Postkeynesiánství je politicko-ekonomická škola vycházející z myšlenek Johna Maynarda Keynese, Michała Kaleckiho, Joan Robinsonové, Pierro Sraffy, Nicholase Kaldora, Paula Davidsona, Hymana Minskeho a mnoha dalších. Postkeynesiánství patří k hlavním tradicím v rámci heterodoxní (politické) ekonomie společně se „starým“ institucionalismem (Thorsten Veblen, John Kenneth Galbraith, Kenneth Boulding, Geoffrey Hodgson) a netotalitním marxismem (Baran, Sweezy, apod.). Podle lorda Roberta Skidelskiho, biografa J. M. Keynese, patří v současné ekonomické teorii postkeynesovci ke skutečným a nejvíce autentickým následovníkům Keynese (na rozdíl od „pseudokeynesovců“, jako jsou Paul Samuelson anebo Gregory Mankiw). Podle Sheily Dowové je pro každou ekonomickou doktrínu vždy typická specifická metodologie a filosofie vědy (ontologické, epistemologické a normativní předpoklady s politickými následky na rozdělení moci ve společnosti). Pro postkeynesiánství je typický důraz na realistické pozorování a odpor k matematickému formalismu a pozitivismu tržních fundamentalistů.
Charakteristika postkeynesiánství Vyjdeme-li ze závěrů Anthonyho Thirwalla, můžeme PKM charakterizovat těmito body:
Za prvé, zaměstnanost a nezaměstnanost jsou určovány na trhu produktů, nikoli na trhu práce. Za druhé, nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je způsobena nedostatečnou efektivní poptávkou. Není to důsledek nedokonalostí trhu práce. Odstranění „nedokonalostí“ nepovede k vyšší zaměstnanosti. Za třetí, vztah mezi agregovanými investicemi a agregovanými úsporami je zásadní pro makroekonomickou teorii a kauzalita vede od investic k úsporám, a ne naopak. Za čtvrté, peněžní ekonomika je zcela odlišná od barterové (mainstreamové, tržně fundamentalistické) ekonomiky. Peníze nejsou neutrální i v dlouhodobém hledisku, realita je ne-ergodická (transmutabilní) a nepredikovatelná, protože není a priori určená a důchodový efekt je důležitější než substituční efekt. Finance jsou důležité. Na dluhu záleží, protože proto peníze vůbec vznikly.
Za páté, kvantitativní teorie peněz je vážně zavádějící, a to ze tří důvodů. Peníze jsou endogenní. Příčinná rovnice směny (M * V = P * T) probíhá zprava doleva. Změny v preferenci likvidity znamenají, že V není konstantní. Nákladové síly často vytvářejí inflaci dlouho předtím, než je dosaženo plné zaměstnanosti. Za šesté, kapitalistické ekonomiky jsou poháněny „animal spirits“ investorů, které určují investice. +Deset hlavních rysů postkeynesiánské ekonomie Pět předpokladůPět základních tvrzení1. Epistemologie/Ontologie: Realismus 6. Ne-Neutralita peněz v krátkodobém i dlouhodobém horizontu2. Racionalita: Racionalita konzistentní s prostředím a uspokojující aktéry7. Princip efektivní poptávky v krátkodobém a dlouhodobém horizontu3. Metoda: Holismus a organicismus8. Fundamentální nejistota, která se liší od pravděpodobnostního rizika4. Ekonomické jádro: produkce a růst9. Historický a nevratný čas, závislost na cestě5. Politické jádro: regulované trhy10. Konflikt o distribuci bohatství Postkeynesiánské makroekonomické paradoxy jsou neintuitivní výsledky, kdy individuální racionální chování vede k negativním agregátním výsledkům, což zpochybňuje běžné mikroekonomické modely. +Klíčové postkeynesiánské paradoxyParadox šetrnosti (Keynes)Snaha jednotlivců o zvýšení úspor (s) během recese vede k nižší agregátní poptávce, nižším příjmům (y) a v konečném důsledku k nižším celkovým úsporám.Paradox nákladů (Kalecki)Zatímco jedna firma těží z nižších mezd, obecné snížení reálných mezd v celé ekonomice snižuje agregátní spotřebu, využití kapacit a celkové zisky, čímž snižuje míru zisku.Paradox veřejných deficitů (Kalecki)Vládní deficity „nevytlačují“ soukromé investice, ale ve skutečnosti generují vyšší zisky pro kapitalisty, protožeParadox dluhu (Fisher/Steindl)Snaha domácností nebo firem o oddlužení (splacení dluhu) během poklesu snižuje agregátní poptávku, což způsobuje rychlejší pokles příjmů než dluhu, což vede k vyšším poměrům dluhu k příjmu.Paradox klidu (Minsky)Stabilita je destabilizující. Dlouhá období prosperity a nízkého rizika podporují vysoce rizikové finanční chování (pákové efekty), které nakonec způsobí finanční krizi.Paradox likvidity (Dow/Nesvetailova)Snaha o vytvoření větší likvidity prostřednictvím komplexního finančního inženýrství často během paniky transformuje likvidní aktiva na nelikvidní.
Metodologie Současná postkeynesovská ekonomie pracuje se třemi překrývající se metodologie.
Kritický realismus (Tony Lawson)
Ekonomický svět je otevřený, vyvíjející se systém poháněný hlubokými, nepozorovatelnými strukturami a kauzálními mechanismy, spíše než pouhými povrchními pravidelnostmi událostí. Tony Lawson kritizuje mainstreamovou ekonomii za používání deduktivních metod (např. ekonometrie), které nesprávně předpokládají uzavřené systémy.
Kritický realismus pracuje se třemi doménami reality:
Reálné: Základní struktury a kauzální mechanismy, které existují nezávisle na našich znalostech o nich (např. tržní mechanismy, mocenská dynamika). Skutečné: Události, které nastanou, když jsou tyto mechanismy aktivovány, ať už jsou pozorovány, či nikoli. Empirické: Podmnožina událostí, které jsou skutečně pozorovány nebo prožívány.
Open system teoretizování a babylonský přístup (Sheila Dow, Victoria Chick)
Sheila Dow a Victoria Chock rozlišovaly mezi karteziánským/euklidovským a babylonským myšlením. Kartézské/euklidovské myšlení je uzavřený systém, v němž jsou všechny proměnné předem specifikovány a kategorizovány jako endogenní nebo exogenní; to, co není známo, se považuje za náhodné. Babylonské myšlení je otevřený systém, kde identita všech relevantních proměnných a vztahů mezi nimi není známa a v každém případě se význam proměnných a jejich vzájemné vztahy mohou měnit.
Generalizující (aximoatický) přístup (Paul Davidson)
axiom ne-hrubé substituce; axiom ne-neutrality peněz a axiom ne-ergodického ekonomického světa.
Paul Davidson navrhuje následující klasifikaci způsobu, jakým mainstreamové a heterodoxní ekonomické teorie zacházejí s ekonomickou realitou a lidským poznáním budoucnosti: +„Koncepty vnější ekonomické reality“A. Neměnná realita (ergodicita)B. Transmutovatelná nebo kreativní realita (ne-ergodicita)Typ 1. Jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu je budoucnost známá nebo alespoň poznatelná.a. Klasické modely dokonalé jistoty.
b. Pojistněmatematické ekvivalenty jistoty, jako například modely racionálních očekávání.
c. Nové klasické modely.
d. Některé nové keynesiánské teorie.Některé aspekty ekonomické budoucnosti budou vytvořeny lidskou činností dnes a/nebo v budoucnosti. Rozhodnutí o „zásadní volbě“ je takové, které má zásadní vliv na ekonomické prostředí a podmínky, za kterých je rozhodnutí učiněno, se neopakují. Transmutovatelná ekonomická budoucnost je takovými rozhodnutími vytvářena, ale často v rozporu s tím, co činitelé zamýšleli.a. Keynesova obecná teorie a postkeynesiánská monetární teorie.
b. Spisy Sira Johna Hickse po roce 1974.
c. Klíčová experimentální analýza G.L.S. Shacklea.
d. Stará institucionalistická teorieTyp 2. V krátkodobém horizontu není budoucnost zcela známa kvůli určitým omezením v lidském zpracování informací a výpočetním výkonu.a. Teorie omezené racionality
b. Knightova teorie neurčitosti
c. Savageova teorie očekávaného užitku.
d. Některé rakouské teorie.
e. Některé novokeynesiánské modely (např. selhání koordinace).
f. Teorie chaosu, slunečních skvrn a bublin.
Fáze vývoje Postkeynesovské ekonomie Podle Fontana postkeynesovská ekonomie prošla těmito fázemi vývoje:
30./40. léta 20. století - Postkeynesiánská ekonomie začíná Keynesovou a Kaleckiho (!) revolucí v makroekonomii, nedobrovolnou nezaměstnaností a obchodním cyklu. 50./60. léta 20. století - Distribuce a růst: rozšíření principu efektivní poptávky na dlouhé období (postkeynesiánské modely d+g) a Kritika neoklasické makroteorie: kontroverze ohledně kapitálu. Kaldor (1966) aplikoval přístup růstu taženého exportem se zaměřením na odvětvové a regionální rozdíly. 70. léta 20. století (tzv. „romantický věk“) - Hledání velkého teoretického systému - Založení časopisů (CJE (1977), JPKE (1978)) a mikroekonomie (teorie firmy, teorie cen). Thirlwallův (1979) model růstu omezeného platební bilancí (Thirlwallův zákon), Minskyho (1975, 1977) teorie finanční nestability. 80./90. léta 20. století („věk nejistoty“) - Metody a metodologie (Arestis (1992), Lavoie (1992), Davidson (1994) - Endogenní peníze (Moore), hypotéza finanční nestability (Minsky) - Kaleckianovy distribuční a růstové modely (Rowthorn, Dutt, Bhaduri/Marglin). Po roce 2000 - Aplikovaná práce, hospodářské politiky, financializace - Integrované modely peněz, distribuční konflikt, efektivní poptávka, akumulace kapitálu + růst (analytické + SFC simulační modely). Různé režimy poptávky a růstu. Několik vazeb s CPE a IPE. Ekologická omezení a makroekonomická stabilita. Mezinárodní a rozvojová ekonomie. Měnová hierarchie a rozvoj.
Proudy postkeynesiánské ekonomie Postkeynesiánská ekonomie přežila jako utlačovaná menšina v teoretické ekonomii. Marc Lavoie uvádí, že v rámci post keynesovské komunity existuje těchto pět proudů.
Fundamentalisté (Keynes, starší J. Robinson, Minsky, Shackle, Weintraub, Davidson): fundamentální nejistota, rysy monetární produkční ekonomiky, finanční nestabilita, metoda. Kaleckiáni (Kalecki, Steindl, mladší J. Robinson): cenotvorba založená na nákladech, třídní konflikt, efektivní poptávka, rozdělení příjmů a růst Kaldorovci (Kaldor, Harrod, Goodwin, Godley): růst, režimy produktivity, omezení růstu v otevřené ekonomice, ekonomický a finanční systém Sraffovci/neoricardovci (Sraffa, Garegnani): ceny produkce v multisektorových systémech, volba technik, teorie kapitálu, dlouhodobé pozice ekonomiky, modely supermultiplikátorů Institucionalisté (Veblen, J.K. Galbraith, Lerner, Eichner): ceny, teorie firmy, monetární instituce, behaviorální a pracovní ekonomie.
Endogenní teorie peněz Postkeynesiánci po mnoho desetiletí zpochybňovali liberální přístup s argumentem, že peníze se vytvářejí endogenně, a proto banky nemusí čekat na přijetí vkladů, aby mohly poskytovat úvěry. Podle endogenního přístupu k penězům vznikají úvěry ex nihilo, pokud je dlužník bonitní. Banky nejsou pasivní a jejich rozhodnutí o poskytování úvěrů mohou ovlivnit ekonomickou aktivitu.
Poptávka po úvěrech (kolik si firmy a domácnosti chtějí půjčit), Nabídka úvěrů, která závisí na (a) finanční situaci dlužníků a (b) finanční situaci věřitelů.
Horizontalisté (např. Basil Moore, Marc Lavoie) se tradičně zaměřovali na (1) a 2 (a), zatímco strukturalisté (Sheila Dow, Thomas Palley) se také soustředili na 2 (b). Úrokové sazby jsou ovlivněny 2 (a) a 2 (b), ale také oligopolní silou bank a politikou centrální banky.
Od vypuknutí globální finanční krize je pohled postkeynesiánců na proces tvorby peněz stále více přijímán v akademické sféře a komunitě centrálních bank. R. Wray použil koncept Money manager capitalism (MMC) k vysvětlení procesů, které vedly ke globální finanční krizi.
Role stínového bankovnictví v procesu tvorby peněz je předmětem debaty mezi heterodoxními ekonomy. Stínové bankovnictví zahrnuje finanční zprostředkovatele, kteří provádějí transformaci splatnosti, úvěrů a likvidity bez přístupu k likviditě centrální banky nebo úvěrovým zárukám veřejného sektoru. Důležitým procesem, který provádí stínové bankovnictví, je sekuritizace (technika, která transformuje nelikvidní aktiva na likvidní obchodovatelné nástroje).