alt=|náhled|Půdorys Královské rezidence Mnichov Královská rezidence Mnichov byl městský zámek a rezidence bavorských vévodů, kurfiřtů a králů. Je největším vnitroměstským palácem v Německu a dnes také jedním z nejvýznamnějších muzeí prostorového umění v Evropě. Má deset nádvoří a tři hlavní komplexy budov. Königsbau (směrem k Max-Joseph-Platz), Maximilianische Residenz, nazývaná také Alte Residenz, (fasáda směrem na ulici Residenzstraße a velká část vnitřních křídel) a Festsaalbau (směrem ke dvorní zahradě). K rezidenci také patří Allerheiligen-Hofkirche a Residenztheater. Residenzmuseum má sto třicet prohlídkových prostor. Rezidence se rozrůstala v průběhu staletí a proto je směsicí renesance, baroka, rokoka a klasicismu. Před vchodem do císařského dvora (Kaiserhof) a před průchodem do nádvoří s kašnami (Brunnenhof) jsou sochy velkých bronzových lvů, které představují čtyři hlavní ctnosti: moudrost, udatnost, spravedlnost a střídmost, které by měl mít každý dobrý vládce. Každý lev drží štít, na kterém je symbolicky znázorněna příslušná ctnost, a který končí u spodního hrotu hlavou malého lva. Dotknutí se tlamy těchto malých lvích hlav má prý přinášet štěstí. náhled|Královská rezidence Mnichov kolem roku 1700 Místo, na kterém se nachází dnešní Královská rezidence bylo člověkem obýváno již před tisíciletími. V roce 2014 archeologové objevili téměř neporušený hrob z pozdní doby bronzové přímo pod lékárenským nádvořím (Apothekenhof) rezidence.
Historie a architektura
Gotická pevnost Neue Veste V roce 1385 se na místě dnešní rezidence nacházela pevnost Neuveste. Ta vznikla po několika povstáních mnichovských občanů proti bavorským vévodům, bratrům Johannovi II., Stephanu III. a Friedrichovi, kteří tehdy měli své sídlo (Alter Hof) přímo ve městě. Sloužila vévodům a jejich dvoru jako únikový hrad místo starého Alter Hof, neboť ten se při občanských nepokojích ve městě ukázal jako málo bezpečný. Na důkaz usmíření dostali vévodové od města povolení ke stavbě nové pevnosti s vlastní bránou, Neuveste. Byl to gotický vodní hrad, přístupný z města pouze přes opevněný most.
Dnes se pod lékárenským nádvořím (Apothekenhof) Královské rezidence ještě nacházejí suterénní klenby a základové zdi bývalého hradu. Jejich poloha je vyznačena červenými kameny v zádlažbě nádvoří. Stěny jihozápadní hradní věže z doby kolem roku 1500 a klenby s kruhovými sloupy ve sklepě společenského sálu (Ballsaalkeller), na jihu bývalého hradu, jsou posledními dochovanými pozůstatky Neuveste a nejstarších části současné Královské rezidence.
Renesanční zámek náhled|Budova s uměleckou síní Kunstkamer a konírnou Marstall v 16. století Vévoda Wilhelm IV, který vládl v letech 1508–1550, přestěhoval bydliště rodiny Wittelsbachů ze starého Alter Hof do pevnosti Neuveste. Začala tím její historie novodobého paláce. V letech 1530 až 1540 nechal na jihovýchodním rohu hradu postavit kruhové opevnění, Rundstubenbau a na místě dnešního náměstí Marstallplatz založil první dvorní zahradu (Hofgarten). V zahradním pavilonu byl vystaven historický cyklus, ke kterému patřil také obraz Albrechta Altdorfera Die Alexanderschlacht. náhled|Antiquarium, jeden z největších renesančních sálů s klenbami v Evropě náhled|Grottenhalle, Královská rezidence Mnichov Vévoda Albrecht V., který vládl v letech 1550–1579) nechal roku 1562 v Neuveste postavit slavnostní sál Ballhaus (Sankt Georgssaal) a v letech 1563–1567 budovu s uměleckou síní (Kunstkamer) a konírnou (Marstall). Budova byla v roce 1809 přestavěna na královskou mincovnu (Alte Münze) a dnes v ní sídlí Bavorský zemský úřad památkové péče (Bayerisches Landesamt für Denkmalpflege). V této umělecké síni mají svůj původ mnohé mnichovské sbírky. Protože tam však nebyl dostatečný prostor pro rozsáhlou sbírku soch, vznikla v letech 1568 až 1571 ještě budova AntiquariaAntiquarium je budova paláce nebo muzea s místnostmi určenými k uložení starožitností nebo jiných sbírek. od architektů Simona Zwitzel a Jacopo Strady. Tato nová budova musela být postavena mimo zámecký komplex, protože v něm pro ni už nebyl prostor. To dalo rezidenci další směr vývoje. Antiquarium zabírá celé přízemí budovy a je to největší renesanční sál na sever od Alp. V horním patře byla dvorní knihovna, která tvořila jádro pozdější Bavorské státní knihovny (Bayerische Staatsbibliothek).Faltlhauser, S. 17–29. Od roku 1560 byla na místě dnešního státního kancléřství (Staatskanzlei) založena další zahrada. V jejím severovýchodním koutu byl v letech 1565/67 postaven zahradní pavilon (Lusthaus) s cyklem nástropních maleb na téma stříbrný věk Stříbrný věk (anglicky Silver age, francouzsky Âge d'argent, německy Silbernes Zeitalter) je obrazné označení rozkvětu poněkud nižšího než byl zlatý věk, tj. období nejvyššího vzestupu čehokoli. Například stříbrný věk operety, stříbrný věk ruské literatury a p. (zachovaly se pouze jednotlivé nástropní malby).Bauer-Wild; Volk-Knüttel 1989, S. 33-48 (Anna Bauer-Wild) V letech 1560/70 následovala v jihozápadním rohu Neuveste výstavba plesového domu (Ballhaus), jehož suterén zůstal zachován, ale je nepřístupný. náhled|upright=1.2|Grottenhof, Královská rezidence Mnichov V letech 1580/1581 nechal vévoda Wilhelm V. (vládl 1579–1597) postavit na ulici Residenzgasse Witwenstock pro ovdovělou vévodkyni Annu. V letech 1581 až 1586 byl postaven čtyřkřídlý komplex manýristického nádvoří Grottenhof s fontánou Perseusbrunnen, který má velký uměleckohistorický význam. Architektem byl Friedrich Sustris. Název nádvoří je podle fontány s lasturami u západní fasády Antiquaria.Susan Maxwell: The court art of Friedrich Sustris. Patronage in late Renaissance Bavaria. Ashgate, Farnham u. a. 2011. Na východní straně Antiquaria bylo ještě přistavěno další křídlo (Schwarzer Saal Trakt), které ale bylo dokončeno až jeho následovníky. Za Wilhelma V. se vévodský Dvůr přestěhoval z Neuveste do nově postavených budov.
Maximiliánská rezidence náhled|upright=1.2|Královská rezidence Mnichov, bronzový lev před vchodem na nádvoří Kapellenhof Za vévody Maximiliána I. (vládl 1597-1651), který se později stal kurfiřtem, vznikla na západní straně Antiquaria po něm pojmenovaná Maximiliánská rezidence.Knüttel 1967. Její do 19. století jediná veřejně viditelná fasáda se dodnes zachovala. S portály střeženými dvěma lvy a se sochou patronky Bavorska, Panny Marie ve výklenku mezi portály, dominuje západní straně rezidenčního komplexu. Maximilian nechal stávající budovy přestavět a propojit. Nádvoří Brunnenhof, které dříve sloužilo jako otevřený prostor pro turnaje, bylo uzavřeno. Kolem roku 1600/1602 vznikl na jihovýchodě Antiquaria černý sál (Schwarzer Saal) s iluzionistickou malbou stropu od malíře Hanse Werla.Mnichovský dvorní malíř Hans Werl byl jedním z nejtalentovanějších místních malířů. Vyšel ze školy zahraničních umělců, kteří pracovali na mnichovském dvoře kolem roku 1590. Kromě oltářních obrazů a miniatur, vytvořil na zakázku vévody Maximiliána I. Bavorského četné knížecí portréty pro řadu Wittelsbachových předků, některé z nich jako kopie. Přístupný byl prostřednictvím monumentálního dvoudílného schodiště.Bauer-Wild; Volk-Knüttel 1989, S. 117
Přestavba nádvoří s fontánami (Brunnenhof) začala kolem roku 1607. Na jeho úzkých stranách byly postaveny budovy se sedlovou střechou. Proti jedné z nich jsou věžní hodiny, postavené v letech 1612 – 1615 podle modelu Heinricha Schöna staršího jako opláštěná samonosná hrázděná konstrukce. V roce 1610 byla uprostřed nádvoří postavena velká fontána (Wittelsbacherbrunne)), se sochou Otty von Wittelsbach a s postavami od sochaře Huberta Gerharda, které alegoricky znázorňují čtyři bavorské řeky: Dunaj, Lech, Inn a Isar. náhled|Wittelsbacherbrunnen Uvnitř byla postavena dvorní kaple (1601–1603) a soukromé místnosti vévody a vévodkyně. Kaple, dlážděná mramorem a bohatě zdobená scagliolou, sloužila vévodům jako soukromé oratorium. Od roku 1612 nechal Maximilian I. postupně zbourat velké části jižních a západních křídel Neuveste s palácem a věží Silberturm. Mezi roky 1614 a 1619, byly na severní straně císařského nádvoří (Kaiserhof) vytvořeny velkolepé prostory pro hosty (Trier- und Steinzimmern, Kaisersaal a Kaisertreppe), které dokumentovaly Maximilianovy vysoké politické požadavky.Hoppe 2017. Bohatě dekorované prostory s nádhernými zárubněmi, stropy s freskami a tapiseriemi jsou příkladem architektury počátku 17. století. Uspořádání místností sloužilo jako prvotřídní apartmán pro nejvýše postaveného hosta. Žil v něm císař a jeho manželka, když se zastavili v Mnichově. V pokojích Trierzimmer přebývali nejbližší členové císařské rodiny a vyšší členové královského doprovodu. Dnes znovu obnovený Kaisersaal s velkým schodištěm stejného jména (Kaisertreppe), byl v 17. století největší a nejdůležitější slavnostní prostor rezidence. Od roku 1799 však musel Kaisersaal a navazující Vierschimmelsaal ustoupit novému apartmánu pro kurfiřta Maxe IV. Josefa (od roku 1806 král Max Bavorský).Anja Karlsen: Das mitteleuropäische Treppenhaus. Petersberg 2016, S. 62. než byly po druhé světové válce opět obnoveny. Budovy rezidence byly již tak rozsáhlé, že stačily Maximiliánovým nástupcům až do počátku 19. století. Ti se proto soustředili hlavně na úpravy interiérů.
Barokní rezidence
Barokní a rokokové apartmány náhled|Vlys a zlacený dřevěný strop v místnosti Herzkabinett kurfiřtky Henrietty Adelaidy v Královské rezidenci Mnichov kolem roku 1666 (Foto 2011) náhled|Hartschiersaal V době vrcholného baroka mezi lety 1666 a 1669 rozšířila kurfiřtka Henriette Adelaide, která byla od roku 1650 manželkou kurfiřta Ferdinanda Maria (vládl 1651–1679), menší apartmán své tchyně mezi ulicí Residenzgasse a Grottenhof, do mimořádně nádherné skupiny místností. Ta se skládala ze sálu pro gardu (Hartschiersaal), dvou předpokojů, pokoje pro audience (Goldener Saal), z velkého kabinetu (Grottenzimmer), ložnice s alkovnou, malé kaple a kabinetu (Herzkabinett). Tato skupina pokojů byla doplněna galerií mezi ulicí Residenzgasse a jižní zahradou a také o průchozí knihovnu. Henriette Adelaide se inspirovala podle modelů z její vlasti v Turíně a podle nejnovější pařížské módy. V apartmánu byly četné obrazy zabudované do vlysů a stropů, které dávaly místnostem vlastní motivy. Architektem byl Agostino Barelli, zatímco prostorové návrhy vytvořil Antonio Pistorini. V roce 1674 první tři místnosti zničil požár. Od návštěvy papeže Pia VI. roku 1782 byl zbytek apartmánu nazýván papežské místnosti (Päpstliche Zimmer). V roce 1944 byly téměř všechny tyto místnosti zničeny. Dnes jen Herzkabinett dává určitý obraz o sociálních nárocích a o umělecké hodnotě bydlení bavorské kurfiřtky.
Rozšíření provedená za Maximiliána II Emanuela (vládl 1679–1726) tedy letní místnosti (Alexander- und Sommerzimmer) přeměněné na reprezentativní obytné prostory, byly již na konci jeho života přestavěny. Jejich pozůstatky, kromě dnes nepřístupných prostor, byly ztraceny při požáru rezidence v roce 1729.Prinz Adalbert von Bayern, S. 118–120. náhled|Zelená galerie (Grüne Galerie)