Dějiny Tchaj-wanu jsou dějinami území současné Čínské republiky zvané obvykle Tchaj-wan, podle největšího ostrova, na němž se nachází (celkem se republika rozkládá na 86 ostrovech). Tchaj-wan původně osídlily polynéské kmeny, ale od 12. století ho začali osidlovat Číňané a po vítězství komunistů na pevninské Číně roku 1949 se stal azylem protikomunistických čínských sil a alternativním čínským státem, který za datum svého vzniku označuje rok 1912, kdy padlo pod tlakem Sinchajské revoluce čínské císařství a vznikla republika.
Pravěk vlevo|náhled|Čelist označená jako Penghu 1 V pozdním pleistocénu byla hladina moře asi o 140 metrů nižší než dnes, takže Tchajwanským průlivem vedl pevninský most. Důkazem jsou nálezy zkamenělin obratlovců na dně průlivu mezi Peskadorskými ostrovy a Tchaj-wanem. Součástí těchto objevů je i čelist označená antropology jako Penghu 1, která zřejmě patří k dříve neznámému druhu rodu Homo, který žil před 450 000 až 190 000 lety.
Nejstarší důkaz o přítomnosti moderních lidí na Tchaj-wanu se skládá z fragmentů kostí a zubu nalezených v Chouqu a Gangzilinu v okrese Zuojhen. Jejich stáří se odhaduje na 20 000 až 30 000 let. Nejstarší důkazy lidské činnosti jsou štípané oblázkové nástroje paleolitické Čchang-pinské kultury nalezené v Čchang-pinu. Datované byly do doby před 15 000 až 5 000 lety. Stejná kultura se rozvíjela v Eluanbi na jižním cípu Tchaj-wanu a přetrvala až do doby před 5 000 lety. Analýza spor a pylových zrn v sedimentech Jezera Slunce a Měsíce naznačuje, že zemědělství založené na žďáření se v této oblasti rozvinulo před 11 000 lety. Na začátku holocénu, před 10 000 lety, stoupla hladina moří, vytvořila Tchajwanský průliv a odřízla ostrov od asijské pevniny. Nálezy z následující doby jsou kvůli tomu řídké, z této doby je doložen jediný hrob z období 4000 př. n. l.
Kolem roku 3 000 př. n. l. se vynořila neolitická Ta-pchen-kchengská kultura a rychle se rozšířila po celém pobřeží. Její naleziště jsou charakteristická šňůrovou keramikou, leštěnými kamennými tyčemi a břidlicovými hroty. Její příslušníci pěstovali rýži a proso, ale spíše byli závislí na mořských mušlích a rybách. Většina vědců se domnívá, že tato kultura není pokračovatelkou Čchang-pinské kultury, ale byla importována přes úžinu předky dnešních tchajwanských domorodců, kteří mluvili austronéskými jazyky. Tito lidé později z Tchaj-wanu osídlily i další ostrovy jihovýchodní Asie. Jazykovědci prokázali, že austronéské jazykové prvky z Tchaj-wanu jsou nejstarší v celé oblasti. Kontakt s okolím dokazují i nálezy nefritu, který byl z Tchaj-wanu exportován na Filipíny a jinam od počátku 2. tisíciletí př. n. l.
Železo se na ostrově objevilo v objevilo v souvislosti s Niao-sungskou kulturou, patrně šlo o dovoz. Kolem roku 400 se kujné železo začalo vyrábět lokálně, pomocí technologie pravděpodobně přivezené z Filipín.
Čínský zájem náhled|Socha Čchen Tiho v Lien-ťiangu První historicky doloženou čínskou výpravou na Tchaj-wan je expedice z 3. století př. n. l., již nechal vypravit první císař dynastie Čchin Čchin Š’-chuang-ti. Čínští rybáři se roku 1171 usadili na Peskadorských ostrovech a vzápětí byli napadeni bandity z Visayských ostrovů. Sungský dvůr vyslal k jejich ochraně vojsko, které se na ostrovech pak vyloďovalo pravidelně vždy na jaře a v létě. Ve 13. století nájezdy Mongolů rozvrátily říši Sung a řada Číňanů hledala azyl na okolních ostrovech, mj. na Tchaj-wanu. Mnoho z nich se usadilo natrvalo a jako v jiných částech jihovýchodní Asie vytvořilo obchodnickou vrstvu. Čínský cestovatel Wang Ta-jüan navštívil ostrov Tchaj-wan v roce 1349 a podal jeho první písemný popis. Zmínil se i o spatřené keramice z města Li-šuej, což dokládá činnost čínských obchodníků. Brzy se stal ostrov též základnou čínských pirátů. S výpravou proti nim se na něj dostal roku 1603 i cestovatel Čchen Ti. Ten pak sepsal zprávu nazvanou Tung-fan-ťi (šlo by přeložit jako Zpráva o východních barbarech). Popsal v ní domorodce a jejich životní styl i značný počet čínských osadníků, kteří prý ovládali i místní jazyky. První Portugalci pak zaznamenali kreolštinu, tedy směsici čínštiny a místních jazyků. Číňané také v 17. století vojensky odrazili pokus šógunátu Tokugawa o ovládnutí ostrova.
Evropské soupeření alt=Pevnost Zeelandia|náhled|270x270pixelů|Nizozemská pevnost Zeelandia a město Anping v 17. století. Dnes je oblast součástí města Tchaj-nan. Portugalci byl ostrov objeven v roce 1544. Nazvali ho Ilha Formosa (Krásný ostrov). V západním světě se název Formosa stal nejpoužívanějším označením Tchaj-wanu až do poloviny 20. století.
V 17. století se čínští kupci na Tchaj-wanu dostali do střetu s Evropany, kteří měli zájem na kolonizaci ostrova. O ostrov usilovali zejména Portugalci, Nizozemci a Španělé. Zájem Portugalců opadl, když získali Macao, které se jim zdálo strategičtěji položené.
Zato Nizozemci prostřednictvím své Sjednocené východoindické společnosti ovládli některé jihozápadní části ostrova a postavili v oblasti dnešního Tchaj-nanu i významné pevnosti Fort Zeelandia a Fort Provintia.Liščák, s. 34. Tchaj-wan se stal jedním z nejvýnosnějších koloniálních území nizozemské Východoindické společnosti.Liščák, s. 36.
Španělé vnímali nizozemskou prezenci na Tchaj-wanu jako ohrožení svých obchodních zájmů s Japonskem a rozhodli se obsadit některé severní části ostrova, kde vybudovali pevnost Fort Santo Domingo (na území dnešního Tamsui) a Fort San Salvador (na území dnešního přístavu Ťi-lung). Šestnáctiletá přítomnost Španělů na Tchaj-wanu ale skončila již v roce 1642, kdy nizozemská expedice o síle 11 lodí a 1000 mužů dobyla pevnost San Salvador.Liščák, s. 30,31.
Království Tungning
alt=Pevnost Zeelandia|náhled|vpravo|Koxinga přijímající kapitulaci Holanďanů (1. únor 1662). V sousední Číně bylo 17. století érou nestability a masivní emigrace, přičemž důvody byly politické – v té době mandžuská Říše Čching dobývala čínskou říši Ming.
Tchaj-wan se nakonec stal poslední baštou protimandžuského odporu. Mnoho slavných bitev s mandžuskými nájezdníky svedl kupec, pirát a vojevůdce Čeng Čcheng-kung (zvaný též Koxinga). Čeng Čcheng-kung vytlačil z Tchaj-wanu Holanďany a roku 1662 založil nezávislý stát Království Tungning, do jehož čela se postavil. Útočiště zde našli i uprchlíci hájící starou dynastii Ming. Králi byli ještě jeho syn Čeng Ťing a vnuk Čeng Kche-šuang. Nakonec však stát, který se rozkládal nad jihozápadní částí ostrova Tchaj-wan a nad souostrovím Penghu (Peskadory) náporu Mandžuů neodolal a roku 1683 jej dobyla říše Čching. Období Tungning značí i dobu, kdy se na Tchaj-wanu začíná objevovat čínská kultura. Do 17. století byla místní kultura tvořena výhradně tradicemi původního (domorodého) obyvatelstva.
Čchingský Tchaj-wan Čchingský vliv nad Tchaj-wanem lze rozlišit na pasivní období (1663 – 1874) a dobu, kdy pod hrozbou japonského rozmachu byl ostrov aktivně rozvíjen (1874 – 1895) a kdy se na necelých 10 let (1885 – 1895) stal samostatnou provincií čchingské říše.
Pasivní vláda Poté, co si říše podmanila krávoství Tungning, nařídil čchingský dvůr násilnou repatriaci většiny obyvatelstva čínského původu, čítající přibližně 100 000 imigrantů.Liščák, s. 54. Důvodem byla politika čchingského dvora, která se snažila zabránit tomu, aby se ostrov stal pirátským doupětem či základnou jakékoliv protivládní moci. Avšak i přes pasivní politiku a zákaz imigrace na Tchaj-wan přicházeli osadníci, převážně z oblastí Fu-ťien a Kuang-tung, kteří postupně začali osídlovat západní pobřeží ostrova a rozvíjet převážně zemědělské hospodářství.Liščák, s. 53,54. Postupem času začali noví osadníci (na ostrov směli cestovat jen muži) pronikat dále do vnitrozemí ovládané kmeny původních obyvatel Tchaj-wanu. Výsledkem byly časté konflikty ale také míšení obou etnických skupin mezi sebou.Liščák, s. 58.
Aktivní rozvoj Japonská expanze v období Meidži a konkrétně incident Mu-tan (八瑤灣事件) a následná japonská vojenská expedice na Tchaj-wan byly varovnými signály pro čchingský dvůr, který záhy začal posilovat obranu a rozvíjet infrastrukturu. Další potvrzení důležitosti Tchaj-wanu pro říši přinesla tonkinská válka, v jejímž důsledku byl na ostrov vyslán prozápadní reformista Lau Ming-tuan. V roce 1885 se Tchaj-wan stal samostatnou provincií (do té doby spadal pod jurisdikci provincie Fu-ťien). Bylo založeno nové hlavní město Tchaj-pej nahrazující Tchaj-nan (1887) a byla zprovozněna první železniční trať (1891).
Fakticky bylo ke konci čchingského období přibližně 45% území Tchaj-wanu (západ a sever) ovládáno říší Čching a osídleno více než dvěma miliony obyvatel chanského či smíšeného původu. Zbytek (východ, jih a pohoří) byl volně obydlen původním obyvatelstvem.Chou, s. 132.LIŠČÁK, Vladimír. Han immigration to Taiwan since the 17th century and changes in place names [přednáška, elektronická publikace].
Japonská nadvláda V roce 1895 předal mandžuský dvůr Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy Japoncům jako válečnou reparaci po prohrané první čínsko-japonské válce, vedené jinak hlavně o Koreu. Japonci vládli Tchaj-wanu až do roku 1945. Učinili z něj svou „obilnici“, přesněji zásobárnu subtropického ovoce. Vedli nicméně nemilosrdnou japonizační politiku, která budila odpor u čínsky cítícího obyvatelstva, a to nezřídka i ozbrojený. Od roku 1911, tedy od vzniku Čínské republiky s nacionalistickým Kuomintangem jako její hlavní politickou silou, se čínští rebelové na Tchaj-wanu mohli opřít i o podporu z pevniny. Japonci se pak zapojili do druhé světové války na straně tzv. Osy (spolu s nacistickým Německem a fašistickou Itálií). V roce 1943 Spojenci na konferenci v Káhiře rozhodli, že podaří-li se jim síly Osy porazit, připadne Tchaj-wan znovu Číně. To se po japonské kapitulaci v roce 1945 skutečně stalo.
Příchod Kuomintangu náhled|100px|Státní znak od dob Čínské republiky na Tchaj-wanu Kuomintangská vláda vedená Čankajškem jmenovala guvernérem ostrova Čankajškova přítele, generála Čchena I. Ten se však stal mezi místním obyvatelstvem krajně nepopulární. V únoru 1947 proti němu vypuklo povstání, které Čchen I brutálně potlačil. Čankajšek stál zprvu za generálem, ale na nátlak vlastních ministrů ho nakonec odvolal (a později dal dokonce popravit).
Brzy na Tchaj-wanu (v největším městě Tchaj-pej) musel hledat útočiště i sám Čankajšek, když jeho Kuomintang v občanské válce na pevnině prohrál s Maovými komunisty. Přišel spolu s dvěma miliony dalších protikomunistických uprchlíků. Zprvu byla situace uprchlé vlády zoufalá. Čchen I jí v minulých letech neudělal ideální entrée mezi starousedlíky a ani mezinárodní podpora takřka neexistovala. Ani Spojené státy neviděly Čankajška jako perspektivního spojence. První rok byl spíše „čekáním na invazi“ ze strany komunistické Číny, přičemž vyhlídky na vítězství nebyly dobré. Vše ale změnila Korejská válka, v níž se střetl východní a západní blok, a která vypukla v červnu 1950. Spojené státy Tchaj-wan potřebovaly jako základnu a „nepotopitelnou letadlovou loď“ pro boje na Korejském poloostrově. Daly tudíž Čankajškovi mezinárodní záruky státní existence a poskytly i významnou hospodářskou pomoc.
Diplomatická prohra a ekonomický tygr