Hugo Mensdorff-Pouilly (celým jménem německy Hugo Franz Maria Karl Friedrich Alfons Heinrich Rafael Graf von Mensdorff-Pouilly; 24. října 1929 Boskovice – 21. listopadu 2023 Praha) patřil k moravskému šlechtickému rodu lotrinského původu Mensdorff-Pouilly. Po roce 1948 zůstal v Československu, živil se např. jako garážmistr, po roce 1990 působil v diplomatických službách. Byl čestným rytířem Maltézského řádu a Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Spolu se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další statky zkonfiskované rodině po roce 1948.

Život náhled|vlevo|Zámek Boskovice Narodil se jako čtvrtý syn Alfonse Karla Mensdorff-Pouilly (1891 Boskovice – 1973 Boskovice), signatáře Národnostního prohlášení české šlechty v září 1939, a jeho manželky Marie, rozené Strachwitzové (1901 Zdounky – 1971 Boskovice). Rodina byla přes své předky spřízněna s několika evropskými vládnoucími rody. Když bylo Hugovi osm let, podržel hůl bývalému bulharskému carovi Ferdinandu I., který se zastavil na návštěvu v Nečtinách, západočeském sídle Mensdorffů, během léčení v Karlových Varech.

Doma mluvili německy a česky, po roce 1939 jen česky. Hugo měl sedm sourozenců, z nichž tři (Emanuel, Marie a Ida Žofie) od malička trpěli nevyléčitelnou nemocí. Domácího učitele měl pouze v první třídě, poté navštěvoval základní školu v Boskovicích. Do páté třídy a následně na klasické gymnázium chodil v Brně. Protože bylo Brno bombardováno, od kvinty do oktávy docházel na gymnázium v Boskovicích.

Po roce 1948 Po komunistickém puči se otec neúspěšně pokusil o emigraci, byl v Bratislavě zatčen a internován. Po propuštění z pracovního tábora se vrátil do Boskovic, kde pak pracoval jako dělník a skladník. Jako jediný ze synů zůstal v Československu i Hugo. Studium na gymnáziu už nemohl dokončit, byl vyloučen měsíc před maturitou. Také mu bylo odňato volební právo. Znovu odjel do Bratislavy, v hotelu Carlton byl zadržen, obviněn z potulky a poslán do tábora nucených prací. Dva měsíce strávil v Novákách, kde pracoval v chemické továrně. Tehdy na něj také tlačila Státní bezpečnost, aby podepsal spolupráci. Na vojnu nastoupil s ročním zpožděním, protože měl zraněné koleno a chodil o holi. Bydlel tehdy na Malé Straně v Praze. Vojenskou službu nastoupil v roce 1951 u PTP v Libavé. Pracoval ve stavebnictví do roku 1954, kdy byly PTP zrušeny. Pak prošel různá povolání, byl např. garážmistrem v Praze a posléze referentem výrobního družstva pro zpracování plastických hmot. V roce 1968 odjel se ženou a synem do Francie, ale po dvou týdnech se vrátili. Po smrti otce v roce 1973 si od památkářů pronajal několikapokojový byt po rodičích na zámku v Boskovicích, který používal jako sklad nábytku a při pobytu v Boskovicích tam přespával.

Po roce 1989 náhled|vlevo|upright|Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly u studničního šlapacího kola (16. stol.) na svém hradě Boskovice (2014). V červnu 1990 se stal pracovníkem ministerstva zahraničních věcí. Čtyři roky byl vicekonzulem v Paříži, pak v letech 1995–2007 působil v Praze na velvyslanectví Řádu maltézských rytířů. V rámci restitucí po roce 1989 dostal společně se sourozenci zpět boskovický zámek a další rodinné majetky (4500 hektarů lesa a 450 hektarů zemědělské půdy). Podílel se také na několika vydáních publikace Almanach českých šlechtických rodů.

Odsuzoval Benešovy dekrety. Netajil se monarchistickým přesvědčením; 25. listopadu 2017 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České (monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska), jež strana uděluje významným osobnostem veřejného života, které jsou s ní myšlenkově spřízněny a významně se zasloužily o propagaci jejích myšlenek.

Zemřel 21. listopadu 2023 v Praze ve věku 94 let jako poslední ze sourozenců. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo 11. prosince 2023 v kostele sv. Jakuba v Boskovicích, rekviem celebroval brněnský biskup Vojtěch Cikrle, po smutečních obřadech byla rakev s ostatky uložena do rodinného hrobu na hřbitově v Boskovicích, kde byli pohřbeni i jeho rodiče.

Rodina V Praze se 13. dubna 1963 oženil s Barborou Polákovou (26. 1. 1943 Praha – 19. 6. 2010 Čerčany). Rozvedli se v roce 1986. Narodil se jim syn Jan (* 17. 2. 1964 Praha), povoláním matematik. RNDr. Jan Mensdorff (nepíše se Mensdorff-Pouilly) žije v Praze a pracuje jako programátor.

Odkazy

Poznámky

Reference Osudy českých šlechticů, s 105 Osudy českých šlechticů, s 107

Návraty české šlechty, s. 348 Návraty české šlechty, s. 349 Návraty české šlechty, s. 350 Návraty české šlechty, s. 353 Návraty české šlechty, s. 365

Literatura

MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost šlechtických rodů v českých zemích. Praha : Mladá fronta, 1992. 206 s. . MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008. 668 s. .

Externí odkazy

Rodokmen rodiny Mensdorff-Pouilly na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Rodokmen (Paul Theroff’s Royal Genealogy Site) Mensdorffové-Pouilly, Modrá krev, Česká televize Hugo Mensdorff-Pouilly na portálu Paměť národa

Hugo Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Paměť národa Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Čestní členové Koruny České Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 24. října Kategorie:Narození v Boskovicích Kategorie:Úmrtí 20. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2023 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Boskovicích Kategorie:Muži