Geoffrey Martin Hodgson (* 28. července 1946, Watford) je profesorem ekonomie a managementu v londýnském kampusu Loughborough University a zároveň šéfredaktorem časopisu Journal of Institutional Economics.

Hodgson je považován za jednu z předních osobností moderního kritického institucionalizmu, který realizuje kritického ducha a intelektuální tradici zakladatelů institucionální ekonomie, zejména Thorsteina Veblena. Jeho široké výzkumné zájmy sahají od evoluční ekonomie a historie ekonomického myšlení k marxismu a teoretické biologii. Nejprve se stal známým svou knihou Ekonomie a instituce: Manifest pro moderní institucionální ekonomii (1988), která kritizuje moderní „mainstreamovou“ ekonomiku a vyzývá k revizi ekonomické teorie na nových základech institucionalizmu. Jeho reputace se zvýšila díky trilogii novějších knih – Economics and Utopia (1999), How Economics Economics Forgot History (2001) a Evolution of Institutional Economics (2004), které všechny zahrnovaly Hodgsonovy argumenty do zaoblené a silnější kritiky hlavní ekonomické teorie.

V roce 1988 byl Hodgson zapojen do založení Evropské asociace pro evoluční politickou ekonomiku (EAEPE). Do roku 1998 byl jejím generálním tajemníkem. V roce 2000 Hodgson spoluzakládal The Other Canon, centrum a síť pro výzkum heterodoxní ekonomiky, s hlavním zakladatelem a výkonným předsedou Erikem Reinertem a dalšími. V roce 2013 spoluzakládal Hodgson spoluzakladatelku Světové interdisciplinární sítě pro institucionální výzkum (WINIR).World Interdisciplinary Network for Institutional Research (WINIR) Ve své knize Konceptualizace kapitalismu z roku 2015 a článku nazvaném „Právní institucionismus“ načrtl svůj vlastní výzkumný program právního institucionalizmu.

Instituce podle Hodgsona Podle Hodgsona jsou instituce věcí společenského života. Definuje je v článku z roku 2006 a uvádí, že instituce jsou „systémy zavedených a převládajících sociálních pravidel, která strukturují sociální interakce“. Příkladem institucí mohou být jazyk, peníze, právo, systémy vah a míry, způsoby jednání a organizace (například firmy). Úmluvy, které mohou být zahrnuty do zákona, lze také považovat za instituce.Hodgson, 2006, s. 2

Hodgson považuje za důležité o institucích způsob, jakým strukturují společenský život a formují naše vnímání a preference. Vytvářejí také stabilní očekávání. Tvrdí, že: „Obecně instituce umožňují uspořádané myšlení, očekávání a jednání tím, že lidským činnostem ukládají formu a důslednost.“ V důsledku toho instituce umožňují i omezují činnost.

Hodgson považuje instituce za systémy pravidel. Široce chápané pravidlo je „společensky přenášený a obvyklý normativní příkaz nebo imanentně normativní dispozice, že za okolností X do Y“.Hodgson, 2006, s. 3 To znamená, že k tomu, aby bylo účinné, musí být pravidlo zakotveno v dispozicích nebo návyky. Pouhé vyhlášky nejsou nutně pravidly v tomto smyslu. Návyky a zvyky pomáhají dát normativnímu statusu právní pravidlo, které může pomoci novému zákonu, aby se stal účinným. V procesu sociální interakce se normy neustále mění.Hodgson, 2006, str. 3–4

Old Institutional Economics podle Hodgsona Existuje samozřejmě jemné míchání některých starých amerických institucionistů s post keynesiánskou ekonomikou; opravdu, velký ekonom John Kenneth Galbraith mohl být skutečně chápán jako post keynesiánský a institucionální.socialdemocracy21stcentury.blogspot.com/2013/04/hodgson-on-essence-of-old-institutional

Hodgson (2000) popisuje podstatu staré institucionistické ekonomie, která je velmi zajímavá.

Člověk musí pečlivě odlišit novou institucionální ekonomii (řekněme Ronalda Coase a Douglassa Northa) od staro-americké institucionální tradice, protože nový institucionismus je skutečně jen variantou moderní neoklasické teorie.

Německá historická škola měla určitý vliv na rané americké institucionisty jako Richard Ely a Edwin Seligman, kteří oba studovali v Německu v 70. a 80. letech 20. stoletíviz Chang 2002: 129; Hodgson 2001, a starý institucionismus měl hlavní roli v krajině akademická ekonomie ve Spojených státech od konce 19. století do 40. let 20. století.(Hodgson 2000: 317)

Je důležité poznamenat, že samotný starý institucionismus se časem vyvíjel a mezi mnoha institucionistickými ekonomy existovaly historicky odlišné politické a politické názory, od konzervativního, centristického, liberálního až dokonce socialistického.Hodgson 2000: str. 320 Někteří starší institucionisté, jako jsou Commons, Mitchell, J. M. Clark, Paul Douglas a Arthur F. Burns, dokonce považovali svou disciplínu za slučitelnou s neoklasickou teorií nebo ji doplňovali.Hodgson 2000: 325

Přesto se starý americký institucionalizmus odlišil od neoklasické ekonomie.

Hodgson uvádí některé základní myšlenky staré institucionální ekonomiky takto:

Ekonomie se musí opírat o další obory, jako je psychologie, historie, sociologie a antropologie, aby mohla studovat jak lidské chování, tak sociální struktury (jako jsou instituce) relevantní v hospodářském životě; Na instituce musí být nahlíženo jako na klíčové prvky každé ekonomiky a ekonom musí analyzovat instituce; Každá ekonomika je vyvíjející se systém, který je otevřený a má velmi složité vztahy mezi jejími prvky, jako jsou lidé, společenský život, kultura, technologie, zdroje a politika. Neoklasická myšlenka založit ekonomii na individuálním agentu maximalizujícím užitek je mylná. Jednotlivci a jejich jednání mohou být formováni sociálními a kulturními faktory a institucemi. „Příčinná souvislost“ ze sociálního světa a institucí může výrazně změnit a formovat lidské chování.Hodgson 2000: 318

Hodgson správně vidí výše uvedený bod (4) jako to, co odlišuje starý institucionismus od tradiční neoklasické ekonomiky. Hodgson dělá zajímavé a důkladné pozorování neoklasické ekonomiky: „Skutečně připouští příliš mnoho neoklasické teorii, že má dostatečný teoretický základ, na kterém může stavět jakoukoli pro (nebo anti) tržní politiku. Neoklasická teorie není v zásadě ani pro-market, ani anti-market, protože nemá vůbec adekvátní teorii trhů. Místo toho, aby se spojovala s trhy, by bylo přesnější říci, že neoklasická teorie byla slepá vůči reálným trhům a následně k jejich ctnostem nebo neřestím.“Hodgson 2000: 321

To, co potřebujeme, není špatná teorie o trzích, ale správná, empiricky podložená a skutečná teorie reálných světových trhů. Z tohoto důvodu je studium sociálního života a institucí prvořadé. Přestože jsou lidé zjevně agenti hospodářského života, jedná se o obousměrný proces: závislost institucí na jednotlivcích, ale také institucionální formování jednotlivců.Hodgson 2000: 326 To znamená, že v ekonomice je třeba porozumět „příčinám nahoru i dolů“.Hodgson 2000: 327

Jako příklad lze uvést, že jednotliví spotřebitelé jsou konečnou hybnou silou kapitalismu a vkus a preference jednotlivce jsou hlavní hnací silou výroby; Spotřebitelská suverenita je myšlenka, která se obvykle používá k popisu této myšlenky. Moderní podniky a korporace však mohou aktivně utvářet vkus a preference spotřebitelů prostřednictvím multimiliardových dolarových programů reklamy, prodeje a jemných manipulací s osobními názory a touhami (Hodgson 2000: 325, citující práci Johna Kennetha Galbraitha). Tolik moderní reklamy je založeno nejen na klamavé reklamě, ale také na přímých podvodech. Jak to ovlivňuje výrobu a efektivitu, když jsou lidé manipulováni s nákupem věcí, které ve skutečnosti nedělají to, co mají dělat?

Abych to shrnul, Hodgson vidí podstatu starého institucionalizmu jako myšlenku, že „jednotlivec je sociálně a institucionálně ustavený“ a příčinná souvislost dolů je v ekonomickém životě důležitá.

OLD AMERICAN INSTITUTIONALIST SCHOOL

Early American Institutionalists and Associates

Francis A. Walker and the American Apologists Simon Nelson Patten 1852–1922 Henry Carter Adams, 1851–1921 Richard T. Ely 1854–1943 Edwin R.A. Seligman 1861–1939 William Trufant Foster 1879–1950 Waddill Catchings 1879–1969 Adolf A. Berle

Old Institutionalists

Thorstein Veblen 1857–1929 John R. Commons 1862–1945 John Maurice Clark 1884–1963 Clarence E. Ayres 1890–1972 Gardiner C. Means 1896–1988 Arthur R. Burns 1895–1981 Allan Gruchy Allyn A. Young 1876–1929

Business Cycle Institutionalists

Wesley Clair Mitchell 1874–1948 Leonard P. Ayres 1891–1972 Arthur F. Burns Frederick C. Mills Solomon Fabricant Simon Kuznets

Modern Institutionalists

Robert Heilbroner John Kenneth Galbraith Malcolm B. Rutherford Robert Frank John Adams Warren J. Samuels Mark R. Tool Rick Tilman Geoffrey Hodgson Anne Mayhew

Methodological Individualism podle Hodgsona Myšlenka „metodologického individualismu“ se poprvé objevila v díle 1908 Josepha Schumpetera, nejvýrazněji ji použili Hayek a Mises ve 40. letech 20. století k popisu své metodologie pro ekonomii a poté vstoupila do diskurzu o dalších oborech.Hodgson 2007: 212Individualism podle Hodgsona na socialdemocracy21stcentury.blogspot.com

Zajímavé je, že Schumpeterova skutečná definice „metodologického individualismu“ se lišila od definice, kterou použili Hayek a Mises, takže Schumpeter by neměl být spojován s moderním „metodologickým individualismem“ po roce 1945, jak je definován jako rakouská metodologie, a skutečně jako údajná univerzální metoda pro všechny sociální vědy.Hodgson 2007: 213–214 Neoklasická teorie používá atomistickou formu přístupu „metodologického individualismu“ a považuje ekonomiku za agregaci působení jednotlivých a racionálních agentů.

Existuje však zmatek v tom, jak je definován „metodologický individualismus“: zda se používá v (1) ontologickém nebo (2) metodologickém nebo vysvětlujícím smyslu. Ontologicky by „metodologický individualismus“ mohl být výrokem o tom, co ve skutečnosti existuje, ale liší se od metody vysvětlování sociálních jevů (metodologická definice).

V ontologickém smyslu je „metodologický individualismus“ často definován jako myšlenka, že jediná věc, která existuje ve společenském světě, je jedinec a dispozice, víry a zdroje jednotlivce. * Související metodologická myšlenka je, že „chování jakýkoli složitý systém lze zcela pochopit zvážením chování jeho složek a následným sečtením jejich účinků: „celek je součet jeho částí.“ (Keen 2011: 206). Toto je příklad silného redukcionistického omylu, kterého se mohou dopustit jak vědci, tak sociální vědci.

Je však společenský svět složen pouze z (1) jednotlivců nebo (2) „jednotlivců a interaktivních vztahů mezi nimi“?(Hodgson 2007: 215) Každý sociální svět musí mít sociální interakce. Je zřejmé, že sociální svět musí zahrnovat složité vztahy interakce mezi jednotlivci: je to nevyhnutelné. Jakákoli základní ekonomická výměna zahrnuje nejen sociální interakce, ale téměř vždy strukturovaný vztah zahrnující věci, jako jsou sociální zvyky, úmluvy, právo a sociální instituce.(Hodgson 2007: 218) Pokus definovat „metodologický individualismus“ jako metodu pro vysvětlení „společenských jevů ... výhradně z hlediska jednotlivců“ je nedosažitelný.(Hodgson 2007: 220) Když Rakušané jako Hayek přiznají, že složitost sociálních vztahů a interakce s přírodou dělají společnost víc než jen součet jejích částí, neviděli, že celá metoda „metodologického individualismu“ je neudržitelná a neopodstatněná.

A nyní nejdůležitější bod. Co je to se složitými společenskými vztahy, které zneplatňují jak „metodologický individualismus“, tak myšlenku, že makroekonomie musí mít přísné mikrofoundace? Odpověď je „naléhavé vlastnosti“: „Filozofická literatura o vznikajících vlastnostech stanoví, že nové vlastnosti se mohou objevit, když entity interagují, vlastnosti, které nejsou vlastněny entitami izolovanými. Voda má tedy vlastnosti, které nejsou vlastněny vodíkem a kyslíkem. Přiznání „interaktivních vztahů mezi jednotlivci“ při definování metodologického individualismu tedy otevírá dveře vlastnostem, které se objevují, a nikoliv vlastnostem jednotlivců, brané vážně.“Hodgson 2007: 220