Konference katolických biskupů Spojených států (United States Conference of Catholic Bishops, USCCB) je biskupská konference katolické církve ve Spojených státech. Byla založena v roce 1966 jako společná Národní konference katolických biskupů (NCCB) a Katolická konference Spojených států (USCC) a skládá se ze všech biskupů (příp. dalších stálých ordinářů) ve Spojených státech a na území Amerických Panenských ostrovů.
V Portoriku tvoří biskupové šesti diecézí vlastní biskupskou konferenci, Portorickou biskupskou konferenci. Biskupové v amerických ostrovních oblastech v Tichém oceánu – Společenství Severních Marian, území Americká Samoa a území Guam – jsou členy Tichomořské biskupské konference.
USCCB přijala svůj současný název v červenci 2001. Stejně jako u všech biskupských konferencí musí určitá rozhodnutí a akty USCCB získat recognitio neboli schválení římských dikasterií, které podléhají bezprostřední a absolutní autoritě papeže.
Od listopadu 2022 je předsedou Timothy Broglio, arcibiskup pro vojenské služby v USA. Viceprezidentem je William E. Lori, arcibiskup z Baltimoru.
Historie Současná podoba Konference katolických biskupů Spojených států vznikla v roce 2001 sloučením Národní konference katolických biskupů a Katolické konference Spojených států. USCCB má svůj původ v Národní katolické válečné radě, která byla založena v roce 1917.
Národní katolická válečná rada Další informace: Národní katolická sociální rada
První národní organizace katolických biskupů ve Spojených státech byla založena v roce 1917 jako Národní katolická válečná rada (National Catholic War Council, NCWC), která vznikla proto, aby američtí katolíci mohli přispívat na duchovní péči o katolické vojáky během první světové války.
Národní katolická sociální rada Hlavní článek: Národní katolická sociální rada
V roce 1919 papež Benedikt XV. vyzval kolegium biskupů z celého světa, aby mu pomáhali prosazovat reformy v oblasti práce, které poprvé formuloval papež Lev XIII. v dokumentu Rerum novarum. V reakci na to americký katolický episkopát v roce 1919 zorganizoval Národní katolickou radu pro sociální péči (National Catholic Welfare Council). Vytvořili také první sedmičlenný správní výbor, který měl řídit každodenní záležitosti mezi plenárními zasedáními a jehož prvním předsedou se stal arcibiskup Edward Joseph Hanna ze San Franciska. Ústředí bylo zřízeno ve Washingtonu, D.C.
Po hrozbě zrušení Národní katolické sociální rady kvůli obavám, že příliš centralizuje moc jednotlivých biskupů, se správní rada rozhodla přejmenovat organizaci na Národní katolickou sociální konferenci s cílem prosazovat reformy v oblasti vzdělávání, přistěhovalectví a sociální činnosti.
Krize případů sexuálního zneužívání v církvi Počáteční reakce USCCB na odhalení sexuálního zneužívání dětí duchovními v 80. letech 20. století byla široce kritizována uvnitř i vně církve. Zejména přeřazení duchovních obviněných ze zneužívání bylo považováno za opatření, které umožnilo šíření zneužívání. „Pokud jde o přeřazování predátorských kněží, omluvy biskupů a kardinálů nebudou vyslyšeny, dokud nepřekročí rétoriku ,chyb a omylůʻ a nepojmenují ochranu zneužívajících kněží tak, jak je – jako hřích, který se zrodil z arogance moci.“ Počátkem roku 2000, po explozi veřejných skandálů a vyšetřování novinářů, USCCB nechala vypracovat zprávu od John Jay College of Criminal Justice (Vysoká škola trestního práva Johna Jaye) a přijala Chartu na ochranu dětí a mládeže. „Když počátkem roku 2000 zasáhla římskokatolické diecéze první velká vlna skandálu se zneužíváním duchovních, vytvořili američtí biskupové Dallaskou chartu, která je základem pro hlášení sexuálního zneužívání, školení a další postupy pro prevenci zneužívání dětí. Hrstka kanonických právníků a odborníků tehdy prohlásila, že každá diecéze by měla být transparentní, jmenovat kněze, kteří byli obviněni ze zneužívání, a v mnoha případech se jich zbavit.“ V následujících desetiletích se USCCB potýkala s následky, které zahrnovaly desítky soudních sporů, jejichž výsledkem bylo finanční vyrovnání s oběťmi ve výši přesahující 3 miliardy dolarů. „Konference katolických biskupů USA odhaduje, že americké diecéze zaplatily od roku 1950 na vyrovnání nároků obětí téměř 4 miliardy dolarů.“ Řada diecézí vyhlásila bankrot ve snaze zvládnout finanční dopady. USCCB nadále zveřejňuje výroční zprávu o svém pokroku při řešení této situace.
Vedení José Gómeze Během protestů v souvislosti se smrtí George Floyda v roce 2020 vydal předseda USCCB arcibiskup José Horacio Gómez prohlášení, v němž citoval slova Martina Luthera Kinga Jr., že „nepokoje jsou jazykem neslyšených“.
Poté, co někteří konzervativní biskupové vyjádřili znepokojení poté, co Gómez poblahopřál Joe Bidenovi ke zvolení prezidentem USA, Gómez oznámil, že vytvoří pracovní skupinu, která bude řešit „zmatek“, který by mohli způsobit katoličtí politici, kteří podporují politiku, jež je v rozporu s učením církve. 20. ledna 2021, v den inaugurace prezidenta Joe Bidena, kdy se stal druhým římskokatolickým prezidentem USA, zaslala mu USCCB dopis, jehož autorem byl prezident Gómez a který byl časopisem Amerikou označen za „bodavý“. Biskup v dopise sice Bidenovi blahopřál ke zvolení a uvedl, že se „modlí, aby mu Bůh udělil moudrost a odvahu vést tento velký národ a aby mu Bůh pomohl čelit zkouškám této doby“, ale zároveň vyjádřil obavy, že jeho politika „bude prosazovat morální zlo a ohrožovat lidský život a důstojnost, a to nejvážněji v oblasti potratů, antikoncepce, manželství a genderu. Hluboké obavy vzbuzuje svoboda církve a svoboda věřících žít podle svého svědomí.“
Dopis napadlo několik biskupů, včetně chicagského arcibiskupa kardinála Blase J. Cupicha, který uvedl, že poselství bylo vypracováno bez konzultace se správním výborem USCCB, a označil za „institucionální selhání“, že biskupové své poselství před vydáním nesladili. V prohlášení, které America označila za „vzácnou výtku“, Cupich vydal dvě prohlášení, z nichž jedno znělo: „Konference katolických biskupů Spojených států dnes vydala neuvážené prohlášení v den inaugurace prezidenta Bidena. Kromě toho, že k tomu zřejmě neexistuje žádný precedens, bylo toto prohlášení, kritické vůči prezidentu Bidenovi, překvapením pro mnoho biskupů, kteří ho obdrželi jen několik hodin před jeho zveřejněním.“
V dubnu 2021 navrhla pracovní skupina, kterou Gómez oznámil, vypracování nového dokumentu, který by se zabýval otázkou svatého přijímání. 30. března 2021 biskup Gómez napsal Kongregaci pro nauku víry (lat. Congregatio pro Doctrina Fidei, CDF) a informoval ji o plánech USCCB vypracovat dokument týkající se způsobilosti katolických politiků přijímat svaté přijímání. Kardinál Luis Ladaria, prefekt CDF, odpověděl 7. května a upozornil USCCB, aby zachovala jednotu při projednávání protipotratových otázek a nedomnívala se, že potraty a eutanazie představují jediné závažné otázky katolického morálního učení. „Kardinál Luis Ladaria, prefekt Kongregace pro nauku víry, píše americkým biskupům a vyzývá je k zachování jednoty během diskusí o otázkách proti potratům. Upozorňuje, že by bylo zavádějící, kdyby vznikl dojem, že pouze potraty a eutanazie představují jediné závažné otázky katolického morálního a sociálního učení.“ „Nejvyšší vatikánský strážce nauky zaslal americkým biskupům varování před možným návrhem některých konzervativních duchovních odepřít přijímání katolickým voleným zástupcům, kteří podporují zákony umožňující potraty.“ Ladaria dále uvedl, že jakékoli nové ustanovení USCCB musí respektovat práva jednotlivých ordinářů v jejich diecézích a výsady Svatého stolce.
Oblasti náhled|vpravo|450px|USCCB rozděluje diecéze latinské církve ve Spojených státech do čtrnácti geografických oblastí (regionů), zatímco patnáctá oblast tvoří východní katolické eparchie a exarcháty.
Diecéze ve Spojených státech jsou rozděleny do patnácti oblastí (regionů). Čtrnáct z těchto oblastí (označených čísly I. až XIV.) je založeno na geografickém základě, a to pro latinské katolické diecéze a neteritoriální osobní ordinariát Stolce svatého Petra (součást regionu X.). Východní katolické eparchie (diecéze) tvoří oblast XV.
I. Arcidiecéze: Boston, Hartford; diecéze: Bridgeport, Burlington, Fall River, Worcester, Manchester, Norwich, Portland, Providence, Springfield
II. Arcidiecéze: New York; diecéze: Albany, Brooklyn, Buffalo, Ogdensburg, Rochester, Rockville Centre, Syracuse
III. Arcidiecéze: Newark, Filadelfia; diecéze: Allentown, Altoona-Johnstown, Camden, Erie, Greensburg, Harrisburg, Metuchen, Paterson, Pittsburgh, Trenton, Scranton
IV. Arcidiecéze: Baltimor, Washington; diecéze: Arlington, Richmond, Wheeling-Charleston, Wilmington, Saint Thomas
V. Arcidiecéze: Louisville, Mobile, New Orleans; diecéze: Alexandria, Baton Rouge, Biloxi, Birmingham, Covington, Houma-Thibodaux, Knoxville, Jackson, Lafayette, Lake Charles, Lexington, Memphis, Nashville, Owensboro, Shreveport
VI. Arcidiecéze: Cincinnati, Detroit; diecéze: Cleveland, Columbus, Gaylord, Grand Rapids, Kalamazoo, Lansing, Marquette, Saginaw, Steubenville, Youngstown, Toledo
VII. Arcidiecéze: Chicago, Indianapolis, Milwaukee; diecéze: Belleville, Evansville, Fort Wayne-South Bend, Gary, Green Bay, Joliet, La Crosse, Lafayette v Indianě, Madison, Peoria, Rockford, Springfield v Illinois, Superior
VIII. Arcidiecéze: Saint Paul a Minneapolis; diecéze: Bismarck, Crookston, Duluth, Fargo, New Ulm, Rapid City, Saint Cloud, Sioux Falls, Winona-Rochester
IX. Arcidiecéze: Dubuque, Kansas City, Omaha, Saint Louis; diecéze: Davenport, Des Moines, Dodge City, Grand Island, Jefferson City, Kansas City-Saint Joseph, Lincoln, Salina, Sioux City, Springfield-Cape Girardeau, Wichita
X. Arcidiecéze: Galveston-Houston, Oklahoma City, San Antonio; diecéze: Amarillo, Austin, Beaumont, Brownsville, Corpus Christi, Dallas, El Paso, Fort Worth, Laredo, Little Rock, Lubbock, San Angelo, Tulsa, Tyler, Victoria v Texasu
XI. Arcidiecéze: Las Vegas, Los Angeles, San Francisco; diecéze: Fresno, Honolulu, Monterey, Oakland, Orange v Californii, Reno, Sacramento, San Bernardino, San Diego, San Jose v Kalifornii, Santa Rosa v Kalifornii, Stockton
XII. Arcidiecéze: Portland, Anchorage-Juneau, Seattle; diecéze: Baker, Boise City, Fairbanks, Great Falls-Billings, Helena, Spokane, Yakima
XIII. Arcidiecéze: Denver, Santa Fe; diecéze: Cheyenne, Colorado Springs, Gallup, Las Cruces, Phoenix, Pueblo, Salt Lake City, Tucson
XIV. Arcidiecéze: Atlanta, Miami; diecéze: Charlotte, Charleston, Orlando, Pensacola-Tallahassee, Raleigh, Saint Augustine, Saint Petersburg, Venice, Palm Beach, Savannah
Iniciativy
Národní výbor pro právo na život (1968–1973) Hlavní článek: Národní výbor pro právo na život
Národní konference katolických biskupů jmenovala v dubnu 1967 biskupa Jamese T. McHugha, aby vedl počáteční formaci, která se později stala Národním výborem pro právo na život (National Right to Life Committee, NRLC). Samotný NRLC vznikl v roce 1968 pod záštitou Národní konference katolických biskupů s cílem koordinovat informace a strategii mezi rozvíjejícími se místními a státními katolickými skupinami proti potratům a je nejstarší a největší národní organizací proti legálním potratům ve Spojených státech s pobočkami NRLC ve všech 50 státech a více než 3 000 místními pobočkami po celé zemi. Tyto pobočky NRLC vznikaly v reakci na snahy o změnu potratových zákonů na základě modelové legislativy navržené Americkým právním institutem (American Law Institute, ALI). Prvním prezidentem organizace byl právník Juan Ryan z New Jersey. V roce 1970 uspořádala NRLC v Chicagu na Barat College celonárodní setkání vůdců bojujících proti potratům. V následujícím roce uspořádala NRLC svůj první sjezd na Macalestar College v St Paulu v Minnesotě.
Zdravotní péče pro ženy