Renesanční měšťanský dům, někdy též nazývaný U sv. Kryštofa, na Velkém náměstí v Prachaticích, hlavní vchod do domu je ale umístěn na adrese Křišťanova čp. 36. Fasádu směrem do Velkého náměstí zdobí renesanční sgrafitová výzdoba arkýře se sv. Kryštofem. Dům je součástí Městské památkové rezervace Prachatice a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem ÚSKP.
Historie domu Dům je pravděpodobně až pozdně gotického původu a byl dodatečně přistavěn, zřejmě po požáru města v roce 1501, k bloku domů na východní straně náměstí. Zakryl tak do té doby viditelný pohled na kostel sv. Jakuba z Velkého náměstí. Dům č. p. 36 byl přistavěn k vedlejšímu gotickému domu č.p. 37 (U Jelena), jehož venkovní omítka a lomený oblouk byly nalezeny při průzkumu interiéru v roce 1995. Pravá strana arkýře není vynesena na krakorci, ale opírá se o zeď tohoto domu. Dům ve své historii prošel složitým stavebním vývojem, který postupně degradoval původní podobu. V pozdní renesanci byla překryta původní sgrafita novými omítkami s výmalbou. V baroku opět přibyla na fasádě nová omítka s výmalbou. Zároveň zřejmě bylo sneseno atikové patro nad korunní římsou. V 19. století došlo k radikální přestavbě, která tvarosloví fasády domu zásadně zjednodušila do podoby doložené před poslední rekonstrukcí v roce 1997. Rozdíl mezi vystupujícím parterem prvního podlaží osazeném jako arkýř na krakorcích a přízemím bylo necitlivě zrušeno zazdívkou. Na jednolitou nečleněnou fasádu byla nanesena břízolitová omítka. Podle Soupisu handlovníků se solí z roku 1570 byl vlastníkem domu v tomto roce Vondřej Šartl. Podle Soupisu handlovníků se solí z roku 1585 i soupisu obyvatel města z roku 1585 patřil dům v roce 1585 prachatické měšťance a solní obchodnici paní Ludmile Šartlové (pravděpoodbně vdově po Vondřeji Šartlovi). Zjednodušující úprava v 19. století byla dílem majitele domu Linharta Diocenta, který byl konšelem a patřil mezi přední prachatické měšťany. V letech 1995 – 1997 byla na fasádě domu odkryta a restaurována renesanční sgrafitové výzdoba arkýře se sv. Kryštofem. Výsledky průzkumu a restaurování shrnul Petr Pavelec.náhled|Rekonstrukce renesanční podoby domu podle restaurátorů (1997) Popis domu alt=Křišťanova č.p. 36, sgrafitová výzdoba arkýře|náhled|Křišťanova č.p. 36, sgrafitová výzdoba arkýře|vlevo Dvoupatrový podsklepený dům je situován v severním vrcholu východního domovního bloku zástavby Velkého náměstí. Zaujímá celou plochu úzké gotické parcely spojující severovýchodní nároží náměstí (parc. č. 37), ulici ústící z Velkého náměstí na Kostelní náměstí a Křišťanovu ulici, kde dům čp. 36 vyplňuje též parc. č. 38/3. Na severu k němu přiléhá dům Velké náměstí čp. 35, směrem na jih sousedí s domem Velké náměstí čp. 37. S domem čp. 36 v Křišťanově ulici sousedí směrem na sever dům Křišťanova čp. 34 a směrem na jih s domem Křišťanova čp. 171. Střecha nad západní částí domu je sedlová s dvojicí sedlových vikýřů opláštěných palubkami se čtvercovými čtyřtabulkovými okny. Ve střední části je mezi střechy vložena novodobá střešní terasa se vstupem od západu. Střecha nad východní částí domu je rovněž sedlová. Západní průčelí domu je dvouosé. V přízemí v severní ose je dvoukřídlý segmentově zaklenutý vstup, uzavřený jednokřídlými dřevěnými, z 2/3 prosklenými dveřmi s bočními světlíky a nadsvětlíkem, v jižní ose segmentově zaklenutý výkladec. První patro je povysazeno na jednoduchých kamenných konzolách, do nichž sklenuty segmentové pasy. Plocha fasády do náměstí je zdobena sgrafitem s figurálním obrazem mezi okny. Druhé patro (původně polopatro) bylo dodatečně nastavěno v renesanci a od prvního patra ho odděluje původní korodonová římsa. Dvě okna druhého patra jsou čtvercová čtyřtabulková, členěná do kříze. Fasáda je ukončena korunní profilovanou římsou, zřejmě klasicistního původu. Střecha sedlová s dvojicí sedlových vikýřů. Průčelí do Křišťanovy ulice je dvoupatrové z 1/2 20. stol. V přízemí jižně vstup do domu s novými dřevěnými dvoukřídlými plnými dveřmi. Zde je umístěna novodobá prodejna s obdélným horizontálním výkladcem, vstup a další výkladec, vše v kovových rámech s průběžným novodobým vývěsním štítem. Patra po třech dvojicích sdružených šestitabulkových dvoukřídlých oken, vložených jako náhrada původních pásových oken, jak naznačují společné parapetní římsy. Střecha s námětky. Střešní krytina je tvořena bobrovkami na řídkém laťování (korunové krytí).Pravděpodobný vzhled domu čp. 36 v renesančním stylu v době vzniku zpracovali restaurátoři Skořepa a Mašek v barevné fotodokumentaci ke své restaurátorské zprávě Sgrafitová výzdoba alt=Sv. Kryštof na průčelí domu č.p. 36 do Velkého náměstí|vlevo|náhled|Sv. Kryštof na průčelí domu č.p. 36 do Velkého náměstíSoučasný vzhled fasády domu do Velkého náměstí je výsledkem restaurování v roce 1996 – 7. V partiích s rozvilinami a sekundárními motivy analogicky odvoditelných z dochovaných ploch bylo rozhodnuto o rekonstrukci a v ústředním obraze sv. Kryštofa, kde chyběla část obrazu s Ježíškem, kterého světec nese na pravém rameni, bylo rozhodnuto o konzervačním přístupu bez rekonstrukcí. Sgrafito se dochovalo pouze na ploše fasády arkýřového nadzemního podlaží. Dům se v patře otvírá do náměstí dvojicí na výšku postavených obdélných oken, mezi které je vložen ústřední obraz sv. Kryštofa. Výzdoba arkýře na třech mělkých krakorcích, mezi kterými vybíhá dvojice stlačených segmentových oblouků, je uzavřena v iluzivním architektonickém rámci. Nad dvojicí krajních krakorců se původně vypínaly sgrafitové sloupy, na kterých ležel vlys zakončený profilovanou římsou oddělující atikové patro, dnes nahrazené druhým podlažím. Dochoval se pouze sloup nalevo. Z vysokého kanelovaného soklu, na kterém leží plintus a patka sloupu, vyrůstá jednoduchý neprofilovaný oválný dřík, ukončený prstencem, figurální hlavicí a krycí deskou. Dvojice oken pod kladím je rámová na šambránou, bohatě zdobenou rozvilinami, delfíny, volutami, andílky atd. Páska s analogickými motivy rámuje i segmentové spodní ukončení arkýře. V horní liště okenních šambrán jsou v ose umístěny medailony s profilem vousatého vojáka s přilbicí na hlavěNad levým oknem se dochovala z medailonu jen horní polovina a spodní část byla při restaurování analogicky odvozena z pandánového okna.. Prostor mezi okny byl vyhrazen ústředním motivům fasádní výzdoby. Vrchní dvě třetiny prostoru nad středním krakorcem vyplňuje obraz se sv. Kryštofem, který se s výjimkou nejvrchnější partie dochoval zcela neporušen. Plomba pohltila celou horní partii, včetně postavy Ježíška na světcově pravém rameni.Detaily sgrafit, postavy sv. Kryštofa a rožmberského znaku před a po restaurování zdokumentovali restaurátoři Skořepa a Mašek v barevné fotodokumentaci ke své restaurátorské zprávě
Rožmberský erb na sgrafitu a jeho datace náhled|Detail erbu Viléma z Rožmberka na domě čp. 36 Spodní třetina sgrafita byla vyhrazena pro rožmberský erb se štítem s růžicí, helmicí, překryvadly a klenotem v podobě malé růžice, který používal vladař domu rožmberského a majitel panství Vilém z Rožmberka (1535–1592) pouze do roku 1556.1556 si Vilém z Rožmberka polepšil rodový znak o zlaté břevno s černým hadem a střídající se červené a stříbrné kosmé pruhy ve spodní části erbu. Obohacení erbu mělo poukazovat na rodovou spřízněnost Rožmberků s italským rodem Orsinů, z jejichž znaku byly erbovní motivy přejaty. I když užití starší verze erbu nám může sgrafita teoreticky dobře datovat před rok 1556, není vyloučená ani o málo mladší datace. Dům nebyl ve vlastnictví Rožmberků a Prachatice nebyly ani rezidenčním městem rožmberského vladaře. Není tedy vyloučeno, že sgrafito na domě mohlo vzniknout v době, kdy již Vilém z Rožmberka používal nový znak (i v horizontu několika let.Zajímavým srovnáním rožmberských znaků na Velkém náměstí v Prachaticích je Stará radnice v Prachaticích (vystavěná v letech 1570-71), kde dochoval již polepšený znak Viléma z Rožmberka.náhled|Detail polepšeného erbu Viléma z Rožmberka na Staré radnici v Prachaticích Svatý Kryštof a inspirace Světec je zobrazen v duchu tradiční ikonografie a středověké legendistiky. Zobrazení znázorňuje všechny atributy: statný muž kráčí vodou, opírá se o masivní hůl v podobě kmene stromu a na ramenou přenáší na suchý břeh Ježíška. Postava je zobrazena tříčtvrtečním profilem doleva. Za levým ramenem sv. Kryštofa se na obzoru za vodou vypíná skalisko a na něm stojí domek se sedlovou střechou a drobnou víškou (patrně sanktusníkem), který lze v duchu legend interpretovat jako kapli, před kterou vyrůstá košatý strom. Bohatá zalamovaná drapérie světce vychází z pozdně gotických předloh. Petr Pavelec upozornil na možné souvislosti s významnými archivně doloženými předlohami. Prototypem celé této skupiny grafických listů, které se nápadně prachatickému sgrafitu podobají, byl nepochybně mědiryt Albrechta Dürera z roku 1521, který jeho následníci a kopisté zpracovávali až na drobné obměny a kvalitativní různost ve shodném provedení. náhled|Inspirací pro sgrafito byla podle uměleckohistorického rozboru a restaurátorské zprávy rytina Albrechta Dürera Význam sv. Kryštofa na průčelí domu Sv. Kryštof byl křesťanským světcem a mučedníkem, jehož příběh známe ze Zlaté legendy. Zde je líčen jako Kananejec obrovské postavy, který hledal nejmocnějšího vladaře na světě, aby mu sloužil. Při hledání se však zklamal, když zjistil, že jeho pán má strach z ďábla, opustil jej a začal sloužit ďáblu. I toho však opustil, když zjistil, že se bojí kříže. Poté Kryštof sloužil Kristu. Na radu poustevníka přenášel chudé a slabé přes řeku. Jedné noci přenášel malé dítě, jež se každým krokem stávalo těžším a těžším. Dítě se mu svěřilo, že je Kristus a že tedy na svých ramenou nesl tíži celého světa. Rovněž mu řeklo, aby zasadil svou hůl do země a ta druhý den vykvetla a vydala plody. V řečtině znamená jméno Kryštof „nosič Krista“. Nápis spojovaný se sv. Kryštofem zní: „Kdokoliv pohlédne na svatého Kryštofa, nebude v onen den jistě přemožen žádnou slabostí“. Sv. Kryštof byl proto zobrazován na stěnách budov a kostelů v nadživotní velikosti, tak aby byl i zdaleka viditelný. Sv. Kryštof byl i patronem poutníků, cestovatelů a horských cest. V Prachaticích má tedy jeho vyobrazení na domě souvislost s příchozími karavanami soumarů a dalších obchodníků a poutníků, cestujících po Zlaté stezce.
Datace sgrafitové výzdoby Sgrafitovou výzdobu fasády domu lze s ohledem na typologii sgrafita, vyobrazenou tematiku (vycházející ještě z pozdního středověku) i použití vzorového grafického listu Albrechta Dürera z roku 1521, přibližně datovat na přelom 40. a 50. let 16. století. Vzhledem k poručnictví nezletilých Rožmberků mezi léty 1545 až 1551 a výše zmiňované dataci užívání staršího rožmberského erbu, lze uvažovat se zpřesněnou datací vzniku výzdoby spíše někdy mezi roky 1551 až 1556. Slohově i zařazením do 50. let 16. století jsou k danému sgrafitu analogické ornamentální výzdoby okenních paspart v Praze na dvorní fasádě Týnské školy a domu č.p. 361/1 v Jilské ulici. Typické pro raná sgrafita je i hrubé odrývání pozadí, cíleně zde evokující dřevořez. Typologicky jde o přírodní pískové neprobarvené sgrafito, typické pro oblasti severní Itálie a jižního Švýcarska, odkud k nám z oblasti jezer Como a Lugano v 16. století přicházeli vlašští stavitelé a umělci, pracující na šlechtických i městských stavbách. Lze tedy předpokládat, i vzhledem k poměrně vysoké kvalitě sgrafita pro danou dobu 50. let 16. století, a k významné poloze Prachatic na jedné z nejvýznamnějších obchodních stezek spojující Čechy s Podunajím i Itálií (šlo o nejkratší a jednu z nejvyužívanějších a nejstarších cest, kudy na naše území proudili lidé, zboží a myšlenky z Itálie), že výzdobu provedl některý z italských umělců.
Obnova a restaurování v letech 1995 - 1997