Minamatská choroba () někdy zmiňována jako Nemoc Chisso-Minamata () je neurologické onemocnění zapříčiněné otravou rtutí. Mezi příznaky náleží ataxie, hypestezie rukou a nohou, generalizovaná myastenie, ztráta periferního vidění, poškození sluchu a vady řeči. V krajních případech propuká šílenství, dochází k ochrnutí, postižený upadá do kómatu a smrt nastává po týdnech od nástupu choroby. Vrozená forma nemoci může také zapříčinit poškození plodu.
Minamatská choroba se poprvé objevila v Japonsku v roce 1956 v Minamatě v prefektuře Kumamoto. Příčinou byla dimethylrtuť v odpadních vodách, kterými chemická továrna Chisso mezi lety 1932 a 1968 zamořovala okolí. Je možné, že část síranu rtuťnatého usazená v sedimentech byla bakteriemi metabolizována na metylrtuť. and references therein. V Minamatském zálivu a v Jacuširském moři došlo k bioakumulaci a biomagnifikaci vysoce toxických látek v tělech mořských bezobratlých a ryb a po jejich konzumaci se u místních obyvatel rozvinula otrava rtutí. Ačkoli kočky, psi, prasata i lidé hynuli po 36 let, úřady i továrna učinily jen málo k ochraně před epidemií. Postižení zvířat bylo natolik zřejmé, že u koček se pro něj ujalo pojmenování „horečka tančících koček“.
V květnu 2001 úřady registrovaly 2 265 nemocných Minamatskou chorobou (z nich 1 784 zemřelo)Official government figure as of March 2001. See "Minamata Disease: The History and Measures, ch2" a více než deseti tisícům lidí vyplatila Chisso odškodnění.See "Minamata Disease Archives" , Frequently asked questions, Question 6 K roku 2004 vyplatila Chisso Corporation 86 milionů USD na kompenzacích a v témže roce dostala nařízeno odstranit znečistění.Jane Hightower (2008). Diagnosis Mercury: Money, Politics and Poison, Island Press, p. 77. Do té doby nezaregistrovaní nemocní se domohli odškodnění 29. března 2010."Agreement reached to settle Minamata suit", Asahi Shimbun news, 31 March 2010, retrieved 1 April 2010
Podruhé propukla Minamatská nemoc v roce 1965 v prefektuře Niigata. Původní Minamatská nemoc a niigatská epidemie patří v Japonsku ke čtyřem velkým epidemiím (), které byly zapříčiněny znečištěním průmyslovým odpadem.
1908–1955
Chemická továrna Chisso Corporation byla v Minamatě otevřena v roce 1908. Zpočátku vyráběla strojená hnojiva, podobně jako další podniky prudce se rozvíjejícího chemického průmyslu, později se zaměřila mj. i na produkci acetylenu, acetaldehydu, kyseliny octové, vinylchloridu a oktanolu. Před i po druhé světové válce patřila v Japonsku k nejpokročilejším v oboru. Odpady vznikající při výrobě odcházely z továrny odpadní vodou do Minamatského zálivu a poškozovaly životní prostředí. Snižující se úlovky těžce dopadaly na průmyslové rybaření a proto musela Chisso vyplácet náhrady, místní rybářská společenství dosáhla dvou samostatných dohod o finančních náhradách, první v roce 1926 a další v roce 1943.Harada, p15
Rychlý rozvoj chemické továrny povzbudil místní ekonomiku a z prosperity těžila i obec. Při absenci jiného průmyslu to znamenalo, že Chisso měla v Minamatě značný vliv. V jednu chvíli více než polovina daňových příjmů města pocházela od společnosti Chisso a jejích zaměstnanců a společnost spolu s dceřinými společnostmi vytvářela čtvrtinu všech pracovních míst.George, pp35-36 Dokonce byla Minamata nazývána hradním městem Chisso s odkazem na hlavní města feudálních vládců období Edo.George, p26
Produkci acetaldehydu zahájila továrna v roce 1932, kdy vyrobila 210 tun. Do roku 1951 roční produkce vzrostla na 6 000 tun a vrcholu (45 245 tun) dosáhla v roce 1960.Report of the Social Scientific Study Group on Minamata Disease, In the Hope of Avoiding Repetition of a Tragedy of Minamata Disease, National Institute for Minamata Disease, p. 13. Podíl Chisso v tomto období činil čtvrtinu až třetinu celkové produkce acetaldehydu v Japonsku. Při chemické reakci produkující acetaldehyd se jako katalyzátor používal síran rtuťnatý. V srpnu 1951 začal být jako kokatalyzátor používán namísto oxidu manganičitého sulfid železnatý.Eto et al. (2010) Vedlejší reakce katalytického cyklu vyprodukovala malé množství (okolo 5 %) organických sloučenin rtuti, především methylrtuti.For further information on the chemistry of the reaction that lead to the production of methylmercury see "Information on Mercury" by Mercury Technology Services, retrieved around the 24 October 2006 Tato vysoce toxická sloučenina se do Minamatského zálivu dostávala od výměny kokatalyzátoru v roce 1951 až do roku 1968, kdy byla výrobní metoda opuštěna.Gilhooly, Rob, "Mercury rising: Niigata struggles to bury its Minamata ghosts", Japan Times, 13 June 2015
1956–1959 Pětiletá dívka byla 21. dubna 1956 vyšetřena v podnikové nemocnici společnosti Chisso v Minamatě, městě ležícím v jižní části ostrova Kjúšú na západním pobřeží. Příznaky lékaře překvapily: obtížná chůze, obtíže při řeči a křeče. Od dva dny později její mladší sestra vykázala stejné příznaky a byla rovněž hospitalizována. Jejich matka řekla lékařům, že dívka v sousedství má podobné obtíže. Lékaři prošli dům od domu a nalezli dalších osm postižených, které hospitalizovali. Ředitel nemocnice oznámil 1. května místnímu orgánu veřejné zdravotní péče propuknutí „epidemie neznámé choroby, která postihuje centrální nervovou soustavu“. Byl to první oficiální záchyt Minamatské nemoci.Harada, p10
Místní úřady a lékaři různých odborností vytvořili koncem května 1956 Výbor pro určení zvláštní choroby (). U vědomí, že nemoc zasáhla omezenou lokalitu, měli podezření, že je nakažlivá, proto preventivně umístili pacienty do izolace a jejich obydlí dezinfikovali. Ačkoli infekčnost nemoci se nepotvrdila, toto první opatření přispělo ke stigmatizaci a diskriminaci, kterým byli postižení v místním společenství vystaveni. Během vyšetřování Výbor zaznamenal překvapivá svědectví podivného chování koček a dalších zvířat volně žijících v okolí domovů postižených. Asi od roku 1950 jsou pozorovány podivnosti v chování koček, které dostávají křeče, běsní a uhynou. Místní tomu, kvůli nevyzpytatelnému pohybu zvířat, říkali „kočičí taneční nemoc“ (). Byly pozorovány vrány padající z nebe, vymizení řas z mořského dna a mrtvé ryby na mořské hladině. Když Výbor našel ohnisko nákazy, přizval k výzkumu vědce z univerzity v Kumamotu.Nicol, C.W., "Minamata: a saga of suffering and hope", Japan Times, 7 October 2012, p. 10
Vědecká skupina na Kumamotské univerzitě byla sestavena 24. srpna 1956. Vědci z lékařské fakulty začali pravidelně navštěvovat Minamatu a přijímali pacienty do univerzitní nemocnice na podrobná vyšetření. Postupně byl stanoven úplnější soubor příznaků. Nemoc se rozvíjela bez varování, přičemž si pacienti stěžovali na ztrátu citlivosti rukou a nohou. Nedokázali uchopit malé předměty nebo zapnout knoflíky. Při běhu či chůzi klopýtali, hlas se jim měnil a řada nemocných uváděla potíže se zrakem, sluchem a s polykáním. Zpravidla se příznaky zhoršovaly, následovaly silné křeče, kóma a nakonec smrt. Do října 1956 bylo diagnostikováno 40 nemocných, z nich 14 zemřelo. Úmrtnost dosáhla alarmujících 35 %.Harada, pp23-24
Hledání původce Vědci z univerzity se také začali zabývat příčinou záhadné nemoci. Zjistili, že oběti jsou často ze stejné rodiny, která žije v rybářských vesničkách na březích Minamatského zálivu. Základním jídlem postižených byly vždy ryby a jiní mořští živočichové ze zálivu. Místní kočky, které se přiživovaly u rodinného stolu, pošly s příznaky podobnými těm, které se začaly objevovat u lidí. To přivedlo vědce k přesvědčení, že příčinou je otrava jídlem, přičemž hlavními podezřelými jsou kontaminované ryby a měkkýši.
Konečně 4. listopadu vědci oznámili zásadní zjištění: „Minamatská choroba je nejspíše otravou těžkým kovem, který se pravděpodobně dostává do lidského těla převážně z ryb a měkkýšů.“Harada, pp26-27
Příčinou je rtuť Methylrtuť, organická sloučenina rtuti obsažená v odpadní vodě, příčina Minamatské nemoci Jakmile šetření prokázalo příčinnou souvislost mezi onemocněním a těžkým kovem, okamžitě se pozornost obrátila k odpadním vodám z továrny Chisso.
1959 thumb|upright=1.1|Továrna Chisso a cesty odpadních vod Poté, co během zkoumání vědci z univerzity v Kumamotu byl za příčinu označen těžký kov, všeobecně se předpokládalo, že zdrojem kontaminace je chemička Chisso. Ta začala být blíže zkoumána a v reakci na kritiku změnila cestu odpadních vod. Ve firmě věděli o škodách na životním prostředí, které odpadní vody působily a dobře si uvědomovali, že při vyšetřování příčin Minamatské nemoci jsou hlavními podezřelými. Přesto od září 1958 místo vypouštění odpadu do přístavu Hjakken (kam se soustředil výzkum a hledání zdroje kontaminace) začalo vypouštělo odpadních vod přímo do řeky Minamata. Okamžitým výsledkem byl úhyn ryb v ústí řeky a od tohoto okamžiku se v rybářských vesnicích nahoru a dolů po pobřeží Jacuširského moře začaly objevovat nové případy onemocnění, neboť znečištění se rozšířilo na ještě větší plochu.Harada, pp38-39
Chemička nehodlala spolupracovat s týmem výzkumníků Kumamotské university. Zadržovala údaje o průmyslových procesech a nechala vědce hádat, jaké výrobky produkuje a jaké procesy využívá.Ui, Chapter 4 – section IV Ředitel podnikové nemocnice Hadžime Hosokawa zřídil v červenci 1959 ve výzkumné divizi podniku laboratoř, aby v ní mohl provádět vlastní výzkum nemoci. Zdravé kočky krmil žrádlem, do kterého přidával odpadní vodu. Po sedmdesáti osmi dnech vykázala kočka č. 400 příznaky Minamatské nemoci a patologické vyšetření potvrdilo otravu organickou rtutí. Chemička nezpřístupnila závažné výsledky výzkumníkům a nařídila Hosokawovi, aby výzkum zastavil.George, pp60-61
Ve snaze podkopat teorii organické rtuti vědců Kumamotské university, Chisso a další mající zájem na tom, aby továrna dál vyráběla (mezi nimi Ministerstvo zahraničního obchodu a průmyslu a Japonská asociace chemického průmyslu), financovali výzkum alternativních příčin nemoci.Vizte "The Stockholm Appeal" by Soshisha – The Supporting Center for Minamata Disease, retrieved 08 January 2011
Nakládání s odpadní vodou – odškodnění rybářů a nemocných v roce 1959 Ministerstvo zahraničního obchodu a průmyslu nařídilo 21. října 1959 společnosti Chisso, aby vrátila odtok odpadních vod z řeky zpět do přístavu Hyakken a aby urychlila instalaci systémů pro čištění odpadních vod. Chisso instalovala čisticí systém Cyclator a slavnostně jej spustila 19. prosince 1959. Aby demonstroval nezávadnost, vypil prezident firmy sklenku vody, která údajně prošla čisticím systémem. Ve skutečnosti odpadní vody z výroby acetaldehydu neprocházely čisticím systémem a společnost dobře věděla, že obsahují rtuť a u koček způsobují Minamatskou nemoc. Svědectví podané v soudním procesu, který později řešil onemocnění v Niigatě, potvrdilo, že Chisso věděla, že Cyclator je naprosto neúčinný: „Čisticí nádrž byla instalována na společenskou objednávku a nedělala nic pro odstranění organické rtuti.“Harada, p56
Klam úspěšně posloužil, skoro všichni zúčastnění byli podvedeni a setrvávali v domnění, že odpadní voda z továrny je od prosince 1959 neškodná. Tento rozšířený předpoklad znamenal, že lékaři neočekávali, že se objeví noví pacienti. To způsobilo četné problémy v následujících letech, protože znečistění sice pokračovalo, avšak v hlavách většiny lidí byl problém vyřešen.
1959–1969 Mezi uzavřením prvních dohod o „sympatických penězích“ v roce 1959 a prvními právními kroky proti Chisso v roce 1969 uplynula doba, které se říká „deset let ticha“. Ačkoli pacienti ani rybáři nebyli nečinní, nedostalo se jim společenského uznání a ani média si jich moc nevšímala.
Znečisťování pokračuje