Jaroslav Kvapil (25. září 1868 ChudeniceMatriční záznam o narození a křtu – 10. ledna 1950 Praha) byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér.
Život Narodil se na zámku v Chudenicích. Jeho matkou byla Anna Terezie Kvapilová (rozená Báslová) z Merklína a otec Ignác Hynek Kvapil z Lutína. Jaroslav vyrůstal společně s mladšími sestrami Zdeňkou (*1870) a Marii (*1871). Jaroslavův otec byl v Chudenicích do roku 1905 lékařem hraběcího rodu Černínů a Jaroslav zde též absolvoval obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 265
V letech 1891 až 1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888–1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová (rozená Kubešová), herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič.Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 271–2 Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla.
Kvapilova sestra Zdeňka se roku 1889 provdala za architekta Antonína Cechnera. Sestra Marie se roku 1895 provdala za Rudolfa Worzfelda (1864-?), správce velkostatku ve Švihově.
Kvapil své první básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu.
V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích.Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 199–204
Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení.
náhled|upright=0.5|Hrob J.Kvapila v Chudenicích Za první světové války se účastnil prvního odbojePRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , str. 24, 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 160, 164 - 167. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou.
Za druhé světové války byl (spolu s bývalým ministrem zahraničí Kamilem Kroftou a právníkem Emilem Lánym) spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor.Ptejte se knihovny: Co to byl revoluční národní výbor Po odhalení skupiny byl uvězněn a do doby osvobození republiky strávil 11 měsíců ve vazbě.B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str.142 Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Kvapil však účast v této vládě odmítl.
Dne 13. června 1945 byl jmenován předsedou Divadelní rady, zřízené jako umělecky a kulturně-politický poradní sbor pro zásadní otázky v divadelnictví. Schůzí se však nezúčastňoval, neboť se marně domáhal u ministra Zdeňka Nejedlého zjistit rozsah svých pravomocí.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce : Divadlo a společnost 1945–1955, Praha : Academia, 2007, str. 20
Dne 22. února 1948 podepsal jako jediný divadelník výzvu k zachování demokracie, vydanou stranami demokratického tábora republiky.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce : Divadlo a společnost 1945–1955, Praha : Academia, 2007, str. 145
Když v roce 1950 zemřel, jeho pohřeb byl vypraven proti jeho přání z Národního divadla.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce : Divadlo a společnost 1945–1955, Praha : Academia, 2007, str. 484 Soustrast manželce vyslovil president Klement Gottwald.
Místem jeho posledního odpočinku se staly jeho rodné Chudenice v okrese Klatovy.
Divadlo náhled|Jaroslav Kvapil, asi 1928 Již v roce 1894 spolurežíroval (s J. Seifertem, J. Šmahou, A. Sedláčkem) na scéně Národního divadla hru E. Moreau a V. Sardou Madame Sans-Gêne. V roce 1897 v Národním divadle pak uvedl v premiéře svoji Princeznu Pampelišku (s hudbou Josefa Bohuslava Foerstera a ve spolurežii s J. Seifertem), v hlavní roli alternovala jeho žena Hana Kvapilová. Hra byla na pořadu až do roku 1909.
V roce 1900 se stal „literárním poradcem“ (dramaturgem) činohry Národního divadla. Zde působil v této funkci do roku 1906, pak jako vrchní režisér a v letech 1911 až 1918 jako šéf činohry.
Na scénách Národního divadla uvedl v premiéře v letech 1893 až 1937 ve své režii nebo spolurežii celkem 205 divadelních inscenacíArchiv Národního divadla. V roce 1918 byly uspořádány velké divadelní slavnosti k padesátiletí položení základního kamene Národního divadla a on sám při té příležitosti uvedl v pěti měsících čtyřicet pět divadelních her devětadvaceti českých autorů.Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 60
V roce 1918 vstoupilo Národní divadlo do nové republiky s inscenací hry Jana Roháče od Aloise Jiráska v režii J. Kvapila s Vojanem v titulní roli. Představení se hrálo 25. a 27. října 1918 ještě v Rakousku-Uhersku a pak 31. října 1918 již v nové Československé republice.Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 61
Během let 1918 až 1921 pracoval jako sekční šéf na ministerstvu školství a národní osvěty, avšak práce jej zde neuspokojovala.Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 61, 86František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 71 Nastoupil tedy od 1. září 1921 místo Karla Hugo Hilara v Městských divadlech na VinohradechJaroslav Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, Melantrich, Praha, 1958, str. 123František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 59, neboť od 1. ledna 1921 odešel z Vinohrad do Národního divadla jako šéf činohry Karel Hugo Hilar.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 195 Z Vinohrad za Hilarem odcházeli postupně další herci, např. Václav Vydra, B.Karen, Karel Dostal, Jaroslav Vojta, Zdenka Baldová. Na protest právě proti přetahování herců do Národního divadla podali v roce 1922 ředitel Dr. Fuksa, J. Kvapil a Karel Čapek demisi na své funkce, tuto však později odvolali.Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 156
Byl nucen vytvořit nový vinohradský soubor – postupně přišli Míla Pačová, František Smolík, Olga Scheinpflugová, Hugo Haas, František Kreuzmann, Gustav Hilmar, Bedřich Vrbský, L. Veverka.František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 73 V roce 1923 přizval na Vinohrady režiséra Bohuše Stejskala z Brna, v roce 1924 Jana Bora z Intimního divadla na SmíchověFrantišek Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72. V letech 1927–1928 získal jako hosta pro Vinohradské divadlo Annu Sedláčkovou.František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 74
Za jeho šéfování tvořili čeští autoři postupně třetinu až více než polovinu z průměrně 30 premiér, které zde byly ročně uváděny.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 : Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 33 Uváděny byly hry Aloise Jiráska, Jaroslava Vrchlického, Fráni Šrámka, Mahena, Stanislava Loma, Kopty, Františka Langera, bratří Čapků. Dále uváděl svého oblíbeného Williama Shakespeara, Henrika Ibsena a další.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 203, 277
V roce 1921 zorganizoval na Vinohradech, ještě jako ministerský úředník, sérii pohostinských vystoupení Moskevského uměleckého akademického divadla (MCHAT), za účasti Konstantina Sergejeviče Stanislavského, se kterým se znal ze začátku století (1906), kdy poprvé hostoval v Praze.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 194,Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 266
Koncem roku 1927 incenoval ve Vinohradském divadle svoji poslední režii, hru Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně.František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 203František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 141 Na Vinohradech působil jako umělecký šéf a režisér jen do roku 1928.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 : Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 193 Od roku 1928 z důvodu zhoršující se zrakové vady omezil soustavné divadelní působení a vracel se později již jen k pohostinským režiím.
V roce 1934 byl přizván opět do Národního divadla k režii hry I. Vojnoviče Smrt matky Jugovičů, aby tuto hru (kterou kdysi jako první uvedl na česká pódia) znovu uvedlFrantišek Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 194.
Také režisér Jiří Frejka jej v roce 1947 znovu pozval do Vinohradského divadla, aby zde ve svých 80 letech režíroval své významné inscenace z 20. let. On sám pak zde zopakoval v původní výpravě Josefa Čapka Langerovu hru Periferie,František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 275 Šrámkův Měsíc nad řekou a Shakespearovu hru Troilus a Kressida.František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 69 Hry byly úspěšně hodnoceny, Troilus a Kressida dokonce jako špičkové představení sezóny.Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce : Divadlo a společnost 1945–1955, Praha : Academia, 2007, str. 126
Také do Národního divadla se vrátil ještě v sezóně 1947/1948, aby zde uvedl opět svoji Princeznu Pampelišku (celkem 33× na scéně Stavovského divadla, Tylova divadla a Národního divadla), kterou sám i režírovalB. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 254.
Vinohradské divadlo 1914 Josef Bohuslav Foerster: Debora, libreto J. Kvapil, režie V. Marek 1916 J. B. Foerster: Debora, libreto J. Kvapil, režie V. Marek 1918 J. B. Foerster: Debora, libreto J. Kvapil, režie R. Lanhaus 1918 Z.Krasinski: Nebožská komedie, překlad J. Kvapil, rež. Karel Hugo Hilar 1921 A. Jirásek: Emigrant, režie J. Kvapil (první Kvapilova režie v Divadle na Vinohradech)František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 66 1921 H. Ibsen: Hedda Gablerová, režie J. Kvapil 1921 W.Shakespeare: Troilus a Kressida, režie J. Kvapil (první uvedení této hry na českých jevištích, současně 29. Shakespearova hra nastudovaná J. Kvapilem) 1922 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, režie J. Kvapil 1922 Molière: Křehotinky, režie J. Kvapil 1922 Alois Jirásek: Lucerna, režie J. Kvapil 1922 Moliere: Lakomec, režie J. Kvapil 1922 O. Theer: Faeton, režie J. Kvapil 1922 W. Shakespeare: Othello, režie J. Kvapil 1922 J. Vrchlický: Midasovy uši, režie J. Kvapil 1922 J. Kvapil: Princezna Pampeliška, režie J. Wenig 1922 W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, režie J. Kvapil 1923 W. Shakespeare: Cymbelin, úprava a režie J. Kvapil 1923 W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie J. Kvapil 1923 W. Shakespeare: Zimní pohádka, režie J. Kvapil 1923 I. Vojnovič: Maškaráda v podkroví, režie J. Kvapil 1924 Sofoklés: Elektra, režie J. Kvapil 1924 W. Shakespeare: Kupec benátský, režie J. Kvapil 1924 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, režie J. Kvapil 1924 J. Romains: Knock aneb Triumf mediciny, režie J. Kvapil, výprava J. Čapek j. h. 1924 E. Verhaeren: Spartská Helena, režie J. Kvapil