě. Roku 1921 se stal prezidentem Společnosti polských spisovatelů a novinářů (Towarzystwo Literatów i Dziennikarzy Polskich). Byl přesvědčen, že umění je jediná trvalá hodnota. Za své dílo obdržel několik vyznamenání, roku 1934 se stal čestným členem Polské literární akademie.
Od roku 1924 přestal být v důsledku duševní choroby literárně i společensky činný. Choroba se postupně zhoršila tak, že žil díky sociální pomoci a zemřel téměř opuštěn v důsledku onemocnění hypofýzy a chudokrevnosti.Miałem kiedyś przyjaciół: Wspomnienia o Kazimierzu Tetmajerze, Kraków: Wydawnictwo Literackie 1972, S. 566. Pochován byl nejprve na Powazkowském hřbitově ve Varšavě, později na Hřbitově zasloužilých v Zakopaném. náhled|Kazimierz Przerwa-Tetmajer kolem roku 1901 na obraze Leona Wyczółkowského Przerwa-Tetmajer je jedním z nejtypičtějších básnických představitelů počátků hnutí Mladé Polsko. Po začátcích v duchu pozitivismu vystihl v 90. letech velmi dobře nálady své generace ve své dekadentní, krajně individualistické ale i impresionistické, erotické a melancholické lyrice. Inspiračním zdrojem byla pro něj tatranská příroda, folklór a odbojné tradice horalů, což skvěle zpodobnil v cyklech svých povídek. Méně zdařila byla jeho díla ze současnosti a jeho dramatická tvorba.
Výběrová bibliografie page=7|náhled|Vydání čtvrtého svazku Básní z roku 1900 náhled|Tetmajerův hrob v Zakopaném Illa (1886), báseň v próze. Allegoria (1887), báseň. Poezje I. (1891, Básně I.), první svazek osmidílného cyklu poezie se silnými sociálními akcenty. Poezje II. (1894, Básně II.), druhý svazek osmidílného cyklu poezie s filosofickými tématy. Ksiądz Piotr (1896, Kněz Petr), novela. Anioł śmierci (1898, Anděl smrti), román. Poezje III. (1898, Básně III.), třetí svazek osmidílného cyklu poezie. Melancholia (1899, Melancholie), sbírka básnických próz. Otchłań (1900, Propast), fantasie psychologická. Poezje IV. (1900, Básně IV.), čtvrtý svazek osmidílného cyklu poezie. Panna Mery (1901, Slečna Mery), román. Zawisza Czarny (1901, Záviš Černý), dramatická fantazie o hrdinovi Bitvy u Grunwaldu Závišovi Černém z Gabrowa. Hasła (1901, Hesla), básnická sbírka. Na skalnym Podhalu I.-V. (1903–1910, Na skalném Podhalí I.-V.), pětidílný povídkový cyklus (jednotlivé díly 1903, 1904, 1906, 1908 a 1910, souborné vydání 1914), napsaný s folklórní autentičností, nářeční stylizací a věrným vystižením psychiky svobodomyslných horalů s jejich drobnými dramaty a tragédiemi. Zatracenie (1905, Zatracení), román. Poezje V. (1905, Básně V.), pátý svazek osmidílného cyklu poezie. Poezje VI. (1906, Básně VI.), šestý svazek osmidílného cyklu poezie. Bajeczny świat Tatr (1906, Pohádkový svět Tater), národopisný spis. Poezje współczesne (1906, Současné básně), básnická sbírka. Rewolucja (1906), divadelní hra. Z wielkiego domu (1908, Z velikého domu), satirické obrázky ze života haličské aristokracie. Król Andrzej (1908, Král Ondřej), fantastický román. Maryna z Hrubego (1910), historická próza o rolnickém povstání Kostky Napierského roku 1651 na Podhalí, první díl románu Legenda Tater. Janosik Nędza Litmanowski (1911, Jánošík Nouze Litmanowski), druhá část románu Legenda Tater s lidovým mstitelem pojmenovaným podle Juraje Jánošíka, který trestá šlechtu za nelidské týrání vzbouřených horalů. Jméno zbojníkovo je autorovou licencí, neboť v doslovu o tom říká: Dal jsem mu jméno Jánošíka, chtěje vytvořit polského Jánošíka – protože skutečný Jánošík byl Slovák. Gra fal (1911, Hra vln), fantastický román. Romans panny Opolskiej z panem Główniakiem (1912, Román šlechtičny s venkovským učitelem), satirický román. Legenda Tatr (1912, Legenda Tater), souborné vydání próz Maryna z Hrubego a Janosik Nędza Litmanowski, česky také jako Tatranští hrdinové. Poezje VII. (1913, Básně VII.), sedmý svazek osmidílného cyklu poezie Koniec epopei I.-IV. (1913-1917, Konec epopeje I.-IV.), čtyřdílný románový cyklus z napoleonských válek. Tryumf (1916, Triumf), povídky. Judasz (1917), tragédie. Aforyzmy (1918, Aforismy). Poezje VIII. (1924, Básně VIII.), poslední osmý svazek osmidílného cyklu poezie.
Filmové adaptace Romans panny Opolskiej (1928), polský němý film, režie Władysław Lenczewski. Balada o Vojtovej Marine (1964), slovenský televizní film, režie Martin Ťapák. Janosik (1973), polský televizní seriál na motivy románu Legenda Tater, režie Jerzy Passendorfer. Janosik (1974), filmová verze televizního seriálu z roku 1973, režie Jerzy Passendorfer. Mysliwy (1974), polský televizní film, režie Krzysztof Wierzbianski. Krutá ľúbosť (1978), slovenský film na motivy povídky Sivé oči, režie Martin Ťapák. Legenda Tatr (1995), polský film, režie Wojciech Solarz. Trzy upadki świętego (2018), polský film podle povídky O ludzkiej biedzie, režie Jacek Januszyk.
Česká vydání Kněz Petr a jiné povídky, Praha: Jan Otto 1898, přeložil František Josef Pavlišta. Anděl smrti, Praha: Josef R. Vilímek 1901, přeložil František Josef Pavlišta. Propast, Praha: Josef R. Vilímek 1902, přeložila Pavla Maternová. Melancholie, Praha: Josef Svoboda 1903, přeložil Karel Rieger, sbírka novel, listů z cest, dramat a jedné bajky s nádechem pesimismu a melancholie. Na skalném Podhalí, Praha: Jan Otto 1908, přeložil František Vondráček, tři svazky, znovu 1920–1921. Zatracení, Hradec Králové: Bohdan Melichar 1911, přeložil František Vondráček. Z velikého domu, Praha: Zář 1911, překladatel neuveden. Na skalném Podhalí, Praha: Antonín Svěcený 1913, přeložil František Homolka, výbor. Tatranští hrdionové, Praha: Josef R. Vilímek 1914, přeložil František Vondráček. Poezie I., Praha: Jan Otto 1915, přeložil František Kvapil, první část výboru autorových básní, obsahuje Kresby a problémy, Jak tančil Janošík s císařovnou, Tatry a Nálady a reflexe. Poezie II., Praha: Jan Otto 1916, přeložil František Kvapil, druhá část výboru autorových básní, obsahuje Michal Angelo, Různé básně, Erotika a Z Italie. Román šlechtičny s venkovským učitelem, Praha: Alois Hynek 1919, přeložil Jan Břežan, znovu 1941. Legenda Tater, Praha: Melantrich 1953, přeložil Jaroslav Janouch.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kazimierz Przerwa-Tetmajer – AleKlasa Kazimierz Przerwa-Tetmajer – poezja.org Kazimierz Przerwa-Tetmajer – Cultiure.pl
Kategorie:Polští spisovatelé Kategorie:Polští básníci Kategorie:Polští dramatici Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození 12. února Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí 18. ledna Kategorie:Úmrtí ve Varšavě Kategorie:Mladé Polsko Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Muži