Labouristická strana (Labour Party, Strana práce) je středolevicová politická strana ve Velké Británii. Byla založena na počátku 20. století. Od roku 1920 je hlavní stranou na levé straně politického spektra v Anglii, Skotsku a Walesu, ale ne v Severním Irsku, kde teprve nedávno zahájila budování své organizační struktury. Od vítězství ve volbách roku 2024 je vládní stranou.
Ve volbách roku 1997 strana pod vedením Tonyho Blaira zvítězila, i když se původní velká většina v Dolní sněmovně snížila na 167 křesel a roku 2005 až na 66 poslanců. Strana je členem Strany evropských socialistů a Progresivní aliance, status pozorovatele drží u Socialistické internacionály.
Historie Vznik Labouristické strany se datuje na konec 19. století, kdy začala být zřejmá potřeba vzniku nové strany, která by reprezentovala zájmy městského proletariátu a dělnického hnutí, jehož počet se zvyšoval a který nedávno získal volební právo. Někteří odboroví předáci se začali zapojovat do politiky a Liberální strana podporovala některé z nich jako kandidáty ve volbách.
Roku 1899 člen Doncasterského odborového svazu železničních pracovníků navrhl, aby bylo svoláno jednání Federace odborových svazů, na kterém by došlo ke sjednocení levicově orientovaných skupin a vytvoření jednotné organizace na podporu kandidátů ve volbách. Konference se sešla v únoru 1900 v Memorial Hall za účasti organizací zastupujících asi jednu třetinu členů federace. Na ní byl vytvořen výbor (Labour Representation Comitee), který měl koordinovat podporu kandidátů pro volby do parlamentu.
V prvních volbách roku 1900, které výbor podporoval, získali jeho kandidáti dva mandáty. Krátce nato ale jeho podpora začala narůstat a i vlivem dohody s liberály, která měla zajistit porážku Konzervativní strany, získal ve volbách roku 1906 už 29 křesel. Na prvním jednání v roce 1906 se poslanci podporovaní výborem rozhodli přijmout název Labouristická strana a Keir Hardie byl zvolen vůdcem poslanecké skupiny.
V průběhu první světové války se strana rozdělila na tábor podporovatelů konfliktu a odpůrce války, kteří postupně získávali většinu. Ramsay MacDonald, který s válkou nesouhlasil, odstoupil z vedení strany a byl nahrazen Arthurem Hendersonem, který byl brzy poté přijat premiérem H. H. Asquithem do vlády a stal se tak prvním labouristickým členem vlády. Henderson v zájmu sjednocení strany z vlády odstoupil roku 1917. Později došlo k rozkolu Liberální strany, podporu jejich voličů získali labouristé a ve volbách roku 1922 se stali druhou nejsilnější stranou v parlamentu.
Ve volbách roku 1923 vyhrála Konzervativní strana, ale ačkoli měla nejvíce poslanců, ztratila většinu. S podporou Asquithových liberálů vytvořil Ramsay MacDonald v lednu 1924 vládu a stal se prvním labouristickým předsedou vlády. Kabinet byl závislý na podpoře liberálů, nebyl schopen prosadit socialistické zákony a jediným podstatným opatřením bylo zahájení programu pro výstavbu 500 000 nájemních domů pro dělnické rodiny. Vláda se ale rozpadla už po devíti měsících a těsně před dalšími volbami byl zveřejněn Zinovjevův dopis, ze kterého vyplývalo, že labouristé připravují v Británii komunistickou revoluci. Tento dopis je v současnosti považován za podvrh. V opozici MacDonald pokračoval v prosazování umírněné politiky, odsoudil generální stávku roku 1926 s tím, že nejlepší cestou dosažení sociálních reforem je volební podpora labouristů.
Ve volbách roku 1929 labouristé zvítězili a vytvořili menšinovou vládu. Krátce po sestavení kabinetu byla země zasažena hospodářskou krizí. Se zhoršující se ekonomickou situací souhlasil MacDonald s vytvořením národní koaliční vlády, sestavené s konzervativci a liberály. Tato akce byla částí labouristů posouzena jako zrada a MacDonald byl ze strany vyloučen.
Do vlády se strana vrátila roku 1940, jako část válečné koalice, ze které ale na konci války odstoupila a v prvních poválečných volbách zvítězila. Premiér Clement Attlee se svým kabinetem realizoval jedny z nejradikálnějších reforem ve 20. století když provedl znárodnění velkých průmyslových společností a veřejných služeb, položil základy sociálního státu a vytvořili instituci Národní zdravotní služby.
Hospodářský pokles a skandály přivodily konec konzervativní vlády a vítězství labouristů ve volbách roku 1964. Wilsonova vláda realizovala mnoho sociálních reforem týkajících se vzdělání, potratů a homosexuálů. Kabinet podpořil rozšíření všeobecného vzdělání a založil Open University. Wilson se po porážce v roce 1970 vrátil jako premiér v roce 1974 kdy sestavil menšinovou vládu. V tomto období se kabinet potýkal s hospodářskými problémy, nedostatkem podpory v parlamentu a vnitřními spory o vztah k Evropské unii.
Po dlouhém období v opozici a po náhlé smrti jejího vůdce Johna Smithe se stal vůdcem strany roku 1994 Tony Blair. Ten nasměroval politiku strany k centrismu (někdy označováno jako třetí cesta) a prosazoval tento posun jako novou etapu v historii strany – New Labour. Část radikálních členů okolo bývalého předáka hornických odborů Arthura Scargilla stranu opustila a založila vlastní Socialistickou labouristickou stranu, která se ale výrazně neprosadila. Labouristé poté zvítězili ve volbách roku 1997. Blairova vláda ustanovila instrument minimální mzdy, předání části správních pravomocí Skotsku, Walesu a Severnímu Irsku a obnovení správního orgánu nad celým Londýnem – Greater London Authority. Velký obrat v podpoře vlády přineslo Blairovo těsné spojenectví s americkým prezidentem Georgem Bushem při zapojení do války v Iráku. Blair oznámil svůj záměr stáhnout se z politiky a roku 2007 se stal jeho nástupcem Gordon Brown. I když poté došlo k jistému obnovení důvěry v labouristy, utrpěla strana roku 2008 porážku ve volbách londýnského starosty.
Ve všeobecných volbách roku 2010 získala Labouristická strana po Konzervativní straně druhý největší počet křesel, ale žádná strana neměla v dolní komoře parlamentu většinu. Vzhledem k tomu, že Labour Party neměla většinu ani s levo-středovými liberálními demokraty, 11. května Gordon Brown rezignoval na pozici premiéra i předsedy strany. Přechodně se předsedkyní strany stala Harriet Harmanová a ve volbách na kongresu labouristů byl jejím vůdcem zvolen Ed Miliband. V roce 2015 byl vůdcem zvolen Jeremy Corbyn, hned následujícího roku se ho pokusili předem očekávaně jeho odpůrci po referendu o vystoupení Spojeného království z Evropské unie neúspěšně sesadit. Corbyn získal 62 % hlasů a porazil tak protikandidáta Owena Smitha.
Ve všeobecných volbách 2019 utrpěla strana zdrcující porážku, nejhorší od roku 1935. Získala jen 203 mandátů z 650 a oproti předchozím volbám si strana pohoršila o 59 křesel.
Politika strany Strana původně vznikla z iniciativy odborářského hnutí a socialistických stran jako platforma pro podporu zájmů dělnické a nižší třídy, přesto dnes podporuje i zájmy střední třídy. Původně strana prosazovala levicové a socialistické idee jako státní vlastnictví důležitých odvětví průmyslu, zásahy vlády do hospodářství, přerozdělování bohatství, zvyšování práv pro dělníky a sociální skupiny, sociální stát nebo veřejně spravované a financované zdravotnictví a školství. Na konci 80. let začala strana pod vedením Neila Kinnocka, Johna Smithe a Tonyho Blaira zastávat názory podporující regulovanou tržní ekonomiku, což vedlo k tomu, že začala být označována jako sociálně demokratická nebo dokonce jako strana tzv. třetí cesty.
Od roku 2015, po zvolení Jeremyho Corbyna, se britská Labour Party navracela k některým původním demokraticky socialistickým myšlenkám. Labouristická strana se projevuje silně proevropsky, přestože i v rámci ní do odchodu země z EU existovala frakce „Labour Leave“.
Vedení strany 1906–1908 Keir Hardie 1908–1910 Arthur Henderson 1910–1911 George Nicoll Barnes 1911–1914 Ramsay MacDonald 1914–1917 Arthur Henderson 1917–1921 William Adamson 1921–1922 John Robert Clynes 1922–1931 Ramsay MacDonald 1931–1932 Arthur Henderson 1932–1935 George Lansbury 1935–1955 Clement Attlee 1955–1963 Hugh Gaitskell 1963 George Brown 1963–1976 Harold Wilson 1976–1980 James Callaghan 1980–1983 Michael Foot 1983–1992 Neil Kinnock 1992–1994 John Smith 1994 Margaret Beckettová 1994–2007 Tony Blair 2007–2010 Gordon Brown 2010 Harriett Harmanová 2010–2015 Ed Miliband 2015–2020 Jeremy Corbyn 2020–2026 Keir Starmer od 2026 Andy Burnham
Kritika V roce 2019 vyšlo najevo, že ve straně byl silně rozšířen antisemitismus, který vedení strany včetně vůdce Jeremyho Corbyna dlouhodobě neřešilo – bylo zaznamenáno více než 130 nevyřešených případů, kde členové strany projevovali nenávistné projevy na adresu Židů včetně jejich vyhlazení. Tresty v takových případech buď nepřišly, nebo byly nízké.
Volební výsledky Parlament Spojeného království
Volby LídrHlasyMandátyPoziceVláda Abs. % Abs. ±190062 6981.8 25. Opozice1906321 6635.7 27 4. Opoziceleden 1910505 6577.6 11 4. Opoziceprosinec 1910George Barnes371 8027.1 2 4. Opozice19182 245 77721.5 15 4. Opozice1922John Robert Clynes4 076 66529.7 85 2. Opozice19234 267 83130.7 49 2. Vláda19245 281 62633.3 40 2. Opozice19298 048 96837.1 136 1. Vláda19316 339 30630.8 235 2. Opozice19357 984 98838.0 102 2. Opozice194511 967 74647.7 239 1. Vláda195013 266 17646.1 78 1. Vláda195113 948 88348.8 20 2. Opozice195512 405 25446.4 18 2. Opozice195912 216 17243.8 19 2. Opozice196412 205 80844.1 59 1. Vláda196613 096 62948.0 47 1. Vláda197012 208 75843.1 76 2. Opoziceúnor 197411 645 61637.2 13 1. Vládaříjen 197411 457 07939.2 18 1. Vláda197911 532 21836.9 50 2. Opozice19838 456 93427.6 60 2. Opozice198710 029 80730.8 20 2. Opozice199211 560 48434.4 42 2. Opozice199713 518 16743.2 148 1. Vláda200110 724 95340.7 6 1. Vláda20059 562 12235.3 57 1. Vláda20108 601 44129.1 98 2. Opozice20159 339 81830.5 26 2. Opozice201712 874 98540.0 30 2. Opozice201910 269 07632.2 60 2. Opozice2024Keir Starmer9 725 11733.8 214 1 Vláda
Volby do Evropského parlamentu Do roku 1999 se do Evropského parlamentu v Británii volilo podle většinového systému, poté se přešlo na proporční zastoupení. RokLídr% hlasůMandáty±Pozice197931.6—2.198434.7 15 2.198940.1 13 1.199442.6 17 1.199928.0 33 2.200422.6 6 2.200915.7 5 3.201424.4 7 2.201913.6 10 3.
Skotské parlamentní volby RokLídrHlasy v obvodechHlasy v regionechCelkem mandátů±PoziceVláda%Mandáty%Mandáty199938.85333.63—1.Labouristé–Liberální demokraté200334.64629.34 6 1.Labouristé–Liberální demokraté200732.23729.29 4 2.SNP menšinová201131.71526.322 7 2.SNP201622.6319.121 13 3.SNP menšinová
Volby do Velšského shromáždění RokLídrHlasy v obvodechHlasy v regionechCelkem mandátů±PoziceVláda%Mandáty%Mandáty1999Alun Michael37.6 27 35.5 1 —1.Labouristé-Liberální demokraté2003Rhodri Morgan40 30 36.6 0 2 1.Labouristé200732.2 24 29.7 2 4 1.Labouristé-Plaid Cymru2011Carwyn Jones42.3 28 36.9 2 4 1.Labouristé201634.7 27 31.5 2 1 1.Labouristé-Liberální demokraté2021Mark Drakeford39.92736.173 1 1.Labouristé
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Politické strany ve Spojeném království Kategorie:Socialistická internacionála Kategorie:Politické strany založené roku 1900 Kategorie:Sociálnědemokratické strany v Evropě Kategorie:Demokratické socialistické strany v Evropě