Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly v Nečtinách je novorománská pohřební kaple sv. Terezie pro příslušníky šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly z roku 1858. Nachází se v ohrazeném parčíku za hospodářským dvorem v západní části vesnice Hrad Nečtiny, která spadá pod obec Nečtiny v okrese Plzeň-sever, v nadmořské výšce 550 metrů. Hrobová kaple je ve vlastnictví obce a je památkově chráněná.
Historie Původně lotrinský šlechtický rod Mensdorff-Pouilly, kterému byl v Rakousku v roce 1818 přiznán hraběcí stav, koupil panství Nečtiny v roce 1839. Po smrti prvního majitele z tohoto rodu Emanuela Mensdorff-Pouilly (1777–1852) přešly Nečtiny v roce 1852 na jeho syna Alfonse Friedricha Mensdorff-Pouilly (1810–1894), který si je zvolil jako své hlavní sídlo. Zatímco zámek Nečtiny nechal přestavět v letech 1855–1858 v novogotickém stylu, novou rodinnou hrobku nechal na vyvýšeném místě postavit v roce 1858 v novorománském stylu. Pohřební kaple byla zasvěcena svaté Terezii. Zasvěcení bylo vybráno podle jména stavebníkovy zesnulé manželky Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1823–1856). V roce 1945 byl majetek této větve rodu znárodněn. Po válce začala kaple chátrat, teprve po roce 1992 byla zdevastovaná stavba zrestaurována.
Architektura a sochařská výzdoba
Exteriér náhled|vlevo|Erb rodu a latinský nápis nad vchodem náhled|Portál kaple Hrobní kaple byla postavena na kruhovém půdorysu s předsazenou předsíní. Nad nízkou pultovou střechou se zvedá zděná válcová lucerna zakončená kupolí, která je pobita plechem a na jejímž vrcholu je kříž. Lucerna je hladce omítaná, ukončuje ji hlavní římsa, která je nesena konzolami a nad ní probíhá drobný obloučkový vlys. Průčelí přízemí je hladce omítané a ukončuje ho profilovaná římsa. Vysoká obdélníková okna s profilovaným ostěním jsou zakončena půlkruhovými záklenky. Výplně tvoří barevné vitráže, na kterých převládá modrá a červená barva. Vstupní portál s profilovaným ostěním a půlkruhovým záklenkem je obrácený k východu. V nadpraží na konzolách je osazena půlkruhová římsa. Dřevěné dveře jsou zdobeny gotizujícími vyřezávanými prvky (kružbou). Celek vstupu zdůrazňuje stupňovitě řešený štít se středním půlkruhovým tympanonem, do něhož je vložena litinová kruhová deska s erbem rodu Mensdorff-Pouilly a pod ní je obdélná deska s latinským nápisem RESURGENT.
Interiér Za vchodem je malá obdélná předsíň, která je zaklenuta českou plackou. Na ni navazuje krátká chodba, která je zaklenuta valenou klenbou a po stranách ji zdobí tři páry plochých výklenků, ovšem ve středních výklencích jsou ještě hlubší niky. Samotná kaple je centrála, kterou obklopuje v kruhu arkáda z osmi oblouků. Za oblouky je arkádová chodba, zaklenutá českými plackami, mezi nimiž jsou dělicí pásy valené klenby. Stěny v interiéru jsou hladké a nečleněné. Nad arkádami je prolomeno osm oken, která mají stejné rozměry jako přízemní arkády. Centrála je zaklenuta šestnáctidílnou klenbou, která je oddělena vysokou, bohatě profilovanou římsou, nesenou klasicistními konzolami. Uprostřed klenby je kříž. Podlaha je tvořena jemnou mozaikou z oblázků, která napodobuje motivy klenby s křížem uprostřed. Na západě se v ose kaple za arkádovou chodbou nachází malá sakristie, která má půdorys čtverce a je zaklenuta českou plackou.
Na západní straně kaple je oltář s kamennou sochou ukřižovaného Krista od Emanuela Maxe (1810–1901) z roku 1858, na kterém je vyryt nápis Em: Max, inv: et fec: Prag 1858. Kříž je zasazen do kamene, po kterém se plazí had, který v tlamě drží Adamovo jablko hříchu. Lavice nejsou původní součástí vybavení, v kapli se nacházejí od roku 2008. Mají gotické tvarosloví s fiálami, na čelní straně jsou dva erby (pravý představuje Sasko), které se vztahují k Žofii Sasko-Kobursko-Saalfeldské, a mezi nimi je trojúhelník jako symbol Nejsvětější Trojice s okem Prozřetelnosti uprostřed. Původně bylo v kapli 6 křesel, která nepřečkala 2. polovinu 20. století.
Seznam pochovaných V hrobce bylo pochováno třináct osob ze třech generací rodu.
Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Mensdorff-Pouilly, žlutě jsou vyznačeny manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou vyznačeni majitelé panství a později velkostatku Nečtiny. Generace jsou počítány od Alberta Louise (1731–1800), kterému byl ve Francii udělen hraběcí titul s přídomkem de Roussy a který za Velké francouzské revoluce opustil Francii. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. (2.) Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská střed|100 px 19. 8. 1778 Coburg František Sasko-Kobursko-Saalfeldský 15. 7. 1750 Coburg – 9. 12. 1806 Coburg 23. 2. 1804 Coburg: Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3) Sestra Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské a Leopolda I. Belgického a teta královny Viktorie; nositelka velkokříže ruského Řádu sv. Kateřiny.
Narodilo se jí 6 synů: 1. Hugo Ferdinand (1806–1847; č. 2) 2. Alfons Friedrich (1810–1894; č. 10) 3. Alfréd Karel (1812–1814) 4. Alexander Konstantin (1813–1871, pohřben v Dietrichsteinské hrobce v Mikulově) Leopold Emanuel (1815–1821) 6. Arthur August (1817–1904; č. 11) 9. 7. 1835 Tušimice Augusta Reuss Ebersdorf 19. 1. 1757 Saalburg-Ebersdorf – 16. 11. 1831 Coburg 2. 3. Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly 24. 8. 1806 Coburg Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3) Císařský komoří (1841), plukovník kyrysnického pluku č. 4, nositel velkokříže portugalského řádu sv. Benedikta z Avizu, komtur Sasko-ernestinského domácího řádu. 21. 10. 1847 Gräfenberg Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1) 3. 2. Emanuel Mensdorff-Pouilly střed|100 px 24. 1. 1777 Pouilly/Nancy Albert Louis Pouilly-Chaffour (č. x795) 13. 12. 1731 Pouilly – 14. 11. 1800 Miltenberg 23. 2. 1804 Coburg: Žofie ze Sasko-Koburg-Saalfeldu (č. 1) V roce 1839 získal inkolát v Čechách, koupil Nečtiny. 28. 6. 1852 Vídeň Antoinetta Filipína z Custine 21. 8. 1746 Méty – 29. 3. 1800 Bayreuth 4. 4. Antonie Mensdorff-Pouilly 8. 8. 1848 Boskovice Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) Pohřbena 10. 2. 1855. Zemřela jako dítě ve věku 6 let. 7. 2. 1855 Boskovice Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5) 5. (3.) Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie 31. 8. 1823 Vídeň František Xaver Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie 9. 7. 1774 Vídeň – 17. 7. 1850 Innsbruck 23. 7. 1843 Vídeň: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) Poslední rozloučení se konalo 2. 1. 1857 v Boskovicích a poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky. Dáma Řádu hvězdového kříže (1848) a palácová dáma, dědička Boskovic.
Narodily se jí 4 děti: 1. Viktorie, provd. von Oberndorff (1844–1918) 2. Žofie, provd. Kinská (1845–1909; pohřbena v hrobce Kinských v Budenicích) 3. Antonie Marie Terezie (1848–1855; č. 4) 4. Arthur Emanuel Hugo (1852–1862; č. 6) 29. 12. 1856 Boskovice Rosa z Wallisu 8. 10. 1792 Vídeň – 27. 6. 1844 Vídeň 6. 4. Arthur Mensdorff-Pouilly 4. 5. 1852 Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) Poslední rozloučení se konalo 20. 1. 1862 v Boskovicích, poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky. Zemřel ve věku 9 let na hnisavou otravu krve. 16. 1. 1862 Boskovice Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5) 7. 4. Terezie Mensdorff-Pouilly 12. 3. 1863 Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) Poslední rozloučení se konalo 16. 1. 1867 v Boskovicích, do rodinné hrobky byla pohřbena o dva dny později. Zemřela jako dítě ve věku 4 let. 14. 1. 1867 Boskovice Marie Terezie z Lambergu (č. 9) 8. 4. Fridrich (Bedřich) Mensdorff-Pouilly 18. 1. nebo 19. 1. 1869 Boskovice (?) Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) Zemřel jako dítě. 17. 1. nebo 18. 1. 1872 Boskovice (?) Marie Terezie z Lambergu (č. 9) 9. (3.) Marie Terezie z Lambergu 3. 12. 1833 Moor František Filip z Lambergu 30. 11. 1790 Prešpurk (Bratislava) – 28. 9. 1848 zavražděn na mostě mezi Budínem a Peští 31. 5. 1862 Vídeň: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) V Boskovicích byla 4. 2. 1876 farářem vykropena a poté převezena do rodinné hrobky. Dáma Řádu hvězdového kříže (1863) a palácová dáma. Zemřela ve věku 42 let na organickou vadu srdce.
Narodily se jí 4 děti: 1. Tereza (1863–1867; č. 7) 2. Alfons Vladimír (1864–1935; č. 12) 3. Emanuel (1866–1948; č. x948; pohřben na hřbitově v Českém Šternberku) 4. Bedřich (1869–1872; č. 8) 1. 2. 1876 Boskovice Karolína Hoyos 3. 5. 1811 Vídeň – 19. 4. 1875 Vídeň 10. 3. Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly střed|100 px 25. 1. 1810 Coburg Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3) 23. 7. 1843 Vídeň: Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5) Pohřben 14. 12. 1894 v rodinné hrobce. Zakladatel hraběcí linie (bratr Alexander založil knížecí linii), císařský komoří (1841), c. k. tajný rada (1881), doživotní člen rakouské Panské sněmovny (od 1862), plukovník kyrysnického pluku č. 4 (1852), komtur Leopoldova řádu (1860), nositel velkokříže belgického Leopoldova řádu, velkokříže portugalského Kristova řádu, velkokříže saského Vojenského řádu sv. Jindřicha, majitel statků Nečtiny a Boskovice. Zbudoval rodinnou hrobku a přestavěl zámek v Nečtinách. Zemřel ve věku 84 let na zápal plic. 10. 12. 1894 Boskovice Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1) 31. 5. 1862 Vídeň: Marie Terezie z Lambergu (č. 9) 11. 3. Artur August Mensdorff-Pouilly 19. 8. 1817 Coburg Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3) 25. 10. 1853 Benátky (rozvedeni 1882): Magdalena Kremzow 13. 11 . 1835 – 15. 4. 1899 Vídeň Císařský komoří (1846), generálmajor (1877), rytíř Řádu železné koruny 3. třídy, rytíř Leopoldova řádu (s válečnou dekorací, 1866), nositel ruského Řádu sv. Stanislava 2. třídy (1853), komtur belgického Leopoldova řádu (1853), majitel statku Einöd b. Cilly. Jeho první manželka byla cirkusovou krasojezdkyní. 23. 4. 1904 Velenje Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1) 11. 12. 1902 Velenje: Bianka z Wickenburgu 6. 10. 1837 Štýrský Hradec – 19. 9. 1912 Velenje 12. 4. Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly střed|100 px 16. 8. 1864 Boskovice Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10) 2. 9. 1890 Vídeň: Ida Marie z Paaru (č. 13) Pohřben 25. 6. 1935. Politik, císařský komoří (1888), c. k. tajný rada (1913), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, čestný rytíř Maltézského řádu, majitel statků Nečtiny a Boskovice.
Zemřel ve věku 70 let na rakovinu ledvin (hypernephroma). 20. 6. 1935 Brno Marie Terezie z Lambergu (č. 9) 13. (4.) Ida Marie z Paaru 1. 3. 1867 Vídeň Karel z Paaru 7. 7. 1834 Bechyně – 21. 4. 1917 Vídeň 2. 9. 1890 Vídeň: Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (č. 12) Pohřbena 13. 8. 1945 v rodinné hrobce. Dáma Řádu hvězdového kříže (1890) a palácová dáma. Zemřela ve věku 78 let na nádor jater.
Narodilo se jí 7 dětí: 1. Alfons Karel (1891–1973; pohřben na hřbitově v Boskovicích) 2. Gabrielle, provd. Khevenhüller-Metsch (1893–1972) 3. Karl (1894–1981) 4. Leopoldine, provd. Salm-Reifferscheidt-Raitz (1895–1980; pohřbena na hřbitově ve Vídni-Hietzingu) 5. František (1897–1991) 6. Eduard (1900–1966; č. x966) 7. Sophia (1904–1998) 10. 8. 1945 Nečtiny Leopoldina z Pallavicini 7. 10. 1845 Vídeň – 26. 10. 1928 Kardašova Řečice
Podle uložení Sarkofágy s rakvemi jsou umístěny v arkádové chodbě, která obklopuje centrální prostoru kaple.
Zleva: 1. Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (Sophie von Sachsen-Coburg-Saalfeld; 19. 8. 1778 – 8. 7. 1835) 2. Emanuel Mensdorff-Pouilly (24. 1. 1777 – 28. 6. 1852) 3. Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly (24. 8. 1806 – 21. 10. 1847) 4. Antonie Mensdorff-Pouilly (Antonia Maria Theresia Mensdorff-Pouilly; 8. 8. 1848 – 7. 2. 1855 5. Artur Mensdorff-Pouilly (Arthur Emanuel Hugo Alexander Mensdorff-Pouilly; 4. 5. 1852 – 16. 3. 1862) společný sarkofág: 6. Terezie Mensdorff-Pouilly (Therese Mensdorff-Pouilly; 12. 3. 1863 – 14. 1. 1867) 7. Fridrich Mensdorff-Pouilly (Fredericus Mensdorff-Pouilly; 19. 1. 1869 – 18. 1. nebo 19. 1. 1872) 8. Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (Theresia von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 31. 8. 1823 – 29. 12. 1856)