Uherčice () jsou obec v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji. Leží zhruba devět kilometrů severně od rakouského města Drosendorf a čtrnáct kilometrů západně od Vranova nad Dyjí. Žije zde obyvatel. Rozloha katastru činí 468 hektarů. Dvě třetiny katastru tvoří zemědělská a třetinu lesní půda. Vesnice Mešovice o rozloze katastru 782 hektarů je místní částí obce Uherčice a leží po obou stranách říčky Blatnice.
Obec je poprvé zmiňována v první polovině 14. století. V období husitských válek byla uváděna jako pustá. V 15. století se stali držiteli pusté obce Krajířové z Krajku, kteří zde založili malou gotickou tvrz. V druhé polovině 16. století ji přebudovali na renesanční zámek se zahradou. V 17. století prošel zámek barokními úpravami a obdržel francouzský park s oranžérií. Rod Collalto et Salvatore držel panství téměř 180 let. V 19. a do poloviny 20. století prosperoval vrchnostenský dvůr, lihovar, vápenka s lomem a vrchnostenský ovčín. Po odsunu německého obyvatelstva došlo k velké proměně obce. Majetek Collaltů byl zkonfiskován, zámek připadl státnímu statku Jaroměřice nad Rokytnou, sloužil Pohraniční stráži a několik let fungoval jako tábor nucené práce. Vedle zámeckého areálu s parkem a několika zemědělskými či sakrálními dominantami obec zkrášluje malý rybníček u zámku.
Etymologie a heraldika Název V historických dokumentech se objevují tvary jména obce: 1312 Ungerschicz, 1481 Ungeršice, 1564 Nowe Uherczicze, 1672 Ungerschütz, 1720 Ungarschitz a 1846 česky Uherčice a německy Ungarschitz. České i německé prameny odvozují název obce od lidí Ungerových či Uherových. Latinské označení Uhrů (Maďarů) Ungari, Hungari bylo v Evropě 12. století již běžným označením obyvatel uherského státu – Uhry (Ungaria, Hungaria). Německé prameny jednak poukazují na vznik vlastního jména Unger a na přímý vztah nositele jména k středověkému Maďarsku, kdy může vlastní jméno buď interpretovat jméno původu – nositel jména Unger pocházel přímo z Maďarska a nebo měl dobré vztahy s touto zemí, dlouhou dobu tam žil či bojoval jako žoldnéř.Uherčice Oproti tomu uvádí Časopis Německého spolku pro dějiny Moravy a Slezska (Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens), že říčka Blatnice protékající územím obce nesla před odsunem německého obyvatelstva název Ungarsbach a že název potoka neměl nic společného s Uhry. Jméno potoka bylo odvozeno od slovního základu "unge" – Kröte – ropucha, žabec, žabka, tedy potok s velkým výskytem žab.Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Band 10, Verlag des Vereines., Brno 1906, str. 144
Názvy tratí Místní názvy byly původním obyvatelstvem obce hojně užívány. Po odsunu německého obyvatelstva upadly názvy tratí zakreslené v katastrálních mapách z poloviny 19. století v zapomnění. Byly nahrazeny novými českými názvy, na jejichž utváření se podílelo dosídlené obyvatelstvo. Do roku 1945 používalo německé obyvatelstvo pomístní jména – Mühlbreiten, Jägerbreiten, Schießstadlbreiten, Kastenbreiten, Schaffereybreiten, Krautteichwiesen, Steinbruchbreiten, Mittrowitzer Hof, Fichteln, Scheiterbreiten, Brandbreiten, Schwarzbreiten, Uiberlandbreiten, Stadelbreiten, Kalkofenbreiten, Klampfermühle a Klampferteichwiesen. Po roce 1945 pracují katastrální mapy s pomístními názvy – Přední krabice, U zlaté studánky, Mitrov, Smrčina, Za stodolami, U vápenky, Malá spálená, Velká spálená, Kamenná, U kolny, U vysoké meze, Za parkem, Starý mlýn, Mlynářská.
Geografie a geologie náhled|Collaltové se zasloužili v roce 1802 o zbudování banketního sálu, který vznikl ze starého vězení a příruční sýpky v severním křídle zámku. Britská nadace "UK Friends of Czech Historic Buildings, Gardens and Parks" věnovala na obnovu havarijního stropu banketního sálu dar v hodnotě 30 000 liber. První etapa restaurátorských prací byla zahájena 17. července 2012 Obec Uherčice je součástí mikroregionu Vranovsko, který se nachází v západní části znojemského okresu a spolu s 21 obcemi (až na Vracovice) odpovídá obvodu pověřeného obecního úřadu Vranov nad Dyjí. Uherčice se nacházejí v jihozápadní části okresu Znojmo, který leží na jihu Jihomoravského kraje. Od statutárního města Brno jsou Uherčice vzdáleny přibližně sto kilometrů jihozápadním směrem. Od Znojma jsou vzdáleny čtyřicet kilometrů východním směrem. Dalším blízkým velkým městem je rakouské město Waidhofen an der Thaya vzdálené čtyřicet kilometrů jihovýchodním směrem. Hranice s Rakouskem prochází asi pět kilometrů jižně od Uherčic.
Dešná 9,2 km Lubnice 3,3 km Korolupy 3,6 km Mešovice 0,5 km 150px|větrná růžice Podhradí nad Dyjí 6,9 km Vratěnín 3,0 km Drosendorf 9,0 km Stálky 3,5 km
Geomorfologicky patří území Uherčic do části Českomoravské vrchoviny. Jedná se o pahorkatinu s prořezanými úzkými a hlubokými údolími. Nejnižší bod Vranovska se nachází v údolí řeky Dyje v jihovýchodním kraji (295,5 metrů). Nejvyšším bodem mikroregionu je Býčí hora (539,9 metrů). Samotné Uherčice leží při soutoku Vratěnínského potoka a říčky Blatnice na jejím pravém břehu. Na severu od obce se zvedá Olivetská Hora (481 metrů) a Kopka (485 metrů), na jihu je katastr obce ohraničen hluboce zaříznutým údolím řeky Dyje při vtoku z Rakouska zpět na území České republiky. Nachází se zde několik dominantních skalisek s vyhlídkou Bílý kříž. Na skalních vápencových a amfibolitových útesech se nachází vzácná teplomilná květena s reliktními vápnomilnými bory. V okolí obce se vyskytují velká tělesa krystalických vápenců, která byla v minulosti těžena a zpracovávána místní vápence. Dnes opuštěný lom slouží ke skládce odpadu.Územní plán obce Uherčice, Studio Region, Brno 2008
Podle § 3 odst. b) zákona 114/92 Sb. jsou v katastru obce považovány všechny lesní pozemky, všechny vodní toky, rybníky a údolní niva Blatnice za významné krajinné prvky. Na území obce se nachází z geologického hlediska evropsky významná lokalita Údolí Dyje (CZ0624095), chráněná území – Bílý kříž (Přírodní rezervace) a Uherčická louka (Přírodní památka). Na návsi proti obecnímu úřadu stojí evidovaný památný strom – Lípa. Do katastru obce také zasahuje navržený přírodní park Želetavka.
Klimatická oblast Uherčic spadá do oblasti mírně teplé s charakterem mírně teplého, mírně vlhkého vrchovinného klimatu s průměrnou roční teplotou 7 až 8 °C a s ročním úhrnem srážek cca 650 milimetrů. Počet letních dní, kdy teplota dosáhne alespoň 25 °C, se pohybuje v rozmezí od 40 až do 50 dní. Nejdůležitějším vodním tokem mikroregionu je řeka Dyje, která jihozápadně z Rakouska a odvádí také veškeré srážky. Hydrologicky spadá území obce do úmoří Černého moře. Řeka Dyje je v blízkosti obce Vranov nad Dyjí přehrazena a vytváří významnou Vodní nádrž Vranov. Dalšími významnými vodními toky v katastru obce jsou Blatnice vtékající do Želetavky a Vratěnínský potok.
Nejčastějším půdním typem v oblasti jsou hnědé lesní půdy. Většinu území obce pro zemědělskou produkci tvoří scelené lány bez mezí a starých cest. Les tvoří pouze 15,64 % z celkové plochy katastru a zůstal zachován především v zámeckém areálu, při toku Blatnice a jižně v okolí vodního toku Dyje v lesíku zvaném Smrčina a v Národním parku Podyjí. Vegetace je zastoupena hercynskou dubohabřinou, borovicí a modřínem.
Historie Nejstarší historie náhled|vlevo|Zámecká kaple svaté Lucie. Regině von Bechtold povolil v roce 1647 papež Inocenc X. celebrování mše svaté v prostorách uherčického zámku. Její syn František Benedikt zřídil na zámku v roce 1669 kapli a s jedním kaplanem, v roce 1697 ve Vratěníně zámeček Augustiniánům bosákům k založení kláštera. V roce 1699 položil tamtéž základní kámen k loretánské kapli a roku 1719 zahájil stavbu nového kláštera, který byl zasvěcen Mikuláši z Tolentina. Od té doby se konaly církevní obřady až do roku 1952 v zámecké kapli. Uherčice patřily pod Římskokatolickou farnost Vratěnín, kam byly také ze zdevastované kaple v sedmdesátých letech 20. století svaté obrazy a oltáře odvezeny Slovanské osídlení kolem 9. století n. l. dokládají archeologické nálezy východně od zámku. První písemná zmínka o Uherčicích pochází z darovací listiny ratifikované královnou Eliškou v roce 1312, kdy se část obce dostala darem do držení cisterciáckého ženského kláštera Vallis sanctae Mariae v Oslavanech. Isolda (Eysalda), manželka Matěje z Fulštejna (Matthäus von Fullstein), darovala klášteru před 10. srpnem 1312 zboží: ves Menharticíe a Hluboké, zboží v Bělčovicích s domem, loukami, poli a veškerým příslušenstvím, v Uherčicích s 10 a půl lány, v Kozojedech s loukami, lesy a veškerým příslušenstvím, jeden a půl lánu a zboží ve Stálkách, ves Stupešice se čtyřmi lány, lesy, loukami a příslušenstvím a konečně ves Křepice se čtyřmi lány, lesy, loukami a příslušenství.Dne 10. srpna 1312 potvrdili tento dar jak královna Eliška, tak král Jan Lucemburský. Viz CDM VI, s. 46-47, č. 62.Roku 1340 směnil klášter s Janem z Klimberka a jeho synem Janem svoji část lesa v Kozojedech za jinou část lesa tamtéž. MZA,sign.E9, P64. Následně „šlechetná paní Isolda, manželka Matouše z Fulštejna, do kláštera vstoupila a abatyší se stala“.
Zbylá část nadále zůstala příslušenstvím Vratěnína. Lipolt Krajíř z Krajku (pán na Frejštejně) obdržel od krále Zikmunda za své služby během husitských válek i obec Uherčice, která pravděpodobně musela být během husitských válek zpustošena, jelikož ještě v roce 1481 se oslavanská abatyše Kateřina u brněnského zemského soudu soudila s Volfgangem Krajířem z Krajku kvůli protiprávnímu držení řady vesnic a mezi zbožím uváděla i "pusté Ungeršíc". Znovu potvrzení této držby provedl král Vladislav II. v Budíně 21. února 1493. Lipoltův prasynovec taktéž zvaný Lipolt Krajíř z Krajku, pán na Cornštejně, oslavanskou část Uherčic přikoupil a ves nově osadil. Vybudoval zde pozdně gotickou tvrz, obehnanou příkopem (ve východní části tzv. „starého zámku“). V „Nových Uherčicích“ tak vzniklo za jeho synovce Jana II. Krajíře z Krajku centrum panství rodu Krajířů. Janův bratr Václav (Heinrich Wenzel Kraig von Kraik-Mladonowic) přebudoval uherčickou tvrz v letech 1552–1554 na renesanční zámek.
Roku 1562 prodali Krajířové Uherčice dolnorakouskému šlechtici Volfu Štrejnovi ze Švarcenavy. Volf přikoupil také bítovské a vranovské panství. Rozsáhlou přestavbu uherčického zámku dokončoval jeho protestantský syn Hanuš Volfart Štrejn. Náročné stavební úpravy s největší pravděpodobností rodinné finance značně vyčerpaly. K tomu propukla třicetiletá válka a Hanuš roku 1628 Uherčice prodal katolickému šlechtici Jakubu Berchtoldovi, dolnorakouskému místodržiteli a rádci císaře Ferdinanda II. Ten postupně skoupil další okolní majetky. V roce 1647 povolil papež Inocenc X. vdově Regině von Bechtold celebrování svaté mše na zámku v Uherčicích. AT-StiAGe, Urkunden, 1647 XII 18 Uherčické panství zdědil František Benedikt, který zřídil na zámku v roce 1669 kapli sv. Lucie s jedním kaplanem.Wolný Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften: Abt. II., Brünner Erzdiöcese, Bd. III., 1860, str. 311 Zemřel bez mužského následníka v roce 1690. Panství po koupi polní maršál Donat Johann Heissler z Heitersheimu brzy obohatil o panství v Písečném. Na zámku proběhly barokní úpravy rakouského architekta Francesco Martinelliho. Po smrti polního maršálka pokračoval v barokizaci zámku jeho syn František Josef Heissler. Roku 1731 Uherčice koupil svobodný pán císařský rada Antonín Izaiáš z Hartigu, ty pak syn Antonín Kazimír po jeho smrti roku 1764 prodal hraběti Nimptschovi.
Collaltovské panství