náhled|Mapa majetků nejbohatších knížat a magnátů v Republice obou národů v 17. století|alt= Tato stránka představuje strukturovaný seznam knížecích rodů v Polsku a na Litvě v celé jejich historii.

Úvod Knížecí titul byl tradičně nejvyšším šlechtickým titulem jak v Polsku, tak na Litvě, dvou monarchiích spojených dlouhou společnou historií. V obou těchto zemích šlo původně o titul výlučně panovnický, který ale příslušníkům vládnoucího rodu zůstával i poté, co dynastie vládu nad zemí ztratila a zařadila se mezi "pouhou" šlechtu. Zatímco ve středověkém polském království byly šlechtické tituly, v principu včetně knížecích, zakázány a šlechta zde si byla formálně rovná, na Litvě existovaly šlechtické tituly různých stupňů, přičemž na knížecí titul měli nárok potomci starých knížecích dynastií, kteří mohli navíc nadále některému údělnému knížectví vládnout. Po podpisu Lublinské unie v roce 1569 byly některé litevské knížecí rody přijaty jako knížata v celé polsko-litevské unii. Na druhou stranu zákon z roku 1638 zrušil na Litvě užívání šlechtických titulů s výjimkou titulu knížecího a několika dalších výjimek. Šlechtické rody vyňaté z působnosti tohoto zákona sice mohly svůj titul prosazovat v celé Unii, na druhou stranu se zákaz užívat knížecí titul týkal i některých místních knížecích rodů, které nebyly uznány v rámci Lublinské unie či dodatečně (v praxi ale tyto knížecí rody užívaly v rámci litevského velkoknížectví svůj titul nadále). V téže době počali někteří polští nebo litevští velmožové získávat tituly i od zahraničních panovníků, v Unii obvykle neuznané. V době Unie se šlechta (szlachta) oficiálně dělila jen v rámci sejmu na stav senátorský a stav rytířský, což se vázalo jen na funkci konkrétního šlechtice v rámci sejmu. V praxi však bylo důležité dělení na magnáty a zbytek šlechty (v jejím rámci se ještě někdy vyděluje také drobná šlechta – zemané). Magnáti byli v Polsku a na Litvě nejbohatší šlechtici, držící mimořádně velký pozemkový majetek, tzv. magnátskou posedlost, z níž magnáti často vytvářeli fideikomis, v Polsku zvaný ordynace (polsky ordynacja). Mezi magnátem a knížetem nebyla formálně žádná právní souvislost, kníže mohl i nemusel být magnátem a totéž i naopak. Jak knížecí titul, tak i magnátská kategorie byly však záležitostí oficiálního uznání. Navíc pouze z pozice magnáta a nikoli knížete, plynuly v dobách Unie zásadní politické výhody. Po rozpadu polsko-litevské unie bylo ještě několik knížat v Polsku jmenováno carem z titulu polského krále, po r. 1830 však již všichni Poláci povýšení do knížecího stavu získali svůj titul jako ruský nebo zahraniční. Litva přišla o vlastní šlechtickou obec již při třetím dělení Polska a to definitivně.

Knížata středověkého Polského království

Původní slovanské vládnoucí dynastie v Polsku

Popielové – pololegendární rod, vládnoucí v předkřesťanském Polsku 30px Piastovci – zakladatelé polského křesťanského státu a středověké polské státnosti, knížata a králové, r. 1370 ztratili polský trůn, r. 1675 † po meči 30px Soběslavovci – rod vládnoucí v Gdaňském Přímoří, knížata, od r. 1227 vévodové, † roku 1294 30px Gryfité – vládnoucí rod v Pomořanech, 1181 vévodové "ve Slávii", 1348 říšská knížata a vévodové, † roku 1637

Polská duchovní knížata ErbDatum povýšeníKnížeKnížectvíDatum zániku tituluPoznámky50px1137 (1. zmínka)arcibiskup hnězdenskýŁowiczské knížectví179550px1290biskup vratislavský35px Niské knížectví1795Po roce 1335 byl biskup součástí stavů zemí Koruny české, resp. stavů Slezska50px1339biskup płockýPułtuskské knížectví179550px1356 (povýšen jako říšský kníže)biskup varmijskýVarmijské knížectví1836Polské uznání titulu říšského knížete po získání Západních Prus a Varmie r. 1466 (druhý toruňský mír)50px1443biskup krakovský35px Seveřské knížectví1791Knížecí titul biskupů i s nominální "vládou" v Seveřsku byl obnoven v Rakousku-Uhersku v l. 1889–19181598probošt płockýSieluńské knížectví1790?biskup wilenskýTaurožské panství?Taurogy byly formálně pouze panstvím, ale vázal se na ně knížecí titul.

Knížecí rody v Litevském velkoknížectví Litevská šlechta před uzavřením Lublinské unie neznala polskou zásadu šlechtické rovnosti a pozvolna přijímala západní šlechtickou hierarchii titulů. Knížecí titul na Litvě náležel všem příslušníkům starých dynastií, bez ohledu na velikost majetku, a tedy bez ohledu příslušnost k nejbohatší vrstvě magnátů. Za knížecí dynastie byly na Litvě považovány ty rody, které vládly (či v minulosti vládly) vlastnímu knížectví, podřízenému ovšem centrální autoritě velkoknížete (relativně volné). Velkoknížata ponechávala vládu nad některým knížectvím jiným rodům litevského knížecího původu, které byly až do r. 1386 pohanské. Rovněž východní pravoslavná knížata z rodu Rurikovců, začleněná do Litvy, byla mnohdy ponechána při vládě. Velkokníže ale někdy zbavil podrobený rod jeho původního knížectví a udělil mu zemi jinou, aby tak zabránil vytváření a posilování center odporu vůči ústřední vládě. Mnohá stará knížectví obdrželi velkoknížecí příbuzní, a to mnohdy dědičně, takže vznikaly rodové vedlejší větve Gediminovců. Přijímání západních šlechtických titulů mělo za následek, že magnátskému rodu Radziwiłłů byl ve Velkoknížectví ještě před vznikem polsko-litevské unie dvakrát uznán titul knížat Svaté říše římské.

30px Gediminovci 30px Jagellonci – královská dynastie vládnoucí v Polsku, na Litvě, v Čechách i Uhrách, † r. 1572 30px Kobryńští – † kol. r. 1490 30px Hurkowiczové – † asi r. 1484 Koporští – † kol. r. 1400 30px Rużińští – žijící rod Pińští – † v 15. stol. 30px Korecčtí – † v 17. století Buremští – † r. 1610 30px Kurcewiczové – žijící rod Kroszyńští – poslední zmínka o rodu r. 1683 30px Połubińští – žijící rod 30px Łukomští – možná žijící rod Bielští – litevská větev † r. 1542, ruská větev † r. 1612 Mścislawští – † mezi lety 1486 a 1489 Zasławští-Mścislawští – r. 1526 emigrovali do Ruska, † v 17. stol. Stepańští – † krátce před r. 1452 Bujnicčtí – † r. 1506 30px Hołowniové-Ostrožečtí – † r. 1585 Zwiaholští – † mezi lety 1386 a 1388 30px Rurikovci Sokolští – † v 17. století 30px Ogińští – žijící rod 30px Puzynové – roku 1782 byla rodu potvrzena knížecí hodnost na habsburské Haliči, žijící rod Sołomerečtí – † roku 1641 30px Żyżemští – † patrně kolem roku 1700 Hołowczyńští – † roku 1658 30px Szujští – žijící rod 30px Nieświcové – rod nejasného původu, rurikovského či gediminovského, jméno dle vsi Nieświcz v Luckém rajonu 30px Woroniecčtí – žijící rod 30px Porycčtí – † roku 1637 Knížecí rody jiného původu 30px Holszańští – litevský knížecí rod, pocházela z něj polská královna Žofie, rod † v 17. století 30px Giedroyči – litevský knížecí rod, roku 1784 mu byla potvrzena knížecí hodnost na habsburské Haliči, žijící rod 30px Świrští – litevský knížecí rod, žijící Jamontowiczové – litevský knížecí rod, † roku 1540 Odynczewiczové – litevský knížecí rod, snad německého původu, † kolem roku 1600 30px Glińští – rod tatarského původu, potomci emíra ve Zlaté hordě, Mamaje, z rodu pocházela Jelena Glińská, žijící rod 30px Radziwiłłové – nedynastický litevský magnátský rod, 25. února 1518 byl Mikuláš, litevský zemský maršálek a vojvoda trocký, dědičně povýšen na říšského knížete, na Litvě titul uznán téhož roku, tato větev rodu † rok 1542

Polsko-litevská unie

Knížecí rody uznané polsko-litevským sejmem Knížecí erbDatum uznáníJméno roduMateřská dynastieKnížectví či ordinaceDatum vymření roduPoznámky„Staré” rody50px1569 (4. července)Olelkowičové-SłužštíGediminovciKopylsko-Slucké knížectví159250px1569 (4. července)OstrožštíRurikovciOstrožské knížectví a ordynace (část)162050px1569 (4. července)ZasławštíRurikovciOstrožské knížectví a ordinace (část)168250px1569 (4. července)ZbarażštíNieświcovéZbarażské knížectví (část)163150px1569 (4. července)WiśniowiečtíNieświcovéWiśniowieckié knížectví, Zbarażské knížectví (část)1744Z tohoto rodu pocházel polský král Michal Korybut50px1569 (4. července)KorečtíGediminovciKorecké knížectví165150px1569 (4. července)SanguszkowéGediminovciZasławské knížectví, Kosyrzské knížectví, Ostrožská ordinace (část)Ž50px1569 (4. července)CzartoryštíGediminovciCzartoryjské knížectvíŽ50px1569 (4. července)CzetwertyńštíRurikovciCzetwertyńské knížectvíŽ50px1569 (4. července)DručtíGediminovciDrucké knížectvíŽ50px1569 (4. července)Radziwiłłové -Knížectví Biržaiské, Dubinské, Goniądzské, Ňasvižské, Medelské a OlyckéŽ Jediný nedynastický knížecí rod, uznaný sejmem již při podpisu Lublinské dohody. Knížecí titul přiznán na základě udělení titulu říšského knížete císařem Karlem V. dne 10. prosince 1547. Titul uznán na Litvě 24. ledna 1549. Říšský knížecí titul byl udělen Mikuláši řečenému "Černý", pánu na Olyce a Niesvieżi, litevskému velkému maršálkovi a velkému kancléři a dále bratranci předešlého: Mikuláši řečenému "Sirotek", pánu na Biržách a Dubinkách, litevskému velkému hetmanovi, vojvodovi trockému a wilenskému. Titul platil i pro veškeré potomky obou zmíněných a v polsko-litevské unii byl potvrzen ve stejném rozsahu.„Nové” rody50px1682Lubomirští -ŽPolské uznání říšského knížecího titulu z 8. března 164750px1764 (24. prosince)Poniatowští -1833Titul přiznán třem bratrům krále Stanislava Augusta50px1768Sapiehové -Ž50px1774 (26. dubna)Ponińští -192050px1774Sułkowští- Rydzyńská ordynaceŽPolské uznání říšského knížecího titulu z 5. srpna 175450px1775Jablonowští -Ostrožské knížectví1921Polské uznání říšského knížecího titulu ze 17. dubna 174350px1775MassalštíRurikovci179450px1780Ligne -ŽPolské uznání říšského knížecího titulu z 20. března 1601

Potomci polských volených králů Polská Rzeczpospolita uznávala tradičně knížecí stav a důstojnost u potomků volených králů v období Republiky Obou národů.

Knížecí erbDatum nástupu králeJméno roduVolený králKnížectví či ordinaceDatum vymření rodu50px1674 (21. května)SobieštíJan III. Olavské knížectví (v habsburském Slezsku)173750px1705 (4. října)LeszczyńštíStanislav I.1766

Knížecí rody v Polském ("kongresovém") království Po Vídeňském kongresu byli ruští carové zároveň polskými králi a měli možnost udílet šlechtické tituly jak z pravomoci ruského cara, tak polského krále. V dobách "kongresového království", kdy se Polsko v Ruském impériu těšilo značné míře autonomie, se knížecí titul od polského krále považoval za platný jen tehdy, když byl potvrzen obnoveným polským (již ne polsko-litevským) sejmem. Ne vždy k tomu ale došlo. Tituly Kongresového Polska byly stejně jako ruské tituly dědičné všem potomkům (s pochopitelnou výjimkou titulů, udělených ženám, které byly pouze osobní).

Knížecí erbDatum povýšeníJméno roduPrvní knížePotvrzení polským sejmemDatum vymření roduPoznámky50px1818 (27. dubna)ZajączekovéJózef Zajączekne1826Titul vymřel již s prvním knížetem50px1820 (20. července)Grudzińští (kněžna łowiczská)Joanna Grudzińskane1831 morganatická manželka velkoknížete Konstantina Byl použit titul bývalého církevního Łowiczského knížectví, ovšem bez vladařských práv. Bývalý majetek polských primasů v knížectví přešel carskou donací na velkoknížete Konstantina, manžela kněžny (dne 4. července 1820)50px1821Światopołk-MirštíTomasz Bogumił Jan Światopołk-MirskianoŽRod pocházející z Mjor, titul udělen kvůli mylnému domnění, že rodina pochází z dynastie Rurikovců, resp. od knížat z Turova

Polské a litevské rody s cizím knížecím titulem Tyto knížecí rody byly polského původu či dokonce trvale usazené v Polsku, případně na Litvě, nikdy jim ale nebyl jejich knížecí stav přiznán polskými nebo litevskými autoritami. Jejich knížecí titul se vázal na povýšení od cizích panovníků.

Rody usazené v Polsku 30px Ossolińští (Jerzy Ossoliński) – r. 1633 papežským knížetem, r. 1634 říšským knížetem (obojí ad personam), † 1650 30px Dönhoffové (Kaspar Dönhoff) – r. 1637 říšskými knížaty, tato větev rodu † r. 1745 30px Koniecpolští (Stanisław Koniecpolski) – říšskými knížaty r. 1637, tato větev rodu † r. 1682