Martin Věchet (* 24. listopadu 1964 Trutnov), známý též pod přezdívkou Geronimo, je český občanský aktivista, jedna z osobností českého kulturního undergroundu a disentu. Jakožto bývalý disident vystupuje jako kritik autoritářství a totalitních režimů. Působil či působí též jako publicista, sloupkař, esejista a komentátor, je rovněž fotograf a cestovatel. Po roce 1989 publikuje především v Lidových novinách, Mladé Frontě Dnes, Deníku a Českém rozhlasu Plus. Známý je zejména jako zakladatel a organizátor trutnovského hudebního festivalu (Open Air TrutnOFF), který se po prvních pokusech z 80. let konal pravidelně v letech 1990 až 2016. V letech 2020 až 2022 se konalo jeho pokračování v Brně. V roce 2023 se festival vrátil do místa svého vzniku – do Trutnova.
Život do roku 1989 Narodil se v Trutnově jako syn řidiče Václava Věcheta a zdravotní sestry Evy Věchetové, rozené Smrčkové. Má o dva roky staršího bratra Petra a o šest let mladší sestru Renatu. Dětství prožíval převážně na dvorku u babičky v Trutnově ve společnosti vrstevníků z okolí. Přátelil se i s místními Romy, z jejichž řad se později, v roce 1990, rekrutovala první ochranka pro trutnovský festival. S otcem příležitostně cestoval po republice v nákladním autě. Později to označil za své první cestovatelské krůčky k nomádství a doteky ve stopách Jacka Kerouaca.
V letech 1971–1979 navštěvoval základní školu Komenského v Trutnově. Ve třetí třídě vstoupil do Pionýrské organizace, odkud později vystoupil. Především ale hrál fotbal (na postu brankáře) za Lokomotivu Trutnov a reprezentoval krajský výběr Východočeského kraje. Později ho začala více zajímat hudba, s fotbalem skončil podle svých slov asi v sedmnácti nebo osmnácti letech.Ušák 278, čas 19:20
Asi v šesté či sedmé třídě při náboru projevil zájem o studium na střední vojenské škole, ke studiu ale nenastoupil a v letech 1979–1982 studoval na Středním odborném učilišti v Rychnově nad Kněžnou, obor automechanik. Vyučil se autoopravářem, nástavbové studium však nedokončil, kariéra opraváře aut ho nelákala.
Život v disentu I přes zákaz si nechal narůst dlouhé vlasy a spřátelil se s místní komunitou „mániček”. Mezi jeho oblíbené interprety patřili například Deep Purple, Led Zeppelin, Patti Smith, The Doors a Jimi Hendrix, později též The Plastic People of the Universe, Umělá hmota, DG 307, Jasná páka, Jaroslav Hutka nebo Charlie Soukup a další. Také si oblíbil filmového Vinnetoua. Navštěvoval různé undergroundové koncerty a podílel se na organizování nepovolených setkání, koncertů, opisování a rozšiřování různých samizdatových tiskovin. Svůj první výslech Státní bezpečností absolvoval jako patnáctiletý v Rychnově nad Kněžnou poté, co prováděl akrobatické kousky ve vlaku a při zadržení policií mu byly v tašce nalezeny zakázané knihy, poznámky a tiskoviny. V době uvěznění Václava Havla se začátkem 80. let seznámil s jeho ženou Olgou Havlovou.
Chtěl studovat bohosloveckou fakultu, ve školním roce 1982/83 se přihlásil ke studiu teologie, ale přestože absolvoval roční přípravu, studium mu bylo komunistickým režimem znemožněno a fakulta jej nemohla přijmout. Od roku 1982 krátce pracoval v autoservisu v Trutnově jako autoopravář, později vrátný. Tehdy se i na Hrádečku seznámil s Václavem Havlem, který si v autoservisu nechal spravit auto. Po konci v autoservisu pracoval Věchet jako lesní dělník, krmič lesní zvěře a topič.
Aby se vyhnul základní vojenské službě, nechal se v roce 1983 na několik měsíců hospitalizovat na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové, díky čemuž byl zproštěn vojenské povinnosti. V roce 1983 se pokusil emigrovat do Itálie. Sehnal si potvrzení od lékařky, že potřebuje pobyt u moře a na zájezdu do Jugoslávie se vydal k italským hranicím. Byli však dopaden jugoslávskou policií a vrácen zpět do Československa.
V lednu 1982 se o něj začala intenzivněji zajímat Státní bezpečnost (StB), která ho podezřívala z protistátní činnosti a založila na něj signální svazek pod krycím názvem Otep.Jmenné evidence, Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování Podle vlastních slov měl být zařazen mezi 196 nejnebezpečnějších lidí pro komunistický režim v tehdejším Československu, kteří by byli v případě vyhlášení výjimečného stavu okamžitě zatčeni a byli určení k deportaci. V květnu 1985 pak Státní bezpečnost založila svazek tzv. prověřované osoby i na otce Martina Věcheta, pod krycím názvem Bruno.
Od první poloviny osmdesátých let se Martin Věchet věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojených s Chartou 77, samizdaty často i sám opisoval na psacím stroji. Účastnil se bytových seminářů, koncertů, setkávání na „barácích“ obývaných stoupenci undergroundu. Zvažoval, že by Chartu 77 sám podepsal, nakonec tak neučinil.
V letech 1984–85 žil Věchet společně s kamarádem Miroslavem „Hurvínkem“ Polákem v undergroundovém baráku ve Skalici u Hrochova Týnce, kde se pořádaly různé koncerty, výstavy a setkání, několik jich i sám pořádal. V 80. letech rovněž navštěvoval další undergroundové komunity, které tvořili lidé z disentu a z okruhu signatářů Charty 77, jako například u manželů Jana a Květy Princových v severočeských Mastířovicich.
V roce 1985 se částečně odstěhoval do Prahy, kde pracoval jako topič a seznámil se s dalšími představiteli undergroundu a disentu, například s Petrem Uhlem, Ondřejem Němcem, Markem ŠimonemUšák 278, čas 22:22 Danou Němcovou či Zdeňkem Urbánkem, s nímž byl držen v jedné cele ve vazební věznici Praha Ruzyně. Ve druhé polovině 80. let pořádal po republice různé bytové debaty a setkání, například s Václavem Havlem, Petrem Uhlem, Václavem Malým, Petrem Pospíchalem či Petruškou Šustrovou. Kvůli těmto aktivitám byl několikrát zatčen, souzen však nebyl.
V letech 1988–1990 žil s přítelkyní v Děčíně. V červnu 1989 se jim narodila dcera Marta. V Děčíně se snažil založit ilegální tiskárnu samizdatu, ale StB se o jeho úmyslech dozvěděla. 18. ledna 1989 vystoupil na demonstraci v rámci tzv. Palachova týdne. Po skončení demonstrace na Václavském náměstí v Praze vyzval demonstranty, aby se v klidu rozešli domů a následujícího dne přišli demonstrovat znovu. Následujícího dne byl za toto vystoupení zatčen příslušníky StB a 48 hodin strávil v policejní cele. Nakonec byl převezen do domu svých rodičů a sledován. V listopadu téhož roku se zúčastnil demonstrace na Národní třídě, kterou začala Sametová revoluce.
Po roce 1989 V roce 1990 působil v Trutnově v prověrkové komisi, která prověřovala činnost příslušníků Státní bezbečnosti (StB). V roce 1990 zorganizoval první oficiálně povolený ročník trutnovského festivalu. V letech 1992 a 1993 zakoupil v aukci v Trutnově dva obchody, kde měl v úmyslu zřídit prodejnu desek a knihkupectví.
Vlastní v Trutnově klenotnictví a hodinářství, z jehož zisku dotoval festival.
V roce 1998 vyjel do Kanady, do oblasti Velkých jezer, navštívit tamní Indiány, k jejichž odkazu se hlásí a považuje je za svoje „předky”. Získal tam indiánské jméno Black Elk Warrior. Také se spřátelil hnutím Hare Kršna, a začal je pravidelně zvát na festival. Na přelomu milénia opakovaně pobýval v Indii, což se rovněž projevilo v duchu a atmosféře festivalu.
V roce 2003 se seznámil s Evou Navrátilovou. Narodily se jim dvě děti: Matyáš Martin (2004) a Markéta (2011). Z dřívější doby má ještě dcery Martu a Marii.
V roce 2007 dokončil studium střední školy v Brně a začal dálkově studovat bohosloveckou fakultu. Studium pro něj ale bylo obtížné skloubit s přípravami festivalu, a poté, co se mu v roce 2011 narodila dcera, studia zanechal.
Trutnov Open Air Festival
První pokusy uspořádat festival
V roce 1984 se Věchet pokusil zorganizovat undergroundový koncert ve Starých Bukách u Trutnova. Státní bezpečnost ale akci znemožnila a Věcheta zatkla. Po rozehnání malého festivalu se téhož večera uskutečnilo na Hrádečku neformální setkání účastníků plánovaného koncertu, které k sobě na chalupu pozval Václav Havel, jenž se na místo plánovaného koncertu také dostavil. Věchet byl zatčen a absolvoval podle svých slov jeden z nejhorších výslechů, který se táhl do pozdních nočních hodin a vyslýchající policisté mu vyhrožovali zmlácením. „Byly to tenkrát hodně tvrdé a agresivní výslechy, kterými se vyznačoval místní estebák Šantroch. Byl jsem v jinošských letech, nedlouho po osmnácti, měl jsem strach. Když jsem ráno po propuštění šel potemnělou pěší zónou v mlhavém oparu, měl jsem chuť to tady úplně zabalit a zmizet ze země,“ uvedl Věchet. K výslechům byl pak předvoláván až do pádu komunistického režimu.
O rok později zorganizoval oficiální koncert v kulturním domě v Trutnově, vystoupili folkaři Pavel Dobeš, Petr Lutka a Karel „Cára” Novotný. Koncert proběhl bez problémů, ale pořádání dalších akcí zakázala StB, která Věcheta od června 1986 evidovala jako nepřátelskou osobu II. kategorie.
Neuskutečněný festival v roce 1987 Věchetův známý Milan „Svědek“ Padevět, frontman kapely Hally Belly, pořádal v Praze od roku 1986 undergroundové koncerty (mimo Hally Belly na nich vystoupily například Tři sestry). Padevět později dostal nápad uspořádat celý festival kapel, které tehdy nemohly oficiálně vystupovat,Historie kapely Hally Belly na stránkách pořadu bigbít a pro tento nápad získal i Věcheta. Ten uvedl, že k rozhodnutí uspořádat festival ho dovedl koncert Johna Mayalla v roce 1985 v Bratislavě, který na něj silně zapůsobil, a záběry z amerického Woodstocku.
Undergroundový festival „zakázané kultury“ se spolu s Františkem „Čuňasem“ Stárkem rozhodli uspořádat v roce 1987 ve Volanově u Trutnova na Věchetově soukromém pozemku, pod názvem „Východočeský Woodstock“.Historie festivalu I tento festival ovšem zrušila protiakce StB, která pozemek postříkala močůvkou, od domu nechala odpojit elektrický proud a organizátory (mj. Věcheta a Stárka) pozatýkala. Vesnici StB za pomoci Veřejné bezpečnosti obklíčila a návštěvníky rozehnala. Aparaturu se organizátorům podařilo schovat na chalupě u Václava Havla.
Věchetovi byla udělena prokurátorská výstraha a v lednu 1988 byl Státní bezpečností přeřazen do nejvyšší kategorie nepřátelská osoba I. kategorie.
Legální festival Prvním oficiálním a povoleným ročníkem festivalu se tak stal Východočeský Woodstock 1990. Šlo o jeden z prvních hudebních festivalů pod širým nebem v polistopadovém Československu. Konal se v parku na jižním okraji Trutnova zvaném Bojiště. Na festival dorazilo více než 2000 návštěvníků.
V roce 1990 nebylo úmyslem pořadatelů s festivalem každoročně pokračovat a vytvořit z něho každoroční tradici. V roce 1991 se akce neuskutečnila; festival byl obnoven v roce 1992 v reakci na policejní zásah v trutnovském klubu End. Od té doby až do roku 2016 (s roční pauzou v roce 1998) se festival konal pravidelně každý rok třetí víkend v srpnu. Od roku 1993 na festivalu hráli i zahraniční hosté.
V roce 1998 pořadatelé vyhlásili roční přestávku a Věchet odjel navštívit indiány. Toho využila skupina obchodníků, která v areálu uspořádala podobný festival, který se pokoušeli vydávat za původní festival. Akce nebyla příliš úspěšná.
Problémy s místem konání, pauza Přibližně od roku 2008 se spekulovalo o tom, že se festival bude stěhovat ze svého tradičního místa konání na Bojišti, některé ročníky byly dokonce označovány jako „poslední na Bojišti“. Důvodem mělo být zastavění pozemků, na kterých stanovali návštěvníci festivalu a stála dvě pódia. Věchet v roce 2013 prohlásil, že „Bojiště nemá budoucnost, alespoň ne tu festivalovou.“ Starosta Trutnova Ivan Adamec (ODS) ale v roce 2011 uvedl, že v okolí festivalového areálu je dostatek jiných luk, takže stěhování festivalu nehrozí. Od roku 2014 se festival nazýval Trutnoff v reakci na to, že radnice města údajně dál prodávat pozemky, na kterých se festival konal, a tím akci ohrožovalo. Novým dějištěm festivalu se měl podle úvah z roku 2008 stát areál bývalé vojenské základny Na Prachárně, asi 1 km od západního okraje Trutnova. Ke stěhování však nedošlo.