náhled|Alexandre Cabanel: Zrození Venuše, 1863 Akademismus je styl ve výtvarném umění, který v druhé polovině 19. století završil klasicismus. Pro akademismus je charakteristická dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance. Jednou z používaných technik je barokní caravaggiovský šerosvit.
Původ a vývoj Académie des beaux-arts měla 50 členů. V roce 1795 byly sjednoceny její sekce. Škola výtvarného umění (École nationale supérieure des beaux-arts) se tak jmenuje od roku 1793. Má tři sekce: malbu, sochařství a architekturu. Profesoři školy měli umělecké ateliéry, kde hlouběji seznamovali studenty se svou technikou.
Akademičtí malíři často vystavovali na oficiálních každoročních salonech. Díla vybírala porota. Automaticky mohli vystavovat pouze držitelé medailí. Nejslavnější akademickou výstavou byl Salón, který byl pořádán od roku 1737 každý rok v dubnu v Paříži v Apolónově salónu (Salon d’Apollon) v Louvru. (V letech 1802–1831 a 1852–1863 byl pořádán jako bienále.) Po roce 1890 nastal po rozpadu na dva soupeřící Salony jeho úpadek a mezi poslední významné akademisty patřil francouzský malíř William-Adolphe Bouguereau (1825–1925), který patřil mezi nejvýznamnější umělce v tomto stylu výtvarného umění.
S akademismem byla úzce spjata Římská soutěž (Le concours de Rome), jejíž vítěz obdržel Římskou cenu – tříleté stipendium pro nejnadanějšího malíře, aby v Římě studoval antické umění. Soutěž byla pořádána od roku 1664 a zrušena v roce 1967. Od roku 1803 stipendisté bydleli ve Villa Médicis, sídle Académie de France.
Po roce 1874 se soupeřem akademismu stal modernismus – avant-garde (tedy impresionismus, který však byl ještě více méně součástí tradičního umění; od 80. let postimpresionismus a symbolismus). Dá se říci, že jako uznávané umění akademismus skončil před první světovou válkou. Po druhé světové válce byl považován za zpátečnické umění, které dusilo nastupující pokrokové směry. Renesance akademismu začala na konci 70. let 20. století.
Významní akademici náhled|upright|J. A. D. Ingres: Venuše Anadyoméne z roku 1848, Chantilly, Musée Condé Francie Hippolyte Delaroche William-Adolphe Bouguereau Alexandre Cabanel Jean-Léon Gérôme Jacques-Louis David Jean Auguste Dominique Ingres François-Édouard Picot Eugène Emmanuel Amaury Duval Paul Baudry Jules Lefebvre Léon Bonnat Anglie Frederick Leighton Lawrence Alma-Tadema John-William Godward Rakousko Hans Makart Španělsko Frederico Madrazo y Kuntz Itálie Francesco Hayez Andrea Appiani Německo Peter von Cornelius Arno Breker Adolf Ziegler České země Václav Brožík
Galerie
Literatura G. Planche: Études sur l'école française, Paříž 1855 A. Celebenovic: Péinture kitsch ou réalisme bourgeois, Paříž 1974 Ph. Julian: Le nu 1900, Paříž 1976 Ph. Julian: Les Orientalistes, Fribourg 1977 M. Thévoz: L'academisme et ses fantastes, Paříž 1980 J. Harding: Les péintres pompiers.La péinture academique en France de 1830 á 1880, Paříž 1980 J. Laurent: Art et pouvoir en France de 1973 á 1981.Historie d’une démission artistique, Saint Étienne 1982
Externí odkazy
Pojednání o akademismu (pouze textové) Art Renewal Centre (včetně obrázků) akademismus – heslo v Sociologické encyklopedii
Kategorie:Umělecké směry