Jill Freedmanová (nepřechýleně Freedman; 19. října 1939 Pittsburgh – 9. října 2019) byla americká dokumentární fotografka. Žila a tvořila převážně v New Yorku.
Životopis Jill Freedmanová se narodila v Pittsburghu v Pensylvánii, její otec byl obchodní cestující a matka zdravotní sestra. V roce 1961 dokončila University of Pittsburgh v oboru sociologie. Po ukončení školy odešla do Izraele, kde pracovala v kibucu. Když jí došly peníze, tak zpívala, aby si vydělala na živobytí; pokračovala ve zpěvu v Paříži a televizní varietní show v Londýně. V roce 1964 přijela do New Yorku a pracovala v reklamě a jako copywriter. Řemeslu fotografie se učila sama, ovlivnil jí André Kertész, W. Eugene Smith, ale hlavně jí pomáhal její pudl Fang:
Andy Grundberg si také všiml, že její styl ovlivnili: Henri Cartier-Bresson, Donald McCullin, Leonard Freed a Weegee, ale vzápětí dodal: „Abychom ocenili fotografie, je třeba vzít v úvahu jejich podstatu, nikoli jejich styl. ... Lidské vztahy – zejména pouta bratrství – ji fascinují.“
Po atentátu na Martina Luthera Kinga opustila Jill Freedmanová svou práci a odešla do Washingtonu, DC. Žila v Resurrection City, chudinské čtvrti, která v roce 1968 uspořádala kampaň Chudých lidí na Washington Mall, kde fotografovala. Série fotografiií byla publikována v magazínu Life a v roce 1970 byly shromážděny v první knize umělkyně Old News: Resurrection City. Nezávislý americký umělecký kritik A. D. Coleman o knize napsal:
Freedmanová poté žila v automobilu Volkswagen kombi, následovala cirkus Clyde Beatty-Cole Brothers. Dva měsíce fotografovala „dvě představení denně a jedno představení každou neděli. Sedm týdnů noční služby a cestovala přes New York, Massachusetts, New Jersey, Rhode Island, New Hampshire, Vermont, Pennsylvania a Ohio. Chtěla fotografovat cirkusové umělce jako lidi. Coleman napsal:
Její dílo bylo publikováno v roce 1975 v knize Cirkusové dny.
Freedmanová fotografovala tehdy drsnou oblast 42. ulice a uměleckou scénu ve studiu 54 a SoHo.
V roce 1975 začala Freedmanová fotografovat hasiče v oblasti Harlemu a Bronxu. To jí zabralo dva roky; žila s hasiči, spala v hlavním autě a na podlaze. Výsledkem byla kniha, Firehouse, publikovaná v roce 1977.
Někteří hasiči byli dříve policisty a navrhovali, jestli by Freedmanová nemohla fotografovat práci policie. Freedmanová neměla policii moc ráda, ale usoudila, že mezi nimi také musí být dobří policisté. Pro svůj cyklus Street Cops (1978–1981) doprovázela policisty do oblastí New Yorku jako jsou Alphabet City nebo Times Square, trávila čas s těmi, kteří vypadali jako dobří lidé. Výsledkem práce byla kniha Street Cops. Tehdejší recenzent časopisu Popular photography poznamenal, že „vášnivá fotožurnalistická esej včerejška“ byla „ohroženým druhem“, než obživla ve fotoknihách, jako je tato. Recenzent popsal Street Cops jako „[oslavu] hrdinství, soucitu a humoru profesionálů z New Yorku“ a že kniha „je tradiční a uspokojivá v tom, že splňuje kombinaci zřídka úspěšnou: organické spojení textu a fotografií„.
Kritikové o fotografování v New Yorku:
Během sedmdesátých let byla Freedmanová krátce spojena s agenturou Magnum Photos, ale členkou se nestala. Chtěla vyprávět příběhy prostřednictvím fotografie, ale chtěla se vyhnout zástěrce požadované pro získání provizí; a proto si stanovila své vlastní úkoly. Měla potíže se uživit, ale prodávala tisky ze stánku postaveného před budovou Whitney Museum. V roce 1983 kritik New York Times Andy Grunberg zařadil její černobílé pouliční fotografie New Yorku, do skupiny společně s Leeem Friedlanderem, Fredem R. Conradem, Brucem Davidsonem, Royem DeCaravou, Billa Cunninghama, Sary Krulwichové a Rudyho Burckhardta.
V roce 1988 Freedmanová zjistila, že je nemocná. Náklady na zdravotní péči znamenaly, že musela opustit svůj byt nad Sullivan Street Playhouse; a v roce 1991 se přestěhovala na Miami Beach. Tam byla sice nespokojená , ale byla schopna hodně číst. Někdy pracovala pro Miami Herald. Také se jí podařilo publikovat fotoknihu psů, která byla označena za „klišé fotografie“ psů. Vydala také druhý díl ze dvou fotoknih Irska, o které Publishers Weekly napsal, že „láskyplně zachycuje trvalé aspekty irské tradice“.
Kolem roku 2003,“Five years ago„, says a newspaper article published on April 27, 2008; therefore presumably in 2002 or 2003. Accessed March 4, 2017. Freedmanová se vrátila do New Yorku. Během její nepřítomnosti byla šokována a zarmoucena: “Když jsem viděla, že z 42. Ulice udělali Disneyland, jen jsem tam stála a plakala.“ V roce 2007 se přestěhovala na místo poblíž parku Morningside a v roce 2015 tam stále žila.
Během první části své kariéry byla Freedmanová uchvácena procesem fotografického tisku. Fotografovala aparátem Kodak Tri-X a ráda používala 35 mm objektiv a dostupné světlo a pro tisk používala papír Agfa Portriga Rapid. Do konce roku 2016 neměla temnou komoru. Zdůraznila, že fotoaparát, ať už filmový nebo digitální, je pouze nástrojem. Při jiné příležitosti souhlasně citovala Elliotta Erwitta v tom, že se pokouší dělat vynikající práci a neměla by se znepokojovat technickými otázkami.
Freedmanová byla jednou ze 13 fotografů, kteří předváděli, jak fotografují New York v Everybody Street, filmu Cheryl Dunn z roku 2013. Spolu s Richardem Kalvarem, Alexem Webbem, Rebeccou Norris Webbovou, Maggie Steberovou a Mattem Stuartem byla během týdne Art Basel hostem na Miami Street Photography Festivalu 2016 v HistoryMiami Muzeu.
Grundberg v roce 1982 napsal, že „hlavním klíčem v práci [Freedmanové] je rozhořčení nad nespravedlností, obdiv k přeživším je minoritní“. Maggie Steber řekla o Freedmanové:
V roce 2016 byla práce a kariéra Freedmanové zejména její představy o New Yorku, předmětem obnoveného zájmu, který se objevil ve více článcích časopisu VICE včetně čísla z roku 2016 a na Art Basel Miami.
Osobní život V jejím pozdějším životě žila Freedmanová v Harlemu.
Jill Freedmanová zemřela 9. října 2019 na komplikace rakoviny v pečovatelském zařízení na Manhattanu. Bylo jí 79 let.
Ceny a vyznamenání 1973: New York Magazine Photo Contest, první cena 1973: National Endowment for the Arts, Photography Fellowship 1974: New York State Council on the Arts, Creative Artists Public Service Program (CAPS) Photography Grant 1982: A.J. Muste Journalism Award – Rex Stewart for Street Cops 1982: Leica Medal of Excellence (první příjemce) 1983: National Endowment for the Arts, skupinový fotografický grant na projekt Lower Manhattan 1984: American Society of Magazine Photographers (ASMP), Award for Photographic Books 1994: Alicia Patterson Foundation, Fellowship for The Holocaust, 50 Years LaterFor the award-winning work, see Jill Freedman's group of series: „Survivors“, „The Reproachful Voices of the Dead “, „Judenrein“ , „Traces of the Past “ at Alicia Patterson Foundation. 2001: Královská fotografická společnost, Honorary Fellowship
Výstavy
Vybrané samostatné výstavy Jill Freedman: Pictures from New York, The Photographers' Gallery, Londýn, březen 1974.Exhibition history, 1971 – present (PDF), The Photographers' Gallery, 2015. Accessed March 5, 2017 The Circus and Other Scenes, The Photographers' Gallery, Londýn, červen 1974. Jill Freedman, The Photographers' Gallery, Londýn, červen 1976.Exhibitions at The Photographers' Gallery 1971–Present (DOC), The Photographers' Gallery, February 13, 2013. Accessed March 4, 2017. PhotoGraph Gallery, New York, leden 1982. University Center Gallery, Drew University, Madison, New Jersey, May 1982. Street Cops: Jill Freedman, The Photographers' Gallery, Londýn, září – říjen 1982. Jill Freedman Photographs, Museum of Contemporary Photography, Columbia College, Chicago, prosinec – leden 1985.„Jill Freedman photographs “, Museum of Contemporary Photography. Accessed March 4, 2017. The source doesn't make clear whether this was from December 1984 to January 1985, or from December 1985 to January 1986. Street Cops, Nikon Salon, Ginza, Tokyo, 1985.Ina Nobuo Shō 20-nen: Nikon Saron ni miru gendai shashin no keifu (伊奈信男賞20年：ニコンサロンにみる現代写真の系譜) = Ina Nobuo Award '76–'95 (Nikon Salon Books 23; Tokyo: Nikkor Club, 1996), p. 153. (The source doesn't specify the period within 1985, but suggests that it was late in the year.) Jill Freedman: 60's to the present, Witkin Gallery, New York City, prosinec 1996 – leden 1997.Roberta Smith, „The world through women's lenses“, The New York Times, December 13, 1996. Accessed March 6, 2017. Laughter and love: A romp through Ireland, M. J. Ellenbogen Photography, White Plains, NY, březen 2006.„Calendar“, The New York Times, February 26, 2006. Accessed March 6, 2017. Here and There, A.M. Richard Fine Art, Brooklyn, New York, duben – květen 2007. Společně s výstavou Photographs of 42nd Street Andrewa Garna.„Jill Freedman: Here and there “, A.M. Richard Fine Art, 2007–03–04. Accessed March 4, 2017.„Andrew Garn: Photographs of 42nd Street “, A.M. Richard Fine Art, March 4, 2007. Accessed March 4, 2017. Resurrection City 1968, Higher Pictures, New York City, duben – květen 2008.„Jill Freedman: Resurrection City, 1968, Higher Pictures, 2008. Accessed 4 March 2017.Niko Koppel, “A photographer and her subject, reunited decades later„, The New York Times, May 8, 2008. Accessed March 5, 2017. Street Cops 1978–1981, Higher Pictures, New York City, září – říjen 2011.“Jill Freedman: Street Cops 1978–1981„, Higher Pictures, 2011. Accessed March 4, 2017.“Jill Freedman„, The New Yorker. Accessed March 5, 2017. Street Cops, The President's Gallery, John Jay College of Criminal Justice, CUNY, září – říjen 2012“'Jill Freedman: Street Cops' exhibition„, John Jay College, 2012. Accessed March 4, 2017. Circus Days 1971, Higher Pictures, New York City, leden–březen 2013.Jonas Cuénin, “Jill Freedman: Circus Days„, L'Œil de la Photographie, February 21, 2013. Accessed March 8, 2017.Alison Meier, “Seedy side of the circus„, Salon, February 18, 2013. Accessed March 8, 2017. Long Stories Short, Steven Kasher Gallery, New York City, září – říjen 2015. Z velké části se jedná o dosud nezveřejněné práce Freedmanové.“Jill Freedman: Long stories short„, Steven Kasher Gallery, 2015. Accessed March 4, 2017.Norman Borden, “Freedman's photos revel in vintage New York„, The Villager, October 7, 2015. Accessed March 4, 2017. Resurrection City, 1968, Steven Kasher Gallery, New York, 2017
Vybrané skupinové výstavy Circus: The real people, Neikrug Galleries, New York City, květen 1972. Spoluvystavují: Charles Reynolds. Soho Photo, New York City. Spoluvystavují: Harvey Stein and Mike Levins.David L. Shirey, “Art: Downtown scene„, The New York Times, March 18, 1972. Accessed 2017–03–06. Rated X, Neikrug Galleries, New York City, June 1972.Gene Thornton, “Photography„, The New York Times, June 11, 1972. Accessed 2017–03–06. “The few successful pictures in this exhibition show nudity and sex as somehow existing here in the world with the rest of us. Jill Freedman treats it as a comic spectacle.„ Third Eye gallery, New York City, březen 1976.Ann Barry, ed, “Arts and leisure guide„, The New York Times, March 7, 1976. Accessed 2017–03–06. Street Kids, New York Historical Society, New York City. Spoluvystavují: Lewis W. Hine, Jacob Riis, Ben Shahn, Alfred Eisenstaedt, Bruce Davidson a Ken Heyman.“New photo shows full of surprises„, The New York Times, February 17, 1978. Accessed 2017–03–06. Manhattan Portraits, Federal Hall National Memorial, New York City, September 1984. Spoluvystavují: Laurence Fink, George Malave, Toby Old, Sy Rubin, Ed Fausty a Brian Rose.Richard F. Shepard, “Going out guide„, The New York Times, September 27, 1984. Accessed 2017–03–06. The Animal in Photography, 1843–1985, The Photographers' Gallery, Londýn, červen – září 1986.