Konečné řešení české otázky (německy: Endlösung der tschechischen Frage) je nacionálněsocialistický pojem pro germanizaci českomoravského prostoru. Na rozdíl od Konečného řešení židovské otázky nebylo záměrem nacistů všechny Čechy zlikvidovat, ale ty „vhodné“ germanizovat. V poněmčení českého obyvatelstva totiž nacisté spatřovali dlouhodobě jedinou možnost zajištění trvalé stability v tzv. srdci Říše. K hlavním a extrémním strůjcům germanizace české a moravské oblasti patřil Reinhard Heydrich. Rozhodující hledisko pro poněmčení českého národa spatřovali nacističtí předáci v rasové příbuznosti. „Česká krev“ byla protektorátními zákony chráněna před míšením se Židy, ale v žádostech o osobní průkazy museli protektorátní příslušníci uvádět také rodokmeny předků.JURÁŠEK, Stanislav. Právní a hospodářské postavení židů v Říši. Právník 1939, roč. LXXVIII, s. 481.Vládní nařízení č. 166/1939 Sb., o opatřování dokladů pro úřední důkaz rodového původu Vládní nařízení č. 85/1942 Sb., kterým se vydávají další předpisy o židech a židovských míšencích. Pozn.: ust. § 6 nabývá účinnosti až dnem 1. 7. 1942; Projev zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Reinharda Tristana Heydricha 2. října 1941 v Černínském paláci v Praze před „příslušníky strany“ podle zachovaného stenografického záznamu. Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa Originální znění projevu v němčině na webu ministerstva zahraničních věcí. Ahnenpaß des Dritten Reiches: Anstelle des in dem Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums verwendeten Begriffs des Ariers (§ 3 Abs. 1 Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums) kam die ausweislich des Gesetzestextes und seiner Begründung in den Nürnberger Gesetzen gebrauchte Formulierung „Person deutschen oder artverwandten Blutes“ (§ 2 Abs. 1 Reichsbürgergesetz, §§1ff. Blutschutzgesetz).

Arischer Abstammung (= „deutschblütig“) ist demnach derjenige Mensch, der frei von einem – vom deutschen Volk aus gesehen – fremdrassischen Bluteinschlag ist. Als fremd gilt hier vor allem das Blut der auch im europäischen Siedlungsraum lebenden Juden und Zigeuner, das der asiatischen und afrikanischen Rassen und der Ureinwohner Australiens und Amerikas (Indianer), während z. B. ein Engländer oder ein Schwede, ein Franzose oder Tscheche, ein Pole oder Italiener, wenn er selbst frei von solchen auch ihm fremden Blutseinschlägen ist, als verwandt, also als arisch gelten muß, mag er nun in seiner Heimat, in Ostasien oder in Amerika wohnen oder mag er Bürger der VSA oder eines südamerikanischen Freistaates sein.

Árijského původu (= „deutschblütig“) je podle toho ten člověk, který je z pohledu německého národa nedotčen cizorasovými prvky. Jako cizí zde především platí krev Židů a Cikánů, žijících také v evropském sídelním prostoru, krev asijských a afrických ras a původních obyvatel Austrálie a Ameriky (Indiáni), zatímco např. Angličan nebo Švéd, Francouz nebo Čech, Polák nebo Ital, pokud je sám nedotčen těmito také jemu cizími krevními prvky, musí být považován za příbuzného, tedy za árijského, ač třeba bydlí ve své vlasti, ve východní Asii nebo v Americe nebo je třeba občanem USA nebo nějakého jihoamerického svobodného státu. Je samozřejmé, že nám přitom např. pro uzavření manželství bude bližší německý soukmenovec, dívka čistě německého původu, nežli jiný Árijec vzdálenějšího rasového příbuzenstva.

Obsazení Československa a zřízení Protektorátu Čechy a Morava znamenalo jednak rozhodující obrat v nacistické politice („Volkstumspolitik“), ale také nové pole působnosti.Erlaß des Führers und Reichskanzlers über das Protektorat Böhmen und Mähren vom 16. März 1939. Reichsgesetzblatt 1939 I S. 485 Poprvé se totiž jednalo o připojení oblasti, jejíž obyvatelstvo nebylo ve své většině německé národnosti, jak tomu bylo u Rakouska a Sudet. Statistika z března roku 1940 uváděla 7,25 milionu Čechů a 189 000 Němců, z tohoto počtu Němců žilo 101 000 v Čechách a 88 000 na Moravě. Nové území mělo být pomalu germanizováno a postupně „osídlováno“ cestou podpory zde dosud žijících Němců a současně přerozdělením české půdy tzv. Volksdeutschen.BRANDES, Detlef et al. Tschechen, Slowaken und Deutsche: Nachbarn in Europa. Hannover: Niedersächsische Landeszentrale für politische Bildung, 1995. Na druhé straně existovaly plány SS, úřadu pro výživu (Reichsnährstand RNST), civilní správy (Zivilverwaltung) i Hitlera na zřízení tzv. německých územních mostů (deutsche Siedlungsbrücken). Tím se také stalo území protektorátu jedním z cílů agrární politiky NSDAP. Cílem nebylo jen hospodářské vykořisťování území protektorátu, ale cílená germanizace prostoru na základě osidlovací politiky prostřednictvím rolnictva – na pozadí kultu půdy (Blut und Boden) a vyživovacího hospodářství (doplněného rasovými teoriemi).HEINEMANN, Isabel. Rasse, Siedlung, deutsches Blut. Das Rasse- und Siedlungshauptamt der SS und die rassenpolitische Neuordnung Europas, Göttingen: Wallstein Verlag, 2003. .

Půdní politika SS a rasové předpoklady českého národa náhled|Heydrich (uprostřed) a K. H. Frank (napravo) v Praze náhled| Walther Darré – Ministerstvo výživy náhled|Pracovní průkaz zaměstnance Německých říšských drah v Norimberku náhled|Předvolání na úřad práce

Karl Valentin Müller ve svém memorandu „Česko-německá otázka“ (Die tschechisch-deutsche Frage) zpracovaném ještě před mnichovskými událostmi nastínil poněmčení českých zemí. Tvrdil, že u velké části „nacionálně českého“ obyvatelstva koluje v žilách bohemizovaná německá krev, a ta že musí být zpětně germanizována. Ovšem Müller poukazoval na realizaci bez nátlaku, který by podle něho jen vyvolal národní odpor. Jednou z cest byl třeba sociální vzestup. Na své teorii dál pracoval a připravoval další studie pro NS aparát.KUBŮ, Eduard. Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum. Der ‚wissenschaftspädagogische‘ Beitrag des Soziologen Karl Valentin Müller zur Lösung des Problems der Germanisierung Mitteleuropas. In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder. 2004, 45, s. 93–114.

Na koncepci a provedení plánu germanizace se podíleli: Konstantin Freiherr von Neurath (říšský protektor v Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1943) se svým aparátem, Richard Walther Darré (Ministerstvo výživy s jeho oddělením pro „Neubildung deutschen Bauernturms“) a Dr. Wilhelm Stuckart (Ministerstvo vnitra). Prostřednictvím Reinharda Heydricha (SS-Obergruppenführer, vedoucí hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) a zastupující protektor v protektorátu), K. H. Franka (státní tajemník Úřadu říšského protektora, od srpna 1943 německý státní ministr pro Čechy a Moravu), Panckeho (RuSHA) a Curta von Gottberg (vedoucí rasového a osídlovacího úřadu RuSHA) se mohla zapojit do procesu i SS.

Německá osidlovací společnost byla řízena z ústředny RuSHA v Berlíně, jíž byly podřízeny jednotlivé pobočky. Pobočka Německé osidlovací společnosti v Protektorátu Čechy a Moravu vystupovala pod názvem Českomoravská zemědělská společnost.Českomoravská zemědělská společnost a.s. (Böhmischmährische Landgesellschaft) – pobočka berlínské Německé osídlovací společnosti (1942–1945) Citace: V této souvislosti nepřekvapí datum založení Českomoravské zemědělské společnosti dne 24. dubna roku 1942, které se shodovalo s datem znovuobnovení Pozemkového úřadu. Shodná byla i adresa sídla v Praze II, Smečky 30 a ostatně i osoba Heinricha Himmlera, pod jehož dozorem obě organizace fungovaly. Počátky získávání půdy ve stylu Blut und Boden vedly k revizi československé pozemkové reformy, k „nápravě napáchaných křivd“ a k postupnému převedení veškerého půdního fondu v protektorátu do německých rukou. Obnovený úřad sloužil stejnému účelu jako předtím českému obyvatelstvu. Ostří nože se jen obrátilo.Český venkov jako nacistická kolonie Osídlovací politika ležela v prvních měsících v rukou vedoucího pozemkového úřadu (Bodenamt für Böhmen und Mähren a Volksdeutsche Mittelstelle) Curta von Gottberg, který (podle vzoru v „Altreich“ Reichsverein für Volkspflege und Siedlerhilfe) zřídil Stiftung zur Förderung und Unterstützung von Siedlern in den Ländern Böhmen und Mähren. Nadace začala působit v protektorátu od 7. 8. 1939. Nejprve došlo k zabavení 16 000 ha židovské půdy a do konce roku ještě 40 000 ha v hodnotě 413 mil. českých korun. Za pomoci Nadace pro podporu osídlování pokračovalo zabavování katolické půdy o rozloze 32 000 ha a 145 488 ha státního lesa. Do konce války tak měla SS v rukou 500 000 ha půdy a lesa.

Po zřízení protektorátu se problémem české otázky zabýval také gen. Friderici. Jeho řešení byla spíše nahodilá. První návrhy řešení problému vzájemných vztahů vyhnáním druhé národnosti přednesl již krátce po 1. světové válce sudetoněmecký nacionalistický politik Rudolf Lodgman von Auen. V roce 1920 vyšel plán na vystěhování Čechů v samostatné publikaci, kterou vydal pan Arthur Weitbiick (pravděpodobně pod krycím jménem) v nakladatelství T. Weichera v Lipsku. Kniha se jmenovala Die tschechoslowakische Frage („Československá otázka“) a pojednávala o možnostech vystěhování Čechů z Čech na území západně od Rýna a Čechů z Moravy do východního Pruska. (str. 16)

Plán poněmčení českomoravského prostoru neměl být realizován ze dne na den. Dokonce sám A. Hitler ho odhadoval na 300 let.Citace: „Už sám Adolf Hitler uváděl na své poradě ze dne 23. 9. 1940, že z „historických a rasově politických důvodů“ považuje germanizaci „u větší části národa Čechů za možnou“. Rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část národa však podle něj měla být vyloučena resp. podrobena tzv. Sonderbehandlung. Podstatný je i jeho tehdy prezentovaný názor, že na to však počítal s obdobím 300 let!“, Češi měli být asimilováni nenápadně a nenásilně. Osobní tajemník K. H. Franka SS-Obersturmbannführer Gies například ve své zprávě veliteli bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst) a veliteli bezpečnostní policie v protektorátu píše:

Osídlování kontra vysídlení náhled|Výcvikový prostor jednotek SS náhled|Vyhláška – násilné vystěhování Drahanské vrchoviny Osídlovací a půdní politika Třetí říše na území protektorátu měla dva hlavní dlouhodobé cíle. Na jedné straně šlo o osídlení co největším počtem německého obyvatelstva a posílení existujících německých jazykových ostrovů, na druhé straně mělo být „neponěmčitelné“ české obyvatelstvo vysídleno a s obyvatelstvem pro „poněmčení vhodným“ se počítalo pro nasazení na práci ve „Staré říši“.Berichte und Studien Nr. 28

Zainteresovaní experti se nejprve zaměřili na německé obyvatelstvo kolem Jihlavy a Brna. V květnu 1939 plánoval SS-Obersturmbannführer Theo Henschel a velitel RuS-Verbindungsstelle v Praze zapojení RuSHA vedené německou osídlovací společností Deutsche Ansiedlungsgesellschaft (DAG) pro podchycení všech pozemků v jihlavském okrese pozůstávajících dosud v židovských rukou nebo v majetku českého státu. Proto zde vznikly dvě nové osídlovací společnosti – Gemeinnützige Siedlungsgesellschaft v Jihlavě a Gemeinnützige Siedlungsgesellschaft v Olomouci. Plány se však protáhly až do roku 1941, kdy byl poprvé židovský majetek nebo majetek českého státu předán 500 až 600 osídlencům z Besarábie do povinné správy. Až do počátku roku 1944 se však osídlování nehýbalo z místa – místo očekávaných 150 000 rodin etnických Němců se podařilo usídlit pouhých 6000 osob.

Vysídlování českého obyvatelstva bylo úspěšnější. Uvádí se počet asi 15 000 obyvatel, kteří v rámci zřizování tzv. vojenských prostorů přišli o majetek a s kterými bylo následně počítáno pro pracovní nasazení ve „Staré říši“. Přesídlení etnických Němců z Jižního Tyrolska následovalo až po opci z 1. 1. 1940 a mělo téměř mizivý úspěch. Niederschrift der Besprechung über die Südtiroler Frage, stattgefunden am 23. 6. 39 von 16-17.50 im Geheimen Staatspolizeiamt, Berlin SW 11, Prinz-Albrecht-Str. 8. Curth von Gottberg ve zprávě říšskému protektorovi Neurathovi píše: