Boeing E-4 Advanced Airborne Command Post (AACP), také Nightwatch nebo neoficiálně „doomsday aircraft“ („letadlo soudného dne“) je letadlo velení a řízení, které od roku 1974 slouží v americkém letectvu. Stroj má primárně sloužit jako mobilní velitelské stanoviště pro prezidenta Spojených států, a to hlavně v případě jaderné války. Je navrženo tak, aby odolalo elektromagnetickému pulsu jaderné exploze a zůstalo zcela neporušené. Minimálně jeden E-4B je neustále v pohotovosti, aby byl k dispozici americkému prezidentovi, ministru obrany a Hlavnímu štábu ozbrojených sil USA.
Americký prezident při svých návštěvách v zámoří obvykle používá Air Force One. Letoun E-4B se však vždy nachází na nedalekém letišti, aby byl k dispozici, pokud by se vyžadovala okamžitá evakuace v případě hrozící jaderné války.
E-4 Nightwatch je z hlediska nákladů na provoz nejdražším letadlem amerického letectva. Náklady na letovou hodinu E-4 dosahují 159 529 dolarů.this chart shows the incredible cost of operating the US Air Force 's most expensive planes
Vývoj E-4 bylo zařazeno do služby v roce 1974, kdy nahradilo letadla EC-135J. Letadlo je modifikovanou verzí Boeingu 747-200. První čistě vojenská varianta E-4A/B je používána jako létající velitelské stanoviště pro amerického prezidenta a generalitu v případě atomové války. Zálet E-4A (výr. č. 20682/202) odvozeného z typu B747-200B proběhl 13. června 1973 a 16. července již letoun převzala jednotka 1.ACCS, 55.SRW na základně Offutt v Nebrasce. Druhý exemplář E-4A (výr. č. 20683/204) poháněla stejná čtveřice motorů Pratt & Whitney JT9D-7W, která stroj 11. září 1973 poprvé vynesla do vzduchu. Třetí letoun E-4A (výr. č. 20684/232) zalétaný 6. června 1974 měl instalované pohonné jednotky General Electric GE CF6-50-E2. Po převzetí USAF byly všechny tři dosud nevybavené stroje postupně předány do dílen společnosti E-Systems, kde v průběhu roku 1974 proběhla instalace avioniky. Požadavek na standardizaci pohonných jednotek následně vedl k náhradě motorů JT9D prvních dvou letounů za výkonnější F103-GE-100.
Čtvrtý vyrobený stroj byl vybaven třinácti komunikačními systémy se 46 anténami a zesíleným palubním elektrickým systémem. Jeho označení bylo změněno na E-4B (výr. č. 20949/257) a první let vykonal 29. dubna 1975. Po prověření operačních schopností E-4B podepsalo velitelství USAF v červnu 1980 kontrakt na modifikaci tří předchozích E-4A na standard E-4B. Letouny byly postupně dohotoveny v období let 1983 až 1985.
První dvě letadla byla americkému letectvu dodána v roce 1973 pod označením E-4A, přičemž byly poháněny čtyřmi motory Pratt & Whitney JT9D. Ke konci roku 1975 se k této dvojici přidal i třetí stroj, avšak jeho pohon již zajišťovaly motory GE F103 (CF6). Čtvrté a zároveň poslední z těchto letadel bylo zavedeno v lednu 1980. Od předchozích tří strojů se odlišovalo dodatečným vybavením (včetně viditelného hrbu na vrchní části trupu) a neslo označení E-4B. V roce 1985 byly na tento standard upraveny i první tři letadla, přičemž první dva kusy získaly také motory CF6. K další a zatím poslední modernizaci celé letky došlo v roce 2005.Boeing E-4 Advanced Airborne Command Post
Konstrukce náhled|Vnitřní uspořádání prostorů E-4 Hlavní paluba je rozdělena do šesti funkčních prostorů: pracovní místnost velení, konferenční místnost, briefingová místnost, pracovní místnost operačního týmu, komunikační místnost a odpočinková zóna. E-4B může přepravit až 112 osob včetně společného operačního týmu, posádky, personálu údržby a zabezpečení, komunikačního týmu a dalších vybraných osob.E-4B
Charakteristický hrb na vrchní části trupu chrání robustní vysokofrekvenční a satelitní anténu pro komunikaci se zemí.
Maximální dolet stroje je 11 000 km, může však být prodloužen díky schopnosti tankování paliva za letu. Letová vytrvalost E-4B je 12 hodin, za podpory tankerů však může vydržet ve vzduchu až 72 hodin. Letadlo dosahuje maximální rychlosti 965 km/ h ve výšce 9 100 m.
Uživatelé
: Americké letectvo – disponuje 4 letadly E-4B, která se nacházejí na základně Offutt v Nebrasce.
Specifikace (E-4B) náhled|E-4B se připravuje na tankování ve vzduchu prostřednictvím letounu KC-10 Extender
Technické údaje Posádka: 4 (včetně 2 pilotů) Kapacita: 112 cestujících Rozpětí křídel: 59,7 m Délka: 70,5 m Výška: 19,3 m Nosná plocha: 510 m² Prázdná hmotnost: 190 000 kg Maximální vzletová hmotnost: 360 000 kg Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor General Electric CF6-50E2 Tah: 234 kN
Výkony Cestovní rychlost: 895 km/h Maximální rychlost: 965 km/h ve výšce 9 100 m Dolet: 11 000 km Dostup: více než 13 716 m
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Americká průzkumná letadla E-4 E-4