Názvoslovná komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, obnovená statutem z roku 1997, je kolektivním poradním orgánem ČÚZK ve věcech standardizace geografického názvosloví užívaného ve státních mapových dílech.Názvoslovná komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, ČÚZK Navazuje na činnost názvoslovné komise vojenského Zeměpisného ústavu z roku 1919, Komise pro revizi pomístního názvosloví při Národní radě badatelské (od roku 1931), Názvoslovnou komisi pro pomístní názvosloví při Vojenském zeměpisném ústavu (od roku 1946), Názvoslovnou komisi ministerstva stavebního průmyslu při Státním zeměměřickém a kartografickém ústavu (od roku 1951), Názvoslovnou komisi (kartografickou) při Ústřední správě geodézie a kartografie (od roku 1954, reorganizace v roce 1959), a Názvoslovnou komisi Českého úřadu geodetického a kartografického, zřízenou předsedou úřadu 12. srpna 1971, na kterou v roce 1997 navázala Názvoslovná komise ČÚZK (Czech Commission on Geographical Names (CCGN)).Historie Názvoslovné komise ČÚZK, ČÚZK, 2019
Historie Po založení Československa bylo zeměpisné názvosloví řešeno v rámci Vojenského zeměpisného ústavu. Původně byl zeměpisný ústav IX. odborem ministerstva obrany, resp. jeho kartografickým oddělením. Odbor byl 15. října 1919 transformován v Československý vojenský zeměpisný ústav a poté v roce 1923 přejmenován na Vojenský zeměpisný ústav. Velitelem IX. odboru a poté i samostatného ústavu byl nejprve gen. Karel Rausch, v roce 1934 se jako velitel uvádí gen. PhDr. Antonín Basl, v roce 1938 plk. dr. Jiří Čermák.Jana Matúšová, Irena Švehlová: Historie názvoslovných komisí – 100 let zpracování geografických jmen na území dnešní České republiky, ČÚZK, Praha, 2018, Názvoslovná komise byla složena z jazykovědců, zeměpisců, etnografů a historiků, v čele komise stál archeolog prof. Lubor Niederle a tajemníkem byl jmenován JUDr. PhDr. Ivan Honl, příslušník Československého vojenského zeměpisného ústavu. O práci a trvání komise ve 20. letech je málo informací.
Nový podnět k řešení nejasných otázek geografického názvosloví v mapách dal na 1. sjezdu Československé společnosti zeměpisné v Brně 13. a 14. prosince 1930 gen. Karel Rausch, velitel VZÚ. Na základě rezoluce sjezdu byla při Geografickém komitétu Československé národní rady badatelské ustavena Názvoslovná komise. Předsedou byl zvolen přední český geograf prof. dr. Bohuslav Horák. První zasedání komise se konalo 7. ledna 1931. Jednatelem byl jmenován JUDr. PhDr. Ivan Honl, člen VZÚ. Technickou a administrativní stránku fungování komise zabezpečoval VZÚ. Podle dokumentu z roku 1931 měla komise 9 civilních odborníků a 5 zástupců VZÚ. poslední dokumenty o činnosti komise jsou z června 1938, během válečných let komise zanikla.
Dne 2. srpna 1946 se v obnoveném VZÚ konala za účasti zástupců ministerstva vnitra, VZÚ a jednoho člena ministerstva financí předběžná porada o sestavení nové názvoslovné komise, přičemž se jednalo zejména o rozdělení kompetencí mezi ministerstvem vnitra a VZÚ. VZÚ, zastoupený mjr. Ing. Frýbortem, měl v součinnosti s Národní radou badatelskou (NRB) ustavit novou názvoslovnou komisi. Prof. Bohuslav Horák, předseda předválečné názvoslovné komise, nedoporučoval přílišnou spolupráci s vědeckými institucemi, poněvadž by se počešťování protáhlo na nekonečnou řadu let, jak to potvrzují zkušenosti z názvoslovné komise pro pomístní názvosloví“ při NRB. První informační porada nové názvoslovné komise, zřízené při VZÚ, se konala 9. září 1946. Počet členů komise se pohyboval kolem 12. V zápisech z prvních schůzí se několikrát poukazuje na nezájem odborníků o práci v komisi. Vzhledem k tomu, že se o každém návrhu hlasovalo v plénu, porady se protahovaly a způsobily celkovou únavu a zánik komise. Její poslední 99. schůze se konala 21. dubna 1950 ve VZÚ.
Na práci zaniklé komise při Vojenském zeměpisném ústavu navázala Názvoslovná komise ministerstva stavebního průmyslu při Státním zeměměřickém a katastrálním úřadu v Praze, zřízená výměrem č. 2/4-tech-II/2-1951 z 29. května 1951. Po reorganizaci spadala od roku 1954 pod Ústřední správu geodesie a kartografie a fungovala pod názvem Názvoslovná komise kartografická při Ústřední správě geodesie a kartografie (podle § 4, odst. 3 vládního nařízení č. 1/1954 Sb., o zřízení ÚSGK). V této komisi zasedali zástupci několika ministerstev (stavebního průmyslu, národní obrany, vnitra, zemědělství, lesů, školství a spojů), resortních ústavů (např. Vodohospodářského ústavu výzkumného) a ústavů a komisí Československé akademie věd (Ústav pro jazyk český, Orientální ústav, Kabinet pro kartografii, Místopisná komise ČSAV). Vědeckým sekretářem komise v prvních letech a podle V. Šmilauera iniciátorem celé akce byl JUDr. PhDr. Ivan Honl. Předsedou komise byl nejprve jmenován doc. dr. Jaromír Janka, CSc., ale prakticky od počátku práce komise byl v čele prof. PhDr. Vladimír Šmilauer.
V roce 1958 byla názvoslovná komise reorganizována a stala se poradním orgánem Ústřední správy geodézie a kartografie v otázkách názvosloví používaného v kartografických dílech. Při reorganizaci bylo jmenováno 6 odborných komisí: pro pomístní názvosloví Československa, pro latinské abecedy, pro nelatinské abecedy, pro orientální názvosloví, pro historické názvosloví a pro otázky týkající se území Slovenska. Práce komise však pro nezájem členů i nepochopení nadřízených orgánů stagnovala a komise postupně přestala fungovat.
V letech 1959–1970 pak úkoly Názvoslovné komise kartografické neoficiálně převzala Kartografická informační služba Kartografického nakladatelství, která pracovala podle zásad schválených názvoslovnou komisí a ve spolupráci s odborníky z ČSAV. Hlavními pracovnicemi byly Dr. Hana Štusáková, Ludmila Vodolanová prom. geogr., Marie Votýpková, Pavla Vyskočilová (Hýčová) a další.
1. mezinárodní konference OSN o standardizaci geografického názvosloví (UNCSGN), konaná roku 1967 v Ženevě, v rezoluci č. 4 doporučila zřídit v každém státě národní orgán pro geografická jména (doporučení A), určila některé ze základních principů pro jejich shromažďování (doporučení B), pro jejich kancelářské zpracování (doporučení C) a pro zpracování národních seznamů geografických jmen (doporučení E). V návaznosti na toto doporučení předseda Českého úřadu geodetického a kartografického (ČÚGK) Ing. František Koubek dne 12. srpna 1971 rozhodl o zřízení Názvoslovné komise Českého úřadu geodetického a kartografického (NK ČÚGK), která měla být zodpovědná za stanovení geografických názvů (s výjimkou místních jmen ČSR) včetně úpravy a převodu cizích geografických názvů a pravidel jejich užívání na kartografických dílech vydávaných v ČSR. Členem komise měl být i zástupce Slovenské názvoslovné komise při SÚGK (Slovenský úrad geodézie a kartografie). Sekretariát komise byl zřízen v Kartografii n. p., od roku 1974 byl přemístěn do Geodetického ústavu n. p. Ustavující schůze komise se konala 29. září 1971. Zpočátku měla komise 24 členů. Předsedou byl jmenován Jaromír Demek, od 5. listopadu 1980 pak Václav Král. Během 14 let své existence se komise scházela v průměru třikrát až čtyřikrát ročně. Poslední, 44. zasedání se konalo 28. listopadu 1985 a zápis nenaznačuje, že by se předpokládalo ukončení činnosti.
Po ukončení pravidelných jednání NK ČÚGK pracoval na standardizaci geografických jmen Sekretariát Názvoslovné komise ČÚGK (od roku 1993 ČÚZK), ač sama názvoslovná komise fakticky neexistovala a nefungovala. SNK se stal oddělením Geodetického a kartografického podniku (GKP), později Zeměměřického ústavu, který se v roce 1993 transformoval na Zeměměřický úřad.
Roku 1997 byla názvoslovná komise obnovena při Českém úřadu zeměměřickém a katastrálním (ČÚZK). Impulsem k obnovení byl nový Statut NK ČÚZK ze dne 25. března 1997. Novým předsedou byl na konci roku 2000 jmenován onomastik prof. PhDr. Rudolf Šrámek, CSc. Tajemníkem se stal PhDr. Pavel Boháč, který byl také jediným členem zaniklé předchozí komise, který se stal i členem nové komise. Celkem bylo jmenováno 19 členů. Komise se pravidelně schází od roku 2001, plenární zasedání se konají obvykle čtyřikrát ročně, mimoto existují pracovní skupiny pro jednotlivé oblasti či úkoly, z nichž některé pracují nepřetržitě. V roce 2010 nahradil prof. Šrámka v čele komise dr. Vladimír Liščák, v roce 2026 byl předsedou komise jmenován RNDr. Jiří Martínek, Ph.D. a v roce 2013 se po dr. Pavlu Boháčovi stala tajemníkem komise Irena Švehlová, prom. fil., hist. a ped.
V roce 2020 se poprvé uskutečnilo jednání NK virtuálně na síti.
V roce 2022 se Česko, reprezentované NK stalo podruhé předsednickou zemí East Central and South-East Europe Division (ECSEED), divize pracující při OSN, konkrétně při skupině United Nations Group of Experts on Geographical Names (UNGEGN). Divize se skládá z 18 členských států, jejichž zástupci se podílejí na mezinárodní výměně zkušeností, práci s geografickými jmény, standardizaci geografických jmen, přípravě a naplňování geografických databází, terminologií a metodikou používanou při standardizaci geografických jmen a také exonymy. Předsedkyní divize se na 3 roky stala tajemnice NK Irena Švehlová a uspořádala v této funkci několik mezinárodních odborných jednání.
Činnost Od roku 1919 Mezi první úkoly vojenské názvoslovné komise od roku 1919 patřilo vytvořit správné české, resp. slovenské názvosloví místo zkomolených jmen z rakousko-uherských map. Při své práci se však potýkala s nedostatkem názvoslovných pramenů a o její práci a trvání nejsou známy bližší informace.Někteří členové komise se zabývali po roce 1919 i správnými geografickými názvy na území Podkarpatské Rusi a jejich přepisy z cyrilice.
Komisi předsedal dr. Lubor Niederle, zakladatel české archeologie a také autor knihy Starověké zprávy o zeměpisu východní Evropy se zřetelem na země slovanské (vyd. v Praze 1899 v České akademii věd).
Od roku 1931 Komise vzniklá v roce 1931 při Geografickém komitétu Československé národní rady badatelské se na své první schůzi 17. ledna 1931 usnesla, že nejdříve bude zrevidováno a jednotně upraveno pomístní názvosloví pro vzornou standardní mapu v měřítku 1 : 1 000 000 a teprve po skončení této práce se přikročí k obdobné revizi pomístního názvosloví na mapách většího měřítka, tj. k revizi názvů, které mají spíše lokální než širší geografický význam. Na počátku 30. let se pozornost soustředila na pojmenování vodních toků až do toků tvořících povodí 5. řádu, komise pátrala v různých zdrojích a přímo na místech, přičemž se snažila volit názvy užívané a vyloučit vulgarizované tvary jako například Kačák. Průběh toků a jejich souvislost byly přitom přezkoumány Státním úřadem hydrologickým. V konceptu hydrografie předloženém v říjnu 1933 bylo zpracováno 117 nejdůležitějších toků v Čechách a 76 na Moravě a ve Slezsku. Hydrografie Slovenska a Podkarpatské Rusi byla podle zpráv o činnosti komise na konci roku 1933 již z největší části připravena.
V roce 1932 komise přikročila ke zpracování orografie Československa. Podle usnesení komise měly být názvy velkých orografických celků východní části republiky uváděny česky a v případě, že se lišily zněním nebo způsobem psaní, také slovensky, popřípadě rusínsky. „Podřadné“ názvy méně významných celků byly jen ve slovenském, popř. rusínském znění. U velkých objektů se v textové části mapy mělo uvádět pojmenování v jazyku národnostních menšin. Vzhledem k tomu, že jednotlivé orografické celky nebyly dostatečně vymezeny, vyvstala potřeba zpracování úpatnicových map, nejprve na mapách podrobnějších měřítek. V roce 1936 vyšla generální úpatnicová mapa v měřítku 1 : 200 000 (celkem 33 listů pro celé československé území). Na základě návrhu některých členů komise zaváděl VZÚ nové chorografické rozdělení krajinných typů podle nadmořské výšky (nížina, vysočina=pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, hole a velehory.